Paní Osypaná

7.11.2009

Díky všem, kteří si našli čas a tento týden poslali milý komentář, či poslali "povzbuzující" mail :-)
Právě jsem ve volné chvíli nastudovala na inetu diagnózu neštovice a nijak veselá z toho nejsem... Jsme - jak známo-  problémová rodina, takže pokud se přidá jen polovina z možných komplikací, Vánoce u nás rozhodně šťastné nebudou.... :-(

Pozitivní ovšem je, že Majda přestala chrchlat. Podezírám ji, že není moje!! Není možné, aby přestala už po týdnu!! Obvykle i po léčbě ATB chrchle ještě další 3týdny, takže pokud se delší dobu vyskytujete v její blízkosti, začnete pokašlávat instinktivně taky. Změna ATB na Sumamed jí prospěla.
Včera jsme se daly do učení. Musím ji pochválit, snažila se a němčinu a angličtinu jsme udělaly v pohodě a dobré náladě. O víkendu čeká Wlka matika... tak to asi o pohodě a klidu nebude řeč ;-)

A jak se má paní Osypaná?

Martina - jako vždy- nese svou chorobu statečně. První den ji to rozhodilo a řvala, že neštovice nechce a nepotřebuje!!! ;-)
Pak jsme počítali puntíky a když nám už znalosti nestačily, dokola jsme vysvětlovali, že se nebude škrábat a drbat. Docela se snaží. Bolelo ji ucho, kašle a tu a tam smrká. Z dostupných zdrojů  jsem ještě vyčetla, že k tomu jako bonus může dostat zápal plic... zatracený neštovice virový!

Musím říci, že je to náročné- mít je obě doma a nesmět ven.
Martina ráda hraje deskové hry. Ovšem má to jednu vadu: nesnese pravidla. Hra "Z pohádky do pohádky" jí tak pravidelně vyvolá hysterický záchvat, který sestra "dobračka"  dokáže  svými povzbudivými hláškami vystupňovat až k tomu, že figurky a kostky létají vzduchem.

Další oblíbenou indoorovou aktivitou je výcvik cocoura. Martina mu vyrobila z papírků nějaké třásně a neustále od Mikeše vyžaduje, aby za nimi lítal a skákal. Domlouvala jsem jí, ať ho nechá spinkat, že už je starý a je zvyklý přes den spát.
Samozřejmě měla hned odpověď:  " Mami, on si se mnou hraje rád a na to, že je stařík, nemá ani pomylšení..."
Kam na ty obraty chodí??? :-)

Večer v koupelně jsme měly výchovnou chvilku. Opět skákala ve vaně a já ji hubuju, že uklouzne a rozbije si hlavu. Dělá to stále- bez ohledu na intenzitu domlouvání. Ptala jsme se jí, proč mě pořád zlobí? A ona úplně zdrcená povídala: " Když ono to zlobění si na mě přijde samo. Já jsem pořád hodná, a pak  najednou to začne a já poslechnu to zlobení a ne vás..." :-(

No, tak to máme vědecky vysvětlené a je zcela na nás, jak se s tím vypořádáme... ;-)

...jednou ji přerazííím!