Vzhůru do hor! ;-)

10.3.2010

Akce kulový blesk dnes opravdu proběhne.
Lyže zakoupeny (v obchodě jsme byli jak dva brontosauři- tolik nového za těch cca 12let ve světě lyží!! :-) ), ale slečna byla trpělivá a oblíkla nás komplet :-)

Odjíždíme směr Jizerky! 

Tak pokud vše klapne, budou jistě i veselé obrázky a zážitky :-)) 

Na hory bez lyží?

9.3.2010

Koupila jsem sobě nový potah na žehlicí prkno, abych sebe motivovala k větším a radostnějším výkonům v žehlení prádla.... a ono to nefunguje :-(

Píšu o tom proto, že mi naskočil ještě jeden veselý výjev z minulého týdne, kdy jsem tu ležela s horečkou neschopná čehokoli a Wlk se pustil do žehlení. Byl to komický pohled. On ty kousky prádla tak rozvážně rozprostíral na žehlicí prkno ;-) A taky si k tomu pustil film. "Stmívání". :-) Prý aby byl v obraze, v čem se vyžívá jeho dcera :-))
Majda totiž propadla bestselleru S.Meyerové a čtyřsetstránkovou bichli "Stmívání" nemohla ani udržet, jak pro ni byla těžká, ale přečít ji musela.
V sobotu odpoledne nás všechny vyhnala z pokoje, že se podívá na stejnojmenný film, tak abychom jí to nekazili svými chytrými připomínkami. Byla nadšená.

Dneska - zima nezima- chtěla jít ven. Měla totiž rezervaci v knihovně na Nový měsíc- tedy 2.díl tohoto romantického hororu. Vzaly jsme to zkratkou přes náš lesopark, jeden úsek cesty byl sjízdný pouze bahnem, takže vozík se zabořil, zahrabal a bahno bylo úplně všude....

Majda v knihovně zas nasyslila celý komínek knih. Úplně blažená, že sehnala, co chtěla.

Rozhodli jsme  se s Wlkem, že asi zítra pojedeme na hory.
Majda jet nechce, že tam nemůže nikde jezdit- což je pravda. Domluvila si hlídání! Babička si prý vezme dva dny dovolenou a těší se, že s Majdou budou navlíkat korále (začínají vyrábět vánoční andělíčky... alespoň je za 3/4 roku Vánoce nezaskočí ;-) ) a vyrábět z FIMA.

Takže teď už to má jen jeden háček. Nemáme lyže. :-)
Od té doby, co máme Majdu, na lyžování nějak nedošlo. Naše studentská výbava  za ty roky už použitelná není. Martinka nějaké  lyže má  a je celá žhavá to zkoušet a asi bychom ji měli ke sportování vést, takže na stará kolena zainvestujeme do lyží a vrhneme se opět na svah. Já z toho mám tedy docela hrůzu... prý se to nezapomíná, ale...jistě exitují i výjimky!!! ;-)

Ubytování jsem okoukla na netu- snad to nebude problém a lyže patrně koupíme cestou :-)), protože Wlk se zrovna dneska musel zdržet v práci a zavřeli nám v HAPPY SPORTU :-( 

Tak uvidíme, kdy a kam se vypravíme...

MDŽ uvedlo Ženy v pokušení :-)

8.3. 2010

MDŽ je rozporuplný  a socialistickou minulostí zprofanovaný svátek. Jedni jej zavrhují, my- notoričtí slaviči- máme ovšem radost, že je v kalendáři oficiálně zapsán důvod k oslavě :-) 
Wlk mě pozval do kina!
Rozhodla jsem se ignorovat chorobu a pozvání s nadšením přijala ;-)

Dávali předpremiéru českého filmu "Ženy v pokušení".



Tvůrci slibovali komedii o mezilidských vztazích. Film splnil mé očekávání: jít se do kina pobavit, odreagovat.

