Mikeš nad zlato

10.11. 2008 - 56.den 365

Pondělí pro nás bývá velmi rušným dnem, protože děti mají kroužky, Majda rehabilitaci a já němčinu, takže na nudu si stěžovat opravdu nelze. A všechno je "na čas" - to je u nás malinko problém. Než jeden oblouží všechny plošiny a zaopatří vozíčkáře, je připraven akorát tak do sprchy. To je start každé naší výjezdové akce...
V autě jsme si s Majdou povídaly- co holky ve škole (nic moc, nějak se nesešly vhodné typy :-( , a tak než by kamarádily, spíš se dohadují o blbinách ...) a pak mi Majda líčila, jak v nějakém TV pořadu byla anketa. Moderátor se ptal -náctiletých, bez čeho by nemohli žít. Co je pro ně tak cenné, že by to nikomu za nic na světě nedali. A Majda povídá: "Mami, představ si, že skoro všichni řekli, že MOBIL! ... pak hlavně kluci POČÍTAČ a někdo dokonce TELEVIZI!!..." Tak mi zvědavost nedala a ptám se: "A co bys řekla ty?" A Majda bez váhání vypálila: "No Mikeše přece!! To je můj chlupatý král. Mobil, ať si klidně vezmou, ten si můžu koupit novej. Televizi taky. Stejně mi nejde ČT dvojka a počítač... ten by mi táta taky udělal jinej. Ale Mikeše, toho bych nedala. .... a pak ještě některý knížky. Třeba Tajemství proutěného košíku, to je moje zamilovaná..."

Já mám radost!! Jsem ráda, že moje dítě má ty věci srovnané zrovna v tomhle pořadí!! Kéž by mu to vydrželo....

Mikeš je prostě poklad rodiny a nějaká NOKIA xxx s MP3 ho nemůže z 1.místa jentak vyšťouchnout :-))

Koncert Ewy Farne

9.11. 2008 - 55.den 365

Tak tohle je ona! Idol dospívajících holek i kluků- 15letá Ewa Farna.

Měla koncert v Mladé Boleslavi, a protože Majda toužila na koncert jít už v červnu, ale v Praze bylo vyprodáno, tak jsme svolili, že tedy pojedeme na kulturní výlet do MB. Majda to dostala za snažení se ve škole a za krásné hodnocení, které od učitelů přinesla k 1.čtvrtletí. Dělá nám radost, protože někdy je toho na ni opravdu hodně, ale máme podmínku, že do kroužků bude chodit pouze v případě, že bude zvládat školu... tak si to vzala k srdci. Z odměny měla obrovskou radost. Měly jsme pouze dámskou jízdu, protože tatínek měl na ten samý den již domluvený koncert v Lucerně ;-)

Pořídila jsem pár pirátských fotek- jentak pro zachycení atmosféry :-)

Tady Majda coby pečlivý posluchač... Měly jsme lístky na parket- k stání. Vyprodáno nebylo, což bylo fajn, alespoň to bylo v klidu a vzduchu a prostoru v sále bylo dostatek :-)

.. a zde máme křepčící davy přímo pod podiem...

Kulturní dům v MB nás mile překvapil, že byl vybaven plošinou pro vozíčkáře. Ovšem!! Na můj dotaz, kdeže je WC pro vozíčkáře?? Hlavní pořadatel odpověděl, že jej nemají. Ale, že mě pustí do šatny, a že se to "nějak" udělá. Tak to je taková past: k nám se dostanete, a pak se tady třeba po... :-)
Hned po koncertě jsme vyrazily k MacDonaldovi, tam nikdy s invalidou problémy nemají. No a samozřejmě jsem si daly i něco na zub. Majda byla spokojená. Pořídila si plakát nad postel, jen litovala, že se nedočkala ani po 20minutách čekání autogramu :-( , ale má zážitek. Mně uši odlehly až po požití macdonaldí kávy, která mi chutná i z papírového kelímku :-)
Do Prahy se jelo krásně, v 10večer už moc lidí necestovalo, takže jsme to zvládly za 35minut.

