Koncert Karla Plíhala

20.2. 2009 - 158.den z 365

7.jednoruký den

Od rána jsem se těšila na večerní koncert Karla Plíhala. Poslední týdny koncertuje po vlastech českých, a tak jsme si na něj počíhali tady v Praze v KD Krakov. Bylo samozřejmě vyprodáno.
Plíhalovy písničky jsem si oblíbila v dobách svých SŠ studií, dokonce v tu dobu vyhrál i několik ocenění na folkovém festivalu Porta.
Čas poskočil o čtvrt století, ale Plíhal si řady svých posluchačů dokázal díky vtipným textům a stylu hraní na kytaru rozšířit i o mladší generaci.

Na začátku koncertu vydal zákaz fotografování, a tak jsem na fotce zachytila alespoň část naší fonotéky (všimněte- nejsou to jen opálené kopie - do Plíhala rádi zainvestujeme ;-) ) a taky knížku jeho veršů, kterou jsem dostala k Vánocům a mám ji dokonce i s autogramem!

Plíhal přišel klasicky v džínách a v triku, usadil se na židli umístěnou pod dvěma stožáry, na nichž byly zavěšeny reflektory (sám to pak nazval "světelným parčíkem" :-) ) a dal se do zpívání. Při doprovodu střídal dvě kytary a běhal rukou po hmatníku a vybrnkával /údajně bez hudebního vzdělání?!/ ty svoje "těžkonapodobitelné strunné ornamenty". Obvykle nudné chvíle ladění mezi jednotlivými písněmi prokládal vtipnými průpovídkami a veršíky. Bylo ji moc. A ačkoli jsem si po každém říkala: "To si musím pamatovat!" dám dohromady pouhý zlomek....

* Ať hodí kamenem ten, kdo je bez viny, já jich mám plné ledviny....

* Podnikatel venčí dogy oblepené svými logy...

* I když moje alter ego pořád ještě skládá LEGO

* Malý je horský hotýlek,
ty usínáš, já ještě vzhůru;
tvůj na rameni vytetován motýlek
se s věkem změní v děsnou noční můru

Sálem se ozývaly salvy smíchu, nudit se snad nikdo nestihl, i když koncert trval bez přestávky 2hodiny. Vzali jsme s sebou i Majdu a pomáhací asistentku Marušku, aby nás měla spojené i s něčím příjemným a ne jen s prací ;-)
... no a doma jsme si s chutí ještě pustili písničky, na které se při koncertě nedostalo :-)

Kdo by se chtěl o Plíhalovi dozvědět něco víc, může klinout sem
Poslechnout si některé starší básničky lze tady a písničku Ráda se miluje... zde.

Tak doufám, že jsou nalákáni všichni ... :-)

Já si v praxi ověřila, že "Jedna ruka netleská.." ;-) a bylo mi to fakt líto, protože K.P. si vydatný potlesk za svůj výkon opravdu zaloužil!

Maruška

19.2. 2009 - 157.den z 365

6. jednoruký den

Fotka dnešního dne je ještě vzpomínkou na nešťastný pád a polámaný loket, ale považuju ji za celkem netypickou, takže tady je:

Takhle dopadne CD v papírovém obalu, když na něj dopadne moje tělo ;-) Jsem prostě jak obr Hrompac- při pátečním pádu na namrzlý chodník jsem si ještě rozsedla CD s angličtinou.

Ráno jsem byla na chirurgii, aby dodělali sádrový obvaz. Šlo to celkem rychle. Vezl mě děda- ani si nepamatuju, že by se mnou kdy byl u doktora- tak jsem se na stará kolena dočkala :-) Dr. okouknul situaci, napsal kontrolu až na 5.března!! ... a tvrdil, že to není "AŽ", ale "UŽ"!! - no záleží na úhlu pohledu... :-(

Čtvrtek je pro mě pracovní až do večera. Dneska odpoledne opět přišla pomáhat Maruška. Naše další asistentka. Je to taková dobrá duše, která se moc snaží pomáhat všem. Začala v Praze studovat VŠ a koleje má kousek od nás, takže jakmile má čas a chuť, už se hlásí do služby. Tento týden si toho užila. Chodila denně.
Maruško, děkujeme, pomáhání ti jde bezvadně! :-)

Mám velikou radost a zdá se mi to občas až neuvěřitelné, že i v dnešní době, kdy většina lidí má peníze na předních místech žebříčků svých hodnot, existují i bytosti, které prostě mají potřebu být užitečné a konat dobro, kde je to potřeba, ve svém volném čase... A více než výdělek je těší pocit z vykonané práce....