Vtipy místy hodně černé, někdy i ty hodně profláknuté, pár kýčovitých záběrů kamery- to všechno autorům odpouštím, protože herecké výkony všech postav byly skvělé. Možná to nevidím objektivně, jelikož Elišku Balzerovou obdivuji ráda zejména na jevišti, Lenka Vlasáková se poslední dobou taky  nepřehlédnutelně prosazuje a  kdo nemiloval Vojtu Dyka, po zhlédnutí tohoto filmu jistě začne, nerozčilovaly mě už ani rozpačité projevy Jiřího Macháčka- to je prostě "jeho styl"...
Pro pobavení  film doporučuju, nabízí  i několik podnětů k zamyšlení nad mezilidskými vztahy- zejména vztah: matka- dcera.
Z děje nebudu a nechci nic prozrazovat, protože bych jaksi zkazila pointu těm, kteří se na film teprve chystají. Není jen "pro ženy"- snesou ho i chlapi! :-)

Kinosál byl vyprodaný a díky vyššímu věkovému průměru diváků se v sále neozývalo hromadné chroupání popcornu a srkání coly, sál nebyl přesycen vůní přepálené kukuřice, takže jsem film zhlédla v kultivovaném prostředí a ne v kukuřičném poli. ;-)

Babička oslavila MDŽ v zajetí svých vnoučat- děkujeme! :-) 

O slušnosti

6.3. 2010

Včera sníh jen poletoval, dneska hustě padá.
Takhle vypadají kytičky v truhlíku na okenním parapetu. Zase mají načechranou bílou čepici a ráno mě probudily typické zvuky lopat a hrabel odklízejících napadaný sníh z chodníků.

Moje angína se - stejně jako letošní zima- k ústupu nemá. :-(
Otravuje mě. Dala jsem se do do věcí, na které nemám při běžném provozu čas- třeba do úklidu v mailové poště- takže jsem pročetla a promazala stovky starých mailů. Taky jsem trochu probrala fotky a dodělala si webalba, která odkládám už hezkých pár týdnů.

Při třídění časopisů jsem se začetla do rozhovoru s Arnoštěm Lustigem. Nabízel ho poslední výtisk časopisu Můžeš. Lustig je pro mne neuvěřitelným živlem. Nedávno jsem zhlédla v TV dokument, kde líčil pobyt v koncentračním táboře- dost autenticky, procházel místa a dnešní barevné obrázky byly střídány drsnými dobovými fotografiemi.
Vždycky si říkám, jak to ti lidé mohli přežít. Znova se nadechnout, sebrat síly, zapomenout na tu ukrutnou fyzickou a následně i psychickou bolest způsobenou ztrátou těch nejbližších... odrazit se ode dna a mít ještě světu co říct. Arnošt Lustig už někoik let bojuje se zákeřnou chorobou, přesto vypráví, směje se a říká, že je smířený s tím, co přijde.

Moudrých vět v dokumentu ve zmiňovaném článku zaznělo mnoho.
Mne zaujal citát: "Šťastný je ten, kdo zapomene, co se nedá změnit..."

A taky se mi moc líbila odpověď na otázku, zda věří v boha:

"... Zatím jsem si vždycky vystačil se svědomím. To je úžasný a zároveň srašidelný vynález, jímž je člověk schopen kontrolovat sám sebe, rozeznávat dobro od zla, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého. A je to přikázání, které chybí v Desateru. Přikázání, aby si člověk mezi dobrým  a zlým vybral to dobré. A aby to nevztahoval jenom k sobě, nýbrž ke všem. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka.
....
Mojžíšovi vytýkám, že v Desateru chybí přikázání slušnosti. Kdysi před dvěma tisíci let věřili lidé starozákonních společností, že slušnost je jako pták. Letí nad mořem a musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. 
Slušnost nemůžeš našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. 
Slušnost je skutečně jako pták nebo motýl nad mořem. 
Jakmile přestane mávat křídly, zahyne..."

Pro mne je slušnost určitým životním stylem. Jsem přesvědčena o tom, že všechno - i ty nepříjemné věci- se dají vykomunikovat slušně- bez urážení, osočování, ponižování a podlých lží. Ideální  ovšem je, pokud k tomu stejně přistupují obě komunikující strany.

Tak si denně hýčkejte svého motýla, ať se vám neutopí v moři neslušnosti.... ;-)

Začínají jarní prázdniny

5.3. 2010
pátek

Ráno při pohledu z okna mi tedy moc veselo nebylo. Zase sníh! :-( 
Já už se tak radovala ze suchých silnic, konečně roztály ty haldy sněhu a nemusela jsem řešit, kde zaparkovat, aby Majda najela do auta... a je tu zase zpátky to bílé nadělení. Dětem začínají jarní prázdniny, no ale ten přívlastek je tedy letos značně zavádějící...

