Termíny

31.3.2011

Změna času na letní mě každoročně totálně vykolejí a zbrzdí. Nesnáším tyhle časové posuny!!
Letos se mi neplánovaně nakupilo několik problémů, které bylo třeba vyřešit právě do posledního března, takže bych docela uvítala zas nějaké období mírného zklidnění.

Sotva jsem dořešila problémy pracovní, už se hrnuly další... Program na plánovaný víkend pro rodiny s dětmi s handicapem se postupně rozpadl, takže se přehoupl do roviny: zařiď si to všechno sama a budeš mít o starost míň...jo, jenže já to fakt nestíhám. Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno zítra dopadne ... večer pro dospělé snad nějak... a bojovka pro děti- no, doufejme, že je do neděle všechny soustředíme zpět na základnu ;-) Vymyslela jsem několik pestrých úkolů, takže dneska mi dost času zabralo, než jsem např.  splašila "perly" pro Zlatovlásku, které by mohli navlékat i ti méně manuálně zruční. ... A mám!! :-)
Zvládla jsem dodělat korekturu jedné útlé brožurky, což jsem vlastně taky neměla v úmyslu, ale nakonec jsem si říkala, že to třeba někomu pomůže - a kývla...

Do toho všeho ještě vyplnit DP. Nevím, jak to dokážu, ale pokaždé ten prokletý růžový tiskopis vyplňuju tak dlouho, až je z toho poslední březen a náležitá fronta v podatelně.

Moje dieta se má asi tak, že jsem přestala mlsat-to jo, ale jsou to muka!!! ...no ale s tím pohybem je to bída :-( Madlena drsně konstatovala, že mi "ten špek" vůbec nemizí...;-)

Takže špek jsem zlikvidovat nezvládla a knížku na nočním stolku jsem dočíst taky nestihla. O tom, jak krutý je pohled z našich oken, když se do nich opřou nemilosrdné paprsky jarního slunce, to radši pomlčím. A kdy to všechno stihnu dodělat??? ...to bych jen tak orientačně taky chtěla vědět. Doufám, že LETOS. Vyšší cíle už snad ani nemám ;-)

FEBIOfest

27.3.2011


V neděli večer jsme poprvé kráčeli po červeném běhounu, abychom na stříbrném plátně zhlédli skvosty světové produkce na 18. Mezinárodním filmovém festivalu.

Lístky jsem kupovala já- filmový neználek. Do kina chodím málokdy a televizní divák jsem velmi špatný. Pokud právě nežehlím, sednu si do plyše a jediné, co vidím, jsou titulky- ty úvodní, a pak ty závěrečné... :-) Měla jsem dvě volné vstupenky a film jsem vybírala podle toho, kdy máme čas- tedy v neděli od cca 20hod. Jaké bylo moje překvapení, že zrovna promítali argentinský snímek! :-)

Pro znalce uvedu, že se jednalo o psychologický film Natalie Smirnoff s názvem "Skládačka". Byla to dobrá volba! 

50letá žena dostane jako dárek ke kulatinám puzzle a úplně propadne puzzlománii. Vypracuje si svůj vlastní systém skládání ... odpoví na inzerát, kde muž hledá partnerku na účast v mezinárodní soutěži ve skládání puzzlí... no a nejde samozřejmě jen o skládání dílků obrázku, ale skládá se mozaika života...

Poté jsme ještě zašli do hodpody k Andělovi, abychom probrali své dojmy z filmu a já si ke svému malému pivu dala ten nejúžasnější a nejlíp nazdobený nakládaný hermelín, jaký lze v Praze dostat!!

Film i hermelín doporučuju!! Báječná kombinace pro příjemný večer ;-)

Poprvé vdaná

25.3.2011

Pozvala jsem babičku do divadla. Poslední dobou se nám kulturní akce nějak nakupily, a tak hlídala "přes čas" ;-)

Představení bych definovala jako skvěle využitou hereckou příležitost, kterou dostala Taťjana Medvecká a předvedla doslova herecký koncert.

Hra ruského autora Pavla Nilina vypráví o tom, jak se v Rusku - tedy vlastně tehdy v Sovětském svazu- žilo. Socialistické soužití- více lidí v jednom bytě, přičemž jeden sledoval druhého, jestli je právě on tím správným budovatelem vlasti a jestli žije s souladu se socialistickou morálkou... Musím říct, že mi tedy až nepříjemně naskakovaly ty dobové reálie, byť je jim už více jak 20let odzvoněno :-(

K vytvoření koláže byly použity fotografie z internetu.

