17.listopad

17.11.2009

Od rána sleduju pořady v TV věnované 20.výročí, kdy spokojený socialistický národ v čele se studenty povstal, aby změnil systém, který tu léta soudruzi budovali- pro všechny pracující. Mysleli to jistě dobře, ne všem to ovšem dobro přinášelo.  Zajímají mě pohledy různých osobností  na tuto událost, protože jsem v tu dobu patřila mezi VŠ studenty a musím říct, že si některé okamžiky živě pamatuju. A tak dnešní den je pro mne ve znamení rozjímání a vzpomínání...

Bylo zajímavé sledovat proměny některých spolužáků, profesorů...zejména pak těch, co vyučovali "populární" předmět vyučovaný na všech fakultách bez rozdílu zaměření- Dějiny MDH a KSČ. Byl to předmět, který se mi málem stal osudným ;-)  To bylo tak:

Vyučoval nás jakýsi soudruh Švec. Bolševik tělem i duší. Hned na prvním semináři si nás prolustroval. Nad mým kádrovým profilem jen užasle otřel čelo.....  bráno podle otce:  dcera nestraníka, dělnického původu a ještě mi "pomohl" tátův brácha, který hned počátkem září 68 emigroval.... Soudruh Švec nechápal, jak se takový živočich mohl vůbec odvážit vstoupit na "akademickou půdu" - jak to odborně nazýval. No, mohl. Soudruzi asi někde udělali chybu a dokonce mě i ke studiu (napodruhé!) přijali...patrně  nějaký experiment převýchovy na spořádaného budovatele socialismu :-))

Nojo, jenže soudruh Švec měl na takové "ptáčky" svoje "háčky".
Před zkouškou mi z toho dědka bylo úplně špatně. Představte si ufuněného soudruha důchodového věku s nadváhou, kulatou hlavu věnčily bílé vlasy už jen kolem dokola, na nose velké brýle s černými obroučkami a z kapsy umaštěných kalhot co chvíli vytáhl látkový kapesník (spíš plachtu), aby otřel zpocené čelo. S sebou tahal koženou soudružskou aktovku plnou Leninových a Marxových spisů, které nás nutil studovat a opisovat, což se mi moc nedařilo, protože spisy nebyly k mání a domácí knihovna takové svazky nevlastnila ;-)
Ke zkoušce chtěl u zkoušky předložit koncepty- to jako moje poznámky, co si dělám, když čtu Kapitál v originále :-)) No, měla jsem složku vypůjčených papírů-  a trnula jsem, že jestli se ten rudý šílenec podívá, co je v ní, utluče mě bustou Lenina přímo v kabinetu... až si všimne, že v "mých vlastnoručně psaných" poznámkách je asi 5druhů písma ;-) Naštěstí se spokojil jen s pohledem na  množství...
To mě ovšem od vyhazovu nezachránilo :-( Vyletěla jsem. Důvod byl prostý:  soudruh Švec chtěl, abych ZOPAKOVALA magickou poučku, že v našem státě má moc plně v rukou dělnická třída... no a bylo to. Já neuměla říct "ř" - ano, trpěla jsem vadou odborně zvanou "rotacismus bohemicus". Celých 20let mi to v životě nepřekáželo, až soudruh Švec to odhalil! Učinil ještě druhý pokus: "Řekněte třídní boj!"...ani tady jsem se nechytla ;-) Vykřikoval něco o mé opovážlivosti a nesoudnosti a hnal mě ven! ;-)
Končil semestr a začínalo léto. Soudruh už nehodlal vypisovat další termíny o prázdninách, takže jsem měla na výběr: buď se "ř" naučím za 3dny a půjdu na další termín, nebo...
Naštval mě. Tedy dalo by se to říct i jinak, protože mě HODNĚ naštval. Šla jsem do studovny. Zabrousila do regálů pro speciální pedagogy, dodnes vidím tu knihu- žlutá A5- nějaká logopedie... Zalezla jsem ke stolku do jednoho studijního boxu, načetla potřebné stránky, vyndala z kabelky zrcátko a začala jsem se tam mordovat a stavět mluvidla do nepřirozených poloh ;-) ... Dědek dostal mnoho názvů (žádný slušný ;-) )

...a jak to dopadlo?
Zkoušku jsem dostala, protože v den D se otevřely dveře a na chodbu vyšel Švecův mladý asistent, který to tak neprožíval- zadal otázky a odešel kamsi :-) Mrzí mne, že jsem mu nemohla předvést své zvučné "řřř" :-)) No ale zas mám suvenýr dodnes... denně používám!
Zajímavé bylo pak  o půl roku později (v prosinci 89) vidět soudruha Švece s obří trikolórou na klopě svého hubertusu, živě se zapojujícícho do debatních kroužků studentů...

...no, nebyl sám. Soudruzi samozřejmě s pádem režimu nevymřeli. Převtělili se do jiných kabátů a šťastně si mnozí žijí i dnes.
Já konečně v roce 90 viděla na vlastní oči svého zapovězeného strýce :-) A zjistili jsme, že si vzájemně vyhovujeme :-)) Zvláštní...a pak že si příbuzné člověk nevybírá... ;-)

Majda dnes taky občas koukla na ty záběry z demonstrací, z Letenské pláně...a ptala se: "Mami, jsi tam taky?"  A já jsem byla opravdu ráda, že jsem mohla odpovědět: "No jasně. Hledej. Vpravo od oranžového ramene jeřábu... nebo na Václaváku- jo, sraz byl vždycky u hodin..." :-) Vzpomínám na to, jak jsme malovali plakáty a jak se to rodičům nelíbilo, že chodíme místo poklidného studia demonstrovat a může se nám stát bůhví co....
Jsem ráda, že k takové změně společnosti došlo. Jsem ráda, že moje děti už patří k té  generaci nezasažené budováním socialismu. Jsme ráda, že všichni mají možnost cestovat, sledovat filmy, které se jim líbí, číst kniihy, které se jim zachce, vyznávat svoji víru a nebát se to přiznat... samozřejmě je na každém z nás, do jaké míry bude umět svobody využívat.

A mně se ze všech těch vzpomínkových projevů nejvíce líbila věta pana exprezidenta Havla: "Mysleme dopředu!"  ... to by mělo platit stále a  pro všechny ... zejména páni politikové by měli toto stručné sdělení mít napaměti při schvalování nových zákonů a při podepisování nejrůznějších dokumentů, listin, dohod atd...

Pro mne byl rok 89 rozhodně přínosný :-))
Jediné, co mě mrzí, je fakt, že nemám žádné dobové fotografie vlastní výroby :-(( Nebyly digi, neexistoval internet, nepsala jsem blog :-(( Prostě úplná katastrofa.... nemám žádné hmatatelné důkazy!!! jen ty vzpomínky-zatím barevné ;-)