Měla jsem jít na ORL, ale protože se mi tam vůbec nechtělo, zkusila jsem tam jen zavolat, jak dopadly výtěry. Sestra se omlouvala, že jim lehly oba PC, takže dneska asi ordinovat ani nebudou a chvíli štrachala ve výsledcích z laboratoře. "No,jó, máte tam biogenního streptokoka... To si po neděli budete muset přijít pro další antibiotika"
No, tak to mám neskutečnou radost. Z toho nezvaného hosta i z toho, že další týden budu zobat ty příšerné pilule, které chutnají jako mýdlo s jelenem ;-)

Jediné, co mě tedy dneska rozesmálo, byla tahle příloha, která přišla mailem:

"Nezapomeňte přibalit na hory" se to jmenovalo.  :-))

Model hodný obdivu, že?
A když si v něm každý ještě představí někoho konkrétního... hned je veseleji :-)

Nový fyzikální zákon

3.3. 2010

Ráno vstávám s dětmi. Snažím se už trochu pomáhat, je mi to trapný se válet v posteli, ale dobře mi tedy fakt není. Teplota o stupínek klesla- hned je trochu úleva.

Hned poránu jsme objevili nový fyzikální zákon :-)

Martina si v koupelně čistila zuby. Když už mi přislo, že je tam neúměrně dlouho, šla jsem ji tam popohnat. (Jindy to řeším jen výkřikem-no ale teď jsem jak němá ryba, mluvit mi taky nejde-jen vydávám takové divné zvuky a zuřím, když mi není rozuměno hned napoprvé ;-) )

Vlítnu do koupelny a naše zlatíčko usilovně čistí... zubním kartáčkem umyvadlo!! Hned jí jedna přiletěla na zadek. začala řvát na celé kolo a musela se jít potupně napráskat zbytku rodiny, co provedla.

A Wlk povídá: "No, co víš, třeba objeví nějaký nový fyzikální zákon... " :-)
A já na to (úplně běsná- ze všech těch bakterií v umyvadle se vyskytujících!!) :
"Jo, tak ten právě objevila. Když se čistí umyvadlo kartáčkem na zuby, vzniká z toho tření na prdeli!! Tak ať si to laskavě pamatuje a nemusí to podruhé objevovat!"

Majda se chechtala, div se nazadávila rohlíkem, já hned nalila dávku sava na příslušná místa..no ale to bych jim to musela dávat pít, copak to člověk může uhlídat?? :-)

No a v 10hodin došlo k nejhoršímu, Wlk mě fakt odtáhl na ORL. Chtěla jsem jet sama- nééé. Tak jsme šli na romantickou vycházku ve dvou :-)

Máme ORL opravdu na úrovni. Moc bezva dvě paní doktorky. Je úplně jedno, která má službu, protože jsou obě skvělé. Ordinace vybavená všemi přístroji, takže nemusíte běžet na další vyšetření jinam a zase se vracet. Jen to má jednu nevýhodu... je tam pořád fronta lidí.

Ani všechna tahle pozitiva mi ovšem nepomohou  a zvláštního traumatického stavu mého ducha nezbaví. Do tranzu mě přivádí už jen pohled na vyrované nástroje na takovém malém pojízdném stolečku... zážitky z dětství ani čas nesmazal. :-(
Paní dr. mě prozkoumala, konstatovala, že to nic pěkného není...vyjádřila obavy, aby to nebyla mononukleóza (ale tu už jsme měla!!??) a naštěstí vyloučila absces. Tak to mě "uklidnilo". Píchla mi nějakou injekci, protože se jí nelíbil ten šílený otok krku, napsala jiná ATB a podle výtěru se uvidí, jakýže kok se mi na mandli zabydlel.

Po injekci se mi náramně ulevilo!
Hned jsem lehce vyčistila doupě, proběhla se s luxem, vysavila koupelnu a převlíkla tu svoji nechutnou postel. Taky jsem si dala něco málo k jídlu a začala lidsky artikulovat!
Snad už bude dobře....

Hypochondr bloguje

1.-2.3. 2010

Nesnáším dny, kdy mě moje tělo neposlouchá a obtěžuje mne chorobami!!
Angína je nějaká urputná, teploměr se stále drží na 39 a kousek. :-(  Nemůžu nic. Ani číst ne, žádné zvuky- nebo mi upadne hlava... prostě hypochondr každým coulem.
Toto jsou moji noví kamarádi:

Jíst a pít moc nemůžu, pondělí jsme poctivě strávila v pelechu. Wlk ráno musel sám vypravit obě děti, což se mu úspěšně zadařilo ;-)

Bojím se, aby to ode mne někdo nechytil- hlavně tedy Majda, protože ta -jak víme- je nejobtížněji léčitelný pacient.

