Smuteční průvod na Hrad

21.12.2011

Nedalo nám to. V předvánočním shonu jsme s Wlkem  se vším sekli a šli naposledy doprovodit pana prezidenta na Hrad.

AlespoŇ stručně popíšu můj subjektivní dojem z celé akce:
Smuteční průvod byl velkolepý. Už dlouho jsem nebyla uprostřed takové masy lidí.
Poslední masová akce, které jsem se zúčastnila, byla asi právě revoluce v roce 1989. Nejsem pouliční typ, nechodím demonstrovat za zvýšení platů, ani za zrušení čehokoli... ale tohle mi přišlo úplně samozřejmé.

Směrem ku Hradu proudily krátce po osmé hodině davy lidí. Všichni šli klidně, spořádaně- policajti různě odkláněli dopravu z exponovaných částí centra (pobavilo mě, kolik řidičů vůbec nerozumí policejním signálům... ) - kupodivu nikdo nedělal scény, všichni to chápali.

Ač jsme k branám Hradu dorazili kolem deváté hodiny- tedy hodinu před očekávaným příchodem průvodu- neměli jsme šanci dostat se blíž. Stovky lidí spořádaně stály  a čekaly. Mně se podařilo zachytit jen vršky praporů. K tomu zněla hudba a dusot vojenských bot.

Všichni  jakoby se zklidnili. Mlčeli, vzpomínali, přemýšleli, rozjímali...

A pak zazněl poslední potlesk pro Václava Havla a symbolické zvonění klíčů... 

 ... velmi působivé a dojemné. jen těžko šlo zadržet slzy  a dojetí. Pánové sňali pokrývky hlavy a nad hlavami davů se vlnily ruce znázorňující  "vítězná véčka"

Víc takových osobností-  a možná by svět vypadal jinak...

R.I.P.

V.H.

18:12.2011

 Poslední adventní neděle byla nejen zlatá, ale taky smutná.
Všechna média zaplavila zpráva o smrti Václava Havla. Člověka, jehož jméno je spjato se změnou politického systému v této zemi- se sametovou revolucí a pro mne i se specifickým smyslem pro humor a taky s absurdním dramatem, kterému jsem se tehdy  před 20lety -coby studentka - musela učit rozumět.

Je zvláštní, že u některých lidí si nechci jejich smrtelnost vůbec připustit.  Zůstávají mi v mysli zafixovaní tak, jako by se zastavil čas. Podobu Václava Havla si asi už navždy budu pamatovat právě díky tomuto plakátu, který  na přelomu roku 89 visel na všech nárožích a na všech nástěnkách.

                                                                             foto: zdroj internet

Miloval lidi a byl jimi milován. Možná pro to, že jej ani vysoké fukce nezbavily lidských vlastností.

 Ráda jsem poslouchala Hovory z Lán- nebo jak se přesně ten rozhlasový pořad jmenoval. A byl to taky první politik, jehož projevy jsem si se zájmem poslechla až do konce- už pro jazyk a styl, jakým byly psány.

Havlovo jméno je dnes skloňováno ve všech pádech. Bohužel už jen v minulém čase.
Mnoho nesmrtelného však po něm zůstane...


"Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni."
                                                                                                     Václav Havel

Barování - závěrečná kapitola

12.12.2011

Závěrečná kapitola Barování by mohla vypadat třeba takhle:
Díky divákům, kteří byli ochotni zaplatit za vstupenku dvojnásobnou částku, se vybralo pro dospělé oddělení motolské onkologie cca 35tisíc korun.



Díky za hezký večer samozřejmě patří všem účinkujícím hostům.

 Hvězd ten večer zazářilo mnoho. Já dávám jako ukázku Lucíu Šoralovou- týden před plánovaným termínem porodu (Lucía je živým příkladem toho, že těhotenství není nemoc :-)): - Zpívala a řádila v doprovodu Ondry Brzobohatého, kterému evidentně nebylo nejlíp, ale přesto přišel zahrát- ač k naší velké lítosti společnost opustil nezvykle brzy.



