3.9.2013
Pan Wlk mívá sedmý zářijový den narozeniny ;-)
Letos jsme mu soukromou oslavu operativně přesunula o 4dny, aby bylo na slavení dostatek času. Opět jsem zvolila styl "daruj zážitek"- tentokrát jsem zamluvila snídani v Žižkovské věži a samozřejmě i prohlídku s vyhlídkou do širého okolí.
Naplánovat takový výlet- to byla věda :-) Tedy spíš já jsem si z toho vědu udělala... při objednávání termínu jsem pečlivě studovala předpovědní mapy, protože jsem logicky toužila po dobré viditelnosti a aby tam nebylo moc narváno- tudíž víkend jsem rovnou vyloučila...
Jenže během toho týdne se fronta nějak zbrzdila a déšť vycházel právě na inkriminované úterý- jak jinak ;-)
Věž se myslím svého času celkem úspěšně ucházela o titul nejškaredější stavba v Praze. Je poměrně nová- dokončena byla v roce 1992. A proslavila li i "Mimina", která po ní šplhají všemi směry a jejichž otcem je David Černý.
Snídaně se servíruje v restauraci Oblaca- v prvním prstenci- tedy ve výšce 66metrů, kam se pohodlně vyvezete výtahem.
Byla několika chodová- a překvapivě tam snídalo docela dost lidí. Všechny stolky s výhledem byly po 9.hodině už plně obsazeny, takže rezervace se vyplatila.
Zde jsou k dispozici mnohojazyčné interaktivní panely a dalekohledy.
A taky relaxační místnost s takovými zvláštními křesly. V křeslech slyšíte ruchy a zvuky velkoměsta. Měli jsme štěstí- tou dobou byla místnost jenom naše- takže jsme se mohli nerušeně kochat a rozhlížet se na všechny strany.
A taky jsme mohli porovnat, jak šel čas v architektuře... Jak vypadají bloky starých domů a jak mezi ně postupně přibyla paneláková zástavba... jak některé památky musely ustoupit výstavbě... třeba židovský hřbitov... tohle z něj zbylo...
Myslím, že výlet splnil naše očekávání -
TOWERPARK, jak se momentálně toto zařízení jmenuje, mohu doporučit.
Nabízí se i možnost noclehu! Věž má jeden pokoj pro hosty.
Zajímavý bude určitě i západ slunce a pohled na Prahu večerní- svítící.
Turisti zde uloví i turistickou známku č.1293 :-)
Pan Wlk mívá sedmý zářijový den narozeniny ;-)
Letos jsme mu soukromou oslavu operativně přesunula o 4dny, aby bylo na slavení dostatek času. Opět jsem zvolila styl "daruj zážitek"- tentokrát jsem zamluvila snídani v Žižkovské věži a samozřejmě i prohlídku s vyhlídkou do širého okolí.
Naplánovat takový výlet- to byla věda :-) Tedy spíš já jsem si z toho vědu udělala... při objednávání termínu jsem pečlivě studovala předpovědní mapy, protože jsem logicky toužila po dobré viditelnosti a aby tam nebylo moc narváno- tudíž víkend jsem rovnou vyloučila...
Jenže během toho týdne se fronta nějak zbrzdila a déšť vycházel právě na inkriminované úterý- jak jinak ;-)
Věž se myslím svého času celkem úspěšně ucházela o titul nejškaredější stavba v Praze. Je poměrně nová- dokončena byla v roce 1992. A proslavila li i "Mimina", která po ní šplhají všemi směry a jejichž otcem je David Černý.
Snídaně se servíruje v restauraci Oblaca- v prvním prstenci- tedy ve výšce 66metrů, kam se pohodlně vyvezete výtahem.
Byla několika chodová- a překvapivě tam snídalo docela dost lidí. Všechny stolky s výhledem byly po 9.hodině už plně obsazeny, takže rezervace se vyplatila.
Viditelnost byla ten den 10km (tento údaj jsem vyčetla na webu) a vydržela skoro po celou dobu naší návštěvy. Pak se přihnyly mraky a dálky se zahalila do šedého závoje.
Schody v interiéru mě zaujaly- co schod, to údaj o nějaké světové věži. takže věžologové si přijdou na své! ;-)
Schody v interiéru mě zaujaly- co schod, to údaj o nějaké světové věži. takže věžologové si přijdou na své! ;-)
Pohled šplhajícímu mmiminu do tváře... (některá nastavují opačný konec)
Pohled na Prahu, aby bylo patrno, odkud se dívám- tedy s proskleným prstencem...
