Pohádkovou stezkou přes Mazurovy chalupy

7/2013

Jak jsem se již chlubila, začala jsem aktivně používat kolo.;-) Pro někoho běžná věc, pro mě po letech objevení Ameriky, protože to prostě nešlo. Nebyl na to prostor- ani podmínky.
Martina obdivně jásala: "Jé, mami, ty umíš jezdit na kole! Podívejte, moje máma jede na kole!" :-)) ... připadala jsem si jak ze scénky Felixe Holzmanna ;-) Znovuobjevenou schopnost bylo třeba posílit. S chutí jsem plánovala cyklovýlety do okolí. Jeden moc pěkný - i pro začátečníky-seniory vhodný doporučuju - Mazurovy chalupy a Pohádková stezka.

 Mazurovy chalupy- krásně upravené prostředí, všude dřevěné prolézačky pro děti, i několikero naučných prvků (názorně předvedeno, jak vypadá kubík dřeva jako kmen a jako nařezané trámy- obsluha bufetu víc než vlídná. Samozřejmě čepují tu úžasnou sytě růžovou malinovku, bez které by žádná vyjížďka nebyla úplná. ;-)

Mazurovy chalupy jsou zároveň výchozím bodem pro Pohádkovou stezku. Příjemný okruh cca 2,5km dlouhý. 

Jednotlivé zastávky si můžete zpestřit přečtením pohádky o lesních bytostech či strašidlech. Obvykle bývá pohádka doplněna i nějakým poučením nebo úkolem pro děti.

Pro větší názornost jsou vždy hlavní postavy vyrobeny ze dřeva, takže děti vše osahají, okouknou a příběh rázem nabývá 3D rozměrů :-)

Krásná projížďka. U stanoviště s bludnými kameny s Martina jeden strčila do kapsy -prý na památku. V pohádce se ale psalo, že se kamínky nemají odnášet, jinak člověk zabloudí... no a tak se stalo, že i my jsme najednou vyjeli úplně jinde, než jsme si mysleli, že vyjedeme :-) Martina se vyděsila, že to vážně funguje- hned kamínek odhodila a upalovala po cestě pryč. ;-)

Běleč- srdeční záležitost

1.7.2013

Jsou místa, která mi přirostla k srdci a pravidelně se tam vracím. Jedním z nich je i okolí Bělče nad Orlicí. Nádherný kout republiky.
Původně jsme sem začali jezdit kvůli Majdě a hned jsme si zdejší krajinu oblíbili - především pro její rovinu- s vozíkem se dalo pohodlně zajet i do lesa- všude široké a rovné cesty - zkrátka bezbariérové lesy- mají i okruh přímo pro vozíčkáře!

Naše ubytování se nachází přímo u Bělečského rybníka. Romantika. V každou roční dobu. V létě se navíc dá hladina rybníka brázdit na pramici, zbylé pečivo od snídaně s chutí slupnou kachny...

Na podzim jsou stromy kolem překrásně zbarvené a nad rybníkem se válí mlhy... impresionista by zajásal :-)

Kdysi tu býval i funkční mlýn. Dnes se tomu stavení už jen tak říká, ale po mlýnském kole ani stopy :-(

Těší mě, že se nenaplnily předpovědi těch, co všechno vědí líp a věštili, že "už sem nebudu moci jezdit, protože Majdu budu všude vidět". Kdyby to opravdu takhle fungovalo, nemohla bych asi vystrčit paty z domu... vlastně bych asi ani doma nemohla dál bydlet. Do Bělče jezdím nadále ráda, letos jsem si dala závazek, že se tu naučím odpočívat a nebudu dělat vůbec NIC. Skutečně jsem si asi půl dne jenom četla :-)

Vypravily  jsme se sem s Martinkou na dámskou jízdu a přibraly její kamarádku. Bylo to prima. Holky se zabavily a zapadly do tlupy dalších dětí.

Po mnoha letech jsem zjistila, že ještě umím jezdit na kole. :-) Tak hurá! Došlo i na cyklovýlety. Cyklostezkami je tento kraj hustě protkaný- hotový ráj cyklistů. Poprvé po těch letech jsem se vydala do míst, kam to dřív nešlo...