A dalším obdivuhodným člověkem je Martina Bártová. V soutěži "Robin Hood" působila nevýrazně a odtažitě- alespoŇ na mě- ale co ta dokáže! :-)
Její vystoupení jsou vždy perfektně připravená. Dokonalý zpěv- a co víc: Martina si pokaždé připraví  nějaké zajímavé a vtipné aranžmá - tentokrát samozřejmě variace na vánoční téma ;-)




A ještě pokus o koledu v podání  těch, bez kterých by to nešlo :-)

Vánoční koncert

11.12.2011

V neděli měla Martinka svůj první koncert :-))
Chodí na flétnu na soukromé hodiny k panu učiteli. Pan učitel je starý pán, kterému už prošly rukama desítky dětí. Je zkušený a s dětmi to náramně umí, ví, co na koho platí...  Žádné rozmazlování, pěkně zostra ;-) Martina z něj má vítr, což je v jejím případě jedině ku prospěchu věci .-), ale na hodiny chodí ráda.

Pan učitel učí žáky ve věkovém rozpětí od 4 do důchodového věku. :-) No a 2x do roka pořádá ve svém domě koncert. Aby se žáčci mohli předvést publiku.

Žáčci se mnohdy vzájemně neznají- tedy rozhodně nemají čas se spolu sehrát, takže scénář koncertu je překvapením i pro ně ;-)

Martinka hrála mj. se "sousedovic klukem" :-) Filip je o dva roky starší - hraje už dlouho a moc mu to jde. Přišel pěkně vystrojený a měl nový účes! Tak jsem mu ho chválila :-)) a maminka mě ujistila, že toho kohouta si načesal kvůli Martině, aby nebyl menší ;-)!


(samozvaná tanečnice nebyla k odehnání. Navštívila prý Ukrajinu a viděla, že tam ženy tančí samy... tak ji to uchvátilo, že nebyla k zastavení...)

A závěrečnou skladbu si dali všichni :-))




Byla to příjemná akce. Neumím si tedy představit, že se mi takový dav prožene bytem v předvánočním čase :-), ale toho starého pána obduvuju! Mít tolik elánu a být ještě takhle schopná a užitečná pro ostatní, to bych v tom věku taky chtěla umět... :-)

Perníčky

10.12.2011

V této kapitole se nedozvíte vůbec žádné vychytávky, co se pečení a zdobení perníčků týče. Perníčky léta nepeču. Neumím to exkluzivně jako některé moje kamarádky, což mě demotivuje- a tak to nedělám. ;-) Jenže Martinka letos nedala jinak- a já pod nátlakem slíbila, že zadělám těsto a budeme péct. Našla jsem si tedy na internetu recept podle klíčových slov "perníčky ihned k jídlu" :-),  a vrhla se na akci.

Lekci zdobení jsem si vyžádala u kamarádky, která vyniká svou dokonalostí ve vyrábění čehokoli. Je neuvěřitelně šikovná a pečlivá- tedy i trpělivá. Zlákala jsem Andreu na pracovní návštěvu. Neodporovala. Přislíbila jsem něco k jídlu a něco k pití :-) ... a domluveno.

Děti jásaly. Martinka hned radostně volala: "Tak až s Andreou nazdobíme perníčky, může si s námi za odměnu zahrát Zooloretto!"
...no, jasně- to je správný pohled na věc: Pěkně k nám přijďte- a sotva budete mít hotovou práci, můžete si s našimi dětmi ZA ODMĚNU pohrát! :-))

Andrea opravdu dorazila. Přišla vybavená vším: zdobičky, polevu, časopisy s náměty na zdobení... prostě dokonalá hospodyňka. Perníčky jsme nazdobily. Vypadaly umělecky a  jsou opravdu jedlé ihned ;-) Musela jsem je zapakovat do plechové bedýnky, protože lákaly i kocoura.

