Z jedné směny na druhou

16.-19.12.2010

Posledních pár týdnů mám dojem, že z rychlosti, jakou nabralo moje žití, se mi lehce dělá zle. Do toho ještě přibyly vánoční povinnosti, takže do postele padám hodně po půlnoci. Nezdá se mi nic, jen ráno, když zvoní budík, mám dojem, že je to zlý sen...

Ve čtvrtek to u nás třeba vypadalo takhle:

Z práce jsem se pěšky doplazila závějemi v půl šesté večer. Hned se na mě vrhly děti - pořád něco povídají, nebo řešíme úkoly... 
Martinka se těšila na pečení cukroví. Slíbila jsem jí, že bude nacpávat pracny do formiček. Zatímco se pracky pekly, trénovala čtení. Moc ji to baví, jenže jak čte jedno a to samé 5x dokola, pak už nečte, ale recituje zpaměti. Vytáhla jsem tedy nějaký starý slabikář, a tak se do čtení vrhla s chutí.
Do toho Majda studovala přírodopis a průběžně mě zahrnovala dotazy s kosterní tematikou :-)  měla jsem dojem, že se zblázním. Od rána jsem neměla chvíli klidu!

A do toho všeho ještě mňoukal kocour, který je neustále při chuti a snaží se dobýt do plechové krabice s granulemi.

Pracky se dopekly.

Vlk zmizel na pravidelný volejbal. Než jsem připravila něco k jídlu, uložila děti a poklidila taknějak, bylo skoro půl desáté. Klasika.

V pátek ráno mi nebylo nějak dobře. Chvíli zima, chvíli teplo... bolest v krku, Vidina víkendu mě dohnala k návštěvě ORL- no a mám angínu. Zas tu mojí. Pravou. Takže vypadám jak golem- krk zmizel, polykat nelze - alespoň zhubnu ;-) Chroupu penicilin a střídám to s ibalginem, zkrátka k předvánoční pohodě daleko.

Děti využívají mé neškodnosti a vesele vlčí, jejich psací stůl připomíná jedo velké smetiště. Tak já nevím, jestli k nám letos Ježíšek bude mít odvahu zaletět... aby se tu nenakazil, nebo v tom binci neztratil...

"Dost bylo Santy Clause, vraťme dětem Ježíška!"

11.12.2010

V sobotu jsem musela vyrazit do města - pochytat nějaké dárky. Objednala jsem si v Luxoru několik knih, a tak jsem si řekla, že projdu vánoční trhy na Výstavišti a cestou vyzvednu ty knihy.

Jenže na Václaváku bylo opět velmi rušno a z amplionu zaznívaly věty, které jednoznačně odsuzovaly účinkování obtloustlého amerického Santy na české předvánoční scéně. Jsem pro. Mně se to taky nelíbí, ačkoli jsem neměla v úmyslu zrovna dneska jít kvůli tomu veřejně manifestovat ;-) 
Ale vedu již několik let svůj soukromý odboj: nekupuju žádné vánoční ozdoby, papíry, ubrousky a jiné propriety, na nichž je tento veselý vánoční muž vyobrazen.

V horní části Václaváku "u koně" probíhaly soutěže: Vyhoď si svého Santu do kontejneru. Přičemž figury byly v nadživotní velikosti a dalo to dost práce :-)) Ale účastníci se velmi příjemně bavili!

Jinak jsem nákupům moc nedala- respektive davy mne odpudily, abych do některých obchodů vstoupila.
Knihy nezklamaly. Než jsem se prokličkovala  k pokladně, kde jsem měla zásilku  již nachystanou, samozřejmě jsem nasbírala další hromádku písemností... takže mi celý nákup slečna musela rozložit do tří tašek a cifra na účtence byla omračující. 
Letos prostě všichni dostanou knihu. Český národ údajně nečte, takže je třeba to napravit :-)
 Knihy mají v Luxoru krásné a je jich dost pro všechny. A co víc: personál je ochotný a umí i poradit!

