Perníčky

10.12.2011

V této kapitole se nedozvíte vůbec žádné vychytávky, co se pečení a zdobení perníčků týče. Perníčky léta nepeču. Neumím to exkluzivně jako některé moje kamarádky, což mě demotivuje- a tak to nedělám. ;-) Jenže Martinka letos nedala jinak- a já pod nátlakem slíbila, že zadělám těsto a budeme péct. Našla jsem si tedy na internetu recept podle klíčových slov "perníčky ihned k jídlu" :-),  a vrhla se na akci.

Lekci zdobení jsem si vyžádala u kamarádky, která vyniká svou dokonalostí ve vyrábění čehokoli. Je neuvěřitelně šikovná a pečlivá- tedy i trpělivá. Zlákala jsem Andreu na pracovní návštěvu. Neodporovala. Přislíbila jsem něco k jídlu a něco k pití :-) ... a domluveno.

Děti jásaly. Martinka hned radostně volala: "Tak až s Andreou nazdobíme perníčky, může si s námi za odměnu zahrát Zooloretto!"
...no, jasně- to je správný pohled na věc: Pěkně k nám přijďte- a sotva budete mít hotovou práci, můžete si s našimi dětmi ZA ODMĚNU pohrát! :-))

Andrea opravdu dorazila. Přišla vybavená vším: zdobičky, polevu, časopisy s náměty na zdobení... prostě dokonalá hospodyňka. Perníčky jsme nazdobily. Vypadaly umělecky a  jsou opravdu jedlé ihned ;-) Musela jsem je zapakovat do plechové bedýnky, protože lákaly i kocoura.

Zooloretto jsme nakonec hráli do půl jedenácté, pak jsme zahnali děti spát a dárkovou megaláhev vína jsme vypili do dna.  Andrea nakonec jela domů až dlouho po půlnoci taxíkem :-))
Bylo to bezva předvánoční posezení-taková malá soukromá besídka.