Zooloretto jsme nakonec hráli do půl jedenácté, pak jsme zahnali děti spát a dárkovou megaláhev vína jsme vypili do dna.  Andrea nakonec jela domů až dlouho po půlnoci taxíkem :-))
Bylo to bezva předvánoční posezení-taková malá soukromá besídka.

Óda na zlost

6.12.2011

Martina hraje na flétnu už dva měsíce. ;-)
Blíží se první vánoční koncert a pan učitel zapsal do sešitu s několika vykřičníky, že má víc cvičit nějakou koledu. Martina si totiž ráda věci dělá "po svém", což v hudbě není až to pravé- tedy pokud se zrovna nejedná o improvizaci nebo jinou vlastní tvorbu. Pan učitel trvá na tom, že noty budou mít příslušný počet dob a že se bude dodržovat i určené tempo.

Wlk už asi nemohl poslouchat moje počítání a zakoupil metronom. Ať si tu cvaká, jak chce, Martina si hraje, jak se jí to hodí. Tak jsem si řekla, že ji to odnaučím důsledností ;-)

Jakmile zahrála špatně, hned jsem ji stopla: "Tak to není, hraj, co je v notách!"
A moje svéhlavé dítě mělo po ruce vždy hned nějakou zdůvodňující odpověď-třeba: "Je to tak! ty tomu nerozumíš, to se tak má hrát!"
Vysmečovala jsem to vždy nějakou klasickou rodičovskou  replikou jakože asi neznám klasické koledy, aŤ mi nevěší  bulíky na nos a hraje podle not!!!

Martina praštila s flétnou a běžela z pokoje ven.
Potlačila jsem svoji okamžitou potřebu vystartovat po ní a se řevem ji přitáhnout zpět ke stojanu s notami. Výstražně jsem volala: "Okamžitě se vraŤ, přestaň bulit, nebo ti nudle potečou do dírek u flétny a pojď trénovat. Víš, co říkal pan učitel- kdo nebude cvičit a bude to kazit, dostane do ruky zvoneček a bude jen zvonit! A jestli ty budeš takhle řvát, tak budeš zvonit leda na zvonek u dveří! Ostudo!!"
Ostuda vzlykala a hulákala z druhého konce bytu: "Nene, nebudu. A budu hrát. A ty mi do toho nebudeš povídat!!"
Moje chuť přetrhnout to dítě na dva kusy rostla. "Okamžitě sem pojď, nebo si pro tebe dojdu!!!"

Nic. Ticho. Slyším blížící se  ťapkání bačkor. Martina se potutelně usmívá, rukávem roztírá poslední slzy po celé tváři  a v ruce si nese nějaký papír. Položila ho na stojan a pronesla: "Tak a do tohodle mi povídat nebudeš. Tohle neznáš. To umím hrát jen já..."

Vzteky vymrskla vlastní směsici not :-))

Odešla jsem. ať si vrže, jak chce. Já si klidně v čase adventním poslechnu i zvonění na zvonky. :-)

Jak jsme vyráběli hořické trubičky

3.12.2011

Tak tohle je moje kamarádka Lenka. Bydlí v Hořicích, což každému mlsounovi jistě navodí asociaci, při které se mu nutně zjeví  mls v podobě hořické trubičky.

S Lenkou se známe už dlouho. Paradoxně nás sblížila věc velmi nepěkná- totožná diagnóza našich dětí.:-(  No ale to samozřejmě k přátelení nestačí :-) Prostě je to jeden z lidí, o nichž víte, že jim můžete zavolat i dlouho po půlnoci, což skutečně v krizových stavech občas činím (mám tím na mysli naše nemocniční výjezdy s Majdou a takové "lahůdky"). Takže tahle moje "osoba blízká" zorganizovala náš výjezd na východ. Poté, co jsme navštívili nechanický zámek, vydali jsme se na návštěvu do Hořic.