Vánoční Barování

6.12.2010

Tentokrát jsem lístky na Barování dostala. Prošvihla jsem totiž předprodej! (Jak se to mohlo stát???! Já závislák největší jsme si to prostě nezapsala a byla děsně překvapená, že předprodej už proběhl!! Ještěže na mě občas taky někdo myslí-díky, Šárie :-)) Lístky tentokráte stály dvojnásobnou cenu, neb polovina z ceny vstupenky šla na konto Studia Oáza., což jsme samozřejmě akceptovali, protože kdy jindy už by člověk měl konat dobré skutky ...  než v čase vánočním.

Sandra Nováková opět nezklamala a sezvala tolik zajímavých hostů, že večer končil po 2.hodině ranní. On tam ten čas nějak neúměrně rychle letí ;-)

Předvedly se hvězdy různých žánrů i velikostí. Totálně mi zaplnily kartu ve foťáku!! To se mi ještě nestalo :-) některé herečky by měly možná zůstat věrny své profesi a zpěv si nechat spíše do soukromí...

Dnešní příspěvek bude tedy hodně audio-vizuální :-)
Vojta Dyk, Jan Maxián a Jakub Prachař  a jejich opěvování Mikuláše přivodilo publiku záchvaty smíchu (a mně zhoršilo kvalitu obrazu-je u všech klipů silně roztřesený :-) :




Celé Barování se neslo v duchu vánočního žertování. Skvěle ho moderoval Filip Rajmont, z něhož si Martina Bártová udělala soba Rudolfa a zapojila ho do svého pěveckého vystoupení :-)




Na Jitku Čvančarovou je nejen pěkná podívaná. Svým zpěvem umí posluchače dojmout k slzám a při potlesku je zvednout ze židlí:




Já to prostě nechápu: ti lidi se potkají u baru a tam se domluví, co by si spolu mohli zazpívat. A hned s tím jdou na jeviště... a ono je to úžasné!!!

Mezi stálé hosty patří supina Eddie Stoilow. Pokaždé je tu jmenuju, ale nikdy jsem nedala ukázku jejich produkce- tak tady je a věnuju ji Andree, která tuto píseň nemohla nikde vysurfovat a údajně si je ráda pouští při úklidu- tak aŤ jí ten vánoční úklid jde pěkně od ruky  :-)




Samozřejmě nelze vyjmenovat všechny účinkující. Vystřídalo se jich dost. K mé velké lítosti chyběl u klavíru Ondra Brzobohatý a taky Tomáš Klus se svou neskutečnou výřečností, ale při některých scénkách se na to dalo rychle zapomenout. Dostavil se i - nyní už světově známý :-)- Richard Nedvěd se svými kouzly- toho ale budu případným zájemcům distribuovat přes úschvovnu.cz - je moc velký a je škoda ho stříhat :-)

Za největší úlet večera prohlašuju scénku, kterou jsem si pracovně nazvala "Obtížný hmyz" a hlavní představitele jistě každý hravě identifikuje sám:



Byl to seznační večer při svíčkách, řádně jsem pocvičila smíchem svou bránici a těším se, že snad budu mít štěstí a budu moci zajít i na lednové Barování :-)))
Do té doby musím dohnat spánkový deficit!!! (ještě nevím, jak to udělám - snad nějaké novoroční předsevzetí mi pomůže problém vyřešit... ;-) )

O pravosti Mikuláše

5.12.2010

Když byla Majda malá a chodila do školky, padl na mě (patrně nějakým zmanipulovaným řízením) los, že budu dětem dělat Mikuláše. A tak, abych jim to "nepokazila", pojala jsem svou roli zodpovědně ;-) a za velkého nadávání a láteření, že tedy rozhodně nebude upečeno, ani uklizeno, vznikl kostým. Dopadlo to tak, že po několik dlouhých let se každoročně ozývaly moje kamarádky, jestli přijdeme s čertem i k nim, napravit to, co rodiče během roku ve výchově svých ratolestí zanedbali :-)

Letos jsem se radovala. Čert dal výpověď, že už ho to nebaví. Vůbec jsem ho nepřemlouvala a s radostí hned napsala všem zájemcům SMS, že letos tedy ruším angažmá, neb se naše výchovná skupina rozpadla.

