Drobné mezinárodní konflikty - díl druhý

... která národnost byla nejkonfliktnější, můžete zkusit hádat podle návodného obrázku.


S převýchovou soudruhů mi to moc neklaplo. Ale pokusy byly a jisté nepatrné úspěchy se dostavily ;-) např.: 
Málčik na pláži po důrazném upozornění hned napodruhé pochopil, že do moře nebude běhat tou nejkratší cestou - tedy skokem přes naši osušku, ale že bude pěkně obcházet tam, kde je cestička... 

Marfuša Ivánovna zas měla smůlu, když si myslela, že já se s osuškou budu stěhovat podle toho, jak slunečník, který si ona pronajala, vrhá stín. (hehe, zase ta klasika- žeby Osel a stín? :-)) Ona  nepochopila princip  naklápění slunečníku, takže jakmile slunce postoupilo a stín začal dopadat na místo, kde jsem tábořila já, Ivánovna hned na mě, aŤ se šoupnu...??? 
Jo, to určitě. Ty máš deštník, já mám stín. Ale já se tedy určitě nebudu posouvat, jak ty si myslíš... Koukala na mě dost vyjeveně. "Eto moj těň", pravila umanutě.  - "Nene, zontik tvoj a těň je momentálně moj. Natoč si to jinak. Já žádný škatule, škatule hejbejte se nehraju!" - Tak si překvapivě sbalila věci a uraženě odešla :-)) - Tedy i já mám zásah-potopená! :-)

Další zábavná etuda se odehrála právě onen poslední "odpočinkový" den. Lehátka v hotelové zahradě byla naskládána dost natěsno. Mně to vadí, mám ráda svůj "životní prostor". Od začátku pobytu jsme tuto službu využili poprvé. Tak jsme si obsadili dvě lehátka. Martina zmizela ve vodě a my se dali do využívání  "allinkluzívního" baru :-)  No, Wlkovo pivo a můj vinný střik asi hotel nezruinují. Seděli jsme proti sobě, každý se svým kelímkem v ruce. Všude kolem nás soudruzi a soudružky - připadala jsme si jak na Arbatu. Pasivní znalost ruštiny mi zůstala zachována- člověk v podstatě všemu rozumí, jen na aktivní plynulou mluvu to už není. Za Wlkem v těsném sousedství ležela Irina- jak široká, tak dlouhá. Ležela na břiše a spala.

Wlk nic neříkal a zevloval. Já se nudila, a tak mě napadla úplná "dětská pitomost". Přiložila jsem žertovně svůj kelímek s vychlazeným vinným střikem, v němž se líně rozpouštěly dvě krychličky ledu, na jeho nahý bok :-)) Wlk, jak je jinak pomalý a klidný, se vymrštil (logicky se lekl :-)) a kelímek loktem mi z ruky vyrazil... kelímek nabral dráhu a už v letu z něj letěl obsah... tekutina i kostky ledu přistály na nahé tělo spící Iriny. Wlk zmizel jak pára nad hrncem - Irina vyskočila jak na pérko, než se vyhrabala ze šátků a zjišťovala, co se stalo... tak jsem se omluvila, že "mi to omylem upadlo" a tvářila jsem se, že se to běžně stává... (joo, kdyby tak někomu vypadly kostky ledu na mě :-)) .... Irina se prohlížela, dívala se nevěřícně k nebi, odkud co spadlo... :-)) ... já nehodlala nic vysvětlovat, co taky, žejo.... ;-)

3 komentáře:

Marcela Nováková řekl(a)...

To mne rozesmálo,úplně ji vidím,Irinu....što slučilos???vo vsom mire,vydaržaj pioner!Krásný zbytek mezinárodních vztahů přeji!

thora řekl(a)...

As much as I have enjoyed reading your stories I would have had an awful time arguing with those people. Never in my life have I heard about such an egoistic and awful behaviour.

Glad you made the best of it and had a good time. Big LOL at the sleeping cat.

Welcome home.

Anonymní řekl(a)...

úplně jí vidím jak byla vyjevená:)))))

Petra