Takhle to dál nejde...

3.11.2009

Letos frčí fialová, tak i příroda se přizpůsobila novým trendům ;-)

Vůbec nevím, co to je za keř, ale ta zvláštní barva bobulí mě tedy zarazila...

Kdopak ví, co to je? ..

Já tedy ne ... ;-)

Po prochrchlaném víkendu jsem dbala doporučení v propouštěcí zprávě z Motola a hned v pondělí  ráno volala dr. na  ambulanci na Bulovku, že Majda je doma a že má doporučený kontrolní odběr CRP a hlavně krevního obrazu, protože množství bílých krvinek + krevních destiček byly jaksi "pod obraz" a kvůli tomu nechtěla paní dr. pustit z nemocnice Majdu domů.
Na Bulovce nás všichni znají. Chodíme tam asi  10let a Majda je opravdu pacient s mnoha zvláštnostmi. S týmem lékařů jsme dokonale sžití, chodíme rovnou na oddělení a víme, že napíchnout Majdu na kapačku nebo provést banální odběr krve- že to je výkon hodný metálu.
Včera ovšem sloužila mladá paní dr., která Majdu nechtěla ani poslechnout, když jsem tam volala před týdnem, že nevím, zda to je na hospitalizaci, že bych potřebovala konzultaci doktora. Řekla, že mají plno, víc se nebavila  a bez papíru nás vyexpedovala do Motola. V Motole z nás tedy odvázaní nebyli, ale co mohli dělat. To je epizoda z minulého týdne.

Pokračování - pondělní ráno:  paní dr. se mnou nechtěla hovořit ani po telefonu, halekala přes sestru, proč na odběr k nim? Řekla jsem, že tam chodíme z výše uvedených důvodů (opravdu končí vždy u toho, že musí přijít někdo, kdo pracuje s žílami extra zvláštními- anesteziolog, sestra z novorozeneckého nebo jiný odborník).
Slyšela jsem jen: "No vždyť leželi v Motole, ne?" - asi mi z toho mělo vyplynout, že i na odběr pojedu přes celou Prahu...  "Jaký má ty hodnoty?" slyším další pokyn pro sestru. Sestra mi to tlumočí. Snažím se vyčíst z těch zkratek v lékařské zprávě, co dovedu a navrhuju, že jí to pošlu mailem (prozíravě jsem si to hned naskenovala- abych jako byla flexibilní a připravená ;-) ) - zbytečně.
"No, to snad nebude potřeba... Kdyžtak to vezměte s sebou, až sem půjdete. No ale ono je tady pořád plno..." říká vlažně sestra.
Vtírám se (opravdu se vtírám a tak trochu bulovecké biorytmy za ty roky znám: "Sestřičko, tak někdy odpoledne. Laborka přece jede furt a odpoledne už na ambulanci fronta nebývá...." ;-)
"Paní doktorko, tak odpoledne?" tlumočí sestra.
"No to neee, domluvte termín na další týden."
Sestra navrhuje úterý. Oponuju, že Majda v pátek dobírá ATB a jestli by nebylo lepší znát výsledky právě v ten den, kdyby bylo potřeba pokračovat v léčbě- aby se nevysadilo a nenasazovalo znova. A taky bych uvítala, kdyby Majdu někdo poslechl.
"To musí rozhodnout paní doktorka..." říká nejistě sestra.
"Tak jo. Přijďte v úterý a kdyby se vám něco nezdálo, tak tedy v pátek. Ale to tu bude taky hodně lidí..."
"Ve zprávě z Motola je ale do 3dnů, tak aby se něco nepromeškalo..." dodávám už značně otráveně.
"No, tak jsme domluveni, v úterý jo? Hezký den..."

Pokládám sluchátko. Snad se mi to zdá...Až takový zájem a vstřícnost jsem opravdu nečekala...

Volám tedy na středisko. Říkám to stejné. Sestra hned větří a říká, že odběr rozhodně ano, jen tedy nezaručuje kvalitu výkonu. No, jsme zvyklí. To jí nebudeme přičítat k tíži. Domluvila nám "předtermín"- než se naženou nemocní.
Ráno jsem tedy Majdu naložila do auta, a jelo se. Odběr se zdařil, ovšem paní dr. lomila rukama, že je málo materiálu a že neví, jak si v laborce poradí, že v nemocnici by to bylo lepší, tyhle sběrné laboratoře že se s tím moc nemažou a napíší "nelze vyhodnotit"  Majda řvala jako tygr, že ji to bolí, protože se odebírá z míst, která opravdu typická nejsou- tohle bylo vedle kloubu ukazováku.    
Když Majda zachrchlala, dr. koukala dost vyděšeně a řekla, že "by ji měl někdo poslechnout".  :-)) Odvětila jsem, že se snažím ji někomu vnutit, ale nikdo se k tomu necítí být kompetentní. Takže se to asi budu muset naučit sama.

Poděkovala jsem, odešly jsme.

Napadá mě spousta otázek, na které by mi nejspíš těžko někdo odpověděl. Pokud se však někdo z lékařů domnívá, že chodím po doktorech s Majdou z nedostatku jiné zábavy a že objíždím špitály proto, že nemáme chalupu a jaký lepší víkendový program dítěti připravit než  koktejl do kapačky a kyslík na nos, tak to se tedy  velice mýlí.
Samozřejmě bych brala klidný spánek v dostatečném množství a návštěvy lékaře pouze na povinné preventivní prohlídky. Pro mne je toto přání ovšem nesplnitelné. To, že o tom pořád nemluvím, neznamená, že to nechci ...

Nějak to musím pořešit- jen ještě nevím JAK...  Chci mít klid a jistotu, že bude platit nějaký doktorem stanovený algoritmus, podle kterého bude Majda vždy vyšetřena a ošetřena. Nebaví mne donekonečna opakovat to stejné, vyslechnout si kousavé poznámky "A to řekl kdo?" a nebo čekat dlouhé hodiny na to, než si lékaž sám přijde na to, co už nám funguje léta. Zprávy se píší dlouhé, obsažné, ale mám dojem, že je pak už nikdo nečte- a to, co přečte, mu stejně přijde jako nepodstatné...a kolo dotazů a vyšetření se roztáčí znovu :-((

Majda se má dneska docela OK. Chrchle tedy  zejména poránu děsivě, cvičíme, inhalujeme, trochu jsme šťouraly učení... Horší to rozhodně není, ale vleče se to nesnesitelně! :-)  ATB jí nesedí, zvrací- ale to prý amoksiklav běžně pacientům  způsobuje....