 Loňská větrná smršť lesy značně poničila. Nově vzniklé paseky, v nichž  smutně trčí osamocené stromy, které zázrakem ustály běsnění větru.

U rybníku Výskyt se dokonce objevil symbolický náhrobek, který tu zkázu připomíná.

 

 

Uvedené množství poničeného dřeva představuje 4letou těžbu.
V lese se pilně pracuje. Těžké stroje odklízejí a zpracovávají padlé kmeny a ještě asi nějakou dobu budou.

Borůvek je letos v porovnání s loňským rokem málo. A o houbu jsme ani nezakopli :-) Zato komárů se urodilo nevídaně! Člověk by se asi v repelentu musel několikrát denně koupat, aby si toho ti obtížní hmyzové všimli. :-(

Předprázdninové Barování

29.6.2013

... bylo samozřejmě originální a úúúžasné!

Originální a jedinečné bylo sešlostí hostů a taky absencí bubeníka Petra Zimáka, který snad ještě nikdy nechyběl. On je takový nenápadný, ale jeho doprovod chyběl docela nápadně ;-)

Nebyla ani další barovací stálice Věra Nerušilová :-( Hodně zpívajících hvězd odjelo na FF v Karlových Varech :-(, což nakonec ani nevadilo.

Večer uváděl samozřejmě Filip Rajmont- ten podle našeho očekávání hýřil narážkami a vtípky na současnou politickou situaci. To on zvládá velmi dobře- a že se mu za ten uplynulý měsíc nashromáždilo materiálu! :-(

Účinkující byli vesměs mladí, krásní a úspěšní :-)

Poprvé zde vystoupil David Gránský a v doprovodu Jakuba Přibyla předvedl toto:



Po odvysílání zpráv dorazila moderátorka hlavních zpráv na Nově - Emma Smetana. Šikovná a talentovaná asi všestranně. No a navíc krásná... to jsou devizy, co někteří dostávají do vínku :-)
Trio Smetana_Slavíček_Karez předvedlo parádní a neotřelé číslo ;-)



Překvapila Natálie Kocábová. Tedy mě osobně překvapila. S nálepkou "protekčního spratka" se taky nežije úplně snadno. Ale ona má něco do sebe, ironicky a vtipně okomentovala svoje vystoupení a spustila... na kytaru hraje Tomáš Kryl.



Tak a víc dneska nenapíšu, protože to se musí zažít :-) Spěchám balit, ráno odjíždím s dětmi do přírody (snad přežiju já i děti)

Přijďte zabarovat do Malostranské besedy netradičně i o prázdninách - 19.července! 

Já děkuju všem za další krásný večer, Sandře Novákové za energii, kterou tomu všemu věnuje chodíme čím dál raději :-) Videa na youtube postupně doplním.





Rozesmála mě paní eN, která zjistila, že jsem to právě já, kdo píše blog, který ona ráda čte. Koukala na mě dost nevěřícně a rozpačitě pravila: "Jé, to jste vy? Já myslela, že jste starší... a taky extravagantnější... že budete mít třeba alespoň nějakou pořádkou kérku ..." :-)))
No, dlouho jsem se tak nepobavila. Nene, kérku nemám, jsem v podstatě taková obyčejná šedá pražská neokérkovaná myš ;-)

Odměňování

28.6.2013

Poslední den letošního školního roku. Martina se těší na vysvědčení a nepřipouští si, že by mohla dostat jiné než se samými jedničkami. Já jsem trochu jiného názoru... zejména psaní domácích úkolů z češtiny mi působí značná muka, ale pravdou je, že nemám to plošné srovnání s vrstevníky.

