5.12.2011
...co kus, to originál. Stali jsme se rodiči dítěte, které do vínku nedostalo to, co jiní dostávají automaticky- zdraví :-(, a tak jsme byli proti své vůli strženi do víru, z něhož nelze uniknout- návštěvy mnoha specializovaných ambulancí. Pravda- za ty roky jsme vše minimalizovali. Došli jsme k názoru, že tato snížená zdravotní péče naše dítě nezahubí, a co víc- možná si bude žít spokojeněji.
Za ty roky jsme taky poznali snad všechny typy lékařů. Já vím, jsou to taky "jenom lidi", ale... na rozdíl od jiných pracují v oborech, kde zkrátka tu a tam jde o život. Takže jejich nálady a nenálady toleruju velmi nerada. Podle mého do ordinace nepatří. Vadí mi, když jako doprovod vážně nemocného pacienta mám poslouchat, jak je vše drahé a jak nejsou peníze... a jak se mají špatně a kolik mají práce... Připadá mi to nevkusné, přesto jsme to s Majdou již mnohokrát zažili. Obvykle se ráda ptám: "A co pro to můžu udělat já osobně?" ... no asi nic. jen to vyslechnout. nebo vyjádřit své politování na stavem pokladny?? Nevím, co se po mně chce. A většina doktorů si ještě taky myslí, že Majda tyto řeči nevnímá. Nejednou pan doktor hovoří na Majdu prostřednictvím mě. Někdy je to fuška, vnutit mu vzorec, že ve svém věku (téměř 15let) je schopná své obtíže popsat mnohem lépe sama.
A tak tu máme pana doktora, který při vstupu do ordinace kývne hlavou od PC a ptá se suše: "Tak co jí je?"
V rámci svého tajného programu "já vás vychovám" :-)) odpovídám lhostejným tónem: "Komu?"
"No JÍ!", znechuceně nad mou tupostí kroutí hlavou pan otitulovaný.
"Jo, tak to se JÍ musíte zeptat..." , odsekávám už úmyslně arogantně, aby pan doktor zaregistroval, že "TO" na vozíku je živá bytost.
"Aha", otráveně a bez nějakého začervenání ON na to. "Tak co tě trápí, princezno..." , opravil se dotčeně. V duchu si říkám, že to snad hraje, že takhle tupej nemůže být, že tímto oslovením by možná polichotil slečně v 1.třídě, ale v deváťačce?? !!! Ale jak se zdá, je to "neotesanec".
Další akce: práce s PC nás o tom jen přesvědčila. Nejdříve hudruje na pojišťovnu, co si všechno navymýšlí, poté na počítač, nejblbější je údajně program, z něhož nejde vytisknout to, co potřebujeme- a nakonec jsou blbé i ty formuláře... Wlk tedy v těchto případech s oblibou říká, že "závada je někde mezi židlí a klávesnicí", ale obávala jsem se, že tenhle fór by pan dr. jistě pochopil úplně jinak- a tak jsem radši mlčela. Čekaly jsme a čekaly, než se panu doktorovi asi napočtvrté podařilo vytisknout dva poukazy na požadované pomůcky pro Majdu. V autě jsme si pak mezi čtyřma očima vysvětlily, že titul opravdu není zárukou kvality člověka... bohužel.
K napsání tohoto příspěvku mě ovšem donutila zkušenost zcela jiná. V pondělí ráno jsem musela s Majdou na kožní. Příběh k tomu je dlouhý, asi by nemělo cenu jej zde rozepisovat- nicméně jistá neochota a pohodlnost v něm své zatoupení má. Opět jsem byla uvržena do role Slepičky, co sháněla vodu Kohoutkovi. Tento scénář znám už celkem důvěrně, a tak vím, že pokud něco chci, musím to dohrát až do konce. Je to vždy jen otázka času.
Řešila se celkem banální záležitost- otlak na obratli, který se tu a tam objeví- ve formě puchýře, a pak pálí a otravuje. Samozřejmě, že než jsem oslovila naše dvorní interní lékaře, vyzkoušela jsem několik volně prodejných prostředků.
