Svatomartinský

11.11.2009

Dnešek považuji za šťastný den. Nikdo se nevzbudil s novou (neznámou) chorobou. Majda vyrazila (na vlastní přání) do školy a docela se i těšila. Měli besedu s policistou- a Majda si to moc chválila. Pan nadporučík jim prý všelicos vysvětlil, donesla si formulář s otisky vlastních prstů, tak má představu, co ji jednou čeká v případě, že poruší zákon. :-)

Martinka je stále doma. Už vypadá OK.Žádné další pupence jí nevyskočily, takže měla spíš mírnější průběh-co se hustoty výsevu pupínků týče ;-)

Neustále se dožaduje nějaké zábavy. To je docela náročné a k ježíškovi bych si osobně přála hlavně babičky a dědečky, aby alespoň v době nemocí a krizových situací  /které se v naší rodině vyskytují častěji, než je obvyklé/ byly po ruce jedny hlídací ruce.... ale už jsem velká holka, a tak vím, že přání se dělí na splnitelná... a taky na NEsplnitelná :-((

Potěšila jsem Martinu nabídkou, že ji vezmu do kuchyně jako kuchtíka, aŤ si vezme zástěru, že upečeme bábovku. Byla nadšená a během minuty připravená (no vida, když o něco jde, umí sebou švihnout...)
Nechala jsem ji připravit všechny suroviny. Pravda- při vyndávání vajec z lednice a nalévání mléka  do hrnku jsem se musela držet, abych nevykřikla a nezasáhla... dobrý. Ustály jsme to obě :-)
Martina levačkou míchala vší silou:

Bábovku jsme zdárně daly odpočívat do trouby. Martina běhala každou chvíli kontrolovat stav díla a vytrvale hlásila, jak vypadá a jak kyne...
Konečně nastal okamžik O a bábovka se mohla vyklopit. To bylo radosti!!
Hrdě hlásila: "Ty hnědý proužky jsem pekla já!" (lila titiž do formy z hrnečku hnědé těsto)

Večer přišla teta Lenka :-) Tak hned dostala ke kávě. Chválila hlasitě, tak se MaŤa tetelila blahem.
Probraly jsme s Lenkou zas takové ty věci kolem našich holek, které nás trápí... ale o tom až v jiném příspěvku.
Lenka dovezla pravé hořické trubičky a výměnou si odvezla knihu  "Matematické úlohy pro volné chvíle", která se v naší rodině nesetkala s ohlasem a nenašla svého čtenáře ani po letech čekání :-)
Za 1. náš vztah k matematice rozhodně není kladný a za 2. nemáme volné chvíle. Teta Lenka je náš pravý opak-u ní bude knize dobře ;-)
Vlk nám uvařil večeři, a tak ještě nabízela výměnu Vlka - do toho ale nejdu, ačkoli by si ji za svůj poslední příspěvek na blogu víc než zasloužil! :-))
Povozila jsem ji naším minibusem, takže z návštěvy odjížěla nabitá kofeinem i adrenalinem :-)

Nevyzpytatelně

10.11.2009 - úterý 23:20

Na dnešní den se Majda moc těšila. měli ve škole projektový den.
To znamená, že se neučí, ale jednotlivé ročníky mají program s vyučujícím daného předmětu. Sedmáci měli společenské chování v rámci společenských věd. Měli přijít slavnostně oblečeni, chystali, jak budou prostírat slavnostní tabuli...
Večer si Majda nechala od babičky nalakovat nehty (já nebyla doma ;-)), už 2dny meditovala, co si vezme na sebe... ráno si poručila vzbudit brzy, abychom stihly vyžehlit vlasy.... no samé životnědůležité věci byly potřeba...