Vyšlo to, na Martinu jedno slušné vysvědčení zbylo, a tak se dožadovala odměny ;-)

Za mých školních let hlásaly reklamní slogany: Za dobré vysvědčení KNIHU!, a tak jsem tento zvyk přenesla i na další generaci. Martina dostala knihu :-) Ale byly to nově převyprávěné řecké báje a pověsti od Aleny Ježkové. Krásná záležitost- vyvedená po všech stránkách - je k vidění zde Martina se radovala, hned mě začala zkoušet z trasy Odysseových cest... tak to tedy není zrovna obor, kde bych vynikala a oslňovala znalostmi. "No nevadí", pravila smířlivě Martina, "vezmu ji s sebou na prázdniny a budu ti číst, aby ses to konečně naučila!" ...

Ten den přišlo Martině poštou ještě jedno vysvědčení- privátní :-) Naše adoptovaná Majdina první asistentka Katka nikdy nezapomene a jako jedna z mála nelení poslat pozdrav pozemní poštou :-) Díky, bylo to milé!! ;-)

No a abych to dítě jen neotravovala vědou, uvolila jsem se k výpravě do hypersupermoderní herny Lvíček. Martina tam vydržela lítat, skákat a řádit (spolu s kamarádkou) dvě hodiny. Naštěstí tam nebylo moc lidí, tudíž tam nebyl ani takový rámus a řev.

Dále milé dámy toužily po návštěve macDonalda. Neděláme to moc často, tak i toto přání jsem byla ochotna zrealizovat. Všichni byli spokojení- a tak to má být.

Navečer jsem se ještě vydala na hřbitov - alespoŇ dát Majdě kytičku a pár vzpomínek- co by bylo, kdyby bylo. 

Náladu mi definitivně zkazil nákup v Kauflandu. Zelenina a ovoce dosahují kvalit krmné směsi pro zvířata v ZOO. Znechucená jsem nekoupila nic. ceny byly prvojakostní, ovoce ale natlučené, ohnilé, plesnivé kousky ve vaničkách jahod i meruněk... tady by si inspektor TV Nova zařádil. 

Jak to nikdy nedělám, hodlala jsem večer sledovat film. Nic náročného, ale měla jsem po celém dni dost. Sotva film začal, přibelhala se zkroušeně Martina: "Mamí, Květušce asi není dobře. Leží na boku a třese se..." Květuška je to morče, co slavilo nedávno 1.narozeniny.

Vystartovala jsem ke kleci. Květuška moc živě nevypadala. Tak šup na internet a studovat nemoci morčat. nabízelo se několik variant- buď něco špatného snědla, což bylo méně pravděpodobné, protože družka Cyrilka běhala čiperně sem a tam a jsou celé dny spolu. 

A pak uhřátí. ten den byly obě zubejdy venku. Nebylo sice tropické vedro, ale Květuška nepije. Prostě pítko téměř nepoužívá. Tak jsem diagnostikovala přehřátí. Chovatelé a znalci radili dodat tekutiny a i kofein na povzbuzení a samozřejmě návštěvu veteriny. Jenže byl večer a my oba si dali k večeři pivo. Tak jsem vzala injekční stříkačku a Květušce dala dávku vlažné vody. Přijala to. Pak jsem tedy zkusila ještě tu kávu. Objednala jsem si u Wlka café a 5ml odlila Květušce. Wlk šílel:"Co to tady nacvičuješ? Dneska kávu a zítra s námi bude pít víno! ;-)"

Zdravotní servis jsem Květušce poskytovala do půlnoci. Vypadala trochu líp. Tak jsem si řekla, že to risknu a snad to dopadne. Ráno kdyžtak sjedeme na veterinu, bude-li to ještě aktuální.... tady je prostě pořád něco!!

Ráno krátce po sedmé hodině vlítla Martina do ložnice: "Mamíí, Květuška je zdravá. Už žere domeček. To jí asi ta káva dodala sílu!!" :-)) ... no ještěže tak....

Zpátky domů

23.6.2013


 Den odletu se zjevil rychleji, než bychom si přáli...