Martinka už je v 1.třídě, a tak začíná tušit, jak se věci mají.
V pátek přišla ze školy s objevným sdělením: "Mami, víš, že ty čerti jsou jen převlečený lidi?! U nás ve třídě byli a byli to deváťáci. Poznala jsem tam Verču. Měla pantofle!"  Nijak jsem jí to nevymlouvala.
Zato když své zjištění reprodukovala Majdě, ta ji pohotově setřela: "No to je jasný. Pravý choděj totiž jen domů!" ... aha a Martina byla za tam, kde byla...nevěděla NIC...

Kamarádky se nehodlaly smířit s tím, že privátní mikulášská taškařice letos neproběhne- a já měla najdenou čerty dva! Mohla jsem si vybrat! To jsem tedy nečekala... a tak to dopadlo takhle:

Opět jsem nachystala kostým a šlo se... ;-)

 Martinu měla hlídat babička, než vypadnu z domu, abych se v klidu mohla vyžehlit a namaskovat. Jenže babička vymýšlela samé neskutečné aktivity. Martina neustále pro něco chodila domů. Jednou pastelky, pak zas napít... už jsem toho měla dost, protože jsem vždycky všechny  ty propriety musela někam zahodit, pak to složitě štrachat...a už zas dupkala Martina po schodech. Napsala jsem babičce výhružnou SMS, že jestli to dítě nebude hlídat pořádně, osdnese ji čert! ;-)

 Babička tedy zavřela Martinu v kuchyni. Postavila ji k oknu, aby vyčihovala Mikuláše... prima nápad. Takže by přímo online viděla, jak Mikuláš vychází z našeho domu, sedá do našeho auta... Vlítla jsem tam, stáhla rolety až k parapetu a zažřvala na ně: "Nechte si zataženo. Utíká vám teplo!" ...a sjela babičku pohledem, aby bylo jasno, že ani tuto aktivitu nepovažuji za vhodnou!

Obešli jsem všechy štace, čert utržil do pytle jednoho dudlíka, umounil všechny dětské tváře, vyhrozili jsme i dospělákům (na každého se něco najde ;-))  a konečná byla u nás.

 Jaké bylo moje překvapení, když čert Martinku rozplakal. Celkem suverénně tvrdila, že nezlobí, až Majda utrousila: "Jen řekni, jak se tu vztekáš..." ...a to stačilo a slzy tekly proudem. Bylo mi jí líto. Vzlykala a hájila se, že úkoly píše a pomáhá Majdě..., ale nepráskla ji, že je drzá a taky zlobí. (ještěže vím, jak to doma chodí!) Hned jsem tedy Majdě útok vrátila a vyzvala ji, aby něco zazpívala.

Vytřeštila na mě oči- jako co dělám??? Ale já trvala - nebo trval :-) na svém: "Tak zarecituj!"
"Nic neumím!", sveřepě zapíral puboš.
"Alejo. něco určitě umíš. SpusŤ Máj!"
"Máj? Teď? Na Mikuláše?", nevěřícně kulila oči Madlena a bylo dost čitelné, co si v tuto chvíli myslí...
"Jasně. Je zzzima. Tak se alespoŇ zahřejeme poslechem..."
Měla mě viditelně plnézuby, ale viděla, že není zbytí a opravdu spustila :-)) 

Čert bohužel nikoho neodnesl a myslím, že příště už mu tu jeho "pravost" nikdo neschroupne :-))... ale stejně je to hezké období tohle hraní si na čerty, Mikuláše a ježíšky... bude mi to líto, až odroste i Martinka :-(

