O slušnosti

6.3. 2010

Včera sníh jen poletoval, dneska hustě padá.
Takhle vypadají kytičky v truhlíku na okenním parapetu. Zase mají načechranou bílou čepici a ráno mě probudily typické zvuky lopat a hrabel odklízejících napadaný sníh z chodníků.

Moje angína se - stejně jako letošní zima- k ústupu nemá. :-(
Otravuje mě. Dala jsem se do do věcí, na které nemám při běžném provozu čas- třeba do úklidu v mailové poště- takže jsem pročetla a promazala stovky starých mailů. Taky jsem trochu probrala fotky a dodělala si webalba, která odkládám už hezkých pár týdnů.

Při třídění časopisů jsem se začetla do rozhovoru s Arnoštěm Lustigem. Nabízel ho poslední výtisk časopisu Můžeš. Lustig je pro mne neuvěřitelným živlem. Nedávno jsem zhlédla v TV dokument, kde líčil pobyt v koncentračním táboře- dost autenticky, procházel místa a dnešní barevné obrázky byly střídány drsnými dobovými fotografiemi.
Vždycky si říkám, jak to ti lidé mohli přežít. Znova se nadechnout, sebrat síly, zapomenout na tu ukrutnou fyzickou a následně i psychickou bolest způsobenou ztrátou těch nejbližších... odrazit se ode dna a mít ještě světu co říct. Arnošt Lustig už někoik let bojuje se zákeřnou chorobou, přesto vypráví, směje se a říká, že je smířený s tím, co přijde.

Moudrých vět v dokumentu ve zmiňovaném článku zaznělo mnoho.
Mne zaujal citát: "Šťastný je ten, kdo zapomene, co se nedá změnit..."

A taky se mi moc líbila odpověď na otázku, zda věří v boha:

"... Zatím jsem si vždycky vystačil se svědomím. To je úžasný a zároveň srašidelný vynález, jímž je člověk schopen kontrolovat sám sebe, rozeznávat dobro od zla, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého. A je to přikázání, které chybí v Desateru. Přikázání, aby si člověk mezi dobrým  a zlým vybral to dobré. A aby to nevztahoval jenom k sobě, nýbrž ke všem. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka.
....
Mojžíšovi vytýkám, že v Desateru chybí přikázání slušnosti. Kdysi před dvěma tisíci let věřili lidé starozákonních společností, že slušnost je jako pták. Letí nad mořem a musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. 
Slušnost nemůžeš našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. 
Slušnost je skutečně jako pták nebo motýl nad mořem. 
Jakmile přestane mávat křídly, zahyne..."

Pro mne je slušnost určitým životním stylem. Jsem přesvědčena o tom, že všechno - i ty nepříjemné věci- se dají vykomunikovat slušně- bez urážení, osočování, ponižování a podlých lží. Ideální  ovšem je, pokud k tomu stejně přistupují obě komunikující strany.

Tak si denně hýčkejte svého motýla, ať se vám neutopí v moři neslušnosti.... ;-)