Zas ta škola :-(

2.11. 2010

Na dnešní "dušičkový" den jsem měla domluvenou schůzku ve škole, na kterou jsem se vůbec netěšila. Moje jednání se školou nebývají úspěšná. Veškeré připomínky vedení školy chápe jako osobní útok, rozhodně není co zlepšovat, všechno mají promyšlené a dělají to nejlíp. Komu to nevyhovuje, aŤ si dá dítě jinam... No to se lehko řekne, ale těžko udělá, protože v celém širém okolí je jako bezbariérová uváděna jen a pouze právě tato škola :-(
  Na programu bylo řešení mých připomínek k tomu, že Majda má v IVP zapsáno něco, co se ve skutečnosti nedodržuje, připomínkovala jsem zejména sestavení rozvrhu a stěhování tříd, kdy Majda veškeré přestávky tráví na plošině a cestuje z patra do patra, místo aby se vesele bavila se spolužáky a sledovala cvrkot kolem sebe. To přece není správné??? Navíc schodiště ve škole není nikterak široké, takže pokud jede po schodišti plošina, zbývá pro pěší jen úzký pruh- tak si představte tu pohodu, jak se dav pubošů valí vzhůru, zatímco jiný jde přesně opačným směrem. Všichni mají na zádech batohy, někteří je používají jako airbag a nosí je na břiše, strkají se... asistentka je zoufalá, protože jednou rukou drží ovladač a tou druhou máchá a odhání ty největší divočáky. Když jsem to před dvěma lety to viděla poprvé, hlásila jsem to výchovné poradkyni- že tohle je nepřípustné, že i v Národním divadle uvaděčka zastaví příchozí diváky a když jede plošina, nikdo kolem neběhá- ať stěhování omezí na nejnutnější, odvětila mi, že to není možné, že jsou tak zvyklí... Na můj dotaz, co budou dělat, až se stane nějaký úraz ??? s úsměvem a klidem sobě vlastním řekla, že doufá, že se žádný nestane...

Na schůzku dorazila spec. pedagožka z SPC a ještě jsem zavolala na OS Rytmus, které asistenty školí a poprosila p. Uzlovou, která nedávno o asistenci vydala i praktickou příručku, zda by se nemohla zúčastnit a vyjádřit svůj názor na celou věc. Přítomny byly také obě asistentky (Majda byla ještě doma nemocná), paní uč. třídní (milá a vstřícná osoba, s níž jsme si vždy vše vyříkaly v klidu)- tedy všechny osoby, které mají k integraci a jejímu průběhu co říct.  Vedení školy zastupovala výchovná poradkyně PaeDr. H. Po dvou hodinách diskutování a argumentování z nás paní H. byla asi lehce na nervy, neb tvrdila, že opravdu není v její kompetenci zrušit stěhování tříd a změnit rozvrh a že všechno chápe, ale nemůže pro nás udělat NIC. (tak to jsme zas nechápaly my...)

Mým dalším požadavkem bylo, aby i ostatní vyučující (jako p. uč. třídní) posílali Majdě výpisky v elektronické podobě- aby je asistentka nemusela  zbytečně přepisovat - Majda v tu dobu tupě sedí a hledí do neurčita, zatímco u těch vytištěných sedí se zvýrazňovačem v ruce a podtrhává aktivně... nedovedu si představit, že některý z učitelů nepoužívá ke své práci PC- tak paní H. mě vyvedla z omylu. Pravila, že rozhodně nemůže nutit vyučující, aby si dělali přípravy na PC, že to není v její kompetenci. Bylo to silnější než já, a tak jsem se musela nahlas zeptat, zda i do budovy školy vstoupilo před deseti lety 21.století, že v dnešní době i děti na 1.stupni už tvoří referáty a i jednoduché prezentace na PC... jestli na tom není něco zvláštního, když učitel zaostává za svými žáky??? Usmívala se a opakovala, že je k tomu nemůžou nutit. Bezva. Hlavně, že mají (skoro všichni) certifikát o PC gramotnosti- školení hradilo tuším MŠMT.
Pro názornost kopíruji, co se náhodný čtenář dočte na školním webu: "Vzhledem k integraci žáků se zdravotním postižením jsou členy pedagogického sboru také asistenti pedagogů. Většina učitelů je držitelem certifikátu „Z“ nebo „P“ školení počítačové gramotnosti, učitelé se dále aktivně vzdělávají v práci s informační a komunikační technikou." .... ??? jistý rozpor se skutečností tu tedy nacházím ;-)