Sněhová nadílka

29.11.2010

Celou noc hustě sněžilo, a tak při ráno při pohledu z okna mě rozhodně nenapadaly žádné romantické myšlenky. Sníh v Praze mi navozuje jen jedinou představu: lopatu a nesjízdnost silnic a chodníků. Jo, v našem případě i chodníků :-((  V našem případě nestačí odházet prostor pro auto, ale je třeba odházet  další tři metry pro plošinu za ním a pro najíždějící vozík. Dneska jsme si to odhazování dali 3x za den. Možná mi do rána odpadnou lopatky. Zatracená zima. Pro mne by rok mohl mít jen tři roční období a zima by tam vůbec nemusela figurovat. Tu ať si nechají na horách ;-)

Martina byla ovšem jiného názoru. Jásala a těšila se, že půjde odpoledne ven. Stavět iglú a sněhuláka. Sotva jsme přišli ze školy, lítala kolem baráku a vyzpěvovala si: "Život je nááádhernýýý..."
Nevím, proč ji to napadlo zrovna při pohledu na to bílé nadělení... hold každý máme jiné asociace. Já jsem kupříkladu na nádherný život dnes nepomyslela ani jednou. ;-)
...snad zítra k tomu bude příležitost...

Poklidný adventní čas

28.11.2010 - 1.adventní neděle

... u nás začal opět netradičně, ale rozhodně ne poklidně.

Wlk  po čtvrteční návštěvě zubaře skončil v sobotu na zubní pohotovosti. Ráno se vzbudil a vypadal, jako by pozřel pingpongový míček. Zub ho bolel, tvář natekla, a tak vyrazil směr Karlák. Během dopoledne od něj přicházely z čekárny samé stresující SMS: jakože je tam snad celá Praha, že tam nikdo nežertuje, že na hodinu vypli proud a že doktor tudíž jen trhá... docela se mi ulevilo, když konečně ve 14h. napsal, že je po zákroku a že dojede i sám domů. Dobelhal se, pochválil pana práci a jednání doktora, obložil si pusu chladivými polštářky a zalezl úpět na samotku.  Já vyrazila směr Globus- pro ATB do lékárny a pro přesnídávky a zmrzliny, aby vůbec něco mohl jíst.

Dneska jsem dotvořila adventní věnec. Nějak se mi díky focení při osvětlení nevyvedl v reálných barvách- je bílo-stříbrný :-)  Jen jsem neodolala a nakoupila jako dekoraci "andělská křídla"- to jsme ještě neměli!Tak jen doufám, že se mi na ně nepodívá kocour a neočeše jim ta peříčka ;-)

A tady jsem pro názornost zvěčnila náš lazaret (zapózovali na mou žádost ;-) ).
Za pozornost stojí pravá tvář pana Wlka a Martinčino levé oko hrající po nečekaném střetu s umyvadlem všemi barvami...

Ohlédnutí

23.-27.11.2010

Tento týden mě nějak pohltil boj s časem. Já nevím, co dělám, že se nestíhám ...

V úterý náš kočičák oslavil půl roku. Je to kus kočičího kluka. Vypadá spíš jako medvídek. HuŇatý kožich myje několikrát denně- už si našel svůj systém :-) Jakmile se někdo přiblíží k jeho misce, vypálí a letí přes celý byt, aby hlasitým řvaním upozornil na to, že miska je prázdná. Je stále při chuti a bere cokoli. Minulý týden jsme krájela okurku, jedno kolečko se mi skutálelo na zem- a Toby ho viděl první... bylo jeho. Opravdu ho schroupal. Chodí za námi jako pejsek a nejkrásnější je, když spí :-)

