Pátek 13.? - Funguje to!

13.2. 2009 - 151.den z 365

Nejsem pověrčivá, a tak mě ani nenapadlo, že zrovna dnes budu mít v blogu tak originální fotky a tak nevšední zážitek.
Stala se mi celkem banální příhoda: přímo před vchodem do školky jsem upadla na nezameteném chodníku a dál už to šlo samo. Ruka začala bolet a otékat, a tak mě Wlk vyštval na RTG. Sedla jsem do auta- a nebylo to nicmoc. Levá byla prostě vyřazená z provozu. Na chirurgii

mě samozřejmě hned hnali na RTG. Byl to zážitek na celý život. Paní laborantka Danuška si mě zavolala a u RTG stolu zavelela: "Klekněte si!" Já jen podotkla, že jdu s rukou! "No právě, kleknout!" Ruka mě bolela, potlačila jsem chuť Danušce říct, že klekat si ke stolu, kam se normálně přistupuje v botách mi tedy přijde zvláštní a smířila jsem se s tím, že "mají svoje postupy" a konečně dneska jsem se na chodníku vyválela taky bez řečí... Danuška ze mě byla na nervy. Nemohla pochopit, že mě ruka bolí, tudíž ji nenatáhnu tak, "aby to pan dr. dobře viděl", ale jen tak, jak to půjde. Nevydržela to a jala se mi ruku srovnat. Zavyla jsem tak, že i na chodbě muselo být všem jasné, že se něco děje. Zařvala jsem na Danušku, že jsem nemocnej člověk!! (nic jiného slušného mě v tom amoku nenapadlo :-)) a ať toho okamžitě nechá! Tak mě vyblejskla hned 2x.
Na chodbě jsem hbitě pořídila foto mého RTG snímku :-)

Dr. konstatoval, že loket je naštíplý a že budeme sádrovat. To mě jaksi zaskočilo. Poprvé v životě jsem utrpěla "sádrový" úraz. Doposud šlo všechno jen zašít, nebo se vstřebalo samo... Tak jsem trapně oponovala, že na to nejsem připravená... ( mám opravdu fobii z bílých plášťů, takže nutně každý musí dojít k závěru, že jsem nemocná hlavně duševně ;-) )
Dr. řekl: "Jakýpak připravená- sundejte triko a jdeme na věc!"
Nojo, sundejte triko... jenže ono to nešlo. Tak mě se sestrou vysoukali z rukávu, zadlahovali celou ruku od lokte až po prsty a mně došlo, že v triku domů už rozhodně neodejdu. Tak mu říkám: "Já jsem tu ale autem." Dr. posunul brýle na nose a udiveně zíral: "Vy jste přijela autem? A jak jste řídila? Vždyť ty rotace musely bolet?"
- "No bolely, řídit se dalo, ale zaparkovat do řady- to né ;-) "
Tak jsem se vypotácela z ordinace, nasoukala se do auta, a dojela domů bez ztráty bodu.
V současné době to vypadá asi tak, že ležet rozhodně nemůžu, neb to pěkně bolí. dala jsem si 2deci a dopsala blogresty- asi takhle:

Tak pátek 13. mi moc radosti nepřinesl. Jen jsem zjistila, že ode dneška minimálně 4týdny jsem naprosto závislá na pomoci druhé osoby, protože sama si nezapnu zip, neotevřu láhev s vodou, ani triko neoblíknu... prostě hrůza!! Vůbec nevím, jak tu budeme fungovat, nemůžu totiž ani jezit autem coby šofér, jsem zkrátka úplně k ničemu.
A to jsem ještě zjistila, že s tím nemůžu ani spát. Zatím jsem nenašla vhodnou polohu... tak jdu hledat a těším se, co mi přinese další pátek 13. - v březnu...