Uznala, že stěhování tříd není optimální, nicméně učitelé jsou tak zvyklí a vyhovuje jim to. Já zas šťourala v tom, zda vědí, jak to je pro ty tělesně postižené (Majda není jediná, kdo neběhá jako srna) náročné přesouvat se na čas z patra do patra... Jojo, vědí o tom, není to ideální.  Grrr... bylo toho mnoho. Všichni jsme v podstatě chtěli to samé, paní H. nám měla oponovat, ale jaksi chyběly nosné argumenty. Ona chudinka ani neví, kde požádat o  peníze na notebook, který má Majda doporučený jako pomůcku (fakt by to usnadnilo práci- asistentkám - ty PC ovládají bez problémů), které píší zápisky z hodin a Majdě při doplňování a taky snazší čtení ... takže další tajná soutěž... jdu do toho- jestli ho dřív sežene paní H., nebo já. Paní H. má náskok, shání (marně) už rok- a vždycky mi řekne "Vy to vidíte všechno moc jednoduše.")

Po dvou hodinách debaty nám paní H. dala pokyn, že se přesuneme do ředitelny, že  pan ředitel chce být přítomen (nečekané překvapení). Ředitelna perfektně vybavena veškerou technikou, roh vyplňovala černá kožená sedací souprava, tmavě modrý koberec osvětlovaly skleněné koule rozházené po zemi... docela kontrast ve srovnání s kabinetem, který je honosně nazýván relaxační místností, kde má Majda trávit všechny ty zbytečné hodiny tělocviku a pracovních činností- temná úzká místnost bez topení připomínající spíše sklad nábytku, po modrém plyšovém koberci a pohodlném sezení ani stopy...

Pana ředitele jsem po těch letech viděla oficiálně viděla poprvé. Je to cca 50letý muž velmi urostlé postavy, vlasy vyholené, v prošívané černé vestě působí ještě mohutnějším dojmem- začal hřímat svým příjemně zbarveným sytým hlasem, že se klaní před všemi učitelkami, že "do toho šly" a klobouk dolů před tím, co všechno pro Majdu dělají (to opakoval hned 2x za sebou) ... to už jsme se po sobě se spec. pedagožkou významně dívaly, neb jediný, kdo se opravdu snaží a přistupuje individuálně je Majdina třídní (tu jsem už několikrát chválila- ona také hned připomněla elektronickou podobu úkolů a zápisků.) Pan ředitel pravil, že to je práce navíc a že on nemá prostředky na to, aby to ohodnotil a zdůraznil, jestli víme, kolik bere učitel!!, tudíž "nic nebude" - hehe, to mi připomíná mail, který v době začínající krize upozorňoval na to, za co všechno  v Řecku úředníci berou příplatek :-)) Já myslím, že už samotné spuštění PC by mělo být finančně ohodnoceno!!! 
(auuuu, to se mi snad zdá??? Fakt jsem netušila, že je to tak zlé!!!  Mojí pracovní náplní je taky vzdělávání a neumím si představit, že k ruce nemám PC, internet, skener, laminátor a tiskárnu!!! - a to k technice prosím nemám vůbec žádný  vřelý vztah- umím jen to, co nezbytně potřebuju!!)

Paní zástupkyně (autorka onoho šíleného rozvrhu) vstoupila do debaty tím, že rozvrh je optimální a plně vyhovuje podmínkám školy. Odpoledne se tělocvik neučí (???), jelikož tělocvičny nejsou volné (???) a stěhování tříd by neradi rušili, protože mají svoji koncepci (???) na můj dotaz "JAKOU?" - prostě koncepci. Stěhování je hlavně proto, aby děti nezlobily. AHA! Kdo se stěhuje, nezlobí! Program na sestavování rozvrhu nepoužívají, žádný jim nevyhovuje (po předchozí sondě do oblasti práce s PC technikou se vůbec nedivím...), takže co rozvrh, to originál- tedy originál paskvilu, protože ty rozvrhy jsou šílené všechny (mají je vystavené na www, studovala jsem pilně, abych měla srovnání ;-) . Vše, co se nemá, je tam aplikováno v hojné míře...)