Další svěřenci naší domácnosti si vedou různě- každý po svém... Martina se ve škole "zamyslela" a při vyhazování odpadků do koše, který se klasicky nachází pod umyvadlem, ono umyvadlo přehlédla - prudce se ohnula a přišla s monoklem na oku. Monokl mění barvy každým dnem. Martina prý plakala jen tiše na WC. Zatloukla to i před paní učitelkou! Je to takový malý hrdobec ;-)

Ve čtvrtek jsem vezla Majdu do školy. Sotva jsem zaparkovala, už na mě vyběhla zástupkyně, že by se mnou potřebovala mluvit. Cestou od auta mi šrotovalo v hlavě, co asi bude tématem našeho rozhovoru. A byla jsem mile překvapena!! Táhla mě do třídy, aby mi ukázala, jak s panem ředitelem naměřili a vymysleli přesun nábytku, aby se tam Majda vešla a mohla si lehnout i ve třídě, když ji budou bolet záda- a sledovat při tom výklad- docela mě to rozesmálo- jednak, že to řeší "už" v 8.třídě, když s tím "otravuju" od 6. (na 1.stupni to tak měla), jednak jak to měli nakreslené na podlaze křídou: kam se co přesune ... jsem si představila tu přípravvnou fázi- vyměřování a zakreslování :-)) No a opravdu mi to udělalo radost. Velkou radost, kterou vlastně kazí jen to, že to nešlo vykomunikovat nějakým normálním způsobem. Že tomu muselo předcházet divadlo se vším všudy a tak vůbec...

Jinak od tohoto týdne má Majda nový rozvrh...:-)  Tělocviky, z nichž je zcela osvobozena,  jsou sice ráno, ale jsou to okrajové hodiny, takže se v klidu prospí, doma nasnídá a jedeme do školy později. Hurá! Nemusí trávit 8hodin měsíčně zbytečně ve škole...  proč to tak nemohlo být hned... to je pouze řečnická otázka! Nekomentuju. Už ani nežasnu. Vedení školy tímto děkuji, že se po několika mých urgencích  zamyslelo nad všemi připomínkami a uznalo, že nejsou úplně od věci. Jsem  ráda, že se blýsklo na lepší časy a mohlo by to tak pokračovat ;-)

V pátek jsem musela na nákup. Jezdím do Kauflandu. Mám to nejblíž a není to ten hypermarket, kde člověk nachodí 3km, než nasbírá do megakoše základní potraviny. Věkový průměr nakupujících  v dopoledních je cca 65let. Šílím! Důchodci se obvykle hádají o košíky, předbíhají se ve frontě u pokladny, pak se hádají s pokladní, že to nestojí tolik, kolik ukazuje pokladna... - tentokrát zas ztropili scénu u vážení zeleniny.  V Kauflandu používají -patrně pro větší názornost- na váze obrázky. Jenže když máte na krámě 6druhů jablek, poznejte u váhy, které je to vaše- červeno-žluté, nebo žluto-červené? Bezpečně tam poznávám jen banány :-)

No a jedni důchodci měli s sebou asi 5letou vnučku, která chtěla ta tlačítka váhy mačkat. To ovšem popudilo jiného spěchajícího seniora, který zařval z plných plic: "Dejte pokoj s tím harantem. Tady lidi pospíchaj a vy si tu hrajte s váhou!"
"Je to vaše dítě? Není! Tak mu nenadávejte do harantů a hleďte si svých harantů!", odsekl děda holčičky.
"Já vám říkám, a´t ten harant dá ty pracky pryč, nebo vám to všechno vyházím na zem. Nemám čas si tady s vámi hrát!!! Koukněte, jakou jste tu vytvořili frontu", ještě zuřivěji řval ten nespokojenec. (stáli tam 4lidi v řadě)
Holčička už nakrabovala. Babička ji těšila, že není harant, ale její roztomilá holčička, řvali na toho nerudného dědka a přidali se i další... no hotová mela. Kam se hrabou Homolkovi!  Pozorovala jsem to z povzdálí... a nechápala...