Poté jsme vyjeli ještě výš- do prstence 93metrů nad zemí- prstenec vyhlídkový.
Zde jsou k dispozici mnohojazyčné interaktivní panely a dalekohledy.
A taky relaxační místnost s takovými zvláštními křesly. V křeslech slyšíte ruchy a zvuky velkoměsta. Měli jsme štěstí- tou dobou byla místnost jenom naše- takže jsme se mohli nerušeně kochat a rozhlížet se na všechny strany.
Bavilo nás poznávat, kde co je.
A taky jsme mohli porovnat, jak šel čas v architektuře... Jak vypadají bloky starých domů a jak mezi ně postupně přibyla paneláková zástavba... jak některé památky musely ustoupit výstavbě... třeba židovský hřbitov... tohle z něj zbylo...
Myslím, že výlet splnil naše očekávání -
TOWERPARK, jak se momentálně toto zařízení jmenuje, mohu doporučit.
Nabízí se i možnost noclehu! Věž má jeden pokoj pro hosty.
Zajímavý bude určitě i západ slunce a pohled na Prahu večerní- svítící.
Turisti zde uloví i turistickou známku č.1293 :-)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_tStMsYCAcmpR09UJmAujgAM9mWl37MraXuLbSn99Xi9YwoFWxJYF9UGCk3p-5ZqrgGkzX0DP7FAZAPYgjIXavPteDF200PKYqcS9SzcWQInf6ahNNh-YpZOe7ujLwZFinW-Pk=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vNU3nXsXAErYykCjrlMbjLWV08MwXH3Hj3BWcZQ1Ki-DfLlfL__ONySR3NDBziKiWrxMLon1jpP8KZ6GJlgaVzNdGddrRAA3bI1HrIFLIVZNt1QoAG-_0LQddfNspgubmI52ws-wQ98A=s0-d)
8 komentářů:
Předevčírem jsme se o tom bavili, že by to stálo asi za to. Ty křesla jsou báječná :o)
asi to chce všední den- víkendy měli obsazené měsíc předem- v srpnu nabízela říjen.
Když bylo mojí mámě asi 15, jejich třída byla povolána na likvidační brigádu tohoto židovského hřbitova. Matka jako předsedkyně třídy tu akci statečně odmítla a dostala dvojku z chování.
Vybavuje se mi nějaká kniha o Praze 3, kde o tom mluví Olbram Zoubek (o 18 let starší než moje máma) - jak se na to koukal z okna nebo co. Tím mě namíchnul. Moje matka zabodovala mnohem víc.
My jsme do toho parku chodili si hrát často po vyučování v rámci družiny. Hráli jsme na vodníka v takovém černém altánu. Ani nás nenapadlo, že je to bývalá hrobka. Ale pak jsme jednou na pískovišti hrabali a hrabali a vyhrabali jsme jeho dno - bylo vytvořeno z náhrobních kamenů, četli jsme si na nich letopočty. A to už se nám zdálo divný i jako osmiletým dětem.
Načež bylo oznámeno, že na Žiďáku vyroste vysílač. Vysílač pod kopcem. Věděli jsme, že bydlíce nad ním na kopci bude náš televizní signál ve stínu a zrnění bude ještě horší, než beztak bylo. Naštěstí se technika postupně hodně změnila :)
Ale ta věž mi byla vždycky protivná. Už tím, že ji postavili u hřbitova (resp. tam, kde dřív byl taky hřbitov).
Měla by vyhrát cenu v soutěži: jak se postavit do cesty krásnému výhledu na Prahu.
Z mnoha míst totiž stojí přesně oku v cestě.
Příšerné byly také komoušské vizualizace Žižkova budoucnosti s touto věží - samý paneláky. To úplěn nenastalo, ale hle - ty stavby u nákl.nádraží, mrakodrapy těsně vedle sebe, to je horror a docela zapadá do komoušské vize.
to je úžasný dárek!!!
já vůbec nevěděla, že s věží toho jde tolik zažít :)
Pozoruhodné na tom dárku je, že zážitek se týká jak obdarovaného, tak dárce :-))
Máme věž téměř u nosu a ještě jsme tam nebyli. Ostudy, já vím. Pořád si říkáme, že musíme, musíme...., ale pořád je na programu něco jiného. Ale teď jste mě fakt navnadila, už opravdu musíme!!!
Krásný dárek, krásný zážitek. A já si k tomu dovolím panu Wlkovi přes Tebe poslat sice opožděnou,ale upřímnou gratulaci k narozeninám:-)
Úplně se mi klepou kolena. Ale na seznam si to napíšu. Zážitek to určitě je silný :)
Okomentovat