Naštěstí se letělo  v čase přijatelném- v 9:20, takže žásné vstávání po půlnoci a ve tři ráno na letišti. Mysleli jsme, že ještě stihneme hotelovou snídani. Jídelna otvírala v 7. To ovšem neznamenalo, že v 7 jsou očekáváni hosté... v 7 se otevře...a začne se teprv nosit jídlo na pult. Pečivo dorazilo až v 7:18. Dali jsme si tedy hrnek kávy, která zbyla v termosce od večeře (dobrota!) a nějaké pečené buchty, které se na pultě objevily jako první a pádili na autobus, který odjížděl od recepce v 7:30.

Řecká letiště mají takové nepříjemné specifikum. Je tam šílený chaos, protože lidi stěhují těžké a objemné kufry sem a tam. A to proto, že to jinak nelze. Zatímco obvykle jdete k odbavovacímu pultu, kde vám zavazadla zváží, oblepí čárovými kódy, kufry zmizí po jezdicím páse v útrobách letiště, kde se před naložením na vozík ještě zrentgenují a vy dostanete letenku a už jen s kabinovým zavazadlem postupujete dále.

V Řecku je to jinak.  Kufr zvážíte, ale pak ho musíte ještě osobně odnést na rentgen, který je  o kus dále. Takže potácející se postavy se různě proplétají mezi točitými frontami ostatních cestujících u sousedních přepážek. Čáry namalované na zemi pro lepší organizaci provozu nikdo nevnímá, protože nejsou ani vidět...

No a pověstné řecké kočky? Ty si udělají pohodu i v takovém blázinci, který jsem se snažila popsat. Takhle kočka mi připadala na prosto úžasná.
Spala a vytvořila zátiší s kelímkem od kávy, takže to vypadalo, že právě kávu dopila. Aby se nemusela dívat na ten chaos, přikryla si packami oči :-)

Tady ještě pohled z dálky- všude davy lidí, do toho neustálá hlášení z amplionu, který let se kde odbavuje... a kočka si spí.

Náš let měl hodinu zpoždění. To je ještě v toleranci. Nic vážnějšího se nestalo... Samozřejmě některým cestujícícm nepostačovala nabídka nápojů na palubě letadla- vyžadují džusy hruškové, mangové a nevímjaké... ale dobře se tím vždycky bavím ...
Jo! i na cestě domů jsme seděli u křídla :-)) 

 

 Tak zase za rok!! ;-)

Drobné mezinárodní konflikty - díl druhý

... která národnost byla nejkonfliktnější, můžete zkusit hádat podle návodného obrázku.

S převýchovou soudruhů mi to moc neklaplo. Ale pokusy byly a jisté nepatrné úspěchy se dostavily ;-) např.: 

Málčik na pláži po důrazném upozornění hned napodruhé pochopil, že do moře nebude běhat tou nejkratší cestou - tedy skokem přes naši osušku, ale že bude pěkně obcházet tam, kde je cestička... 

Marfuša Ivánovna zas měla smůlu, když si myslela, že já se s osuškou budu stěhovat podle toho, jak slunečník, který si ona pronajala, vrhá stín. (hehe, zase ta klasika- žeby Osel a stín? :-)) Ona  nepochopila princip  naklápění slunečníku, takže jakmile slunce postoupilo a stín začal dopadat na místo, kde jsem tábořila já, Ivánovna hned na mě, aŤ se šoupnu...??? 

Jo, to určitě. Ty máš deštník, já mám stín. Ale já se tedy určitě nebudu posouvat, jak ty si myslíš... Koukala na mě dost vyjeveně. "Eto moj těň", pravila umanutě.  - "Nene, zontik tvoj a těň je momentálně moj. Natoč si to jinak. Já žádný škatule, škatule hejbejte se nehraju!" - Tak si překvapivě sbalila věci a uraženě odešla :-)) - Tedy i já mám zásah-potopená! :-)

Další zábavná etuda se odehrála právě onen poslední "odpočinkový" den. Lehátka v hotelové zahradě byla naskládána dost natěsno. Mně to vadí, mám ráda svůj "životní prostor". Od začátku pobytu jsme tuto službu využili poprvé. Tak jsme si obsadili dvě lehátka. Martina zmizela ve vodě a my se dali do využívání  "allinkluzívního" baru :-)  No, Wlkovo pivo a můj vinný střik asi hotel nezruinují. Seděli jsme proti sobě, každý se svým kelímkem v ruce. Všude kolem nás soudruzi a soudružky - připadala jsme si jak na Arbatu. Pasivní znalost ruštiny mi zůstala zachována- člověk v podstatě všemu rozumí, jen na aktivní plynulou mluvu to už není. Za Wlkem v těsném sousedství ležela Irina- jak široká, tak dlouhá. Ležela na břiše a spala.