Listopadové Barování

b21.- 22.11.2010

Stal se zázrak a my jsme měli to štěstí, že jsme zas mohli vyrazit na Barování. Boj o lístky se pro nás stal sportem. Naštěstí sportujeme jako jeden mnohapočetný tým, takže to zatím vždycky "nějak dopadlo" :-)

Toto barování bylo jubilejní: třicáté a konalo se výjimečně v neděli. Malostranská beseda opět praskala ve švech :-) Tentokrát s námi šli i  Marcela se Slávkem. Odjezd byl dramatický- časově to vůbec neklaplo, protože venkovani zrovna ten den měli potřebu měnit zimní gumy, pak zas nemohli nastartovat... zkrátka samé potíže.   :-))

Barování opět nezklamalo. Nevím, jak  to Sandra Nováková s Filipem Rajmontem dělají, ale sezvou vždycky bandu úžasných muzikantů. Zbrusu novým hostem pořadu byla skupina "Šťastní a Veselí". Pobavil mě název, ale i to, že jedním z muzikantů byl Rofy, kterého jsme před lety obdivovali v české verzi muzikálu CATS jako kocoura Rambajze- byl vynikající!.

Skvělý a vtipný byl i Saša Minajev. Spustil písně v ruštině, v češtině....

Anglicky, česky, francouzsky a rusky ...to zpívá kdekdo, ale persky - to umí výborně jen Ali Amiri. Stejně dobře si prý vede i ve své lékařské profesi- dermatologa- to říkal sám Filip Rajmont, který se u něj léčil :-)

Velký potlesk sklidil klasicky Eddie Stoilow. Chodí tam rádi, vždycky velice děkují za potlesk a přízeň... jen mi malinko vadí, že na Barování hrají pořád stejné písničky.

No a můj favorit a miláček publika Ondřej Brzobohatý tradičně nezklamal. Jojo, takhle to vypadá, když má někdo talent .. jeho duet s Elvisem se musí prostě vidět :-))

Bylo toho samozřejmě mnohem víc. Končilo se dvě hodiny po půlnoci. Venku pršelo a vůbec bylo nevlídno, ale to nevadilo. Byli jsme plni zážitků a dojmů, Marcela se Slávkem rovněž unešeni a nakaženi závislostí zvanou "barománie" :-)) Domů jsme jeli autem. Řídila Marcela, která jediná tam celý večer seděla s coca colou. Cestu jsme si krátili tím, že jsme ji se Slávkem fotili, jak řídí naše velké žluté auto, což působilo patrně šoky protijedoucím autům, neb řidiči jistě registrovali záře blesků našich foťáků- bezpohcyby evokující myšlenku na focení radarem za překročení rychlosti. :-) Bavili jsem se tím báječně a docela dlouho :-))

Jediným slabším momentem je spánkový deficit, který si návštěvou tothoto pořadu 100% navodíte a celý dlouhý týden budete dohánět.

Dohrabali jsme se domů skoro ve 3 ráno. Mě čekalo ještě jedno překvapení... kocour dostal chuŤ na makové buchty, které mi Marcela přivezla v krabičce. Vynaložil velké úsilí, aby se do krabičky dostal, takže ubrus na stole byl shrnutý do jedné velké koule, ale zadařilo se-  a všechny buchty byly okousané a roztahané po pokoji. Já se na ně tak těšila!! Myslela jsem, že ho přetrhnu. Chtěla jsem tu spoušť alespoŇ částěčně zlikvidovat, ale jak jsem  sáhla po příručním luxu, spadl ze zdi- rána jak hrom... takže všichni bezpečně věděli, že jsme se vrátili domů. To bylo ráno chytrých dotazů.... ;-)

Ten nenažranec jeden nenažranej britskej  nedostal za trest  do misky granule, jak očekával, ale nakrájela jsme mu tam tu makovou buchtu, co okousal.
Nevyvedlo ho to z míry.  S klidem ji zkonzumoval...
Účinky opia se projevily záhy: nahrabal si pod sebe deku a prospal celé dopoledne s nacpaným břichem.