Problém byl celkem jednoduchý: "je to drahé", to si budete asi muset nějak sehnat finance... Ano, souhlasím. Je to drahé. Ale zároveň si dovolím podotknout, že oleženinu si nikdo nepořizuje z rozmaru, u nepohyblivého pacienta se tomu zkrátka těžko vyhnete- můžete polohovat a podkládat- stejně tu a tam se někde během noci něco omačká. Bojím se těch otevřených, a tak jsem měla potřebu to řešit nějak aktivně.
Skončily jsme tedy na kožním. Interna to prý řešit nemůže. Dobrá. Snažím se tomu uvěřit. A velmi nerada beru doporučení na kožní. Venku leje, fouká, pavilon hledám v areálu nemocnice, klasicky tam není kde zaparkovat...sama sebe tedy ještě pěkně vytáčím... V kartotéce mě vítá celkem schopná sestra. Bere si ode mne papíry, nechá mě vyplnit vstupní dotazník a odvelí nás do příslušné ordinace.
Tak a zde velký střih!
Paní dr. na kožním je neskutečně milá. Při vstupu do ordinace vyskočí ze židle a představuje se - a podává ruku mně a vzápětí stejně samozřejmě i Majdě! Ptá se Majdy, zda jí nevadí, když budou vyšetření přihlížet medici- a okamžitě se MAJDY vyptává, co ji trápí.
Pochváluje nám samoléčbu a odbíhá někam z ordinace. Vzápětí je zpět v doprovodu sestry z lůžkového oddělení. Okukukují svorně všechny omačkaný obratel, sestra vybíhá z ordinace a za chvíli se vrací se štosem různých krytíček (to jsou takové zázračné polštářky (vypadají jako velká náplast- odborně prý "imitace lidské kůže"-vypadá to opravdu věrně- a hlavně: funguje to!!) napuštěné čímsi, které otlak zmírŇují a léčí- nevýhodou je snad jen ta cena 100Kč za kousek :-(( .
Paní dr. Majdu ujišťuje, že se vůbec nemusí obávat, že to dáme do pořádku a že teď dostane na testování několik krytí, aŤ si vybere, co jí bude vyhovovat a v lednu že na kontrolu a předepíše, co bude potřeba. Dává nám telefon-kdyby bylo třeba, že můžeme volat- a pak nabízí termíny další návštěvy, kdy nám to bude vyhovovat dostavit se na kontrolu. O nedostatku financí a ceně léčiv nepadne ani slovo.
Odcházíme z ordinace a já jsem v šoku. Nechápu...
Neskutečně mě to potěšilo, že opravdu existují doktoři, kteří krom znalostí mají i jistou úroveň vystupování. A jak jsem tak měla truchlivou, tak mi depresi prohloubilo pomyšlení, že jsem už ve fázi asi úplného rozpadu- mě prostě šokuje, když někdo jedná slušně, vstřícně a ochotně... čili to, co by mělo být základním standardem.
Za ty roky jsme taky poznali snad všechny typy lékařů. Já vím, jsou to taky "jenom lidi", ale... na rozdíl od jiných pracují v oborech, kde zkrátka tu a tam jde o život. Takže jejich nálady a nenálady toleruju velmi nerada. Podle mého do ordinace nepatří. Vadí mi, když jako doprovod vážně nemocného pacienta mám poslouchat, jak je vše drahé a jak nejsou peníze... a jak se mají špatně a kolik mají práce... Připadá mi to nevkusné, přesto jsme to s Majdou již mnohokrát zažili. Obvykle se ráda ptám: "A co pro to můžu udělat já osobně?" ... no asi nic. jen to vyslechnout. nebo vyjádřit své politování na stavem pokladny?? Nevím, co se po mně chce. A většina doktorů si ještě taky myslí, že Majda tyto řeči nevnímá. Nejednou pan doktor hovoří na Majdu prostřednictvím mě. Někdy je to fuška, vnutit mu vzorec, že ve svém věku (téměř 15let) je schopná své obtíže popsat mnohem lépe sama.