V úterý jsem očekávala zlepšení- zcela optimsticky jsme se těšila, že se konečně najím... ale kdepak. Pomalu se smiřuju s myšlenkou, že budu muset na ORL...brrr- moje noční můra a trauma z dětství :-((

Wlk se snaží, pečuje o všechny, pěkně nás tu přes den obstará a večer jde ještě pracovat... u nás se to "v jednom" prostě špatně táhne :-(

Aúúúú, ať už je líp!!

.

28.2.2010

... tak konečně story. Jak to bylo "před tečkou".

Tečka obvykle bývá znamením, že něco končí. Já ji zvolila jako ten nejnenápadnější znak, jen aby se mi nepřehodil datum příspěvku na březen, protože jsem věděla, že toho 28.2. už fakt nic nenapíšu.
Mně se pořád něco děje...a  hlavně povětšinou nečekaně a rychle.
Poslední únorová neděle byla v mých plánech viděna jako odpočinková s klasickými domácími povinnostimi s tím, že hned ráno v 9 půjdeme se spolubloggerkou AndyPan na korálkování. Všechno probíhalo podle plánu. Korálkováním jsem už nakazila celkem široké okolí, dokonce i babička projevila zájem, že půjde s kolegyní z práce. Takže se konala velká výprava na korále!

AndyPan jsem neviděla léta! Osud nás nějak rozdělil, ale ona si mě naštěstí někde vygooglila na netu  po dlouhých letech. Poznaly jsme se bez problémů ;-)

V korálkách tentokráte vládla módní fialová.
Andy byla z umění nadšená a snad i chvíli zapomněla na svou diplomku. Korálky jí dokázaly na tváři vyloudit mnoho  výrazů :-)

Můj výtvor dopadl takto, obličeje  doprovázející výrobu naštěstí nikdo nezachytil ;-)

 

Cestou domů mi byla taková divná zima. Doma jsem vibrovala na všechny strany a teploměr naměřil skoro 39°??? To jsem tedy nechápala. Během hodiny mě začalo silně bolet v krku, k obědu jsem už ani nedošla. No a bylo. Pak už teploměr pod 39 neslezl, v krku bylo hůř a hůř, na pohotovost (po zkušenostech z minulých let, kdy mě sestra mezi dveřmi vypeskovala, že jdu hned v pátek v 8 večer s angínou, že jsem si měla dojít ráno na obvod!! V pátek večer bylo -podle nich- na ATB brzy a v sobotu ráno mě jiný dr. odmítl léčit a hnal mě na infekční, kde mě zajali na píchný penicilin...tak asi tolik naši odborníci.
No a naplánovat si angínu jsem se nenaučila dodnes... je to se mnou možný??)

Tak tentokrát jsem se rozhodla pro samoléčbu, dokud nepůjde o život, nikam nejdu. Začala jsem spásat ATB, co vozím na dovolenou- s naší sestavou jeden nikdy neví-a řecké zdravotnictví- radši nemluvit  ;-) Vozíme vše vlastní. Krom infuze. Tu jsem ještě nezmákla- na to nemám vzdělání :-(
Jenže se to nelepšilo :-((  A tak jsem se začala obávat nejhoršího...že zas bude absces...

Wlk nastoupil do nonstop služby- tátamáma. Musím ho pochválit. Vše zvládá skvěle- sice svým tempem, ale děti obstará komplet...a že to u nás není moc o zábavě a odpočinku... :-)
Takže únor skončil takhle -pro mě- neslavně.

A naprosto mě dostalo, že na TEČKU bude takových komentářů! Jindy se tu pinožím, nevím, co bych předvedla...a nic. :-))
Mimochodem první, kdo z kuchyně začal hulákat, byl Wlk: "Máš na blogu nějakou chybu, je tam JEN tečka???"  ...
Hm, řekne JEN tečka a hned si vystavil DVOJtečku :-)
Pokračování  v březnu ...  :-)

Zbytky sněhu

27.2.2010

Na ulicích už leží jen černé hromady zbytků sněhu. Snažíme se je rozházet, aby rychleji roztály a dalo se zase pohodlně parkovat po celé délce chodníku.
Martina pracuje ráda a s chutí. Popadla lopatu a házela na všechny strany ;-)

Odpoledne svítilo sluníčko, tak jsme neodolali a vydali se na vycházku. Dobrá nálada byla celkem rychle pryč. Odtávající sníh totiž odkryl neskutečnou špínu na chodnících a silnicích. Tuny psích exkrementů... Majda měla kola obalená natošup. Ono se tomu totiž nedalo vyhnout.
Já to fakt nepochopím. Co si asi páníčkové mysleli, když po svých miláčcích ve sněhu ty bobky neuklízeli? Že nějak vysublimují? A ono ne, všude leží nevábné rozmočené hromady trusu.
Takže po hodinové vycházce následovalo několikaminutové drhnutí kol, protože jinak si všechny ty "suvenýry" přivezeme až do chodby :-((

Dotazníky odmítám....