A jak to vypadalo v reálu?
No samozřejmě úplně jinak. Majda se probudila a zahlásila, že je jí zle a že jde zvracet. Málem jsem omdlela. Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat. Koukali jsme s Wlkem jak dvě sůvy. Po hodině sedů lehů, škopíku sem, škopíku pryč, koupelna, záchod, postel- a pak zas v obráceném pořadí-to celé několikrát... hodinová smršť. Stáli jsme bezradně a meditovali, na které oddělení pojedeme dnes a jestli se půjdeme projít na Nuselák hned, nebo tomu dáme šanci ještě do zítra.
Wlk pak musel odjet s autem do servisu. Zůstala jsem s dětmi sama a šílela při pomyšlení, že nemám auto a budu muset volat RZ. Mám ještě autobus, ale ten zas nemá plošinu... stres, nervy a zoufalství. Tím bych asi vystihla svoje (naše) pocity.
Majda usnula. Pořád jsem sledovala, jestli dýchá, nezvrací ve spaní... no na vykonávání jakékoli  systematické činnosti to nebylo. Umyla jsem sporák, vydrhla myčku...samé takové ty stupidní činnosti.
Po 3hodinách jsem šla, že ji vzbudím, aŤ vidíme, na čem jsme.
Madlena byla růžová, otevřela jedno oko a povídá: "Baf! Co tu tak koukáš?" myslela jsem, že ji přivítám mezi živými rovnou fackou.
Vyspala se z toho a šla by i do školy. Co to mělo znamenat? - to neví. Ani ona, ani my.
Kolem poledne dorazil  Wlk, Madlena se dožadovala jídla, které jsme zas my nechtěli vydat. Vyžebrala jen housku s tím, že je to pro ni stejně škoda :-))
Ulevilo se nám. Jen se bojíme, co zas vymyslí na zítra.... Já už ničemu nerozumím, výsledky krve jsou OK, léky žádné nebere... a zas tohle.
Zbytek dne strávila v dobré náladě, hrála si s Martinkou... povečeřela... tak vstříc světlým zítřkům...jdu spát, dneska mi to nějak nesedlo :-((

Grafické projevy potomků

9.11.2009

Dneska mě docela pobavily grafické projevy mých potomků. Je to někdy k nevíře, co všechno jim člověk vtiskl do genetické výbavy... ;-)

První byla Majda. Po 2týdnech se zadařilo a vyrazila do školy! Samozřejmě jsme nestihli doplnit všechny úkoly, protože když je v nemocnici, tak opravdu jen leží a neděláme nic. Doma se to pak taky přehánět nedá, neboť tu je ještě naše všudypřítomná a hlučná Maťa ;-)  a tisíce dalších drobných úkolů, které nám brání v systematické vědecké práci...
Ale za ty roky jsme si docela vypracovali soukromý vzdělávací systém, takže máme čas vyhrazený na školu, na PC, na TV, na hraní..no a taky na spaní. Jsem staromódní a trvám na tom, aby děti byly v 8hodin v posteli. Majda si pak samozřejmě ještě může číst, což zpravidla dělá. Dokonce v neděli zavrhla sledování Superstar, že má rozečtenou knihu... (uvědomělé děvče :-) )

Jako důkaz toho, že jsme to s učením moc nepřeháněli, přikládám jeden z grafických projevů- čeština- psaní velkých písmen. Přinesla to domů se slovy: "Mami, zkontroluj to a podepiš."
Měla tam nějaké chyby, tak jsem ji vyzvala, ať mi to čte a zdůvodňuje...co já budu opravovat chyby. Tvářila jsem se, že nevidím ten znechucený výraz... "Tak mi to podej...." otráveně protáhla ksicht Madlena.
Pořešily jsme psaní velkých písmen v názvech obrazů /V některých případech to jde dost těžko dobře napsat, když jeden ono dílo osobně nezná... šlo o Slavíčkův obraz U nás v Kameničkách. Neví, kdo je Slavíček a už vůbec svým náctiletým mozkem není ochotna pochopit, že NĚKDO může dát svému obrazu, tak DEBILNÍ název.../
Všechno jsem překonala celkem decentně, už mám natrénováno ;-) Až došlo na výraz, o kterém Majda prohlásila: "No a tohle taky nevím, kde se používá... ZLATÁ ŽULA SICILSKÁ .... asi někde na Sicílii..."
V záchvatu smíchu jsem se snažila  vysvětlit pojem BULA. Odsekla mi, že to tedy nezná a zní to spíš jak pozdrav afrických domorodců....
Podepsala jsem. Podpis má koneckonců jen potvrdit, že žák cvičení vypracoval doma, ne?
Doufám, že p.učitelka bude stejného názoru... :-)
Zde je důkaz.

Autorkou druhého grafického úlovku je naše Martinka (5let).
Ve školce mají takovou elektronickou hru. Je to takový plastový "noteboček" :-) ve tvaru želvy, a tak mu říkají želvík. Želvík se rozbil a znáte to: p.učitelka položí zjišťovací otázku: "Děti, kdo má škovného tatínka, který by želvíka opravil?" :-) Jako nejšikovnější byl vybrán náš Wlk. Máme želvíka doma. Je k němu i mikrofon, ten ale zůstal ve školce a Martinka mi o něj už 2x říkala, abych ho donesla. Vždycky zapomenu.
Ráno jsem tu vykřikovala- v nějaké úplně jiné souvislosti: "Všechno mi pište, víte, že co není napsané, jakoby nebylo..."