A tak tu máme pana doktora, který při vstupu do ordinace kývne hlavou od PC a ptá se suše: "Tak co jí je?"
V rámci svého tajného programu "já vás vychovám" :-)) odpovídám lhostejným tónem: "Komu?"
"No JÍ!", znechuceně nad mou tupostí kroutí hlavou pan otitulovaný.
"Jo, tak to se JÍ musíte zeptat..." , odsekávám už úmyslně arogantně, aby pan doktor zaregistroval, že "TO" na vozíku je živá bytost.
"Aha", otráveně a bez nějakého začervenání ON na to. "Tak co tě trápí, princezno..." , opravil se dotčeně. V duchu si říkám, že to snad hraje, že takhle tupej nemůže být, že tímto oslovením by možná polichotil slečně v 1.třídě, ale v deváťačce?? !!! Ale jak se zdá, je to "neotesanec".
Další akce: práce s PC nás o tom jen přesvědčila. Nejdříve hudruje na pojišťovnu, co si všechno navymýšlí, poté na počítač, nejblbější je údajně program, z něhož nejde vytisknout to, co potřebujeme- a nakonec jsou blbé i ty formuláře... Wlk tedy v těchto případech s oblibou říká, že "závada je někde mezi židlí a klávesnicí", ale obávala jsem se, že tenhle fór by pan dr. jistě pochopil úplně jinak- a tak jsem radši mlčela. Čekaly jsme a čekaly, než se panu doktorovi asi napočtvrté podařilo vytisknout dva poukazy na požadované pomůcky pro Majdu. V autě jsme si pak mezi čtyřma očima vysvětlily, že titul opravdu není zárukou kvality člověka... bohužel.
K napsání tohoto příspěvku mě ovšem donutila zkušenost zcela jiná. V pondělí ráno jsem musela s Majdou na kožní. Příběh k tomu je dlouhý, asi by nemělo cenu jej zde rozepisovat- nicméně jistá neochota a pohodlnost v něm své zatoupení má. Opět jsem byla uvržena do role Slepičky, co sháněla vodu Kohoutkovi. Tento scénář znám už celkem důvěrně, a tak vím, že pokud něco chci, musím to dohrát až do konce. Je to vždy jen otázka času.
Řešila se celkem banální záležitost- otlak na obratli, který se tu a tam objeví- ve formě puchýře, a pak pálí a otravuje. Samozřejmě, že než jsem oslovila naše dvorní interní lékaře, vyzkoušela jsem několik volně prodejných prostředků.
Problém byl celkem jednoduchý: "je to drahé", to si budete asi muset nějak sehnat finance... Ano, souhlasím. Je to drahé. Ale zároveň si dovolím podotknout, že oleženinu si nikdo nepořizuje z rozmaru, u nepohyblivého pacienta se tomu zkrátka těžko vyhnete- můžete polohovat a podkládat- stejně tu a tam se někde během noci něco omačká. Bojím se těch otevřených, a tak jsem měla potřebu to řešit nějak aktivně.
Skončily jsme tedy na kožním. Interna to prý řešit nemůže. Dobrá. Snažím se tomu uvěřit. A velmi nerada beru doporučení na kožní. Venku leje, fouká, pavilon hledám v areálu nemocnice, klasicky tam není kde zaparkovat...sama sebe tedy ještě pěkně vytáčím... V kartotéce mě vítá celkem schopná sestra. Bere si ode mne papíry, nechá mě vyplnit vstupní dotazník a odvelí nás do příslušné ordinace.
Tak a zde velký střih!
Paní dr. na kožním je neskutečně milá. Při vstupu do ordinace vyskočí ze židle a představuje se - a podává ruku mně a vzápětí stejně samozřejmě i Majdě! Ptá se Majdy, zda jí nevadí, když budou vyšetření přihlížet medici- a okamžitě se MAJDY vyptává, co ji trápí.