Wlk nic neříkal a zevloval. Já se nudila, a tak mě napadla úplná "dětská pitomost". Přiložila jsem žertovně svůj kelímek s vychlazeným vinným střikem, v němž se líně rozpouštěly dvě krychličky ledu, na jeho nahý bok :-)) Wlk, jak je jinak pomalý a klidný, se vymrštil (logicky se lekl :-)) a kelímek loktem mi z ruky vyrazil... kelímek nabral dráhu a už v letu z něj letěl obsah... tekutina i kostky ledu přistály na nahé tělo spící Iriny. Wlk zmizel jak pára nad hrncem - Irina vyskočila jak na pérko, než se vyhrabala ze šátků a zjišťovala, co se stalo... tak jsem se omluvila, že "mi to omylem upadlo" a tvářila jsem se, že se to běžně stává... (joo, kdyby tak někomu vypadly kostky ledu na mě :-)) .... Irina se prohlížela, dívala se nevěřícně k nebi, odkud co spadlo... :-)) ... já nehodlala nic vysvětlovat, co taky, žejo.... ;-)

Water City - Anopolis

21.6.2013

První letní den jsme oslavili v aquaparku. Martina po ničem jiném nebaží. Váhali jsem, zda aquapark zařadit do programu i letos, nechali jsme si to jako překvapení. Martina jásala, vysloužili jsme si několik pochvalných vět a čekalo nás odpoledne plné vodních radovánek.

Vodní park WATER CITY je nedaleko Heraklionu ve vesničce Anopolis- a nachází se na kopci, odkud je krásný výhled na okolní kopce i na moře. Je vyzdoben ve stylu řeckých bohů, takže všude jsou sochy bohů i některé atrakce nesou názvy související s řeckou mytologií.

Utábořili jsme se pěkně na lehátkách pod slunečníkem u nejklidnější atrakce "lazy river". Klídek, pohoda, člověk se pěkně nechává unášet líným proudem vody na barevné nafukovací pneumatice. No pro začátek prima... ale Martina samozřejmě toužila po adrenalinu. Výskala a neustále se dožadovala, kdy už půjdeme tam a támhle... Šly na mě mrákoty, když jsme viděla, jak se šílenci řítí po příkré skluzavce dolů, až voda stříká a při tom se ještě točí kolem své osy a na závěr zahučí pod hladinu... děsivá představa!!

Snažila jsem se Martince vysvětlit, že já na to rozhodně nejdu, protože mi vadí voda v uších, protože jsem stará na takové blbnutí a taky bych jezdila moc rychle, protože jsem těžká- a to mi vadí, rychlá jízda není moje hobby. Martina nevěřícně hleděla a pravila: "Já myslim, že jsou tu lidi i mnohem starší a tlustší, takže jdeme, mami!" Popadla mě za ruku a nutila mě k běhu!!, abychom toho stihly co nejvíc. Vůbec mi nebylo do smíchu. V duchu jsem meditovala nad tím, že pořídit si děti "na stará kolena" - znamená vzdát se pomyšlení na klidné stáří. ..ale to už teď asi těžko změním... a tenkrát mě to vůbec nenapadlo :-)

Koukla jsem s hrůzou na ty propletené barevné tubusy a skluzavky a hodlala jsem následovat to pud sebezáchovy nemající dítě...

No a pár veselých obrázků pro ilustraci...

Martina a  moje ofina... předsevzetí, že si rozhodně nebudu máčet hlavu -vzalo za své hned po první jízdě....

Martina v zorb-kouli

Další můj dojezd s ponorem...

Sekce pro děti. 