Za chvíli přišla Martina a nesla mi papírek, na který si obvykle píšu, co je třeba nakoupit. Napsala mi vzkaz. Pro lepší srozumitelnost jsem obrázkové písmo očíslovala, aby bylo patrno, kde začít číst :-) Začínáme zprava dole-směrem nahoru ;-)

Legenda: 

1.Já Martina

2. potřebuju (šipka) :-)

3. pro želvíka

4. od tebe, mami (to jsi ty)

5.  až budeš u dětí

6. ve školce

7. MIKROFON!!

..... no a zafungovalo to- nezapomněla jsem!! :-))

Nejsem ve své vlčí kůži

8.11.2009

Včera odpoledne jsem nemohla vydržet sama se sebou ;-)
Zdálo se mi, že Majda už nekašle- a to není normální. Takhle rychle dochrchlat... Pak jsem mazala MaŤu a zdálo se mi, že je málo osypaná, zato kašle a bolí ji ucho. A že mám prostě dost... Vlk řekl, že bych se měla někam vzdálit.

Po obědě jsem tedy vyrazila do Prahy- zmapovat terén před vánočními nákupy. Babička- znalkyně všech obchodních center, slev a výhod pro nakupující :-) - mi doporučila NC Chodov. Ač jsem Pražák, vyjela jsem do těchto nákupních prostor poprvé ;-)
/já fakt nemám čas!!!/
Už v metru mě otravovaly  svou přítomností davy lidí. Na stanici Chodov se vagony vyprázdnily a všichni pokračovali stejnou cestou.... nakupovat. Bylo tam úplně narváno- NC totiž slavilo narozeniny, a tak obchody nabízely slevy a krámy praskaly ve švech a v  Intimissimi  podprsenky za 250- kupovali i chlapi :-) Nesnáším tyhle davové scény, utratila jsem tisícovku  v knihkupectví a jela jinam.
Žádné velké nákupy jsem neuskutečnila, nebyla jsem schopná. Nakonec jsem se utábořila v jídelním koutku u stolečku na kafe- vytáhla zakoupenou knihu  a přikusovala nějakého  amerického čokomuffina a snažila se o relax.

Maťa se ráno vzbudila rozladěná, takže jsme ji s Vlkem střídavě napomínali, až ji to rozplakalo a hudrovala: "Já myslela, že dneska na mě budete hodný, ale vy jste stejný jako včera..."
Odpověděli jsme jí tedy ve stejném duchu, zda-li by aslepoň dnes nemohla zkusit být hodná ... ;-)

Pak si hrála s MIkešem. Mikeš nejprve na krabici s knihami seděl a měl ji jako rozhlednu. Potom jsem z ní ale potřebovala některé knihy vyndat a to ho rozzuřilo. Začal chlopně z kartonu okusovat. Na napomenutí reagoval tím, že si schoval hlavu a domníval se, že už není vidět- a  tím že je  problém vyřešen  :-)

Dneska šel do terénu relaxovat tatínek, a tak jsme  až do noci samy.
Martinka si odpoledne  hrála s kuchyňkou a dívala se na pohádku, zatímco my s Majdou jsme musely dát do pořádku školní resty. Zítra se chystá do školy, rozvrh mají pěkně nahuštěný. Když máme tu nucenou "domácí školu" ;-), snažím se jí to vždycky nějak zpestřit, protože zeměpis a dějepis taky neumím jentak od boku :-)
Zeměpis teď Majda moc ráda nemá, berou Evropu a ona to spíš vnímá jako výčet států a měst. Mně se podařilo najít bezva stránky na státy EU. Majdu to docela nadchlo a dobrovolně si dělala všechny nabízené testy.  Taky jsem neodolala- mají to  totiž opravdu moc pěkně udělané :-)
A vy to můžete zkusit kliknutím na:   EU kvíz

Nejhorší je, že sloužím jako písař (Majda nemůže psát dlouhé texty-bolí ji ruka), takže mi třeba diktuje čtenářský deník... je to prima při jejím čtenářském apetitu :-))
Tak snad zítra nezaspíme... po tak dlouhé době ;-)

Paní Osypaná

7.11.2009

Díky všem, kteří si našli čas a tento týden poslali milý komentář, či poslali "povzbuzující" mail :-)
Právě jsem ve volné chvíli nastudovala na inetu diagnózu neštovice a nijak veselá z toho nejsem... Jsme - jak známo-  problémová rodina, takže pokud se přidá jen polovina z možných komplikací, Vánoce u nás rozhodně šťastné nebudou.... :-(

