Kolikrát za život?

30.5.2012

 Kolikrát za život si člověk vybírá náhrobek... Někoho to za celou dobu žití ani nenapadne. My jsme byli před tento úkol postaveni taknějak ze dne na den. Přistoupili jsme k němu zodpovědně. Anabázi s koupí hrobu jsem už popsala. Stavení povolení na vše, co s hrobem souvisí, máme- tak hurá! Můžeme naši nemovitost vesele budovat.

Každý jsme si udělali svůj vlastní návrh náhrobku. Jsme taková soutěživá dvojice :-) I fotky na akcích si fotíme každý svoje a soutěžíme. Já tedy samozřejmě vím, že nemám se svým vybavením (fyzickým i technickým) moc šancí vyhrát, ale stejně mě to baví ;-)

Wlk aktivně vyrobil jakousi stavebnici (pracovně nazvanou LEGO funeral-special edition) - nařezal navrhované díly a začali jsme si tu už před měsícem na jídelním stole sestavovat 3D modely náhrobků. Prima zábava pro pozůstalé. Člověk přijde na jiné myšlenky. ;-)

Moje tři symolické pilíře neuspěly- respektive náklady na jejich zhotovení byly dost závratné. Tendr vyhrál Wlkův návrh, který v sobě má zakomponované monogramy nás všech MV. Uznávám, že je hezčí, nápaditější a bude mi ctí jej jednou obývat ;-)

A tak jsme poptali kamenictví. Kdo takový náhrobek zhotoví a za kolik. Vyhrála firma DAHA z Nehvizd.  Ochota, vstřícnost... Trošku jsme pánovi zamotali hlavu s písmem, které jsem si vybrala. On nám vnucoval klasická vytesaná písmena, Wlk by na ně asi i kývl, jenže... mně se nelíbí, co mají všichni... nemám ráda uniformní věci, a tak jsem si na jednom hrobě našla písmena plastická, buclatá, která mě zkrátka uchvátila. Jako přímý pozůstalý mám nárok na vrtochy všeho druhu, a tak jsem se rozhodla trvat na tomto nápisu. Pán z nás byl lehce rozpačitý. Když jsme vytáhli Wlkův dokonalý nákres s nápisem a život vymezujícími daty Majdy, bylo vidět, že ho to docela zarazilo. Byl to ale profesionál, odezíral, co a jak si může dovolit. Navrhoval, že on by si dal písmena vytesávaná... já na to, že ať si je klidně dá, že já budu mít ta plastická :-) Nakonec nevydržel a zavolal majitele, aby řekl rozhodující slovo. Proběhla celkem zábavně-morbidní debata... jejímž výsledkem je to, že se hodně telefonovalo a písmena se vezou z Itálie a budou plastická a buclatá... :-)

Další souboj názorů nastal při výběru materiálu. Než to člověk všechno nastuduje... No ale to jsme se zcela nečekaně všichni shodli, takže pán si oddychl. 

Pěkné to tam mají. Všude hromady kamenných desek a kamenů. Po chvíli mi začal prach skřípat mezi zuby. Ale musím říct, že chlapíci na mě udělali dobrý dojem. Kdepak: řemeslo má zlaté dno. A když to někdo umí a rozumí tomu... já to obdivuju, mě to fascinuje. 

Ptala jsem se pána, jestli to stihnou do konce školního roku ... :-)) Bylo mu trapné se smát, ale stejně to nevydržel :-)) Myslím, že si teď v kamenictví házejí korunou, kdo toho Černého Petra vytesá ;-)

 Tak jsem zvědavá... a už to chci mít uzavřené- obrazně i ve skutečnosti.