Ewa Farna je moc šikovná holka, zpívá pěkně, celý koncert si sama moderovala... myslím, že strčí do kapsy nejednu popstar typu Ivety B. a pod. úkazů....

:-) Nebylo to marné,
jít na koncert Ewy Farné :-) ....

Palladium

8.11. 2008 54.den 365

Palladium je název multifunkčního a hlavně nákupního centra v Praze na náměstí Republiky - přímo proti (v dobách socialismu nevětšího obchodního domu) KOTVĚ. Byl vybudován v prostorách bývalých kasáren a slavnostně otevřen loni.

Vnitřní prostory mě svým pojetím příliš nenadchly. Coby aktivní doprovod vozíčkáře jsem totiž nepochopila, jak architekt může vymyslet schody i tam, kde vůbec nejsou potřeba.
Tak například v obchodě H&M, kam Majda tak ráda chodí pro všelijaké módní hity, dělí obchod v polovině 3 schody. Jsou po celé délce obchodu. Vozíčkář musí do druhé poloviny obchodu projet výtahem!! A takových "pastí a pastiček" je tam mnoho. Běžný dvojnožec má možnost vyběhnout schody, či použít eskalátor, ale vozíčkář je odsouzen pokaždé na sebemenší popojetí vystát frontu u výtahů. Takže od majitele vozíku se vyžaduje: důvtip, odvaha a značná trpělivost, neboť i překonání převýšení 1metru může trvat neúměrně dlouho :-(
Majda tam chodí ráda, protože je tam velké knihkupectví,( v němž jsou taky asi 3 plošiny, aby se vozíčkář dostal po celém obchodě- neboť i ten je "vrstvený" v několika úrovních. Plošiny jsou na klíč, takže vždy musí někdo z prodavačů všeho nechat, popovézt vozík plošinou ... Všichni mají co dělat a je to dobrodružné :-) ) a taky proto, že tam lze pozorovat cvrkot shora - asi takhle:

..a dívat se na vánoční výzdobu zavěšenou v prostoru, což vypadá docela zajímavě....

... a chodby jsou plné nutičů nejrůznějšího zboží. Dneska jsme jako obchodníka dne vybraly prodavače umělého sněhu. Majda lízala zmrzlinu přímo u jeho stánku a smála se na celé kolo, když hbitý obchodník lapil černocha, aby mu vnutil umělý sníh. Ten z toho byl úplně paf, protože možná, že to bylo jeho 1.setkání s tímto přírodním úkazem :-)

Prolezly jsme krámy, Majda si koupila nějaké nezbytnosti- jako třeba kabelku s motivy koček... já nic, jelikož jít na nákup oblečení s pubošem, to chce notnou dávku odvahy :-) Vidí svět těma o 30let mladšíma očima a je to prostě úúúplně jiný pohled. Od koupě svetru modré barvy jsem upustila v momentě, kdy mi sdělila, že mi modrá "nejde". Oponovala jsem, že se mi líbí.... "Nojo, ale líbit se, neznamená slušet, mami..."
Takže svetr nemám... stejně by mě kousal ;-)

Máma, táta a kabelka

7.11. 2008 - 53.den 365

Obrázek namalovala Martina (4) během mého "úředního jednání". Je to "máma - tedy jako JÁ! :-)) a táta" Normálně se sama sobě nijak zvlášť nelíbím, ale tady jsem prostě kus :-) Obrázek je namalován na kusu nějakého papíru, který už byl 1x použit, ale já si ho přesto schovám. Líbí se mi, že nás Martinka vidí s úsměvěm na tváři, i když někdy máme k úsměvu daleko...