Pozitivní ovšem je, že Majda přestala chrchlat. Podezírám ji, že není moje!! Není možné, aby přestala už po týdnu!! Obvykle i po léčbě ATB chrchle ještě další 3týdny, takže pokud se delší dobu vyskytujete v její blízkosti, začnete pokašlávat instinktivně taky. Změna ATB na Sumamed jí prospěla.
Včera jsme se daly do učení. Musím ji pochválit, snažila se a němčinu a angličtinu jsme udělaly v pohodě a dobré náladě. O víkendu čeká Wlka matika... tak to asi o pohodě a klidu nebude řeč ;-)

A jak se má paní Osypaná?

Martina - jako vždy- nese svou chorobu statečně. První den ji to rozhodilo a řvala, že neštovice nechce a nepotřebuje!!! ;-)
Pak jsme počítali puntíky a když nám už znalosti nestačily, dokola jsme vysvětlovali, že se nebude škrábat a drbat. Docela se snaží. Bolelo ji ucho, kašle a tu a tam smrká. Z dostupných zdrojů  jsem ještě vyčetla, že k tomu jako bonus může dostat zápal plic... zatracený neštovice virový!

Musím říci, že je to náročné- mít je obě doma a nesmět ven.
Martina ráda hraje deskové hry. Ovšem má to jednu vadu: nesnese pravidla. Hra "Z pohádky do pohádky" jí tak pravidelně vyvolá hysterický záchvat, který sestra "dobračka"  dokáže  svými povzbudivými hláškami vystupňovat až k tomu, že figurky a kostky létají vzduchem.

Další oblíbenou indoorovou aktivitou je výcvik cocoura. Martina mu vyrobila z papírků nějaké třásně a neustále od Mikeše vyžaduje, aby za nimi lítal a skákal. Domlouvala jsem jí, ať ho nechá spinkat, že už je starý a je zvyklý přes den spát.
Samozřejmě měla hned odpověď:  " Mami, on si se mnou hraje rád a na to, že je stařík, nemá ani pomylšení..."
Kam na ty obraty chodí??? :-)

Večer v koupelně jsme měly výchovnou chvilku. Opět skákala ve vaně a já ji hubuju, že uklouzne a rozbije si hlavu. Dělá to stále- bez ohledu na intenzitu domlouvání. Ptala jsme se jí, proč mě pořád zlobí? A ona úplně zdrcená povídala: " Když ono to zlobění si na mě přijde samo. Já jsem pořád hodná, a pak  najednou to začne a já poslechnu to zlobení a ne vás..." :-(

No, tak to máme vědecky vysvětlené a je zcela na nás, jak se s tím vypořádáme... ;-)

...jednou ji přerazííím!

Kde jste si mě koupili?

6.11.2009

 Dneska nebudou žádné nové diagnózy. Milovníci drsných scén z českého lékařského prostředí mohou odkliknout jinam ;-)
Já jsem během toho šíleného měsíce  pendlování mezi ordinacemi-prací a chátrajícícm domovem stihla i 2x navštívit divadlo- jen jsem ještě neměla čas o tom napsat. Ale představení to byla pěkná, tak by bylo škoda jim neudělat reklamu. Dnes bude řeč o dětském představení, které jsem zhlédla koncem října s Martinkou.

"Kde jste si mě koupili?"
Takhle se vždycky ptala Martinka, když chtěla zjistit, jakže se k nám do rodiny vlastně dostala... Znáte to, takové ty všetečné dotazy, co nejednomu rodiči vženou růženec do tváře  :-)
Divadlo v Dlouhé na to má lék!
Pro děti připravilo bigbítovou pohádku "Myška z bříška", která vypráví o mamince- rockové zpěvačce. Ta celkem překvapeně zjistí, že čeká miminko a začne si s ním povídat. Děti se tak dozví, jak to vypadalo, než se narodily, co to je porodnice, jak o sebe maminka musí pečovat...

Režisérem hry je můj oblíbený a úžasný Jan Borna. Ve 33letech u něj propukla roztroušená skleróza a upoutala jej na invalidní vozík. Nicméně je to obdivuhodný a velice pracovitý člověk. Kolegové v divadle mu velmi vyšli vstříc, pomáhají mu a i díky jejich aktivitám je divadlo plně bezbariérové.
Bornovy hry pro děti se vyznačují tím, že se u nich bezvadně baví i dospělí. Různé dvojsmyslné narážky, vtipy, detaily na kulisách a kostýmech...