 

Ve 4hodiny odpoledne odjely hromadné výpravy a v parku bylo najednou pusto prázdno. To nás to teprv začalo bavit. Nikde nebyly fronty a my nestačili přebíhat z jedné atrakce na druhou. Vydrželi jsme tam do zavíračky :-) Martina tleskala, když nás viděla řádit. Ono nás to nakonec začalo fakt bavit. To za našich mladých let nebylo ;-) Tak jsme to museli dohnat. Ještěže to dítě máme! Sami bychom se sem asi těžko vypravili :-) 

Martina usnula, sotva sedla do auta. My jsme se bavili svými zážitky a vyměňovali jsme si svoje zkušenosti z atrakcí. paradoxně jsme si oba narazili prst u nohy. Oba ten stejný. jen já na levé noze a Wlk na pravé. Oba prsty jsou úplně fialové. Wlk má obavy, že o prst přijde. Já si říkám, že v případě ztráty dožiju i jako lenochod čtyřprstý :-)

Uf, večer vracíme auto... takže na sobotu vyhlašuju dovolenou!! nebude se dělat nic! Bude se lenošit u hotelu.

Drobné mezinárodní konflikty ;-)

13.-23.6. 2013

 Jak jsem se zmínila, cca 80% klientely tohoto hotelu tvořili naši slovanští bratři Rusové. Řekové nás s nimi házejí do jednoho pytle, protože čeština a ruština jim zní patrně stejně :-(  Snaží se jim vyjít maximálně vstříc, a tak tolerují jejich roztahovačné manýry (všude jsem víc než doma- budu si řvát a prasit, jak mě napadne, pokud mi spane kus nádobí pod stůl- prostě ho odkopnu někam jinam, pokud potřebuju příbor, nemám problém sebrat ho od stolu třeba právě tobě... příkladů "z dobré praxe" je spíš na románek než na článek- no a tak v obchodech prodavači hovoří rusky, na obchodech jsou nápisy řecky a azbukou... oblast, kde jsme se vyskytovali my, na mě působila jako ruská kolonie.

O drobné mezinárodní konflikty nebyla nouze, protože my Češi máme svá specifika, ale zdaleka nedosahujeme těchto "kvalit". My si zase rádi ušetříme, takže přes všechny zákazy a cedule, stejně ty PETlahve budeme plnit u postmixů, až to bude stříkat po celém baru, protože dát 1,70eur za 6lahví vody je prostě nad naše možnosti ;-) (aúúú, stydím se- ačkoli to nedělám, je mi trapně!!)  Taky tu a tam u snídaně -šup do tašky s houstičkou, buchtou a kdečím jiným. ne že by byl hlad...ale kdyby přišel, aŤ mu máme co nabídnout. ;-) Ovšem Rus, ten netroškaří. Málem nám vypadly oči z důlku, když Irina do své plážové tašky, kterou měla NENÁPADNĚ přes rameno i u servírovacího pultu, šoupla rovnou celý talíř s hromadou sýra- a než jsme stačili své úžasem otevřené pusy zavřít, šel za ním druhý s půlkilem krájené šunky. takže tak.

Já propadala depresi. Wlk je nad věcí a hned prakticky poznamenal: "To nezměníš...hlavně se o to NESNAŽ!! :-) tady se musíš jen přizpůsobit a přežít..."
No, to NE!!

Jenže pravidla nepravidla- když všichni stáli spořádaně frontu na servírovací příbor- tak přišel Ivan z druhé strany fronty- hrábnul do připraveného jídla svojí prackou, nandal tolik, že mu to z talíře padalo, prsty pěkně hygienicky olízl...a šel k dalšímu. Mně se dělalo mdlo. Sice jsem se utěšovala tím, že jsme očkovaní, ale někdy ani to nestačilo. Pesronál na to nic. Jsou zvyklí a hlavně soudruzi v takovém množství opravdu pusobili jako zbraŇ hromadného ničení.

