Všem Dušičkám


1.11. 2009

První listopadový den tradičně patřil návštěvě hřbitova.

Počasí venku přesně odpovídá představám o sychravém podzimním dni. Je pěkná zima.
Majda je nemocná, tak samozřejmě ven vůbec nechodí. Je doma a daří se jí docela dobře. Jen po lécích je jí vždycky špatně od žaludku. Zítra se poradím s dr., jestli bychom je neměli změnit.

Martinku jsem ale vzala s sebou - z výchovných důvodů... a vůbec.
Své příbuzné máme pochované pár kilometrů za Prahou- v místě, kde jsem vyrůstala. Cestou v autě jsme s Maťou probraly, jak se na hřbitově chovat a proč; a pak se mě vyptávala na moji babičku a taky na dědu. A mně se v tu chvíli vybavily některé obrazy z dětství- barevné, živé... krásné vzpomínky. Je zajímavé, jaké detaily si člověk pamatuje. Jako dneska vidím kytičkované hrnky, do kterých mi babička dělala svídani, hodiny s kukačkou visící na zdi v kuchyni a zbarvení a jména obou koček... a spousta dalších drobností, které Martina potřebovala vědět :-)

Martinka na hřbitově obhlížela náhrobky. Líbí se jí zejména motiv dvou holoubků, kdy jeden pláče pro druhého zemřelého. Až jsme na jednom hrobě narazily na holoubka, který tam seděl sám.
"A kde má toho, jak pro něj pláče?" ptala se Máťa.
"Nevím, asi v hrobečku.." odpověděla jsem.
" Hm, nebo mu ho někdo ukrad a nemá už pro koho plakat, tak jen kouká..." konstatovala suše Martina.

Holoubky jsem vyfotila velmi nezdařile, a tak vkládám obrázek andělíčka. Ten se jí taky líbil a hned se ptala: "Co říká ten andělíček, když má pusinku otevřenou?"...


Já jsem si při procházce hřbitovem pročítala nápisy na náhrobních deskách a uvědomila jsem si, že už jsem se prostě přehoupla do té druhé-méně veselé- poloviny života, protože mezi náhrobky už se objevují i jména těch, s kterými jsem si jako dítě hrála, s nimiž jsem chodila do školy. Zvláštní pocit- smutku, lítosti...

Z mého rozjímání mě vyrušila Martina svým filozofickým dotazem: "Mami, a na jak dlouho je člověk umřelej?"
"No, právě že nafurt, Martinko, nafurt..." :-(

Ke hřbitovu vede od kostela sv. Klimenta krásná kaštanová alej. Všechny ty Dušičky, které jsem milovala a které pro mne tolik znamenaly, už došly na její konec...



Domů jsme přijely pěkně vymrzlé.

A navečer zase dorazila rehabka Hanka, aby Majdě protáhla dýchací (i jiné) svaly, což se jí za Majdina halekání a nadávání celkem úspěšně zdařilo, a protože včera shledala zajímavé závady i na mém tělesném aparátu, vrhla se opět i na mne. Má ten dar, že přesně ví, kam sáhnout, chvílemi jsme viděla všechny svaté a kvílela jsem, že jestli bude ještě chvíli pokračovat ve svých praktikách, pak už zítra o mně budou mluvit jen v minulém čase!!
Bylo to hroznýýý! ... ale moje záda jsou ve stavu, kdy jim každý zásah odborníka může jen prospět. ;-)


13 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jsi hrozná realistka--nafurt--dost krutý po pětileté dítě. To já mlžím,že jako nevím. Andělíček je nádhernej,až umřu,tak ho taky chci. :)Jinak teda rehabka Hanka je chudák,nemůže zvládat už jiné klienty než vás.
Nikče bylo po Augmentinu taky špatně,pomáhalo jí se najíst.A koupit a jíst společně probiotika. Marcela

wlcice řekl(a)...

Marcel, život je krutej... Majda měla mnohem drsnější otázky, odpovídali jsme taky pravdivě.

Rehabka je zlatá, hrozně hodná a šikovná žena- s Madlenou si někdy fakt "užívá".

Augmentin je nějak blbě snášen- probiotika i svačinku dostává- a stejně je jí blbě :-((
pořád se něco děje..hlavně jinak, než by mělo ;-)

Anonymní řekl(a)...

To by mě zajímalo co by ti ten andělíček povídal , když by měl otevřenou pusinku ,Marcelko!!! Lenka

wlcice řekl(a)...

Co by říkal... "Máš to NAFURT,Marcelko, NAFURT!" :-))

sorry, Marcelko, za blbý vtipy-andělíčka samozřejmě doufám nebudeš ještě dlouhééé roky potřebovat!!! ;-)

Jitka Neradová řekl(a)...

A když andělíčka, tak jen strážného. Toho potřebujeme všichni a tak je třeba,aby nelenošili a pěkně pracovali.(Tady si nejsem úplně jistá jaké i-y- jsou andlíčci životní?:-))
O Dušičkách je třeba s nimi na toto téma poklábosit. Aby i tohle bylo na furt.A děti snesou i horší pravdy, jen co je pravda.

Anonymní řekl(a)...

to si jednou....snad povíme...nafurt.jen bych brala správné pořadí..dle věku..díky!!M

Pan WLK řekl(a)...

A co třeba tento anděl
http://www.youtube.com/watch?v=E9ouKCi7_fQ

Lucka řekl(a)...

kdyz jsem cetla zvidave otazky Marti, tak jsem byla rada, ze nase dite jeste neni dotazu schopne - uprimne asi bych nemela pohotovou odpoved..

L.

Anonymní řekl(a)...

Ty otázky našich ratolestí dovedou někdy pěkně s člověkem zatočit. St když byl malý, tak moje kamarádka si vzala život a zůstala po ní půlroční holčička. A on pořád se ptal. proč k nám nechodí. Bylo to těžké i pro mě, nechtěla jsem mu nic říkat a tak jsem říkala že spinká na hřbitově. A on suše řekl, no to je pěkný, to si jí nemůžou vzít spinkat domů.? Pochopit to, nám dalo velkou práci a přemýšlíme o tom ještě dnes. Tak si dovedu MT úplně představit jaké má otázky a to už je rozumná.

Andrea řekl(a)...

Záda? O těch mi nemluv..otřebovala bych taky napravit..ten hřebík v zádech mě nedělá dobře:-(

Pisarka řekl(a)...

Od té doby, co chodím na tvůj blog se mi to stalo už potřetí - odjeli jsme na týden pryč a po návratu jsem zjistila, že jste byli v nemocnici. Tak já nevím, raději SLIBUJU, že už nikam nepojedu - ať jste už alespoň do konce roku zdraví!!!! ;-)

Katka s Nancy řekl(a)...

Andilek je krasny, ... nase Neny by rekla, ze to je Taylorek. A ty detske otazky jsou opravdu nekdy "na telo", to znam. Nenynka minule nechapala, proc chodime davat Taylorkovi na hrobecek kyticku, kdyz jsem ji rikala, ze je andilek a je v nebicku. Celou cestu z hrbitova domu(asi 12 km) se ptala, kde teda je??? Je v hrobecku nebo v nebicku??? Tak mi zamotala hlavu, ze jsem nevedela, co ji odpovedet a Alexe dohnala k slzam ...

Anonymní řekl(a)...

Ahoj...moc děkuju za tu češtinu...nevím, koho bych sháněla na opravení...ještě jednou dík...
Pozdravuj Majdu, že na ní pořád vzpomínám a držím palce...
Niky