Pochváluje nám samoléčbu a odbíhá někam z ordinace. Vzápětí je zpět v doprovodu sestry z lůžkového oddělení. Okukukují svorně všechny omačkaný obratel, sestra vybíhá z ordinace a za chvíli se vrací se štosem různých krytíček (to jsou takové zázračné polštářky (vypadají jako velká náplast- odborně prý "imitace lidské kůže"-vypadá to opravdu věrně- a hlavně: funguje to!!) napuštěné čímsi, které otlak zmírŇují a léčí- nevýhodou je snad jen ta cena 100Kč za kousek :-(( .
Paní dr. Majdu ujišťuje, že se vůbec nemusí obávat, že to dáme do pořádku a že teď dostane na testování několik krytí, aŤ si vybere, co jí bude vyhovovat a v lednu že na kontrolu a předepíše, co bude potřeba. Dává nám telefon-kdyby bylo třeba, že můžeme volat- a pak nabízí termíny další návštěvy, kdy nám to bude vyhovovat dostavit se na kontrolu. O nedostatku financí a ceně léčiv nepadne ani slovo.
Odcházíme z ordinace a já jsem v šoku. Nechápu...
Neskutečně mě to potěšilo, že opravdu existují doktoři, kteří krom znalostí mají i jistou úroveň vystupování. A jak jsem tak měla truchlivou, tak mi depresi prohloubilo pomyšlení, že jsem už ve fázi asi úplného rozpadu- mě prostě šokuje, když někdo jedná slušně, vstřícně a ochotně... čili to, co by mělo být základním standardem.
Já opravdu nevím, jestli někdy doktory napadne, že jsou třeba i lidi, kteří by byli nejšťastnější, kdyby vůbec nikam do ordinace nemuseli, ale bohužel mají obcházení kontrol na "plný úvazek". Pro některé pacienty je výjezd k lékaři určitou společenskou událostí- k jiným třeba nemají vůbec příležitost... takže poslouchat v této pozici, jak je vše drahé, nebo snášet nerudné chování pana doktora- to mi připadá poněkud nejapné.
P.S. Ten anděl v ordinaci se jmenoval MUDr. Anna Jiráková. :-))
Děkujeme! Přejeme si víc takových- všechny- to je asi utopie :-(
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_uk6mzxEGnjthqYT9MOHYXoIjg5o6ySponmK4f5BMSjUj7N2SLaINSJ0g7XM9f6Awa_cYfyEzheTlN2e-Gx5Mh8NoCLK97F7zKXA4RYbG2NmDfI1evdb_Fj_EUDxyXXgrwRos4=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_t1XE7XiQma33uF_4k0D2mWYe2eXU_FFu5hjFV6TiJLCgQ5E7pvUnNNbbYwq-OT6ggWBPcm0GPULAfX1mscg9PPTFAFo4ypvhVA3Ws16FvoHPGfh-lE4QKNZrh8x6Jai_7DRXfLnsJDFg=s0-d)
13 komentářů:
Tak mě to chování paní doktorky nějak až dojalo nebo co. Přitom je pravda, že by to mělo být normální.
Hm.. jsem na tom stejně, taky mě dojímají takové věci, respektive když se někdo chová vlídně, mile, "nadstandardně" a stejně jako tebe, mě to děsí, že považuju za nadstandard něco, co by mělo být standardem..
Jednou jsem se skoro rozbrečela v autobuse, když jsem nastupovala s kočárem, protože řidič zmáčkl tlačítko a pustil hlášku - uvolněte místo pro kočárek.. To už jsem pak o sobě ale celkem pochybovala :-D, nicméně, kdo jezdí s kočárem určitě chápe...
Krásný... Pani doktorka to dělá s láskou a je to znát... Ono to vlastně platí v každé profesi (co já si vyslechnu, že k profifotografovi už nikdy více... A tak napravuji fotografům reputaci :-D).
Wlčice, já věřím, že se to v medicíně hodně zlepšuje. Většina lapiduchů, kteří jsou na první pohled mladší než já, mi ruce vstřícně podávají a snaží se mým problémům naslouchat. Asi se na medicínách zavedl předmět jako etika či psychosociální komunikace aneb pacient není maso :-)Snad je praxe nesemele a ti, co mi naslouchají na půl ucha, nebudou za dva roky co jejich zaprdění kolegové stěžující si na peníze...