Program byl poetický: nic nedělat :-)) To se tedy nakonec moc nepovedlo. ;-) Lenka naservírovala luxusní  svíčkovou (jedla i naše potravní specialistka Majda, které zpravidla k životu stačí vzduch a voda :-))

Po obědě jsme s Wlkem projevili zájem o rozestlání postele. Byli jsme z toho jídla úplně znavení! Ale k tomu nedošlo. Wlk byl odvelen na detašované pracoviště- zprovoznit dědovi PC-( dědovi vypadl skype a byl celý nesvůj ;-))

Naše dámská sekce se vrhla na výrobu domácích hořických trubiček. Recept tu nezveřejním, není k mání. Je to jedna z věcí, které se zde v kraji dědí z generace na generaci, a tak jsem jen pochytila pracovní postup, jak z tajně upečené placky hořickou trubičku umotati a při tom si prsty nespáliti a trubičku nerozmačkati :-))

Ve zkratce to vypadá asi takto- a jí se to mnohem rychleji, než se to vyrábí. Dobré jsou naplněné šlehačkou, což jsem s ohledem na blížící se Vánoce nepratikovala. 

Návštěva se nečekaně protáhla. Děti a mládež se odebraly do vedlejší místnosti- hrály hry a nikdo o nich ani nevěděl. Martinka jim zvládla asistovat :-)

Lenka se opět vrhla do kuchyně a začala smažit řízky... nechápu!! myslím, že touto návštěvou jsem definitivně vyčerpala svůj příděl masa pro letošní rok!! Vše bylo výborné!

Domů jsme dorazili až pozdě večer, což vlastně nikomu nevadilo, protože byla sobota! :-)
Děkujeme za vlídné přijetí a budeme se snažit vám to oplatit 28.prosince u nás v Praze!! Těšíme se! ;-)

Vánoční prohlídka Hrádku u Nechanic

3.12.2011

V sobotu jsme se vypravili do Hrádku u Nechanic. Zámek je částečně zrekonstruován, zámecká zahrada na svou úpravu teprve čeká, ale je vidět, že se na ní intenzivně pracuje.

V tomto období zámek nabízí vánoční prohlídkový okruh. V každé místnosti je výzdoba laděna do určité barvy, přičemž jsou používány ozdoby "ze starých časů". Bohužel  focení bylo během prohlídky zakázano :-(
Paní průvodkyně povykládala o zvycích, které naši předkové v čase vánočním dodržovali- jak kupříkladu mladé dívky zjišťovaly, kdy a za koho se vdají (třesení bezem, klepání na kurník..:-)), jak se předpovídala budoucnost (brrr, někdy lepší nevědět!!) , jaké pokrmy se servírovaly a z čeho všeho se ozdoby vyráběly.

Prohlídka trvala asi 3/4hodiny, takže ji zvládnou i předškolní děti a celý tento "malý okruh" je bezbariérový! Zámek má otevřeno i o víkendech a můžete se tam vypravit i na některý z adventních koncertů.

Po porohlídce většina vymrzlých návštěvníků (na zámku se netopí) míří do zámecké kuchyně. Ta je plně v provozu a nabízí teplé voňavé nápoje :-), cukroví a perníčky a spoustu suvenýrů. Můžete posedět v teple  a obdivovat dobové vybavení a výzdobu.

Obsluha má dobové obleky.

K vidění je i historické nádobí:

A tihle utopenci vypadali velmi lákavě ;-)

Děkujeme Lence za tip, byli jsme moc spokojeni a můžeme všem doporučit! :-)

Doktoři

5.12.2011

...co kus, to originál. Stali jsme se rodiči dítěte, které do vínku nedostalo to, co jiní dostávají automaticky- zdraví :-(, a tak jsme byli proti své vůli strženi do víru, z něhož nelze  uniknout- návštěvy mnoha specializovaných ambulancí. Pravda- za ty roky jsme vše minimalizovali. Došli jsme k názoru, že tato snížená zdravotní péče naše dítě nezahubí, a co víc- možná si  bude  žít spokojeněji.