S přáteli

20.11.2010


... jsme strávili celou sobotu.

Na přátelích je krásné to, že si je vybereme sami. Sami si určíme, koho si pustíme do svého soukromí. Jsou to lidé, kteří zpravidla nejvíce vyhovují našim představavám, sdílejí naše radosti, ale především mají pochopení pro naše starosti a trápení. Na setkání s nimi se těšíme, jejich přítomnost je nám příjemná a  máme si s nimi stále co říct. Bývá jich jen omezený počet - a o to víc je bolestivá jejich zrada, či případná ztráta. Obojí znám  a s obojím jsem se vyrovnávala velmi složitě a dlouho. :-((

V tomto ohledu ke mně byl Osud štědrý. Na nedostatek přátel si nemohu stěžovat, jsem ráda obklopena příjemnými lidmi. Pěstuju si je! ;-) A ty nejstarší mám z období, kdy jsem chodila do školky :-)

Přítelkyni R. mám z dob studií na VŠ. Ani nevím, jak jsme se daly dohromady, každopádně nám to vydrželo dlouhé roky. Sdílely jsme spolu starosti studijní, pak řešily vztahy- "kdo je ten pravý" :-), nakonec jsme se ve stejném roce vdávaly a začaly probírat starosti s potomky. Úžasné je, že si i naši manželé padli do oka a děti jakbysmet, takže když dojde na setkání-  nikdo se nenudí. 

Největším problémem je vždy dohodnutí termínu návštěvy :-( Tentokrát se to potařilo asi napočtvrté. Zašli jsme do naší oblíbené řecké restaurace, abychom si den nekazili vařením ;-)
 Naši hosté byli unešeni!
Fotku vlastní produkce nemám, neb jsme s R. pořád klevetily :-) Tak tady jedna ilustrační od pana Wlka.

R. přivezla dva metr dlouhé zákusky. A k tomu asi 10tašek všehomožného... to už tak prostě chodí. Na venkově mají dojem, že se v Praze nežije tak dobře, takže nám pokaždé musejí nadlepšit :-) Máme největší problém ty jejich tašky v našem 3+1 ubytovat a přesvědčit je, že takové množství všeho normálně nejíme, nepotřebujeme a nekupujeme... ale je to marné. Za pár měsíců to zkusí znovu: vykrmit nás ;-)

Pánská sekce probírala problémy technického rázu, vytáhli svoje PC a byli naprosto blažení, že jsme vypadly do vedlejší místnosti. Holčičky se věnovaly tanci- Majda sice netančila, ale věděla nejlíp, jak poradit.

Mě nejvíc pobavily dárky od Adélky- bude jí 10let a miluje navlékání korálů. Adélka si pro každého připravila dárek. Já jsem dostala krásné  korále. Říkám jim pracovně "kostky ledu" navlečené na šňůrce. Balíček byl opatřen superoriginální jmenovkou :-)

Wlk dostal propisku s jmenovkou: Michal ENTER Vlček :-))

Moc jsme si den užili, návštěva odjela až pozdě večer a po jejich odjezdu jsem zjistila, že jsem zapomněla vyndat z lednice medovník, kvůli němuž jsem ráno Wlka vzbudila- aby ho dojel koupit. Když jsem otevřela lednici a spatřila tam tu nedotčenou krabici s doretm,  málem mě kleplo... tak snad příště :-))
To mají z toho, že sem vozí tolik věcí, jsem pak roztěkaná a pro jeno zapomenu druhé. 
;-)

Ach, ty nákupy...

