Za sněhem

  5.3.2016

Tak jsme se odhodlali k výjezdu na hory. A protože to letos se sněhem není žádná sláva a jarní prázdniny připadly až na ten nejzazší termín, vybrali jsme zase Itálii. 
Když už nic jiného- tak italská kuchyně, zmrzlina  a víno jistě nezklamou. 

Před odjezdem jsme bedlivě sledovali sněhové zpravodajství a předpověď počasí na norském webu. Do odjezdu zbýval týden a v naší cílové stanici bylo kolem 20cm sněhu. No nevadí, tak si uděláme výlety po okolí. Však všude je na co koukat.

Den před odjezdem bylo jasné, že předpovědi počasí se dá minimálně na 90% věřit. Nevěstila nic dobrého. Na cestu vycházel hustý déšť a v horských polohách husté sněžení. Paráda. O to větší, že se vše dopuntíku naplnilo.
 Italští silničáři mají asi jiný přístup k věci, protože ačkoli všude ležela pěkná sněhová peřina, silnice měli vymetené až na asfalt.  

Zaparkovali jsme u hotelu, ubytovali se. A lebedili si, že jsme vyjeli hned brzy ráno, abychom někde neuvízli za tmy. Kolem sedmé večer se k silnému sněžení ještě přidala bouřka. Hřmělo - až to dunělo a lítaly blesky. 
Při odchodu na večeři se na výtahu objevila výstražná  cedule:

Takže radši po schodech. To nám to pěkně začíná...
 Žádné drama se naštěstí nekonalo. Snad jen to, že v hotelu jsme jediní Češi mezi hordou Maďarů. Kolik decibelů vyrobí maďarský zájezd a italská obsluha v jedné místnosti, to si bez zážitku lze asi těžko představit.

Ráno nabídlo pohled na zimu, jakou už známe jen z Ladových obrázků. I modré nebe se ukázalo. Jenže jen na chvíli.

Pak se začal sypat sníh. A vydrželo mu to  neuvěřitelně dlouho.
Lyžování nic moc. Tedy spíš nic. Nebylo vidět na krok. Sníh šlehal do obličeje. Sjezdovky rozryté jak po hluboké orbě a my po dvou hodinách úplně promočení. I goretex má své limity ;-)

Taková zima vypadá líp při pohledu z okna než při pohledu za svahu. 
Množství sněhu je vidět na dopravních značkách.