Dá se přežít únor?

18.2. 2009 - 156.den z 365

5.jednoruký den

Tahle otázka mě napadla ve 3hodiny ráno, kdy se Martinka vzbudila s příšerným kašlem a chvílemi vypadalo, že vykašle i plíce. Zkusila jsem všechny osvědčené chvaty... z ložnice jsem dokonalým vyvětráním vytvořila mrazák - no a po hodině se podařilo taknějak pokračovat ve spánku.
Ráno jsme zašly k paní dr. Máme tašku léků... to snad ani nemůžeme všechno naráz aplikovat!
Odpoledne jsem pořídila fotku stopy "péřový krok" ;-)

Opět přišla za Majdou asistentka Maruška. Ještě jí nezačal letní semestr, tak slíbila, že bude chodit pomáhat. Jupíí! :-)
Martinka vytemperovala na 39°C, tak to nám zas slibně začíná vyhlídka na klidný večer.
Vlk se dal do vaření další netypické speciality. Dostali jsme od strejdy megapytel brusinek. Obrovských! Já je jím jentak- na hrsti, ale Vlk pořád zkouší, jak by se daly nevšedně zpracovat. Našel si nějaký recept- a takhle to vyrobil: kuře s nádivkou s jablky nacpanými brusinkami a mandlemi.

Úžasné - nevycházím z údivu!?...

Takže večeře byla luxusní, Martina jíst nechtěla, ale v koupelně spustila, že má hlad. Dostala jen polívku... a jak to dopadlo? Za chvíli byl celý obsah žaludku mezi námi- ale všude!! Takže po dobré večeři generální úklid, vytírání, praní všeho včetně bačkor ... ještěže mi nepob... tu sádru. Zítra jdu na chirurgii, tak si nedovedu představit, co bych k tomu na vysvětlenou říkala...
Únor se asi zlobí, že jsem o něm kdysi nepěkně psala. A já si na tom trvám. Letos budu ráda, když ho všichni přežijeme ;-)

Všude bílo

17.2. 2009 - 155.den z 365

4.jednoruký den

Pro tento den je opět typickou barvou bílá. Nasněžilo. V Praze nebývale vydatně. Keříky v parku vypadaly legračně. Sníh jim vytvořil jakési nadýchané beranice a zlatý déšť mi spíš připomínal bavlník ;-)

Co se sebeobsluhy týče- hrůza!! V zimě jsou zážitky s oblíkáním všech těch vrstev zvláště pikantní. Jediné, do čeho se vejdu, je fleecová mikina na zip- jenže ta zas při oblíkání zabandážované ruky pěkně drhne, takže nasoukání se do ní jednak dlouho trvá, jednak i bolí, protože to prostě "po dobrém" nejde.

V poledne jsme jeli s dědou pro děti do škol. Děda dělal řidiče. Vlk musel jít pracovat, a tak jsme na odpoledne měli domluvenou asistentku Marušku. To je další zlatá osoba. Prostě ji baví pomáhat a já mám někdy strach, aby ji to konání dobrých skutků nezahubilo. Maruška krásně obstarala Majdu, odehnaly mě i od psaní úkolů... a zvládly to parádně.

Martinka se dala do kreslení. Ve svých 4,5 letech maluje líp než já teď. Ve školce namalovala okřídleného koně Pegase. Co ji k tomu vedlo, to nevím, ale obrázek se mi líbil moc. :-)

Tak uvidíme, jak to bude vypadat zítra, Máťa začíná nějak ošklivě kašlat... :-(

Ledové víno a teplý banán

16.2. 2009 - 154.den z 365

3.jednoruký den

Už dneska je mi jasné, že měsíc strávený bez ruky bude další záludnou zkouškou osudu ;-) a nebude jednoduché jej přežít. Otravuje mě to a já otravuju okolí! Obojí strašně!! Ačkoli se pan Wlk děsně snaží- veškeré své činnosti značně zrychlil ;-) - je to pro mě zkrátka náhlá a razantní změna životního stylu. Jsem zvyklá denně fungovat, nejlépe si všechno sama obstarat... a teď tohle. Sama si sotva dám zubní pastu na kartáček, večer jsem se myla tak, že jsem si obvaz namočila z vnitřní části ruky, takže když jsem se za pomoci "asistenta" nasoukala do noční košile a připažila, rázem byla košile celá mokrá a asistent se zlobil, že si "zase dělám, co chci a že snad nejsem ani ženská, ale mýval a co se furt meju" ;-) ...nojo, ale převlíkat se muselo, jenže nebylo skoro do čeho, protože se s tím pařátem nikam nevejdu- tak mi ten dobrák ještě musel půjčit svoje pyžamo :-) ...fakt jsem asi na zabití...