Myslela jsem , že mě klepne. Ptala jsem se, proč se škola tak okatě chlubí tím, že integruje i těžce tělesně postižené žáky a  respektuje jejich specifické potřeby, když v reálu není ochotna cokoli pro ně udělat. Ona je prostě přijme, a pak se ukaž, na co stačíš...a jestli nestačíš- tak zůstaň doma, my jsme tím, že jsme tě přijali, udělali maximum.

Pan ředitel pravil, že žádná jiná škola takové žáky nepřijímá....  byl zmíněn i fakt, že kvůli tomu mají  jako škola  špatnou pověst, co se kvality vzdělávání týče, protože veřejnost žije v tom, že se úroveň vzdělávání přizpůsobuje právě těmto žákům (hehe, mohu z vlastní zkušenosti  potvrdit, že tak to opravdu není!! :-) - nebo že by  třeba učitelé kvůli "takovým žákům" nezvládali základní znalosti práce s PC???...kdo ví).
Tak jsme se tam pošťuchovali a kočkovali, "naše prointegrační sekce" měla pádné argumenty a "vedení" je nechtělo slyšet, protože je přesvědčeno o své dokonalosti a nachází se ve stavu, kdy není co zlepšovat, protože "nejsou peníze". (Tohle  přímo nesnášííím!! Když se zeptám, kde je sháněli - tak nesháněli, protože ani nevěděli KDE!!! Bylo by nejlepší, kdyby penízky samy přišly a zaklepaly, zda mohou vstoupit)
Zkrátka žádná konkrétní odpověď na přímé dotazy. Samé fráze- pusté a nicneříkající fráze. Po čtvrt hodině pan ředitel nervově nevydržel a vyjel po mně: "Já se na vás dívám a pořád vás vidím, jak jste tu v předškolním věku obcházela od školy ke škole se slzami v očích a nikde Majdu nechtěli vzít, až my jsme se jí ujali a to máme za to."
Tak to mě tedy fakt sebralo. Mám totiž ráda rovný boj. Nesnesu podpásovky- a tohle nebylo nic jiného, než plivnutí jedu. To nebyla odpověď na žádnou otázku, to žádný problém nechtělo řešit- to byla jen jeho emocionální vsuvka. Všichni úplně ztichli. Zíral na mě a asi čekal, že asi budu bulit, omluvím se, že jsem obtěžovala a poděkuju za to, že to moje "takové dítě" může škole dělat reklamu v podobě výborného prospěchu, získávat diplomy v olympiádách, mít Kalibro testy z češtiny a angličtiny na 93% , zatímco průměr školy  se dohrabe na nějakých 68%... nestalo se. Za ty roky žití s "takovým dítětem" jsem už od "vyspělých jedinců"  naší společnosti docela vycvičená.
S ledovým klidem jsem mu odpověděla, ačkoli se mi uvnitř svíral žaludek a možná zvracet by bylo jednodušší... Ale musela jsem honem vypotit nějakou odpověď- to ticho bylo fakt úporné...
"Tak to jste si mě, pane řediteli,  asi s někým spletl. Já jsem plačky nikdy o nic nežádala. Nebyl důvod. Vaše škola byla první, kterou jsem oslovila zejména proto, že jste tu už jednoho vozíčkáře v 5.třídě měli a já naivně podlehla těm hezkým frázím, které o integraci píšete na webu. Jen jsem si myslela, že  už to děláte dostatečně dlouho a dobře a rádi.   A protože jsem sama několik let učila, znám prostředí školy natolik důvěrně, že jsem si výslovně přála, aby moje dcera byla integrována na základě dobrovolného rozhodnutí příslušné paní učitelky. Nabídla jsem jí tenkrát, že se může jít zcela nezávazně podívat do školky, kde Majdu integrovali velmi pěkně a s láskou, což také učinila. Teprve když viděla, co je to za dítě a jak se s ním pracuje, jak komunikuje a vyptala se paní uč. ve školce na všechny podrobnosti, kývla na to..."  (Tak to doopravdy bylo a s p. učitelkou máme dodnes velmi důvěrné vztahy)
Radost ze mě neměl. Do očí se mi dívat nevydržel a neovládl ani třes rukou, který se nějak samovolně dostavil... trapný. nechutný a trapný. Proč mě nesmete nějakým pádným argumentem, proč měl potřebu vytáhnout něco takového??? Navíc smyšleného...