T. Medvecká - coby obyčejná a  celý život těžce pracující ruská žena Tonička- odehraje celé představení v teplákách a zástěře, s kýblem a smetákem v ruce.  Převypráví divákům svůj životní příběh. Vypravuje s nadhledem, a tak i líčení těch krušných období nejednou vyvolalo v hledišti smích. 

T.M. během představení zahraje řadu nejrůznějších postav, které jejím životem prošly. Skvěle se jí daří zejména  ty mužské :-)

 Dvouhodinový výstup nakonec končí šťastně a dlouhý potlesk doprovází hudba "Moskevských večerů" - asociací na tehdejší dobu bylo opravdu hodně! ;-)

Publikum bylo věkově velmi různorodé- střední a starší generace v textu jistě našla i spoustu jinotajů... ti mladší nevím ;-) - znalost základů ruštiny  a dějin socialismu je zde výhodou! (nikoli však podmínkou :-)) 

 Vzhledem k nenáročnosti na kulisy a vybavení je představení putovní, a tak pokud zavítá i k vám, nenechte si  Poprvé vdanou T. Medveckou určitě ujít! 

Za ztvárnění této role získala  paní Medvecká v roce 2002 cenu Thálie!

Domácí cirkus

23.- 24.3. 2011

Máme doma cirkus- doslova i dopísmene ;-)

Marod se uzdravil již natolik, že v posteli přes den nepobývá ani minutu. Vyžaduje zábavu. Dopoledne mu ji dopřávám já- věnujeme se písance a počítání... takže žádná velká radost a nadšení.

Odpoledne s tatínkem je to jiné- zatímco já pracuju, hlídá tatínek, a  ten je ochoten uskutečnit kdejakou skopičinu, neb se nestresuje tím, že se někde  udělá binec. Má tu vzácnou vlastnost, která je patrně vázaná pouze na chromozom Y, nevidět nepořádek a ještě ho  s úsměvem šířit.

Martina přišla s nápadem, že udělá domácí cirkus (jako by toho tady nebylo málo!!) Vžila se do role provazochodkyně. Tatínek ihned z kabelu od tiskárny vykouzlil provazochodecké lano, Martina se náležitě vystrojila, rozevřela paraplíčko a už balancovala.

Když to pěkně natrénovala, vyrobila vstupenky a pozvala všechny na vystoupení.

Součástí exhibice bylo i krocení divokého tygra Tobina a jeho zavření do klece. :-) Tobin podlehl lacinému triku a poslušně sbíral kousky krmení, které ho zavedly až do proutěné přepravky, kde za ním zaklapla vrátka a bylo... sklidil potlesk, ale bylo mu to srdečně jedno :-)

Ve čtvrtek ráno jsme s Máťou šly na kontrolu k paní dr. Paní dr. se vrhla na odběr krve- to Máťa nečekala, ale chovala se vzorně. Ani nepípla! Dr. konstatovala, že angína se jeví jako zaléčená. Hurá!!

Pozvala jsem Martinu do místní sámošky, aby si vybrala odměnu za hrdinství. Chtěla koupit housku s mákem. Za 3Kč. Nic víc nežádala... (někdy fakt netuším, kde jsem ve výchově udělala chybu... :-) )

Zavolat na výsledky krve jsem samozřejmě zapomněla- respektive jsem si na to vzpomněla v 6 večer...  Ale objektivně se mi pacient jeví jako uzdravený a v pondělí pošupajdí do školy :-))
Snad tam vydrží alespoŇ týden...

Dřevorubci

20.3.2011

Pohled z okna mě donutil doběhnout pro foťák. To abych zachytila ty dva "patymaty", jak likvidují pařez po našem obrovském smrku.

 Smrk jsme museli před dvěma lety porazit :-(  Stál příliš blízko domu, takže když fučel vichr, jeho větve čechraly příliš důvěrně tašky na střeše a jeho kořeny byly ze všech stran obehnány zdmi a betonem, takže se těžko hledal směr vhodný pro pád smrku v případě nouze.

Porazit v Praze strom není jednoduché. Musí to posoudit několik úředníků a vystavit potřebné povolení k takovému zásahu, kde se zároveŇ zavazujete, že do dvou let zmizelý strom nahradíte jiným kusem zeleně.