Babička mi donesla bolestné- láhev ledového vína. Je to zvláštní typ přívlastkového vína, které se vyrábí ze zmrzlých hroznů. Norma v ČR říká, že min. teplota pro sběr je - 6°C, bobule se musízpracovávat tak, aby před vylisováním nedošlo k rozmrznutí a voda zůstala v krystalkách v lisu.

Jednou jsem v TV sledovala jakýsi dokument o výrobě tohoto skvostu a musím říct, že je lepší jej pít než vidět. Něktré hrozny mohou být napadeny hnilobou... vůbec to nevypadá vábně. Výroba je riskantí proces také proto, že než nastoupí požadovaná teplota, může hrozny sezobat ptactvo:-(

Každá láhev je opatřena etiketou s podrobnými údaji o jeho vzniku. Lahve jsou číslovány.

Lahve, v nichž se ledové víno prodává, jsou malé a hubené, takže z nich nalijete sotva 2 sklenky.

A Wlk nelenil, nastudoval, co se sluší a patří- a vyrobil k vínu dezert v podobě horkého banánu se skořicí a krásně to nazdobil.

Pěkně to vypadalo a výborně to chutnalo. Zdá se, že tu roste Diny nový konkurent v sekci "kuchtění" ;-)

Vycházka -Ládví

15.2. 2009 - 153.den z 365

2.jednoruký den

Nedělní ráno přišlo po noci, která nestála za moc :-( S tou rukou se vůbec nedá spát! Pořád to bolí a navíc ten sádrový obal je dost neskladný!!

Odpoledne jsem si prosadila vycházku. Všichni měli tisíc výmluv, proč NE!! Ale já už jsem to nemohla doma vydržet. Jenže... v čem jít ven, když má člověk tvar neskladného balíku a ještě nálepku: křehké????

Vytáhla jsem svoji letitou bundu a chválím firmu Alpinus. Ušila totiž kdysi dávno model, který obléknu i v extrémních situacích - tedy i když jsem těhotná, nebo raněná :-) - a to není jen tak - někam nasoukat sádru do rukávu ...

Wlkovi to trvalo, než nás všechny pěkně oblékl, obul, pozapínal... než jsme se vydali na vycházku do lesa, který máme cca 5minut od domu.

Ďáblický háj (tak se lesík oficiálně nazývá) je cílem mnoha turistů, neboť se v něm nachází skalní masív Ládví, který je svědkem bouřlivého geologického vývoje. Skalky a stráně ládevských kamenných vrchů jsou středem přírodního muzea, kde příroda nashromáždila exponáty za dobu stamilionů let. Vrchol Ládví (pravděpodobně od slova "hledví" = věděti, hleděti) se poprvé objevil na mapě roku 1712 a je jedním z mála bodů zeměměřičské soustavy určující nadmořskou výšku nad Středozemním mořem v Terstu (kóta 359m) a než byly ku Praze připojeny obce na západě (Zličín ...) , bylo nejvyšším pražským vrcholem.

V lese bylo rušno, jen lavička k posezení ještě příliš nelákala...

Taky jsem vyfotila soustavu antén, která se tyčí přímo naproti rozcestníku a večer je osvětlena mnoha červenými světýlky, na něž hledíme přímo z ložnice.

Děti celou cestu remcaly, že jim je zima a že Martinku bolí nožičky ... ale já - ač zmrzlá- byla spokojená, pročistila jsem si hlavu a protáhla alespoň obě dolní končetiny ;-)

Valentýnská sobota

14.2. 2009 - 152.den z 365

1.jednoruký den

Dnešní valentýnské srdíčko jsem vytvořila z vlastnoručně omylem rozsypaných lentilek ;-) a věnuju ho panu Wlkovi, kterému právě včera začalo velmi krušné období- má nás všechny na triku. Musí nás oblékat, mýt, česat a když už nám uvaří, musí nám jídlo nakrájet ...

Je to nejhorší pocit, jaký znám- nic nemoct, jen koukat, jak ostatní kmitají...

Noc nestála za nic. Ruka šíleně bolela, takže ve tři ráno jsem se pracně vysoukala z pelechu a vyštrachala nějaké léky na bolest.Vzala jsem si hned dva, abych nemusela vstávat podruhé.

Potřebuju něčí ruku i tak banálním úkonům, jakým je např. oblékání ponožek!

