Monday, Monday...

9.2. 2009 - 147.den z 365

Monday, Monday,
can't trust that day
Monday, Monday,
sometimes it just turns out that way

... pro dnešní úvod jsem si vypůjčila text písně mých oblíbených The Mammas & The Pappas.
Pondělí mi totiž opravdu připadá jako ten nehůře snesitelný den z celého týdne. Tím spíš, že mě dneska čekala pravidelná kontrola na ortopedii s Majdou a při pohledu do kalendáře bylo jasné, že nás nemine ani "pátek 13." .... to jsou mi vyhlídky ;-)

Nevím, co to mám, ale kdykoli mi hrozí kontakt s lékařem, jsem totálně vyřízená. Mám stres z toho, co zas kde najdou, jaká další vyšetření si vymyslí... no a hlavně téměř každou návštěvu doprovází nějaký nezapomenutelný zážitek. Nejčastěji se o něj postará personál, když nám předvede profesionální přístup a zárověň etiku v praxi.
Ani dnes tomu (bohužel) nebylo jinak - máme prostě svoje rituály... :-(

Začnu tím pozitivním- čekárna dětského pavilonu se díky nadaci Chantal Poullain " ARCHA" změnila v hotový ráj pro děti. Interiér a vstupy do ordinací jsou vyzdobeny dřevěnými dekoracemi v příjemných barvách. Tady jsou ukázky:
- obytný domeček

- lavička "pod stromy"

- stěny mezi jednotlivými vstupy do ordinací zdobí motivy domácích zvířátek

.. v ordinaci ovšem už tak veselo nebylo...
V ordinaci byli dva lékaři . "náš" pan doktor + pan docent. Z Majdiny skoliozy byli oba docela vykulení a hned nás hnali na rentgen. To zanamenalo Majdu obléci a jet do vedlejšího pavilonu.
Po chvíli strávené v tamější čekárně mi bylo jasné, že kriteriem pro přijetí do zaměstnaneckého poměru rozhodně není inteligence...
Asi po 10minutách jsme se dostaly na řadu a následoval další boj- svlékání vozíčkáře na RTG stole. Je to bezva. Stůl nemá klasické nohy, je až k zemi "zaplechovaný" a u země je několik pedálů, kterými stůl lze polohovat- nahoru, dolů...a nevím kam ještě, víc pedálů jsem nestačila "omylem" ošlapat ;-) Nad stolem visí "RTG hlava", takže pokud zrovna dáváte pozor, abyste nešlápli na pedál dole, máte opravdu velikou šanci, že se řachnete do hlavy o to monstrum nad stolem.
Podařilo se mi Majdu svléknout a zůstat naživu! :-) Hurá! Tak ještě zapolohovat nohy, pánev, jak si přál pan docent a můžeme se fotit ... povedlo se - jenže sorry, nemám podepsaný papír, kde souhlasím s tím, že chci být dobrovolně ozářená jakožto doprovod vlastního dítěte a nebudu tudíž požadovat po nemocnici ani korunu, pokud mi pak z toho vznikne nějaká újma na zdraví. Tak všechno zpátky, v olověné vestě musím vez na recepci vyplnit a podepsat tiskopis. Honem zpátky- na stole mi "stydne pacient" ;-) 2.pokus vyšel.
Následoval trapas- dožadovala jsem se RTG snímku.. a ouha! To už se nedává! Všechno jde mimo člověka- virtuálně- pan docent měl snímky ve svém PC dříve než nás zpátky v čekárně :-)
Takže další pozitivum- doplnila jsem si vzdělání v oblasti techniky- snímek už nepožadovat- chtít ho vypálit na CD!
Pan docent popsal snímek a opět otevřel otázku: operace páteře. S Majdinou diagnozou není snadné najít odpověď, a tak zatím říkáme NE. Všechno jsme doma probrali, prostudovali na internetu, ale výsledek je asi takový, že je to 50:50.
Majda nechce. Bojí se a taknějak jsme si otevřeně řekli, co jí to dá a co jí to může vzít. Majda o všem popřemýšlela a nakonec si vyvodila svůj vlastní závěr/ten bohužel není veřejně publikovatelný.../. Pan docent hodlal situaci rozebírat jen se mnou, ale já si myslím že Majda už sama nejlíp ví, co ji kde bolí a co chce a nechce. Poprosila jsem ho, aby mohla i ona nahlížet na snímky a aby i ona k tomu mohla říci svoje.
A to je další věc, která se pravidelně a často opakuje: lékaři obvykle komunikují pouze se mnou- jakožto s doprovodem- "Co ji trápí? Co ji bolí? Jak se cítí?..." nechápu!!! Přitom na inetu je k mání Desatero komunikace s vozíčkářem.... no máme na to svoji metodu, ;-) Těm bystřejším rychle dojde, ti druzí dohrají svou hru až do konce....
Chtěla jsem zapůjčit RTG snímky pro fyzioterapeutku a ortotiku. Dr. vypsal žádanku, ať mi je sestra na RTG vypálí na CD. No to byl úkol pro paní za přepážkou! Reagovala výkřikem: "Ježišmarjá, Zdeni!! Pocem. Vona /to jako já/ chce vypálit snímky, co s tim mám dělat??"
Zdeni na mě koukla a povídá: "Vy už jste tu zas? Proč jste si to nenechala udělat hned? Kde to teď budu hledat???"
Tak jsem celkem odměřeně řekla, že snad je jedno, kdy jsem tu byla, když má pacient rodné číslo a jméno, nebude problém snímek dohledat.
No, Boženka a Zdeni bojovaly několik minut, než se jim úkon zdařil. Když se ani na 2. CD záznam nezachytil, ptala jsem se, jestli tam nemají někoho, kdo je toho schopen pořídit kopii záznamu? Zdeni byla drzá a pravila, že snad vidím, že na tom pracují- tak jsem jen odsekla, že učit by se to mohly mimo ordinační hodiny, že já po 2hodinách mám už jediný zájem- vypadnout. No naštěstí přišla třetí " osvícená krasavice" - a dílo se zdařilo.
Domů jsme dojely kolem půl čtvrté. Majda si šla lehnout. Mě rozbolela hlava a jsem ráda, že máme snad zas na rok pokoj....
Takže jsme si za svých 30Kč užily zábavy a poučení ažaž ;-))