Bez pastelek v kabelce nevycházím :-) Jsem vycvičená od Majdy, kdy jsme v čekárnách lékařů strávily nespočetně hodin a já se snažila ji nějak zabavit. Mně kdyby někdo přepadl a prohledal mi kabelku, odhodí ji a uteče, neb dle obsahu torny logicky vyvodí, že jestli mi něco chybí, pak je to jistě duševní zdraví :-) Přes bločky, bonbony, barevné tužky, razítka, letáky z obchodů, drobné hračky a něco k snědku, tam samozřejmě nosím i věci nezbytné: doklady a peněženku, kterou obtížně hledám i já, když ji potřebuju; mobil, který obvykle dozvoní dříve, než jej stačím vylovit...
Jsem ráda, že se zase vrátila móda velkých kabel- konečně jsme zase po letech IN :-) No, ale uznejte, že tolik věcí se zkrátka do úhledné minikabelky sbalit nedá.

Nezvaní hosté

6.11. 2008 - 52.den 365

Dneska mě čekalo nepříjemné překvapení... kdo se pozorně podívá na obrázek, asi tuší, že tohle jsou moje zbraně proti vším. Martina je donesla domů bůhví odkud, zato však v dostatečném množství a všechny ve skvělé kondici. Běhaly čipery sem a tam. V lékárně nabídli ochotně hned několikero bojových prostředků. Tak jsem Martince dle návodu aplikovala přípravek na vlasy a uvidíme... doufám, že se ráno probudí...

A tak mě napadá: Jak by byl správný tvar slova vši v 7.pádě množného čísla? Tipnete si, nebo to víte? ... :-)

Martinku dnes ze školky vyzvedla babička. Martinka se těšila, protože to je velmi vzácné a taky proto, že babička se rozhodla ji vzít do solné jeskyně! Obě byly nadšené. Martina měla krystalky soli úplně všude. V záložkách kalhot donesla domů snad půl kg ;-)
Povídala, jak si hrála a že ze soli nejdou dělat bábovky. Ale to že nevadilo, protože jeden chlapeček tam byl s maminkou a půjčil si od ní na hraní klíče. A pak je zahrabali do soli. Na moji otázku, zda je zase našli, odpověděla, že asi ne. "Když jsem šla domů, tak ještě pořád hledali...", pravila Martina.
Hmm, tak někdo po večerech hledá vši, jiný zas klíče v solné jeskyni ... obojí je docela adrenalin :-)

Pozdní sběr

5.11. 2008 - 51.den 365

Počasí láme rekordy! Dnes se v pohodě dalo chodit v tričku, bylo kolem 20°C. A na naší zahrádce lze najít ještě i takovou úrodu malin.

Dneska jsme nic mimořádného nezažili. Majda měla dramaťák a chystá se na nějaké vystoupení. Martina se těšila na otevření nově opravené samoobsluhy. Hned u vchodu dostala žlutý balonek, tak byla spokojená a dožadovala se koupě rohlíku. U pokladny byla fronta, takže si krátila chvíli okukováním zboží v regálech, a pak se rozhodla, že mezi regály procvičí taneční kreace a žuchla přímo mezi mýdla. Ještěže tam nebyly konzervy! Mýdla alespoň nedělala rachot, když se sypala na hromadu :-)
Večer se Majda vyptávala, co zas Martina kde vyvedla (denně je totiž něco) a já jí líčila její úspěšné hopsání a podotkla jsem, že jsem na to nebyla zvyklá, protože Majda opravdu nikdy nemohla takhle "škodit"... tak Majda zahlásila: "To víš, my vozíčkáři jsme spíš sedavé typy..." :-))

Televize pro veverky

4.11. 2008 - 50.den 365

K názvu dnešního příspěvku mě přivedla moje 4letá Martinka.
Úterní ráno bývá hektické. Musíme Majdu odvézt do školy, a pak pokračujeme rovnou do bazénu na lekci plavání. Dneska mě zaskočila řada aut, která stála a téměř vůbec se nehýbala. To, co jindy ujedeme za 5minut, jsme dneska jely přes půl hodiny. Martina hupla do bazénu s mírným zpožděním.
Na programu bylo nacvičování potápění. To bylo něco, pro naši "paní Opatrnou" ;-) Ne a ne ponořit hlavu. Vždycky jen trochu smočila pusinku a vydávala to za "potopení se". Lektorka má ovšem na takové filuty své metody, a tak přinesla zrcadlo, ponořila ho pod vodu a vyzvala děti, aby se na sebe do zrcadla podívaly.
Martina koukla a povídá: "Já vidím dobře, já se kouknu je odtud..." a bylo. Žádné potápění se nekonalo. Tak snad příště....
Na fotce jsou "plavci" vybaveni ochrannými pomůckami :-)