Pro ilustraci - jeden "dojedený stůl"

Bitka o "moučníky". To jsem nechápala. Úplně obyčejná buchta (na plech nalité těsto- jednou světlé, jednou tmavé- klasická "dusivka")- a soudruzi dokázali bojovat a hamounit i tady. V ruce nemá každý 1-2kousky, které by normálně ke kávě snědl- ale hned celý štos kusů.

Mě baví si servírovat - a hlavně to, co doma běžně nejím. Tady jsou takové malé zákusky- byly docela sladké a připomínaly ruličky z listového těsta.

Skopové, všechny druhy fazolí a baklažánů a lilků a rajčata... pro mě dobrota. :-)

K jídelně se váže i jedna velmi veselá příhoda- takový malý mezinárodní konflikt č.1.

Šli jsme na večeři. Davy soudruhů už proudily z jídelny- dobré znamení :-) Soudružky si potrpí na módu. nevím tedy, na čem se sjíždějí jejich módní návrháři, ale zraky mi doslova přecházely z těch psychedelických vzorů na šatech a halenách, které soudružky ještě vyšperkovaly bižiteriií mega rozměrů, mašlemi  a obrovskými květy ve vlasech. Ne, nebyl karneval... jen chtěly být krásné. ;-)

No a tak proti nám kráčely dvě soudružky. Irina měla šaty červené- dlouhé až na zem a na hlavě klobouk s obří květinou. Oči zvýraznila stíny v odstínu barvy moře a zářivou rtěnkou obtáhla rty. Máša zvolila na své v pase nabrané šaty vzor "džungle" - listy, barevné květy, motýly... k tomu měla pantoflíčky bohatě zdobené květinami a na krku obrovské korále. Zatímco já mohla oči nechat na soudružkách, kolega Wlk měl zájmy zcela jiné.
"Hele, kobylka!", jásavě hlásil a ukazoval přitom  na cca 10cm saranče.
"Brr, dej s tím pokoj. Havěť ošklivá...", usměrňovala jsem zvídavého přírodovědce.
Nedal. se. "Máťo, pojď se honem podívat!", halekal. Soudružky si to vyložily tak, že i ony jsou zvány na cosi. Zastavily se a široce se na nás usmívaly.
"Hele, koukni..." , nadšeně zdůrazňoval svůj objev Wlk a aby Martině předvedl saranče v akci, popostrčil tu kobylu špičkou boty, aby se dala do pohybu.
Kobyla to pochopila správně. Udělala hoooop! a přistála soudružce v šatech s džunglovým vzorem přímo v oblasti vyvinutého hrudníku. Kde, to se přesně nevědělo. Látka byla tak strakatá, že efekt mimikry zafungoval okamžitě. Máša začala ječet jako siréna a pohyby, které předváděla, se podobaly tomu, co já si představuju pod označením "tanec svatého Víta" :-) Irina se snažila jí tu kobylu sundat, ale nevěděla, kde je, tak po ní šmátrala rukama a Máša divoce máchala kabelkou.

a my... No my se smáli jak šílenci. Bez přehánění jsme se ohýbali v pase smíchy a vypadalo to, že se ani nebudeme schopni navečeřet. Wlk jen konstatoval: "Zásah-potopená" ... no to abych dorovnala skóre :-))

Jak to dopadlo s kobylou, nevím. Irina s Mášou každopádně přežily. Kobyla, pokud se včas neodhodlala k dalšímu skoku,  možná skončila pod tím rozkošným pantoflíčkem... ;-)
 

Ostrůvek Chrissi

20.6.2013

Ostrůvek Chrissi není obydlený. Nachází se asi 10km od jihokrétského přístavu Ierapetra. Uchvátily mě jeho fotografie v nějakém prospektu a toužila jsem to vidět na vlastní oči  ;-)

Do přístavu jsme se dopravili naším miniautíčkem. V přístavu jsme okoukli lodě a na jedné z nich zakoupili jízdenku. O ostrůvku se mluví jako o "krétském Karibiku". Opravdu nabízí neuvěřitelně kýčovité obrazy přírody. Chvílemi jsem měla dojem, že to jsou jen kulisy ;-)

Voda tyrkysová, průzračná a teplá- patří už do Libyjského moře.