Za ty roky jsme taky poznali snad všechny typy lékařů. Já vím, jsou to taky "jenom lidi", ale... na rozdíl od jiných pracují v oborech, kde zkrátka tu a tam jde o život. Takže jejich nálady a nenálady toleruju velmi nerada. Podle mého do ordinace nepatří. Vadí mi, když jako doprovod vážně nemocného pacienta mám poslouchat, jak je vše drahé a jak nejsou peníze... a jak se mají špatně a kolik mají práce... Připadá mi to nevkusné, přesto jsme to s Majdou již mnohokrát zažili. Obvykle se ráda ptám: "A co pro to můžu udělat já osobně?" ... no asi nic. jen to vyslechnout. nebo vyjádřit své politování na stavem pokladny?? Nevím, co se po mně chce.  A většina doktorů si ještě  taky myslí, že Majda tyto řeči nevnímá. Nejednou pan doktor hovoří na Majdu prostřednictvím mě. Někdy je to fuška, vnutit mu vzorec, že ve svém věku (téměř 15let) je schopná své obtíže popsat mnohem lépe sama.

 A tak tu máme pana doktora, který při vstupu do ordinace kývne hlavou od PC a ptá se suše: "Tak co jí je?"
V rámci svého tajného programu "já vás vychovám" :-)) odpovídám lhostejným tónem: "Komu?"
"No JÍ!", znechuceně nad mou tupostí kroutí hlavou pan otitulovaný.
"Jo, tak to se JÍ musíte zeptat..." , odsekávám už úmyslně arogantně, aby pan doktor zaregistroval, že "TO" na vozíku je živá bytost.
"Aha",  otráveně a bez nějakého začervenání ON na to. "Tak co tě trápí, princezno..." , opravil se dotčeně. V duchu si říkám, že to snad hraje, že takhle tupej nemůže být, že tímto oslovením by možná polichotil slečně v 1.třídě, ale v deváťačce?? !!!  Ale jak se zdá, je to "neotesanec".


Další akce: práce s PC nás o tom jen přesvědčila. Nejdříve hudruje na pojišťovnu, co si všechno navymýšlí, poté na počítač, nejblbější je údajně program, z něhož nejde vytisknout to, co potřebujeme- a nakonec jsou blbé i ty formuláře... Wlk tedy v těchto případech s oblibou říká, že "závada je někde mezi židlí a klávesnicí", ale obávala jsem se, že tenhle fór by pan dr. jistě pochopil úplně jinak- a tak jsem radši mlčela. Čekaly jsme  a čekaly, než se panu doktorovi asi napočtvrté podařilo vytisknout dva poukazy na požadované pomůcky pro Majdu. V autě jsme si pak mezi čtyřma očima  vysvětlily, že titul opravdu není zárukou kvality člověka... bohužel.

 K napsání tohoto příspěvku mě ovšem donutila zkušenost zcela jiná. V pondělí ráno jsem musela s Majdou na kožní. Příběh k tomu je dlouhý, asi by nemělo cenu jej zde rozepisovat- nicméně jistá neochota a pohodlnost v něm své zatoupení má. Opět jsem byla uvržena do role Slepičky, co sháněla vodu Kohoutkovi. Tento scénář  znám už celkem důvěrně, a tak vím, že pokud něco chci, musím to dohrát až do konce. Je to vždy jen otázka času.

Řešila se celkem banální záležitost- otlak na obratli, který se tu a tam objeví- ve formě puchýře, a pak pálí a otravuje. Samozřejmě, že než jsem oslovila naše dvorní interní lékaře, vyzkoušela jsem několik volně prodejných prostředků.
Problém byl celkem jednoduchý: "je to drahé", to si budete asi muset nějak sehnat finance...  Ano, souhlasím. Je to drahé. Ale zároveň si dovolím podotknout, že oleženinu si nikdo nepořizuje z rozmaru, u nepohyblivého pacienta se tomu zkrátka těžko vyhnete- můžete polohovat a podkládat- stejně tu a tam se někde během noci něco omačká. Bojím se těch otevřených, a tak jsem měla potřebu to řešit nějak aktivně.