19.11.2010

Po letošní nekonečně dlouhé zimě jsem svoje zimní boty hodila rovnou do popelnice, protože mi bylo jasné, že pokud tak neučiním, jsem odsouzena odchodit v nich další zimu. Nákup obuvi je pro mne díky sloní velikosti chodidla poněkud stresující záležitostí. I ty zdánlivě hezké boty v číle 42 vypadají úplně jinak :-( Tentokráte jsem ale chytračila a vyrazila na nákup do nově otevřeného OC Harfa.  Kalkulovala jsem s tím, že nové obchody budou mít přece plné regály zboží- a to by bylo, aby se tam nenašlo i něco pro mne! Úvaha byla správná. Donesla jsem si domů - podle mého krásné :-) - boty zn. Tamaris.

Wlk mě s krabicemi nerad vidí. Tvrdí, že mám bot asi 10x více, než skutečně potřebuju, zatímco já mám pocity zcela opačné!!!  Doteď nepochopil, že do divadla nemůžu jít  goretexkách, byŤ jsou "pěkné" a nezničené... on tohle prostě nerozlišuje.

Aby neměl čas uštědřit mi přednášku o zbytečnosti tohoto nákupu, zaútočila jsem na něj já: "Hele, máš TY vůbec nějaké nositelné zimní boty?" Zamyslel se a řekl, že asi nemá. Vyzvala jsem ho k nákupu. Moc neodporoval. Jeli jsme dopoledne- aby ho hned u vchodu neodpudily davy lidí ;-) Cestou do obchodu už  mumlal, že na jeho nohu stejně mít nebudou, že 45 jsou vždycky vyprodané... známe, ignorujeme... táhnu ho do krámu. Krom jedné zákaznice tam nikdo není, a tak sotva mu ukážu, kde má vybírat, už se hrne prodavačka, že nám bude asistovat. Radost z ní tedy nemám, už vím, že to bude oříšek, tak ji decentně odháním, a v duchu si říkám: "No, ještě chvíli se snaž mu pomáhat, a máš po kšeftě... zdrhne tobě i mně bez bot!" Pochopila, že jsme "divný pár" a odešla si čochnit kabelky v regále.

Wlk pečlivě každou vystavenou botu potěžkal. Já po jedněch sáhla a říkám: "Co tyhle? Jsou kožené, vyteplené...?"
"No, ty jsou moc vysoký...", suše mě odbyl.
"Cože? Vysoký? Vždyť jsou ke kotníkům!! Viděls někdy vysoký boty?! Tyhle jsou akorát. Tak je zkus a uvidíš!"
"Nebudu je zkoušet. Chci nízký!"
"Děláš si srandu? VždyŤ ti bude padat sníh vrchem dovnitř!"
"Chci nízký boty!", trvá na svém ten dub!!
"No, jasně. Kup si chlupatý sandále, ty ti budou vyhovovat", končím debatu.
Bere cosi z regálu - já šílím!! Kam to bude nosit proboha!??
Nevzdávám to, vyndávám krabici se svým vybraným modelem, vybaluju botu a cpu ji do fronty na zkoušení... když už je bos, tak ať mi alespoň ukáže, že jsem fakt vybrala špatně. Takový pěkný boty, proč je nechce??!! 

"No, tak je zkus- uvidíme, že ti nejsou- já je tam vrátím a budeme spokojeni oba, jo?" ;-)
A už je tam zas ta snaživá prodavačka a podává  mu lžíci... Wlk s ní vztekle mrští na vedlejší sedátko. Nazouvá botu. Tváří se neutrálně. Dorážím, jestli je mu dobře - ááá pozor- chce o číslo větší- dobré znamení: už je neodmítá! :-)
Prošel se v nich sem a tam a šli jsme k pokladně. Platit! :-) Já byla tak spokojená, že máme nakoupeno...a ten mrzout mrzutá, odpůrce všech nákupů a nepřítel mých bot mi povídá: "Tak se těším, až půjdu nakupovat sám a koupím si boty, jaký budu chtít! Nízký zimní boty!!"

Poté, co jsem  ho doprovodila do garáží, jsem se  vrátila, abych se za ty útrapy pomstila v dalších obchodech jeho kontu. ;-)