Pláž je převážně písečná, ale jsou tam několikametrové kusy, které jsou pokryty miliony drobných mušliček.

 

Ostrov je jakousi rezervací pro více jako 300let staré vyschlé cedry. 

Jinak Řekové o ostrov moc nepečují. Když jsme vyšli mimo turistická a fotogenická stanoviště, je to něco jako skládka netříděného odpadu :-((... ale tak to tu chodí.

 Při objevné výpravě po ostrově jsem narazila na jedno zkamenělé srdce z mušlí. 

I celé pobřeží v jedné části bylo celé mušlovité. Určitě tento jev má nějaký odborný název, tak pokud někdo doplní- předem díky ;-)

 Z opuštěné taverny zbyly jen trosky a pár kusů nábytku. no nevytvořte si z toho fotokýč jak hrom :-) 

 A ještě jeden uklidňující pohled do tisíců odstínů modři (ať je kýč trendy i názvem :-))

 

Nádherný den. Martina se konečně taky svezla jinou lodí než pramicí po Bělečském rybníku :-) a měla z toho opravdu radost. Ona je tedy velmi vděčná a raduje se pořád z něčeho :-)

Výlet jsme zakončili malou procházkou po Ierapetra. Na mapě se tváří jako město, ale jinak je to celkem nudná záležitost, kde chcípl pes-  ba i kočka :-) Nicméně kavárna s výbornou pekárnou k posezení  se našla, takže tím se pověst města značně vylepšila.

Heraklion

19.6.2013

Heraklion je hlavním městem Kréty a nachází se zde i letiště, kde jsme přistáli. Leží uprostřed severního pobřeží největšího řeckého ostrova a obývá jej údajně asi 180tisíc lidí.

Dominantou města je benátská pevnost (která momentálně prochází rekonstrukcí, takže žádné pohlednicové pohledy na město se nekonaly :-(( ) a přístav.

Soustava jednosměrek a zběsilá jízda Řeků, kde svítící červená na semaforu a dopravní značky jsou čistě orientační a k ničemu nezvavazující, přivedly do rozpaků i zkušeného Pražáka :-) Nakonec jsme zapluli do nějakého krytého placeného parkoviště. byl to zvenku jakýsi rozestavěný objekt. Pikolík nás vykopl z vozu, vzal klíčky a zmizel v útrobách labyrintu betonového podzemí. Tak jsme okoukli hodinovou sazbu, protočili panenky a vyrazili na obhlídku metropole.
 

 

Nabízela se muzea i galerie, ale s Martinkou to ještě není úplně ono, tak jsme ji nechtěli trápit a dali jsme přednost "běžnému životu". Mířili jsme na pověstný trh!

 Náměstí Venizelou a fontána Morosini se lvy.

Hlavní tržnice se nachází v ulici 1866.
Kréťané prý rádi pojmenovávají ulice podle slavných letopočtů :-)
Tržnici tvoří pestrá směsice stánků s čerstvými rybami - krásné výstavní kusy!!

Ovoce, zelenina, koření... 

A tady dvě domorodkyně v družném rozhovoru a v typickém černém oblečení.

Na trhu se nabízejí i služby.- zde například úřaduje švec.

Na trhu jsme nakoupili pár drobností. A pak zakotvili v kavárně :-) Popíjeli frappé a pozorovali cvrkot na ulici. Martina vyzindala ledovou tříš´t, což jsem zjistila, že bez slovníku neumím anglicky pojmenovat ;-) -ještěže máme na domluvení se i ruce-  a byli jsme blažení všichni.

Poslední pohled do přístavu a frrr zpátky pro auto.

Ještě jedna věc se mi líbila natolik, že stála za vylovení foťáku: silnice i dálnice byly lemovány nádherně kvetoucími oleandry.  (my  doma jednoho chudáka mučíme už léta v květináči -řečtí kamarádi by se ho lekli a nejspíš by ho za kolegu vůbec nepovažovali ;-))

Heraklion jako město mě ani moc neuchvátil. Mám slabost pro jiná ...