Čas se naplnil. Dva roky uplynuly a děda uznal, že pařez opravdu sám neshnije, ba ani jinak nezmizí a že bude třeba jej vykopat. Návrhy na vypůjčení frézy odmítl- "je to drahý" ;-)
Povolal si na pomoc kamaráda. Nejprve obrovský pařez obkopali, a pak zasedli a řezali a řezali... Pochvalovali si, jaké je to pěkné dřevo a jak na to vyzráli! ... a každý, kdo šel okolo, se podivoval, cože to vyvádějí...a oni ochotně povykládali celou historii a zdůvodŇovali své počínání :-))

Mně ta fotka přijde jako záběr z oblíbeného kresleného seriálu o dvou kutilech, co si poradí vždycky se vším- bez záruky požadovaného výsledku ovšem :-))
Snad všichni tento zásah přežijí ve zdraví ... ;-)

Na tahu

19.3.2011

V sobotu jsem vyrazila na tah! Kamarád slavil narozeniny- a protože to je ta moje "zabíjačková banda"- tak jak jinak, než že se bude udit maso. Sešlo se nás tam docela dost, o veselé příhody nebyla nouze :-))

Stylová výzdoba naší "klubovny" ;-)

Masíčko bylo výborné- krásně vonělo a jen se lesklo mastnotou... do mojí dietní kúry moc nepasovalo.... :-(

Dortů se sešlo hned několik. Tady je ten, který byl vyroben "na tělo". Oslavenec je profesí zedník, a tak mu dcery vyrobily marcipánového zedníka a postavily zeď z marcipánových cihel .. :-) ..dortu jsem odolala!! :-)

Dary byly pestré a některé i nápadité. Krom tuctu flašek alkoholem  se sešlo i pár skvostů. Jedním z nich bylo prasátko vyrobené z tlačenky! Vše - krom čepičky- bylo jedlé! Prasátko mělo špekové brýle :-)) 

Povídalo se, proběhly vtípky a žerty všeho druhu... zpívalo se s kytarou... a na nebi svítil mega měsíc- největší úplněk za posledních asi 20let. A všichni Josefové slavili svůj svátek... a my museli o půlnoci domů, protože Martina bere antibiotika a je k neprobuzení :-( Ale babička to zmákla...radši se neptáme, jak :-)))

Bylo to prima rozptýlení po pracovním týdnu. Oslavence jsme obdarovali fotoknihou a byl nadšen. jako  dárek můžu doporučit! ;-)

Ta váha si mě neváží

18.3.2011

Moje stravovací návyky rozhodně nejsou tím, čím bych  se mohla chlubit. Na jídlo mám v podstatě klid v momentě, kdy všichni zalezou do postele- nikdo mě pak už nevolá, nikdo nic nechce, tudíž  po deváté večer začíná moje slavnost obžerství. Čokoládu ke kafi likviduju stejně  jako Jeníček s Mařenkou perníkovou chaloupku, křupky, tyčinky, oříšky... prostě všechno, co se nedoporučuje, praktikuju v hojné míře.

Majda - můj hlavní kritik a módní policie k tomu - mě  pozorovala  při práci na PC a nemilosrdně zahlásila: "Mami, zastrč to břicho!" ... Nojo, zastrč, ale kam!!??
Smutně jsem konstatovala, že budu muset svoji chuŤ k jídlu opravdu korigovat. :-(
Slibuju si tedy, že ke kávě  nebudu mlsat. Večeři pozřu nejpozději v 6večer a večerní aktivity budu trávit leda ve společnosti čaje. Začnu jíst zdravě!

Na důkaz toho jsem si koupila  tašku jablek, hlávku ledového salátu a lilek.
Členové rodiny trousí vtipy na moji adresu, jakože se hodlám státi hlodavcem. Ignoruju to. 

Lilek jsem si pěkně zapekla podle tohoto receptu:

Ježíšek obdaroval naši rodinu dalším digitálním vynálezem- osobní váhou. Na váhu obvykle nelezu. Stresovalo by mě to. Wlk mě ale přesvědčil, že pro hubnutí je nezbytné zjistit výchozí údaj, aby se vidělo, jak úspěšně proces probíhá.
Tak jo. Váha je opravdu chytrá. Vyžaduje všechnymožné údaje: věk, výšku... ostatní si sama dopočítá. Stoupám na ni. V duchu si oddychnu- ukazuje přesně podle vzorce: výška mínus 100. Chvíli počítá... a vida! Píše, že podle tabulky jsem obézní!! Tak to je tedy zdrcující zjištění. Tak já jsem k tomu všemu ještě obézní :-((

Wlk žertuje- mailem mi posílá nejrůznější návrhy, jak se dá zhubnout a i písničku, jejíž verš jsem si vypůjčila do názvu příspěvku.