Maminka neví, zda se jí narodí kluk, či holka, a tak při rozmlouvání s miminkem používá neutrální označení "Myško"
Myška tráví čas ve velkém rotujícím bubnu, kde má pohovku a kalendář označující, ve kterém měsíci těhotenství se miminko právě nachází.

Zde je vidět maminku, jak se drží za bříško a promlouvá k němu - a na pozadí sedí Myška a připravuje se měsíc po měsíci na odjezd do porodnice

Když z kalendáře odlétne poslední list s číslem 9, Myška si z ocásku vytvoří pupeční šňůru, sundá myší ušiska, nasadí helmu a vyskočí na svět :-)

Celé představení je doprovázeno písničkami  s úsměvnými texty a živou  hudbou (Herci tohoto divadla jsou totiž velmi muzikální a každý z nich hraje na více hudebních nástrojů) . Seděly jsme s Martinkou ve 2.řadě a na moje uši byla hudba dost hlasitá, ale jinak bylo představení opravdu skvělé. Pro  děti  cca od 5let naprosto ideální!

Majda už jej viděla před lety, a tak se Martinky hned vyptávala na podrobnosti. A Maťa se ptala: "Já jsem taky měla na tom kalendáří devítku, když jsem se vyrodila?"
A Majda hned s chutí a pohotově v záchvatu smíchu ( a zlomyslně!!) Matě odpověděla: "Ne, tys tam měla osmičku, protože jsi taková vrána, že sis zapomněla trhat kalendář..." :-))

Story s doktory... pokračuje

4.11. 2009

Podzim mě letos příliš neokouzil. Snad ani nebyl. Chybí mi ta fáze padajícího barevného listí. Vypadá to, že letos bude asi rovnou sníh a žádné podzimní radovánky. Náš HAND MADE drak stále čeká na svou premiéru.... zatím nebyl příhodný vítr... nebo zas nebylo s kým ho pouštět :-(

Svět je malý a lidi se mají chovat slušně :-)
Majdin příběh a naše doktorstory zná poměrně široká veřejnost, takže to nutně muselo vyvolat nějakou akci. Zkrátka a dobře: díky lidem nelhostejným se dneska ozvala dr.  Ivana Urbanová z Bulovky (už Majdu viděla i hodně zbědovanou a vždycky ji nějak dala dohromady ;-) ), že nám samozřejmě domluvila vyšetření na pneumologii, protože není možné, aby si Majda taknějak přežívala bez dozoru lékařů a že nám to domluvila u paní dr. Turzíkové, což je dětský pneumolog (naše paní dr. je totiž na MD) Žasla jsem, protože téhle paní dr. "už do Majdy nic není". Už má svoji  nefrologickou ambulanci, jen měla kdysi Majdu od začátku- a ani po letech jí evidentně není jedno, jak se Majdě  daří. Ještěže máme Bulovku pár minut cesty, naložila jsem Majdu do auta a hned jsme jely.

Paní dr. tam nikoho neměla, žádné čekání a hned na věc. Podivovala se nad léčbou ATB, která Majda navíc špatně toleruje (zvedá se jí žaludek, což je 3x denně docela otrava), nechápala, proč dostala ventolin a hlavně se sháněla po výsledcích výtěru-když je zahleněná, tak cože to tam vlastně má za brebery. Jenže ten nikdo neudělal.
Vyptala jsem se na vše nezbytné, řekla jí, v čem spatřuju problém- že potřebuju papír, kde bude od lékaře pro lékaře napsáno, jak Majdu zaléčit. Řekla, že myšlenka je dobrá, ale aŤ si od toho moc neslibuju, že doktoři z jiné nemocnice stejně mají svoje názory a chtějí svoje výsledky... ale že na to určitě zapracuje. Vyptala se, co a jak obvykle děláme- a pravila: "Děláte to skvěle, Pokračujte dále a nenechte si do toho od nikoho kecat. Vy jste s tím dítětem pořád a vy sama určitě nejlíp víte, jak s tělem pracovat a léčbu možná sypete z rukávu líp než kdejaký medik. Já před váma smekám. Vždyť na Majdě je vaše práce vidět na první pohled. Cokoli budte potřebovat vědět,  napsat, vysvětlit- zavolejte."
Tak jsem měla pocit, že se mi něco zase zdá.... Majdu prohlídla a poslechla- ještě to tam někde chrochtá, ATB změnila, odběr sputa se zdařil, dr. napsala všechny potřebné recepty a kontrolu prý domluví u kolegyně, neb tam asi do konce listopadu nebude. Rozloučily jsme se.
A mně spadl kámen ze srdce.  Dneska Majda byla PACIENT a ne obtížný hmyz.

