30.6.2016
Čerpání dovolené mě baví, nicméně mi navozuje poměrně velký stres návrat do běžného života. Navíc všichni nabydou dojmu, že jsem odpočatá, tudíž podám dvojnásobný výkon v polovičním čase. Na konec června se mi nakupily samé neodkladné a přípravu vyžadující akce- a do toho se Martina hlásila, že asi bude mít "samý" a dožadovala se ten den návštěvy restaurace dle vlastního výběru.
"Mamí, a když budu mít samý, můžeme jít do Slepé kočičky?", vyzvídala.
Slepá kočička je palačinkárna. Vaří se tam dobře a hezky. Navíc v interiéru je kočka, kam se podíváš. Nijak mi ta volba nebyla nepříjemná, a tak jsem nekonfliktně odpověděla: "Proč ne..."
"Mamí, a když budu mít tu dvojku z matiky???", vyjednávala Martina.
"Tak tě vezmu na hot dog!", udělala jsem ve věci rychle jasno :-) a v duchu jsem si říkala, jak já to udělám, abych to všechno stihla a ještě pobyla u nevidomé kočky s dvojkou či bez.
V den D Martina vyrazila do školy. Den předtím jsem donesla domů kytku pro paní učitelku, protože ta žena s nimi má svatou trpělivost. Je sice mladá a neopotřebovaná, nicméně mně stačí ty příhody poslouchat a šílím! je to třída zlobičů a potížistů, návštěvy psychologa jsou pravidelné... prostě děs! Slečna floristka uvila puget z gerber a všelijakých trav a obalila jej manžetou z pěkného papíru- nesnáším ty pestré vzorované celofány.
Ráno se Martina vyparádila, popadla kytku, kabelku a desky na výzo a vyrazila směr škola. Za dvě hodiny už byla doma. Klaplo to! Slepá kočička je naše! :-) Měla radost a my samozřejmě taky. Wlk nebyl po ruce, tak slíbil kino na jindy - a na mě zbyl oběd. Ale proč ne. Když ho nemusím vařit...
Martina mi vykládala, co měly na výzo děti a co donesly paní učitelce. A tak aby řeč nestála, zeptala jsem se i já, jak se líbila naše kytka.
"Joo, pěkná. Jen ten papír mi z ní vůbec nešel sundat. Tak tam kousek zůstalo. Nešlo to otrhat..."
"Jakej papír??", třeštím zrak.
"No ten kolem, co byl...", upřesňuje dítě.
"Ježišmarjá, to byla manžeta! Jako ozdoba! Tys ji orvala?", ujišťuju se, že je to tak, jak nechci.
"Nooo. Joo... "
No mě klepne! Ona orvala tu manžetu a kousky tam zůstaly? Tak to si paní učitelka bude myslet, že jsme tu kytku vytáhli někde z popelnice... čím víc se snažím, tím je to horší. Konec debaty.
V Kočce bylo narváno. Všichni rodiče přesvědčili, že za výzo se musí právě tam. Palačinky byly luxusní- moje slaná z pohankové mouky a se špenátem a kuřecím masem
i Martiny sladká se zmrzlinou a horkými malinami.
Čerpání dovolené mě baví, nicméně mi navozuje poměrně velký stres návrat do běžného života. Navíc všichni nabydou dojmu, že jsem odpočatá, tudíž podám dvojnásobný výkon v polovičním čase. Na konec června se mi nakupily samé neodkladné a přípravu vyžadující akce- a do toho se Martina hlásila, že asi bude mít "samý" a dožadovala se ten den návštěvy restaurace dle vlastního výběru.
"Mamí, a když budu mít samý, můžeme jít do Slepé kočičky?", vyzvídala.
Slepá kočička je palačinkárna. Vaří se tam dobře a hezky. Navíc v interiéru je kočka, kam se podíváš. Nijak mi ta volba nebyla nepříjemná, a tak jsem nekonfliktně odpověděla: "Proč ne..."
"Mamí, a když budu mít tu dvojku z matiky???", vyjednávala Martina.
"Tak tě vezmu na hot dog!", udělala jsem ve věci rychle jasno :-) a v duchu jsem si říkala, jak já to udělám, abych to všechno stihla a ještě pobyla u nevidomé kočky s dvojkou či bez.
V den D Martina vyrazila do školy. Den předtím jsem donesla domů kytku pro paní učitelku, protože ta žena s nimi má svatou trpělivost. Je sice mladá a neopotřebovaná, nicméně mně stačí ty příhody poslouchat a šílím! je to třída zlobičů a potížistů, návštěvy psychologa jsou pravidelné... prostě děs! Slečna floristka uvila puget z gerber a všelijakých trav a obalila jej manžetou z pěkného papíru- nesnáším ty pestré vzorované celofány.
Ráno se Martina vyparádila, popadla kytku, kabelku a desky na výzo a vyrazila směr škola. Za dvě hodiny už byla doma. Klaplo to! Slepá kočička je naše! :-) Měla radost a my samozřejmě taky. Wlk nebyl po ruce, tak slíbil kino na jindy - a na mě zbyl oběd. Ale proč ne. Když ho nemusím vařit...
Martina mi vykládala, co měly na výzo děti a co donesly paní učitelce. A tak aby řeč nestála, zeptala jsem se i já, jak se líbila naše kytka.
"Joo, pěkná. Jen ten papír mi z ní vůbec nešel sundat. Tak tam kousek zůstalo. Nešlo to otrhat..."
"Jakej papír??", třeštím zrak.
"No ten kolem, co byl...", upřesňuje dítě.
"Ježišmarjá, to byla manžeta! Jako ozdoba! Tys ji orvala?", ujišťuju se, že je to tak, jak nechci.
"Nooo. Joo... "
No mě klepne! Ona orvala tu manžetu a kousky tam zůstaly? Tak to si paní učitelka bude myslet, že jsme tu kytku vytáhli někde z popelnice... čím víc se snažím, tím je to horší. Konec debaty.
V Kočce bylo narváno. Všichni rodiče přesvědčili, že za výzo se musí právě tam. Palačinky byly luxusní- moje slaná z pohankové mouky a se špenátem a kuřecím masem
i Martiny sladká se zmrzlinou a horkými malinami.
1 komentář:
Palačinky vypadají nádherně, dala bych si naslano i nasladko. :-)
Okomentovat