27.2.2010

Nevím, co se to děje, ale s dotazníky a anketami nejrůznějšího typu se snad rozthl pytel.
Dotazy se týkají především problematiky života s vozíkem, integrace, ale také třeba léků, které Majda užívá.... a já si říkám: "Vy jste se snad všichni úplně zbláznili???" Jak já k tomu přijdu, že bych pořád měla někomu něco vyplňovat?
Nehledě na to, že byly doby, kdy jsem opravdu poctivě každému zájemci na jeho otázky odpovědi poskytla a nijak nepátrala po jejich praktickém významu. Posledních pár let už jsem ale na všechny tyhle výzkumy alergická.

Dovedla mě k tomu jedna paní učitelka. Potřebovala si doplnit vzdělání, a tak se přihlásila na obor speciální pedagogika. Jako téma diplomky si zvolila integraci postižených dětí. A Majdu si zařadila do výzkumu-sama, bez jakékoli domluvy s námi..Asi se to tak dělá???  Po mně se pak ovšem  chtělo, abych odpovídala na otázky týkající se diagnózy, průběhu těhotenství, rodinné anamnézy.... a já jen žasla. Odmítla jsem. Znáte snad někoho, kdo dobrovolně a rád bude naprosto cizí osobě vypravovat takové důvěrnosti? Autorka práce byla dotčena. Že má dotazník už vymyšlený a že jí tím zkazím práci. (Já? no vida. Ani jsem netušila, že jsem její součástí- a už ji rovnou kazím...) Snažila jsem se jí některé svoje důvody vysvětlit, ale upozornila mne, že ji tlačí čas, neboť termín odevzdání práce se blíží a nemá čas to předělávat! ... Bylo mi z toho smutno. Já jsem ve svém volném čase byla ochotna sednout si a diskutovat o něčem, co mi ani nebylo 2x příjemné- a paní vlastně vůbec nechtěla nic takového řešit. Potřebovala prostě splnit jeden z požadavků, aby byla připuštěna ke státnici a získala tak požadované vzdělání.

Tak jsem najela na jinou taktiku. Žádné dotazníky ochotně a vstřícně nevyplňuju, rozhovory neposkytuju. Chci předem vědět, k čemu práce bude. Co nového světu přinese, čím bude těm handicapovaným prospěšná, jak se odrazí její závěry v praxi....

Takže poctivě vyplňuju dotazníky pro Erika Čiperu, který jistě dělá záslužnou práci, když bojuje za zpřístupnění MHD pro vozíčkáře v Praze- díky!! To opravdu funguje :-)
A taky cokoli ráda napíšu pro Báru Š., která ve svých diplomkách řeší  přepravu vozíčkářů, protože sama na električáku sedí a přesně ví, co je třeba zlepšit a jde si za tím a prakticky se i děsně nadře, jelikož se snaží všechno zažít na vlastní kůži.
Ale odmítám se stát jen součástí nějaké práce, aby se to v tabulce promítlo, jakože se výzkumu účastnil vozíčkář atp.
Minulý týden mi mailem přišel další dotazník. Letos už třetí..a to ještě nemáme konec února :-(
Obsahově  se neliší od těch předešlých. Po přečtení všech bodů snad moje záporné stanovisko k jeho vyplnění pochopíte....

Já občas žertovně říkám, že "mám i jiné přednosti" :-) ... než to nemocné dítě a vozík... alespoń si to naivně myslím.
Už dávno mi nevadí o nemoci a všech útrapách s tím spojených mluvit, jen si vybírám, s kým se o tom CHCI bavit. Já se nepotřebuju nikomu vypovídat, já potřebuju už jen praktické řešení těch problémů. Napsáno bylo už všechno. Zbývá jen to uskutečnit, nebo se zasadit o to, aby to napsané a hezky čtivé vešlo v praktický život... to pak nám i našim integrovaným dětem bude  na světě  krásně.