Tímto děkuju rehabce Hance, že věděla, komu zavolat a vůbec... taky by se nemusela Majdou zabývat ve svém volném čase, což s oblibou dělá :-)
Nemám ráda obecné soudy, že Bulovka je blbá a Motol stojí za houby. To jen lidi jsou blbí a někteří (byť s titulem) stojí za houby.
Já totiž vím, že když pojedu na Bulovku a bude mít službu dr. Urbanová, Petrůjová, nebo Sýkorová, že moje dítě nemůže být v lepších rukou.

Tak jsem šla odpoledne s chutí do práce... a bylo mi vnitřně taknějak teploučko a hezky.

Až do té doby, než jsem přišla domů a zjistila, že Martinka má neštovice....

Na uklidnění jsem slupla tabulku čokolády, nakoupila jakési léčivé mazadlo proti svědění a jen doufám, že v příštích dnech naši rodinu nepostihne lepra, mor či jiná   ú d a j n ě   vymýcená choroba :-)

Tož buďte zdrávi a neklesejte na mysli!   ...já se o to taky snažím...  ;-)

Hledám zdatného průvodce

3.11.2009 

 ...joo, potřebuju někoho, kdo mi řekne, jak na ně!! Na doktory.
 Aby  byl můj obraz  otravné matky dítěte s trvalými zdravotními problémy  úplný, musím se pochlubit úplně čerstvou příhodou.

Dnes po obědě  jsem volala na neurologickou kliniku-objednat se k doc. Havlové, jak jsem se s ní v září na semináři dohodla, že Majdu přebere do péče, provede všelijaká vyšetření a předepíše pomůcky, co jsou potřeba - tedy lehátko do vany a ev. nějaké vozítko na doma, protože to stávající už nestačí na Majdiny dlouhé nohy :-(

Představím se, udám diagnózu dítěte a říkám, že bych chtěla objednat na vyšetření.
A sestra mi povídá: "No vás jsme tu čekali dvacátého!!."
Já: "Cože? To bude asi nějaká shoda jmen??"
Identifikovala mne podel čísla mobilu. "Žádná shoda. Vy jste nepřišla!" odsekla káravě.
"Prosímvás, jak jsem mohla přijít, když jsem nebyla objednána??"
Sestra: "No, jak to? Já vám volala?"
"No, to je možné, ale se mnou jste rozhodně nemluvila. Všechno si píšu a když je dcera nemocná, vždy se omluvím" snažím se dovysvětlit záhadu.
"No, tak jste to asi nebrala nebo co. Tak jste mi měla zavolat zpátky, ne?"
Odpovídám podle pravdy, že když jsem v práci nebo za volantem, telefon neberu a volá mi tolik nutičů všeho možného, že na neznámá čísla fakt zpátky nevolám.
"No, tak to nebylo neznámé číslo, to jsme byla já..." odpovídá dotčeně sestra.
:-))
Taky šlo možná poslat SMS, nebo mail, nebo zavolat jindy... a já to ZASE zkazila ;-)) je to se mnou možný??
Na vyšetření jdeme 24.11.  Mám zapsáno v kalendáři, ale možná tam radši brnknu předem :-))

Takhle to dál nejde...

3.11.2009

Letos frčí fialová, tak i příroda se přizpůsobila novým trendům ;-)

Vůbec nevím, co to je za keř, ale ta zvláštní barva bobulí mě tedy zarazila...

Kdopak ví, co to je? ..

Já tedy ne ... ;-)

Po prochrchlaném víkendu jsem dbala doporučení v propouštěcí zprávě z Motola a hned v pondělí  ráno volala dr. na  ambulanci na Bulovku, že Majda je doma a že má doporučený kontrolní odběr CRP a hlavně krevního obrazu, protože množství bílých krvinek + krevních destiček byly jaksi "pod obraz" a kvůli tomu nechtěla paní dr. pustit z nemocnice Majdu domů.
Na Bulovce nás všichni znají. Chodíme tam asi  10let a Majda je opravdu pacient s mnoha zvláštnostmi. S týmem lékařů jsme dokonale sžití, chodíme rovnou na oddělení a víme, že napíchnout Majdu na kapačku nebo provést banální odběr krve- že to je výkon hodný metálu.
Včera ovšem sloužila mladá paní dr., která Majdu nechtěla ani poslechnout, když jsem tam volala před týdnem, že nevím, zda to je na hospitalizaci, že bych potřebovala konzultaci doktora. Řekla, že mají plno, víc se nebavila  a bez papíru nás vyexpedovala do Motola. V Motole z nás tedy odvázaní nebyli, ale co mohli dělat. To je epizoda z minulého týdne.