Dále bylo na programu dne mytí mých vlasů... dopadlo to dobře- nebyla jsem utopena :-)
Babička se přišla nabídnout na žehlení - byla ho tu už pěkná hromada - žehlím zpravidla až v neděli u TV.
Odpoledne vzala babička Martinku na karneval- šla za tanečnici a do masky se oblékla hned ráno- aby se na akci nezapomnělo ;-)
Majda si pozvala pubošku od sousedů, takže se zavřely do pokoje a 3hodiny si špitaly a poslouchaly (mně nic neříkající) PINK.
Wlk nás zaopatřil a vydal se do hospody na mariáš. Teď má smůlu, musí jezdit MHD- já jsem jako šofér úplně nepoužitelná :-(

Pátek 13.? - Funguje to!

13.2. 2009 - 151.den z 365

Nejsem pověrčivá, a tak mě ani nenapadlo, že zrovna dnes budu mít v blogu tak originální fotky a tak nevšední zážitek.
Stala se mi celkem banální příhoda: přímo před vchodem do školky jsem upadla na nezameteném chodníku a dál už to šlo samo. Ruka začala bolet a otékat, a tak mě Wlk vyštval na RTG. Sedla jsem do auta- a nebylo to nicmoc. Levá byla prostě vyřazená z provozu. Na chirurgii

mě samozřejmě hned hnali na RTG. Byl to zážitek na celý život. Paní laborantka Danuška si mě zavolala a u RTG stolu zavelela: "Klekněte si!" Já jen podotkla, že jdu s rukou! "No právě, kleknout!" Ruka mě bolela, potlačila jsem chuť Danušce říct, že klekat si ke stolu, kam se normálně přistupuje v botách mi tedy přijde zvláštní a smířila jsem se s tím, že "mají svoje postupy" a konečně dneska jsem se na chodníku vyválela taky bez řečí... Danuška ze mě byla na nervy. Nemohla pochopit, že mě ruka bolí, tudíž ji nenatáhnu tak, "aby to pan dr. dobře viděl", ale jen tak, jak to půjde. Nevydržela to a jala se mi ruku srovnat. Zavyla jsem tak, že i na chodbě muselo být všem jasné, že se něco děje. Zařvala jsem na Danušku, že jsem nemocnej člověk!! (nic jiného slušného mě v tom amoku nenapadlo :-)) a ať toho okamžitě nechá! Tak mě vyblejskla hned 2x.
Na chodbě jsem hbitě pořídila foto mého RTG snímku :-)

Dr. konstatoval, že loket je naštíplý a že budeme sádrovat. To mě jaksi zaskočilo. Poprvé v životě jsem utrpěla "sádrový" úraz. Doposud šlo všechno jen zašít, nebo se vstřebalo samo... Tak jsem trapně oponovala, že na to nejsem připravená... ( mám opravdu fobii z bílých plášťů, takže nutně každý musí dojít k závěru, že jsem nemocná hlavně duševně ;-) )
Dr. řekl: "Jakýpak připravená- sundejte triko a jdeme na věc!"
Nojo, sundejte triko... jenže ono to nešlo. Tak mě se sestrou vysoukali z rukávu, zadlahovali celou ruku od lokte až po prsty a mně došlo, že v triku domů už rozhodně neodejdu. Tak mu říkám: "Já jsem tu ale autem." Dr. posunul brýle na nose a udiveně zíral: "Vy jste přijela autem? A jak jste řídila? Vždyť ty rotace musely bolet?"
- "No bolely, řídit se dalo, ale zaparkovat do řady- to né ;-) "
Tak jsem se vypotácela z ordinace, nasoukala se do auta, a dojela domů bez ztráty bodu.
V současné době to vypadá asi tak, že ležet rozhodně nemůžu, neb to pěkně bolí. dala jsem si 2deci a dopsala blogresty- asi takhle:

Tak pátek 13. mi moc radosti nepřinesl. Jen jsem zjistila, že ode dneška minimálně 4týdny jsem naprosto závislá na pomoci druhé osoby, protože sama si nezapnu zip, neotevřu láhev s vodou, ani triko neoblíknu... prostě hrůza!! Vůbec nevím, jak tu budeme fungovat, nemůžu totiž ani jezit autem coby šofér, jsem zkrátka úplně k ničemu.
A to jsem ještě zjistila, že s tím nemůžu ani spát. Zatím jsem nenašla vhodnou polohu... tak jdu hledat a těším se, co mi přinese další pátek 13. - v březnu...

