Poslední lyžovací

11.3.2016

 Poslední dnešní "cukrování"- dnes tedy semafor. Je neuvěřitelné, že Martina každý den objeví nové a nové nápisy. Obrovské nádoby s cukrem v restauraci  probírá pečlivě. No alespoň snad lehce oživí svoji angličtinu. Z té školní toho nekouká mnoho ;-)

Ráno mě tedy poněkud vyděsil pohled z okna- ono totiž zase sněžilo!
Ale jen přeháňkově. Tu  a tam vrcholky hor osvítilo i slunce.

Sjezdovky nebyly poloprázdné. Byly prázdné úplně! Chvílemi jsem měla obavy, že pokud se někde vysekám, najdou mě až rolbaři, protože dřív tudy nikdo nepojede. Parádní ježdění. 

Tím jediným lyžařem na fotce je lyžař z vlastních zdrojů- Martina. ;-)

V Itálii je spousta lyžařských škol. Učí se tam malí špunti - snad od 2let, ale i jezdci postarší. Obdivuju ty instruktory, celé dny trpělivě... a pořád to stejné dokola. Ale oni i ty malé vytáhnou na nejvyšší kopce- a pak je vždycky nějak dostanou dolů. Paráda. Pro mě tedy trochu záhadná ;-)  Děti tu mají povinné přilby, ale musím říct, že dospělých bez přilby člověk za den taky moc nepotká. 
O lyže se nikdo nestrachuje. Před bary a restauracemi jsou jentak odložené- bez dozoru. To my Češi rádi napodobíme, ale sami bychom to asi neudělali ;-)

Sněhu je tu dosti. Do Velikonoc jistě vydrží. Našim nohám ale týden na lyžích bohatě stačí.
Večer ještě hodláme jít bruslit- máme  hned vedle hotelu stadion  a Martina má dojem, že je škoda jej nevyužít. Italové žijí nočním životem, a tak stadion otvírá ve 20.30 a má sna do 23h. Pro mne to asi bude pověstný poslední hřebík...  a do práce si půjdu odpočinout ;-)