Nejlepší zážitek v tomto směru mám, když mi zubař, ke kterému jsem byla poslána na "laskavou extrakci", jak říkala žádanka, si stáhl roušku, podal mi ruku, ze které sundal gumovou rukavici, a nosovým hlasem Oldřicha Nového řekl: "My jsme asi ještě neměli tu čest, já jsem doktor Jandl a dnes vám vytrhnu dvě osmičky..." :-D
Majdě držím palčáky, ať potřebuje podobné konzultace co nejméně!
NO já s láskou vzpomínám na rodinného lékaře, který naši čtyřgenerační rodinu navštěvoval doma...všechny nás znal a samosebou i naše neduhy. Po šedesátém osmém ale už nesměl provozovat tuto podnikatelskou činnost a my se začali učit vysedávat v čekárnách.
Když narazím na "doktora debila" tak si pro sebe kladu otázku: "je to potomek zelináře nebo řezníka?"
Především chci pochválit rozhodnutí minimalizovat návtěvy u lékařů.
Když už se musí,tak se bránit aroganci lidí v bílých pláštích - to ber jako další pochvalu.
A na závěr už jen chci popřát Majdě rychlé zhojení otlaku.
Maríno,
přístup tvého zubaře je ve stylu této paní dr. Tak to má být! Navázat s pacientem kontakt, zklidnit si ho lidským gestem- podání ruky si na ZP sice nevyúčtuje, ale účinek na pacienta je k nezaplacení.
Přístup dr. je pro mne důležitým kritériem- ještě se nechat ve stavu nemoci otravovat- na to nemám. Tak musím nějak pozměnit toho ortopeda ;-) ... za nejhorší kategorii považuju dr. s dlouhou praxí, co rádi vzpomínají na staré časy (jo, fakt takoví jsou), s moderními technologiemi se moc nesžili- a nějak to musejí překlepat do důchodu. Vážně mě ty řeči otravují, protože se s tím neztotožňuju. Staré časy pamatuju a vrátit bych je nechtěla. myslím, že v žádném oboru.
Tak hodně zdraví všem! :-)
a ještě jeden aktuální vtípek:
pohled do budoucnosti:
Sestra: "Další, prosím!"
Doktor: "Máte peníze?
Pacient: "Nemám."
Doktor: "Tak buďte zdráv!"
... no byl to jen vtip...tedy snad :-))
Moc jste mě pobavila Vaším vzdělávacím programem :-)
Majdě přeju, ať se jí to brzy zahojí a vám oběma samé laskavé a vsřícné doktory
Markéto, taky jsem letos v létě byla poprvé snad u lékaře velice příjemně překvapena. Píchla mě včela a nějak mi nebylo dobře, tak jsem jela na pohotovst. Nejen, že po zaťukání otevřel sám lékař,také mi podal ruku, představil se. Mudr. Saidl - příjemný a ochotný lékař, který mi dal najevo, že tam je opravdu pro nás lidi, kteří potřebují pomoc. J
Ano, ano, ano. Nechť pokrokových a vychovaných lékařů přibývá.
Při příjmu v nemocnici mi sestřička říkala, že až budu odcházet, mám vyplnit dotazník spokojenosti: "Tak kolonka o tom představování... No, na to my nemáme čas, ale nosíme na košilích cedulky, to snad stačí, ne?" Ne, nestačí. Jasně, že nečekám, že mi bude každý na chodbě podávat ruku a představovat se. Pokud však se mnou lékař při propouštění konzultuje další léčbu nejméně 10 min., tak se snad představit může, přijde mi to arogantní a nevychované.
.přeju, a´t se to majde ryc hle zahojí a a´t těch srážek sblbcem je co nejméně.
Teším sa s Vami, veľmi, že ste natrafili na pani doktorku Aničku :) Kiežby takých bolo viac!!!
Wlčice,tvůj článek mi nahrál...viz článek u mě :-).
Majdě přeju brzké zotavení.
Ps:Jak se říká nejhorší je srážka s ....však víme.
Okomentovat