Vycházka -Ládví

15.2. 2009 - 153.den z 365

2.jednoruký den

Nedělní ráno přišlo po noci, která nestála za moc :-( S tou rukou se vůbec nedá spát! Pořád to bolí a navíc ten sádrový obal je dost neskladný!!

Odpoledne jsem si prosadila vycházku. Všichni měli tisíc výmluv, proč NE!! Ale já už jsem to nemohla doma vydržet. Jenže... v čem jít ven, když má člověk tvar neskladného balíku a ještě nálepku: křehké????

Vytáhla jsem svoji letitou bundu a chválím firmu Alpinus. Ušila totiž kdysi dávno model, který obléknu i v extrémních situacích - tedy i když jsem těhotná, nebo raněná :-) - a to není jen tak - někam nasoukat sádru do rukávu ...

Wlkovi to trvalo, než nás všechny pěkně oblékl, obul, pozapínal... než jsme se vydali na vycházku do lesa, který máme cca 5minut od domu.

Ďáblický háj (tak se lesík oficiálně nazývá) je cílem mnoha turistů, neboť se v něm nachází skalní masív Ládví, který je svědkem bouřlivého geologického vývoje. Skalky a stráně ládevských kamenných vrchů jsou středem přírodního muzea, kde příroda nashromáždila exponáty za dobu stamilionů let. Vrchol Ládví (pravděpodobně od slova "hledví" = věděti, hleděti) se poprvé objevil na mapě roku 1712 a je jedním z mála bodů zeměměřičské soustavy určující nadmořskou výšku nad Středozemním mořem v Terstu (kóta 359m) a než byly ku Praze připojeny obce na západě (Zličín ...) , bylo nejvyšším pražským vrcholem.

V lese bylo rušno, jen lavička k posezení ještě příliš nelákala...

Taky jsem vyfotila soustavu antén, která se tyčí přímo naproti rozcestníku a večer je osvětlena mnoha červenými světýlky, na něž hledíme přímo z ložnice.

Děti celou cestu remcaly, že jim je zima a že Martinku bolí nožičky ... ale já - ač zmrzlá- byla spokojená, pročistila jsem si hlavu a protáhla alespoň obě dolní končetiny ;-)