Nekončící zima jiná trápení

12.2. 2009 - 150.den z 365

Zatímco dny předešlé vybudily ke květu první nedočkavé kytičky,dnešní den je zase zasypal sněhem. A tak následoval ranní rituál- škrábání auta, odmetání chodníku ... už by tu bylo jaro!

Ráno odjížděla domů Katka. Odvezly jsme spolu Majdu do školy s tím, že ji hodím autem k metru. V autě jsme povídaly a já nakonec zaparkovala v boční ulici a rozhodla se jít s Katkou až ke vchodu. Jaké bylo naše překvapení, když se u metra rojily davy lidí, které se hrnuly k zastávce tramvají. Na infodispleji svítil nápis:"Využijte prosím pozemní dopravy, trasa C je neprůjezdná"
Tak to bylo k lepšímu. Vysvětlovala jsem Katce cestu, ale čas kvapil a ona by se asi musela složitě vyptávat, tak aby vlak neujel, radši jsem hupla do tramvaje a jela s ní. Vlak neujel, dobře to dopadlo ;-)
Ze zpráv jsem se pak dozvěděla, že se na trase metra u Muzea zasekl nějaký vagon a nešel odbrzdit, takže někteří lidé byli nuceni strávit plných 40minut v tunelu!! Tak to musí být nezapomenutelný zážitek...

Dojela jsemdomů. líčila Wlkovi zážitky z cesty- a vtom zvonil telefon- na displeji Majda, no to nevěští nic dobrého. Majda ze školy jentak nevolá.
Tentokrát volala proto, že se s ní zasekla plošina při cestě z 1.patra do přízemí. Jela na WC, takže tu byla i jistá časová tíseň.

Plošina ve škole zlobí soustavně. Jednak proto, že vybraný model neodpovídá požadavkům, jednak proto, že děti z 2.stupně se k tomuto zařízení chovají neuvěřitelně. Tu a tam něco někam strčí, takže se poruší tažné lano a čeká se týden na opravu. Jakoby nevěděly, že pro Majdu je to jediný způsob, jak se do zvýšených pater dostat.
Tentokrát snad odešla převodovka neboco. Jenže Majda zůstala viset na půl cesty. Wlk byl naštěstí doma, skočil do auta a jel.
Ve škole byl ovšem problém sehnat 4silné muže, kteří by vozík s Majdou z plošiny servali dolů. Vyprošťovací akci, která trvala skoro celou hodinu, vyřešil až pan ředitel. Nahodil vozík na bedra svého metrákového těla a šlo se. Myslím, že ho hřbet bude bolet ještě při nedělním obědě.
Majda celou akci ustála, aniž by se po... ;-)

A vrcholem všeho byla zástupkyně, která celou tu dobu telefonovala kdoví kam. Je neustále ve spěchu a s výrazem vystresovaného zvířátka poletuje po budově. Přiběhla, koukla na právě vysvobozenou Majdu a pravila: "Neboj se, Majdo, tuhle hodinu budeš mít samozřejmě omluvenou!"
Takže poučení: na plošinách a ve školství nezůstávejte zbytečně dlouho.... mohlo by vás to trvale poškodit :-)))