Skončily jsme tedy na kožním. Interna to prý řešit nemůže. Dobrá. Snažím se tomu uvěřit. A velmi nerada beru doporučení na kožní. Venku leje, fouká, pavilon hledám v areálu nemocnice, klasicky tam není kde zaparkovat...sama sebe tedy ještě pěkně vytáčím... V kartotéce mě vítá celkem schopná sestra. Bere si ode mne papíry, nechá mě vyplnit vstupní dotazník a odvelí nás do příslušné ordinace.


Tak a zde velký střih!

Paní dr. na kožním je neskutečně  milá. Při vstupu do ordinace vyskočí ze židle a představuje  se - a podává ruku mně  a vzápětí stejně samozřejmě i Majdě! Ptá se Majdy,  zda jí  nevadí, když budou vyšetření přihlížet medici- a okamžitě se MAJDY vyptává, co ji trápí.

Pochváluje nám samoléčbu a odbíhá někam z ordinace. Vzápětí je zpět v doprovodu sestry z lůžkového oddělení. Okukukují svorně všechny omačkaný obratel, sestra vybíhá  z ordinace a za chvíli se vrací se štosem různých krytíček (to jsou takové zázračné polštářky (vypadají jako velká náplast- odborně prý "imitace lidské kůže"-vypadá to opravdu věrně- a hlavně: funguje to!!) napuštěné čímsi, které otlak zmírŇují a léčí- nevýhodou je snad jen ta cena 100Kč za kousek :-(( .

Paní dr. Majdu ujišťuje, že se vůbec nemusí obávat, že to dáme do pořádku a že teď dostane na testování několik krytí, aŤ si vybere, co jí bude vyhovovat a v lednu že na kontrolu a předepíše, co bude potřeba. Dává nám telefon-kdyby bylo třeba, že můžeme volat- a pak nabízí termíny další návštěvy, kdy nám to bude vyhovovat dostavit se na kontrolu. O nedostatku financí a ceně léčiv nepadne ani slovo.

Odcházíme z ordinace a já jsem v šoku.  Nechápu...

Neskutečně mě to potěšilo, že opravdu existují doktoři, kteří krom znalostí mají i jistou úroveň vystupování.  A jak jsem tak měla truchlivou, tak mi depresi prohloubilo pomyšlení, že jsem už ve fázi asi úplného rozpadu- mě prostě šokuje, když někdo jedná slušně, vstřícně a ochotně... čili to, co by mělo být základním standardem.

Já opravdu nevím, jestli někdy doktory napadne, že jsou třeba i lidi, kteří by byli nejšťastnější, kdyby vůbec nikam do ordinace nemuseli, ale bohužel mají obcházení kontrol na "plný úvazek". Pro některé pacienty je výjezd k lékaři určitou společenskou událostí- k jiným třeba nemají vůbec příležitost... takže poslouchat v této pozici, jak je vše drahé, nebo snášet nerudné chování pana doktora- to mi připadá poněkud nejapné.

P.S. Ten anděl v ordinaci se jmenoval MUDr. Anna Jiráková. :-))
Děkujeme! Přejeme si víc takových- všechny- to je asi utopie :-(

Vánoční Praha - královská

1.12.2011

Letošní výzdoba Staroměstského náměstí je laděna do zlaté a bílé.

Návrháři k dekoraci použili královské prvky- lilie, halapartny, královsko korunu, jablko a trubky...

...a taky figury  hry králů ...

Letošní vánoční strom pochází z Kladenska a je jím dvacetimetrový smrk ztepilý. Ozdoby jsou taktéž v královském duchu- zajímavě vypadají zejména půlmetrové zlaté mince.

A všude voní svařák, grog, pečící se trdelníky a taky pečené kaštany. U stánků lze nakoupit dárečky a suvenýry všeho druhu. Cizinci jsou fascinováni především ozdobami:

 

 A všude je spousta lidí...  přesto neopomeneme každoročně toto turisty přesycené centrum navštívit.