Kdo čeká happyend, čeká marně. Nekonal se žádný END, natož pak HAPPY. Soudružka zástupkyně gestikulovala na pana ředitele, že se musejí poradit, že je to JEJICH interní záležitost, že mají svoji KONCEPCI (to tam zaznělo tolikrát, a přitom jsme se nedozvěděli nic bližšího... jakási HLAVA XXII :-)) Takže nás vypakovali, že se poradí a usnesou a dají vědět... (elektronicky asi těžko :-))

Já jsem rozzlobená velice. Je mi smutno. Tolik dokumentů už bylo vytvořeno o té slavné integraci, tolik peněz z různých fondů teče do školství právě na podporu zdravotně znevýhodněných žáků - a výsledek je ten, že pan ředitel, který se prsí výsadou, že jako jediný na Praze 8 integruje, je schopen něco takového říci nahlas. On si to asi vzápětí uvědomil, protože ihned nabízel peníze na relaxační lehátko pro "Majdičku" - "aŤ to stojí, co to stojí, když to tak holka potřebuje"...jo, to je dojemné, jenže tady zas vadí to, že je třída našlapaná na 23dětí a není v ní k hnutí, takže nacpěte tam ještě postel.... To byla taky jedna z mých připomínek, proč jich nemůže být 15 jako na 1.stupni... prostě nemohlo, protože to odporovalo "koncepci školy" - a ejhle, co nám už 3.rokem vadí:? Vysoký počet žáků ve třídě.

Pospíchala jsme domů. Majdu hlídal děda a vymezený čas vypršel. Cestou domů  jsem nic kloudného nevymyslela. Co mám dělat??? Vykašlat se na to? Ale 18měsíců to Majda ještě bude muset snášet. To je přece strašně dlouhá doba na to něco přetrpět, když by stačilo tak málo!!! Především dobrá vůle, a ta zas tolik nestojí...  Dojela jsem domů. Děda hlídání zvládl na jedničku, Majdu donutil i jíst... ;-)

Majda byla kouzelná. Jak bych ji někdy přetrhla, tak jestli něco umí, poslat výstižnou hlášku včas. Po příchodu domů mi povídala: "Jé, jak tě tak vidím, tak to asi byla hrůza. Tak říkej!"
Já se nehodlala šířit, jen jsem suše konstatovala, že pan ředitel je primitivní a trapnej .... Majda se smála a pravila: "No a tos ho ještě neviděla učit! Mami, vy... se na něj, uvař si kafe a pojď mi to všechno povídat. "
Tak mi udělala radost, že už je to fakt velká holka a má v některých věcech docela jasno, že jsem po ní ani nevyjela, že sprostě se nemluví :-) ...sama  bych to jinak neřekla ;-)


Venku bylo krásně. Měla jsem radost, že je Majdě konečně líp a vytáhla jsem ji na vycházku. Povídaly jsme si. Nicméně ani tohle mě nezbavilo nepříjemné pachuti z té dopolední debaty..   Pan ředitel zvolil špatnou taktiku, zastrašovat mě prostě nebude nikdo a do pozice prosebníka či nějakého věčného dlužníka mě zrovna ON stavět rozhodně nebude - respektive mám strach jen z jedné věci v životě, před kterou 100% neuteču :-(( - a tou rozhodně nejsou autority a předpisy. .
Chtěla jsem vše vyřešit na půdě školy, v klidu a na úrovni, ale  vidím, že těm pedagogickým odborníkům ještě dopřeju  tu rozkoš  a budu celou záležitost konzultovat dále - ať se holky  z vedení  můžou blejsknout se svými koncepcemi a antikoncepcemi, ne? :-).

Takhle nějak si představuju Absurdistán.