Pokračování - pondělní ráno:  paní dr. se mnou nechtěla hovořit ani po telefonu, halekala přes sestru, proč na odběr k nim? Řekla jsem, že tam chodíme z výše uvedených důvodů (opravdu končí vždy u toho, že musí přijít někdo, kdo pracuje s žílami extra zvláštními- anesteziolog, sestra z novorozeneckého nebo jiný odborník).
Slyšela jsem jen: "No vždyť leželi v Motole, ne?" - asi mi z toho mělo vyplynout, že i na odběr pojedu přes celou Prahu...  "Jaký má ty hodnoty?" slyším další pokyn pro sestru. Sestra mi to tlumočí. Snažím se vyčíst z těch zkratek v lékařské zprávě, co dovedu a navrhuju, že jí to pošlu mailem (prozíravě jsem si to hned naskenovala- abych jako byla flexibilní a připravená ;-) ) - zbytečně.
"No, to snad nebude potřeba... Kdyžtak to vezměte s sebou, až sem půjdete. No ale ono je tady pořád plno..." říká vlažně sestra.
Vtírám se (opravdu se vtírám a tak trochu bulovecké biorytmy za ty roky znám: "Sestřičko, tak někdy odpoledne. Laborka přece jede furt a odpoledne už na ambulanci fronta nebývá...." ;-)
"Paní doktorko, tak odpoledne?" tlumočí sestra.
"No to neee, domluvte termín na další týden."
Sestra navrhuje úterý. Oponuju, že Majda v pátek dobírá ATB a jestli by nebylo lepší znát výsledky právě v ten den, kdyby bylo potřeba pokračovat v léčbě- aby se nevysadilo a nenasazovalo znova. A taky bych uvítala, kdyby Majdu někdo poslechl.
"To musí rozhodnout paní doktorka..." říká nejistě sestra.
"Tak jo. Přijďte v úterý a kdyby se vám něco nezdálo, tak tedy v pátek. Ale to tu bude taky hodně lidí..."
"Ve zprávě z Motola je ale do 3dnů, tak aby se něco nepromeškalo..." dodávám už značně otráveně.
"No, tak jsme domluveni, v úterý jo? Hezký den..."

Pokládám sluchátko. Snad se mi to zdá...Až takový zájem a vstřícnost jsem opravdu nečekala...

Volám tedy na středisko. Říkám to stejné. Sestra hned větří a říká, že odběr rozhodně ano, jen tedy nezaručuje kvalitu výkonu. No, jsme zvyklí. To jí nebudeme přičítat k tíži. Domluvila nám "předtermín"- než se naženou nemocní.
Ráno jsem tedy Majdu naložila do auta, a jelo se. Odběr se zdařil, ovšem paní dr. lomila rukama, že je málo materiálu a že neví, jak si v laborce poradí, že v nemocnici by to bylo lepší, tyhle sběrné laboratoře že se s tím moc nemažou a napíší "nelze vyhodnotit"  Majda řvala jako tygr, že ji to bolí, protože se odebírá z míst, která opravdu typická nejsou- tohle bylo vedle kloubu ukazováku.    
Když Majda zachrchlala, dr. koukala dost vyděšeně a řekla, že "by ji měl někdo poslechnout".  :-)) Odvětila jsem, že se snažím ji někomu vnutit, ale nikdo se k tomu necítí být kompetentní. Takže se to asi budu muset naučit sama.

Poděkovala jsem, odešly jsme.

Napadá mě spousta otázek, na které by mi nejspíš těžko někdo odpověděl. Pokud se však někdo z lékařů domnívá, že chodím po doktorech s Majdou z nedostatku jiné zábavy a že objíždím špitály proto, že nemáme chalupu a jaký lepší víkendový program dítěti připravit než  koktejl do kapačky a kyslík na nos, tak to se tedy  velice mýlí.
Samozřejmě bych brala klidný spánek v dostatečném množství a návštěvy lékaře pouze na povinné preventivní prohlídky. Pro mne je toto přání ovšem nesplnitelné. To, že o tom pořád nemluvím, neznamená, že to nechci ...

