Podzimní ZOO

15.11.2009 neděle

Počasí mě dnes mile překvapilo. Bylo krásně- navzdory všem předpovědím, které hlásaly, že hezky už rozhodně nebude. Zaimporvizovala jsem a rodince  navrhla, že bychom se ještě letos naposled mohli vypravit do ZOO. Máme to pár minut autem. Všichni souhlasili, a tak se jelo.
V ZOO bylo poloprázdno- hurá! Pohodlně jsme zaparkovali přímo před hlavním vchodem a vydali se přímo k tučňákům. Ti měli totiž krmení s výkladem.
Pražská ZOO má spoustu vychytávek, už jsem tu o mnohých psala, a jednou z nich jsou právě ty "naučné chvilky", kdy se návštěvníci příjemnou formou mohou dozvědět i něco navíc a podívat se, jak si ošetřovatelé svoje svěřence ochočili a vycvičili :-)
Tučňáci jsou sympaťáci. Vesele se batolili ve výběhu a jakmile zblejskli "svou paní", hned se kolébavými pohyby vydali směrem ke kyblíku s rybami.
Paní ošetřovatelka o nich moc pěkně vyprávěla a ofráčkovaní svěřenci se cpali rybkami jako o závod.

ZOO známe nazpaměť, chodíme tam několikrát ročně již mnoho let :-) Další cesta vedla do dětského areálu. Vlezla jsem si na jednu z dřevěných ovcí a pozorovala Martinu, jak dovádí na soustavě prolézaček, když se ke mně hnala Majda na vozíku. Moje odpočívací ovce byla v půli kopečku. Říkám Majdě: "Opatrně, jsou tu hrby!"... ale kdepak. Madam se otočila a rozperdila to vší silou z kopce dolů... jenže se nějak moc naklopila, a tak nemohla sundat ruku z ovladače a začala hulákat, že jedéééé...  Měla jsem v úmyslu ji nechat... ať si jedéé, když má svoji hlavu, jenže ....

...ona si to mířila přímo sem: na nicnetušícího pána, který také podlehl kouzlu dětských herních prvků a lebedil si zavěšen v poloze netopýra v síti (zády k řítícímu se kolosu).

Tak jsem vyskočila, Majdu zabrdila a místo spršky pohlavků schytala alespoň spršku slovní... Někteří jedincové jsou zkrátka nesvéprávní... a drzí k tomu!!!

Abych se zklidnila, šla jsem od nich. Fotit plameňáky. Předváděli svoje barevná peříčka a jeden byl dokonale složen k odpolednímu odpočinku:

Martince se líbil  slon, který si hrál na písku. Měl totiž v ohradě hromady písku-zřejmě mu budou výběh upravovat- a bavil se tím, že písek přehazoval sem a tam, občas si nějakou tu porci hodil na záda... :-)

Další atrakcí byli lachtani. Mají nové lachtanárium, kde jsou i sedadla pro diváky a paní ošetřovatelka během krátkého výkladu předvede i pár cirkusových kousků.
Zde je lachtan Meloun žonglující s balonkem na čumáčku a 3hlavy jedné happyfamily, která zkrátka odmítla vzít na vědomí, že ti lidé sedící spořádaně na lavičkách se přišli podívat na vystoupení lachtanů. Oni mají přece MALÉ dítě, takže musí vidět!! Ostatní děti si mohou trhnout nohou...ty nejsou jejich, že?

Tady ještě lachtan proskakující obručí:

Majda radí Martině, jak se na prasátko sedá... MaŤa stále klouzala dolů a už ji to štvalo. Majda jí radila, že se musí držet!!

Konečně Maťa našla místo, kde se může pevně držet, aby nepadala - strčila prstíčky přímo do rypáku....

Byl výstavní podzimní den. Vycházka se protáhla na 3hodiny. Zvířátka opět nezklamala, což se o některých návštěvnících z lidské říše bohužel říci nedá... :-(

Martina hned v autě vytáhla otázku: "Koho znáš s klymama?"
Madlena na to: "Já nevím, co to jsou klymami."
Martina: "Já znám slona a divoký prase s klymama. To znám nejvíc..." :-))

Už víte, co to jsou KLYMAMI? :-)

O co poetičtěji den začal, o to méně poetický byl jeho konec... Madlena mě vytáhla do Palladia na vánoční nákupy. Prý jsem to slíbila (patrně v nějaké slabé chvilce... či deliriu...)
Jely jsme tramvají, byla nadšená. Já taky.
Sotva jsem v obchodě vzala do ruky svetr, už lamentovala: "No to si doufám nejdeš koupit. To tady jen rovnáš, viď?..."  tak asi tak....
Doma ale řekla, že to bylo prima... :-)