No, tak uvidíme, co se s tím dá dělat :-)

A co pořád děláš?

17.3.2011

Žiju v poklusu. AŤ se snažím sebevíc, nikdy nemám hotovo vše, co si myslím, že bych mít měla. Nestíhám. Přitom se nedá říct, že bych vysedávala u televize, či znuděně čučela z okna, nebo obrážela shopping centra jentak bez konkrétního cíle. Někteří nechcápou.
A co pořád děláš, že nezavoláš...nepřijdeš... nenapíšeš... a nebo cokoli jiného?, ptají se ostatní.

Nojo, co já pořád dělám?
Čtvrtek byl zářným příkladem mého "normálního" dne, kdy dělám pořád něco, ač to tak nevypadá.

Ráno klasika: vyskočit na zvonění budíku, cestou do koupelny zapnout vodu na čaj a kávu, cestou zpět oznámit ratolestem alergizující frázi, že  "škola volá". Při tom všem přeskakovat řvoucího kocoura, který se hlásí o druhou snídani a nebo honí balonek po bytě, aby na sebe upozornil.
Nachystat dětem krmi do krabiček, pití- snídani, uhlídat Martinu, aby ještě něco bezděčně nevyndala z aktovky a aby neodešla v bačkorách. Rozvézt děti do škol.

Ve čtvrtek chodím do práce až na 12., takže dopoledne obvykle trávím  nákupem potravin a žehlením, nebo jinými odpornými domácími pracemi. Vždy to neskutečně rychle uteče a oběd jím v klidu málokdy.

V práci se nezastavím, mobil neberu, ani nepíšu sms- není čas- prostě to nelze. V 5 večer končím, zpravidla si tam v klidu sednu, dopiju svoji láhev minerálky, prohodím pár slov s uklizečkou a vyrážím k domovu.

Po půl šesté se hrabu po schodech do bytu a už se na mě sbíhají! Kocour opět huláká a hlásí, že miska je prázdná; Majda se chlubí svými studijními úspěchy a oznamuje, že Martina je asi nemocná. Mám sto chutí sebou praštit a předstírat smrt. Odhodím promoklý kabát a ženu se do pokoje. Martina má na první omak teplotu. Teploměr pípá na údaji 38,3. Martina si stěžuje na bolest uší a krku. No, podle mého angína jak vyšitá.
Rychle ji pakuju, pospícháme na ORL na polikliniku. Zákon schválnosti funguje 100%- zrovna dneska mají zkrácenou pracovní dobu do 16:00.

Tak znovu do auta a hurá na Bulovku. vyzvednout lísteček za 90Kč jako poplatek za pohotovostní službu, a pak už jen ulovit nějakého doktora. Sestra je vlídná, vyptává se na podrobnosti, mylně ji informuju, že už jsme tam určitě byli. Po několika minutách vyleze, že tedy nebyli a požaduje doklady na vyplnění karty. Omlouvám se,... nojo, kdo si to má pamatovat! Na Bulovce jsme jak doma, s kým a čím...to už se mi vážně plete.
Sestra je v klidu, usmívá se a tvrdí, že to nevadí ;-)

Sedíme s Martinou v čekárně a ona pořád mluví. Mluví úplně o všem. Nepřestává, ani když na mě mluví sestra. Asi ta teplota...  V momentě, kdy přibíhá mladý zavalitý doktor, Martina hlasitě komentuje: "Fuj, doktorem bych nechtěla bejt. Všude samá krev. Já radši budu stavět domy..."
Okřikuju ji, ať je ticho!!!
Doktor už z dálky halaká: "Martino, tak co je?!" ... aha, už je informován! :-) )

Martina se s klidem usadí do vyšetřovacího křesla a pořád mele pantem. Doktor se tlemí. Martina zmlkne v momentě, kdy jí doktor naučeným trikem chytí jazyk do gázy a do krku jí strčí špachtli. Doktor konstatuje, že je to fakt angína :-(( Antibiotika dobrala přesně před týdnem. Doktor nemá radost, já už teprv ne. :-((  Napíše nám recept, všechno vysvětluje, komentuje svůj nález a pochválí nás, že jsme přišly včas. Oba se loučí s úsměvem. Beru recept na léky a zprávu a táhnu Martinu ven z ordinace.

