Zapomněnka nenapravitelná

24.1.2011

S naší Martinkou denně řešíme, že něco nemůže najít, že to někde zapomněla- nebo v horším případě- ztratila. Domlouváme, vysvětlujeme- všechno marné. Je to patrně nějaký geneticky zakódovaný rys její osobnosti. Zda dočasný, či trvalý, o tom raději moc nepřemýšlím...

Pondělí ráno bylo v Praze  klasicky zpestřené sněhovou nadílkou. Patrně nějaká schválnost.;-) Pokaždé, když začně hustě sněžit, je neděla večer!!?

Vedu Martinu do školy. V šatně otevřu kapsu u aktovky, kde obvykle bývá klíček od šatní skříňky. Ale nebyl tam. Přehlédnout se nedá, navlíkla jsem  ho na takový širší červený popruh, aby byl vidět... Prohrabala jsem kapsu, ale nic. Ptám se Martiny, kdeže má klíče od šatny?? Hledí do prázdné kapsy a praví: "V kapse."
"Tam přece nejsou!", úpím já. "Kdes je zase zapomněla??!!" ...Krčí rameny, že neví.
Letím za školníkem, jenže ten venku řádí s frézou a odklízí sníh. Paní šatnářka mi ukazuje koutek "ztrát a nálezů" - bezpečně poznávám naše klíče. Supím zpět ke skříňkám a Martina mi radostně běží naproti. Dost nazlobeně ji upozorňuju: "Jestli ještě dneska něco ztratíš, přetrhnu tě jak hada!"
... ale to už mě oslovuje jiná maminka a podává mi NAŠE rukavice.."Tyhle rukavice ztratila vaše holčička támhle ve vestibulu..."

Nemám slov. Tady přetrhnutí vážně nic nevyřeší :-)

Spící vypadá docela neškodně, že?  ;-)