Dotazníky odmítám....

27.2.2010

Nevím, co se to děje, ale s dotazníky a anketami nejrůznějšího typu se snad rozthl pytel.
Dotazy se týkají především problematiky života s vozíkem, integrace, ale také třeba léků, které Majda užívá.... a já si říkám: "Vy jste se snad všichni úplně zbláznili???" Jak já k tomu přijdu, že bych pořád měla někomu něco vyplňovat?
Nehledě na to, že byly doby, kdy jsem opravdu poctivě každému zájemci na jeho otázky odpovědi poskytla a nijak nepátrala po jejich praktickém významu. Posledních pár let už jsem ale na všechny tyhle výzkumy alergická.

Dovedla mě k tomu jedna paní učitelka. Potřebovala si doplnit vzdělání, a tak se přihlásila na obor speciální pedagogika. Jako téma diplomky si zvolila integraci postižených dětí. A Majdu si zařadila do výzkumu-sama, bez jakékoli domluvy s námi..Asi se to tak dělá???  Po mně se pak ovšem  chtělo, abych odpovídala na otázky týkající se diagnózy, průběhu těhotenství, rodinné anamnézy.... a já jen žasla. Odmítla jsem. Znáte snad někoho, kdo dobrovolně a rád bude naprosto cizí osobě vypravovat takové důvěrnosti? Autorka práce byla dotčena. Že má dotazník už vymyšlený a že jí tím zkazím práci. (Já? no vida. Ani jsem netušila, že jsem její součástí- a už ji rovnou kazím...) Snažila jsem se jí některé svoje důvody vysvětlit, ale upozornila mne, že ji tlačí čas, neboť termín odevzdání práce se blíží a nemá čas to předělávat! ... Bylo mi z toho smutno. Já jsem ve svém volném čase byla ochotna sednout si a diskutovat o něčem, co mi ani nebylo 2x příjemné- a paní vlastně vůbec nechtěla nic takového řešit. Potřebovala prostě splnit jeden z požadavků, aby byla připuštěna ke státnici a získala tak požadované vzdělání.

Tak jsem najela na jinou taktiku. Žádné dotazníky ochotně a vstřícně nevyplňuju, rozhovory neposkytuju. Chci předem vědět, k čemu práce bude. Co nového světu přinese, čím bude těm handicapovaným prospěšná, jak se odrazí její závěry v praxi....

Takže poctivě vyplňuju dotazníky pro Erika Čiperu, který jistě dělá záslužnou práci, když bojuje za zpřístupnění MHD pro vozíčkáře v Praze- díky!! To opravdu funguje :-)
A taky cokoli ráda napíšu pro Báru Š., která ve svých diplomkách řeší  přepravu vozíčkářů, protože sama na električáku sedí a přesně ví, co je třeba zlepšit a jde si za tím a prakticky se i děsně nadře, jelikož se snaží všechno zažít na vlastní kůži.
Ale odmítám se stát jen součástí nějaké práce, aby se to v tabulce promítlo, jakože se výzkumu účastnil vozíčkář atp.
Minulý týden mi mailem přišel další dotazník. Letos už třetí..a to ještě nemáme konec února :-(
Obsahově  se neliší od těch předešlých. Po přečtení všech bodů snad moje záporné stanovisko k jeho vyplnění pochopíte....

Já občas žertovně říkám, že "mám i jiné přednosti" :-) ... než to nemocné dítě a vozík... alespoń si to naivně myslím.
Už dávno mi nevadí o nemoci a všech útrapách s tím spojených mluvit, jen si vybírám, s kým se o tom CHCI bavit. Já se nepotřebuju nikomu vypovídat, já potřebuju už jen praktické řešení těch problémů. Napsáno bylo už všechno. Zbývá jen to uskutečnit, nebo se zasadit o to, aby to napsané a hezky čtivé vešlo v praktický život... to pak nám i našim integrovaným dětem bude  na světě  krásně.