Manýry turistů

 23.6.2016

Každoročně mě chování turistů přivádí do úžasu. 

Bez rozdílu národností- jak je pohromadě víc lidí, dají se v jejich chování pozorovat zvláštní věci. Jak vypadají některé stoly po jídle, to je hotová spoušť. 

Že se na jeden talíř k snídani vejde hromada párků, kroket, vafle, štos palačinek s nutelou a navrch -jentak pro chuť- dávka míchaných vajíček- to mě nikdy nenapadlo. 

Ačkoli je hned u vstupu napsáno v několika jazycích, že v plavkách a kraťasech do jídelny není vstup povolen, stejně to denně několik zoufalců zkusí na stráž u dveří působit, aby vpuštěni byli. Naštěstí neúspěšně. 

V jídelně je velmi rušno a co do hlučnosti je to chvílemi až neúnosné. Někteří rodiče nechají děti dělat úplně cokoli. A tak jeden si z příborů vyrobí provizorní xylofon a tříská do všeho, co na stole najde, přičemž tatínek v klidu sedí a listuje prstem na displeji svého mobilu; jiný si nabírá naběračkou zmrzlinu a přímo z naběračky ochutnává...

Na stolech to vypadá jak po boji. Hromady nedojedených jídel- úplně zbytečně naservírovaných, protože si někdo z hamižnosti nandal to, co absolutně sníst nemohl. 

Pokud děti dojedí dřív než rodiče, mohou se v restauraci honit, výskat a schovávat za sloupy. To je panečku adrenalin! Obsluha vše jen trpí a já vůbec nechápu, jakto, že nikdo nebyl opařen čajem či kávou. Obvykle se vše vyřešilo pouze řinčícím nádobím, které se při pádu na dlažbu samozřejmě roztřískalo na kusy. 

Nový prvek zavedli soudružky z býv. Sovětského svazu, kdy do jídelny nakráčely vždy poránu hutně namazané ochrannými krémy (vypadaly jak indiáni na válečné stezce) s klobouky na hlavě a nafukovacími kruhy rozměrů pneumatiky o traktoru se vnesly mezi stoly. Nechápala jsem. 

Oni soudruzi vůbec měli zvláštní zvyky. Rovnou z jídelny se přesunuli k baru. Pralo tam slunce, ale to je neodradilo. Barmana při nalévání všech těch "alkoholů" povzbuzovali: "Ješčo, ješčo, daváj!" - takže 2deci "pálenky" bylo výchozí množství. Kolem čtvrté odpoledne se hromadně vrávoravým krokem vydali k moři. To byly grotesky! Když Irína zjistila, že plavat s tolika promile nedokáže a Timur a jeho parta ji ve čtyřech lidech rvali na břeh asi hodinu a nešlo to. Nakonec po kolenou to šlo nejlíp.

Jiná vtipná scénka se nabídla za větrného dne. To je tak když fučí vítr, ale vám to nedá a jdete s nafouknutou matrací k vodě. Vítr vám tu chůzi dost ztěžuje, ale vy to přemůžete a  jdete do vody s tím, že plavat se v tom větru bude líp. No, tak než turista naskočil na matraci, vítr se do ní opřel a už mizela nenávratně v dáli. Naštěstí jen matrace.

Dalo by se pokračovat. Ale to už by nikoho nebavilo číst ;-)