Cestou domů lékárna a na základně jsme opět v 18:30. Wlk zatím připravil večeři a vyřídil s Majdou úkoly do školy. O půl osmé odchází na volejbal.
Martinu jsem založila do postele, jdu na večerní hygienu Majdy. V půl deváté mám pocit, že už musí být "zítra"- den mi připadá neskutečně dlouhý.
O půl hodiny později jsem "tuhá" - nestihnu si ani uvařit kafe, Wlk mě nachází spící v polosedě. O půlnoci Martina bere ATB. Ožiju, alespoň vycídím vanu a umyvadlo, přečtu asi dvě stránky v knize a zhasínám. na budíku je půl hodiny po půlnoci.

Tak to je to, co pořád dělám... pečuju, pracuju a neustále řeším nějaké nečekané situace - to mě zdržuje úplně nejvíc!!

Barování - tradičně netradičně

14.3.2011

Tak jsme opět zvítězili a získali lístky na tento báječný hudební koktejl, jaký umí namíchat jen na baru v Malostranské besedě.
Tentokráte nám vstupenky obstarala  naše Majda a byla na to náležitě pyšná... aby taky ne! Ví, že tímto se rodičů-prudičů zbaví na dost dlouhou dobu- přijdou domů k ránu a další den budou mít největší starosti s tím, jak překonat spánkový deficit a nebudou otravovat puboše výchovou ;-)

Vše při starém- tím, že máte vstupenky v kapse, ještě nemáte vyhráno...
I tentokrát bylo v sále hustě olístečkováno- snad jen barva lístečků se od minule změnila, takže na možnost "pohodlně se usadit" prostě odpadá - není moc kam :-((

Na scéně se tradičně střídali umělci různých žánrů a schopností :-), což se pokusím domumentovat několika ukázkami.

Dneska jsem vybrala paní Hanu Peckovou. Tato dáma je majitelkou krásného sopránu a taky učitelkou zpěvu celebrit typu Vojty Dyka, Matěje Rupperta a dalších.... Údajně naučí zpívat i židli (no to by se vidělo :-) )
Jak zpívá? Krásně, nahlas a bez chyb.





Zpívaly i hvězdy TV NOva - možná slyšíte ten rozdíl :-)




Vlastní tvorbou překvapila herečka Bára Poláková- tu já znám pouze z Divadla ABc, kde hraje v úžasné komedii Pan Kaplan má třídu rád




Stálicí Barování se stala i dokonalá Martina Bártová.




Za úlet večera považuju vystoupení Honzy Ciny a jeho kolegyně Marušky  :-))) Publikum řvalo smíchy, takže záznam má poněkud roztřesený obraz ;-)





Markéta Muzikářová je zářným příkladem toho, že housle rozhodně nejsou jen nástrojem pro vážnou hudbu.





Skvělé bylo i sólo pro mistra světa ve stepu  Tomáše Slavíčka a bubeníka Petra Zimáka- dokonalá souhra! :-)




Účinkujících bylo samozřejmě mnohem více. Radost mi udělali Eddie Stoilow; i Jelení loje, které dorazily až hodinu po půlnoci, ale předvedly skvělý výkon, překvapil mě Marek Ztracený, který se nechal vyprovokovat ke striptýzu a začal odhazovat své svršky ;-); tradičně zpívala v převleku Lucía Šoralová a nejvyšší zpívající herec Petr Šimíček... je jich zkrátka moc.

Všichni dohromady vytvořili originální mix a zasloužili se o to, že nikdo nemohl říct, že "to nebyl jeho styl". Na Barování je právě krásné to, že si tam každý najde to svoje... co by třeba ani nehledal, protože by vůbec netušil, že něco takového existuje :-)

Díky  organizátorům a za tu pestrost hostů a díky za další příjemný večer... ještě omezit to lístečkování a nebude co vytknout ;-)

Dnes večer je Barování!

 14.3.2011


Já se těším! Pondělí mám tedy tradičně  hektické, ale motivace k přežití je dostatečná :-)

Doufám, že budou zpívat a hrát moji oblíbenci- a těším se i na ty, kteří se o přízeŇ teprv budou ucházet.
Včera jsem si konečně pustila záznam Toboganu, kde byl hostem v pyžamu Vojta Dyk a můžu doporučit! (děkuji tímto Maríně za skvělý tip!! a za péči o mé kulturní já)

Tak příjemný pracovní týden všem a s mnohými večer na viděnou :-)

M.W.