Ibsenova Divoká kachna po ostravsku

6.2. 2010

Na sobotní večer jsem měla od paní Evy pozvání do divadla.  Paní Evu jsem poznala díky OS  "Moje přání". Baví mě poznávat nové lidi. Baví mě s nimi komunikovat, dozvídat se nové věci- z oborů mně vzdálených, baví mě naslouchat životním příběhům, běžným radostem a taky nevšedním osudům a starostem. Paní Eva má jistě co říci. Zabývá se mj. (pro mě celkem atraktivní činností)  výkladem snů. Škoda, že nemám čas na spaní, určitě bych jí své sny svěřila :-) a moc by mne zajímalo, co všechno mi sny chtěly naznačit a sdělit. Jenže můj spánek se podobá spíše bezvědomí a denně mu nevěnuju více jak 5-6hodin. Správné to jistě není, ale jiné činnosti ořezat neumím. Takže moje sny- pokud se mi nějaké zdají ;-), jsou ihned po probuzení zapomenuty. Škoda. Třeba se to časem zlepší :-))

Paní Eva mě pozvala do mého oblíbeného Divadla V Celetné. Hostovalo tam ostavské Divadlo Petra Bezruče s představením od norského spisovatele Henrika  Ibsena "Divoká kachna". Ibsen není příliš optimisticky založen - patrně je to vlivem   nedostatku slunečního svitu, který tam na dalekém severu celoročně je. ;-) Bane, kdo zná jeho dramata, jistě mi dá za pravdu, že k popukání od smíchu jeho díla moc nejsou. Nicméně s přibývajícími léty jsem tomu nějak přišla na chuŤ. Divoká kachna svým námětem neztrácí na aktuálnosti ani dnes, byŤ byla napsána před 126lety.
Hlavním tématem této rodinné tragédie je tzv. "životní lež". Tedy něco, co člověk třeba vědomě vidět nechce, abyse nezbláznil, nezastřelil nebo jinak nepoškodil.

Divoká kachna vypráví o rodině Ekdalů. Ekdalovi mají fotografický salon a 14letou dceru Hedviku, jež trpí závažnou oční chorobou, která ji pravděpodobně v budoucnu připraví i o zbytky zraku. Žijí si celkem poklidně do té doby, než je navštíví  nezvaný host Gregers Werle - Ekdalův přítel z mládí.
Werle je přímo posedlý pravdomluvností a ve sdělování pravdy svému okolí dosti krutý a nekompromisní.
To nakonec způsobí v rodině Ekdalů tragédii, protože jejich 14letá dcera se s  pravdou vyřčenou bez přípravy přímo do očí neumí vypořádat a svůj život ukončí sebevraždou.
Taková pravda tedy nikomu nepomohla. Pouze rozbila do té doby fungující rodinu.

Ve hře zaznělo několik opravdu krásných vět. Vět, které mají hluboký obsah.Utkvěly mi v hlavě zejména tyto dvě:
Jedna patřila Werlemu, aby si už konečně uvědomil, že šířením té své "domnělé" pravdy nepáchá vždy jen dobro:
"... Připravit někoho o životní lež, znamená připravit ho o štěstí!..."

A druhá zazněla z úst otce Ekdala, který zoufale křičel, když držel mrtvou dceru v ruce:  
" Ona musí ještě chvíli žít, abych jí řekl, jak ji mám rád..." 

Bylo to představení, o němž  budu ještě dlouho přemýšlet.
Některé bílé lži jsou pro život zkrátka prospěšné. A nikdo z nás by se neměl pasovat do role "pravdomluva". Některé "zbytečně" odhalené pravdy totiž ve skutečnosti nic nevyřeší, jen možná otřesou životy některých lidí. Zkazí iluzi, ublíží na duši ... nic víc. Jsou v životě situace, kdy jsou "životní lži" potřeba ...

Herecké výkony byly úžasné. Provedení  mladého režiséra Jana Mikuláška je naprosto neotřelé, moderní a určitě zaujme i mladé diváky, kteří znají Ibsena možná  letmo jen z hodin literární výchovy.
Kratičkou ukázku můžete zhlédnout zde:



Paní Evě moc děkuji, že pozvala do divadla právě mne. Díky ní jsem objevila pro mne novou divadelní scénu. Už se těším, až  "bezruči" přijedou zase do Prahy, na Divokou kachnu určitě půjdu s Wlkem ještě jednou a ještě  jsem si vyhlídla v jejich repertoáru Evžena Oněgina.
Evo, děkuji za krásný večer, který neskončil současně s představením. I rozhovor s vámi byl velice příjemný, o čemž svědčí fakt, že jsem úplně zapomněla sledovat hodiny a málem mi ujel poslení autobus :-)