Nějak to musím pořešit- jen ještě nevím JAK...  Chci mít klid a jistotu, že bude platit nějaký doktorem stanovený algoritmus, podle kterého bude Majda vždy vyšetřena a ošetřena. Nebaví mne donekonečna opakovat to stejné, vyslechnout si kousavé poznámky "A to řekl kdo?" a nebo čekat dlouhé hodiny na to, než si lékaž sám přijde na to, co už nám funguje léta. Zprávy se píší dlouhé, obsažné, ale mám dojem, že je pak už nikdo nečte- a to, co přečte, mu stejně přijde jako nepodstatné...a kolo dotazů a vyšetření se roztáčí znovu :-((

Majda se má dneska docela OK. Chrchle tedy  zejména poránu děsivě, cvičíme, inhalujeme, trochu jsme šťouraly učení... Horší to rozhodně není, ale vleče se to nesnesitelně! :-)  ATB jí nesedí, zvrací- ale to prý amoksiklav běžně pacientům  způsobuje....

Všem Dušičkám

1.11. 2009

První listopadový den tradičně patřil návštěvě hřbitova.

Počasí venku přesně odpovídá představám o sychravém podzimním dni. Je pěkná zima.
Majda je nemocná, tak samozřejmě ven vůbec nechodí. Je doma a daří se jí docela dobře. Jen po lécích je jí vždycky špatně od žaludku. Zítra se poradím s dr., jestli bychom je neměli změnit.

Martinku jsem ale vzala s sebou - z výchovných důvodů... a vůbec.
Své příbuzné máme pochované pár kilometrů za Prahou- v místě, kde jsem vyrůstala. Cestou v autě jsme s Maťou probraly, jak se na hřbitově chovat a proč; a pak se mě vyptávala na moji babičku a taky na dědu. A mně se v tu chvíli vybavily některé obrazy z dětství- barevné, živé... krásné vzpomínky. Je zajímavé, jaké detaily si člověk pamatuje. Jako dneska vidím kytičkované hrnky, do kterých mi babička dělala svídani, hodiny s kukačkou visící na zdi v kuchyni a zbarvení a jména obou koček... a spousta dalších drobností, které Martina potřebovala vědět :-)

Martinka na hřbitově obhlížela náhrobky. Líbí se jí zejména motiv dvou holoubků, kdy jeden pláče pro druhého zemřelého. Až jsme na jednom hrobě narazily na holoubka, který tam seděl sám.
"A kde má toho, jak pro něj pláče?" ptala se Máťa.
"Nevím, asi v hrobečku.." odpověděla jsem.
" Hm, nebo mu ho někdo ukrad a nemá už pro koho plakat, tak jen kouká..." konstatovala suše Martina.

Holoubky jsem vyfotila velmi nezdařile, a tak vkládám obrázek andělíčka. Ten se jí taky líbil a hned se ptala: "Co říká ten andělíček, když má pusinku otevřenou?"...

Já jsem si při procházce hřbitovem pročítala nápisy na náhrobních deskách a uvědomila jsem si, že už jsem se prostě přehoupla do té druhé-méně veselé- poloviny života, protože mezi náhrobky už se objevují i jména těch, s kterými jsem si jako dítě hrála, s nimiž jsem chodila do školy. Zvláštní pocit- smutku, lítosti...

Z mého rozjímání mě vyrušila Martina svým filozofickým dotazem: "Mami, a na jak dlouho je člověk umřelej?"
"No, právě že nafurt, Martinko, nafurt..." :-(

Ke hřbitovu vede od kostela sv. Klimenta krásná kaštanová alej. Všechny ty Dušičky, které jsem milovala a které pro mne tolik znamenaly, už došly na její konec...

Domů jsme přijely pěkně vymrzlé.

A navečer zase dorazila rehabka Hanka, aby Majdě protáhla dýchací (i jiné) svaly, což se jí za Majdina halekání a nadávání celkem úspěšně zdařilo, a protože včera shledala zajímavé závady i na mém tělesném aparátu, vrhla se opět i na mne. Má ten dar, že přesně ví, kam sáhnout, chvílemi jsme viděla všechny svaté a kvílela jsem, že jestli bude ještě chvíli pokračovat ve svých praktikách, pak už zítra o mně budou mluvit jen v minulém čase!!
Bylo to hroznýýý! ... ale moje záda jsou ve stavu, kdy jim každý zásah odborníka může jen prospět. ;-)