Nekončící zima jiná trápení

12.2. 2009 - 150.den z 365

Zatímco dny předešlé vybudily ke květu první nedočkavé kytičky,dnešní den je zase zasypal sněhem. A tak následoval ranní rituál- škrábání auta, odmetání chodníku ... už by tu bylo jaro!

Ráno odjížděla domů Katka. Odvezly jsme spolu Majdu do školy s tím, že ji hodím autem k metru. V autě jsme povídaly a já nakonec zaparkovala v boční ulici a rozhodla se jít s Katkou až ke vchodu. Jaké bylo naše překvapení, když se u metra rojily davy lidí, které se hrnuly k zastávce tramvají. Na infodispleji svítil nápis:"Využijte prosím pozemní dopravy, trasa C je neprůjezdná"
Tak to bylo k lepšímu. Vysvětlovala jsem Katce cestu, ale čas kvapil a ona by se asi musela složitě vyptávat, tak aby vlak neujel, radši jsem hupla do tramvaje a jela s ní. Vlak neujel, dobře to dopadlo ;-)
Ze zpráv jsem se pak dozvěděla, že se na trase metra u Muzea zasekl nějaký vagon a nešel odbrzdit, takže někteří lidé byli nuceni strávit plných 40minut v tunelu!! Tak to musí být nezapomenutelný zážitek...

Dojela jsemdomů. líčila Wlkovi zážitky z cesty- a vtom zvonil telefon- na displeji Majda, no to nevěští nic dobrého. Majda ze školy jentak nevolá.
Tentokrát volala proto, že se s ní zasekla plošina při cestě z 1.patra do přízemí. Jela na WC, takže tu byla i jistá časová tíseň.

Plošina ve škole zlobí soustavně. Jednak proto, že vybraný model neodpovídá požadavkům, jednak proto, že děti z 2.stupně se k tomuto zařízení chovají neuvěřitelně. Tu a tam něco někam strčí, takže se poruší tažné lano a čeká se týden na opravu. Jakoby nevěděly, že pro Majdu je to jediný způsob, jak se do zvýšených pater dostat.
Tentokrát snad odešla převodovka neboco. Jenže Majda zůstala viset na půl cesty. Wlk byl naštěstí doma, skočil do auta a jel.
Ve škole byl ovšem problém sehnat 4silné muže, kteří by vozík s Majdou z plošiny servali dolů. Vyprošťovací akci, která trvala skoro celou hodinu, vyřešil až pan ředitel. Nahodil vozík na bedra svého metrákového těla a šlo se. Myslím, že ho hřbet bude bolet ještě při nedělním obědě.
Majda celou akci ustála, aniž by se po... ;-)

A vrcholem všeho byla zástupkyně, která celou tu dobu telefonovala kdoví kam. Je neustále ve spěchu a s výrazem vystresovaného zvířátka poletuje po budově. Přiběhla, koukla na právě vysvobozenou Majdu a pravila: "Neboj se, Majdo, tuhle hodinu budeš mít samozřejmě omluvenou!"
Takže poučení: na plošinách a ve školství nezůstávejte zbytečně dlouho.... mohlo by vás to trvale poškodit :-)))

Naše Katka

11.2. 2009 - 149.den z 365

Katka je naše první opravdová asistentka.

Poznali jsme se před 6lety, kdy si nás našla na seznamu žadatelů o osobní asistenci. Vybrala si nás proto, že ač je z 2.konce republiky, máme stejné příjmení;-) Pro nás to byla výhra, o jaké se nám nezdálo! Katka je člověk, který mě dovedl k rozhodnutí založit na svém blogu novou rubriku: "galerie milých lidí" :-)
Katka totiž umí pomáhat. Zcela nezištně, ochotně a jako asistentka má jednu neocenitelnou vlastnost: dokáže naslouchat a nesnaží se Majdě cokoli vnutit. Respektuje její názory, všechno se snaží vykomunikovat. Když do naší rodiny přibyla Martinka, automaticky si brala na starost obě a já mohla být klidná, protože děti byly vždy nadšené.
Katka už dávnou není studentkou, na asistenci už jí bohužel nezbývá moc času, hlavně nás dělí cca 380km..., ale stala se členem naší rodiny. Je to prostě "naše" Katka a protože měla tento týden v práci volno, přijela za námi na 2dny do Prahy.
Dneska měla v tom šíleném větru a sněžení naplánovanou vycházku po Praze...no ale zastavila se v Palladiu na obhlídku obchodů- a tam vydržela docela dlouho, takže ji příliš neofouklo :-) Odpoledne šla s Majdou na dramaťák a přišla nadšená.
Večer jsme povídali a povídali a čas utíkal nesnesitelně rychle...