Cestou do školky jsme pak rozebíraly plavání a jiné důležitosti, když najednou Martina povídá: "Mami, koukni! Veverky si koupily televizi!" No a to jsem musela vyfotit. Protože mě úplně šokovalo, čeho jsou lidi schopni. Tuto obrazovku někdo vyhodil přímo do parku pod smrk. Nechápu, ale zlobí mě to. Vadí mi, že nová hřiště pro děti, která se teď v hojném počtu v Praze objevují, vydrží sotva pár týdnů, než houpačky a skluzavky někdo poničí, že nové fasády domů jsou v tu ránu počárané rádoby uměleckými výtvory sprejerů, vadí mi ty haldy odpadků válející se kolem popelnic na sídlišti ... a vůbec nevím, jak to změnit :-(

Nebuďte líní, vyřežte dýni

3.11. 2008 - 49.den 365

Z oslav amerického Halloweena se nám nejvíce líbí ty svítící oranžové dýně. Tak jsem jednu domů taky dovalila. Děti strávily děštivé úterní odpoledne malováním návrhů na vyřezání, a protože jsme o víkendu nebyli doma a dědovi se zdálo, že tu dýně leží dlouho ladem... tak vyřezal svoje motivy :-) Když jsme se vraceli domů, byla už tma a venku u dveří seděl tenhle dýňák. Holky sice chvíli reptaly, že to není podle jejich představ, ale pak uznaly, že se dědovi povedla a vypadalo to, že s dýňákem vydrží přes noc venku. Kolemjdoucí okukují a my jsme rádi, že se líbí.

Dneska tomu ovšem korunu nasadil děda II. Bydlí daleko, takže se často nevídáme, ale dnes měl nějaké obíhání v Praze, tak se zastavil. Dýni taky obdivoval /nelze ji totiž přehlédnout, trůní pěkně u vchodu a každý o ni div nezakopne/ a povídal: "Nojo, vy jste jak Američani. To je ten Halogen, žejo?" Záměna těchto dvou slov nás tedy pobavila. Další kapky mu dala Martina, když chtěla, aby s ní hrál karty. Chvíli mu něco vysvětlovala, a pak debatu rázně ukončila: "Ty to prostě nechápeš proto, že neumíš anglicky..." :-)

Tohle je ozdoba vyrobená z měděných drátků a korálků. Vytvářela ji Majda. není to složité: nejprve spletla 3 silnější drátky do copánku. Podle formičky na vykrajování cukroví si vytvarovala ten obrys srdíčka, na tenoučký drátek navlíkla korálky, a potom jej omotala kolem obrysu srdíčka.
Vypadá to docela dobře- jako dárek od dětí se to myslím dá úspěšně použít ;-)

Víkend v Bělči - neděle

2.11. 2008 - 48.den 365

Dopoledne probíhala přehlídka terapeutických činností. Asistenti zde měli načerpat inspiraci, co by se dalo s některými klienty tvořit. Na obrázku je Majda s mojí milovanou osobou Janou- předsedkyní OS Mirabilis. Jana je člověk, který musí neustále něco tvořit, někomu pomáhat a má tři krásné zdravé holčičky. Tady právě s Majdou vytváří ozdoby z měděných drátků a korálků. Další tip na vánoční dárek :-)

Na listopad je neuvěřitelně teplo. Pořád kolem 15°C. Odpoledne jsme šli s dětmi do lesa. Malé holky stavěly domečky z mechu.

Potom si vyžádaly soutěže- takže jsem vymýšlela, co by mohly předvést, aby získaly gumídka :-) Úkoly typu: najdi list z dubu letního a zimního-řekni rozdíl; nebo najdi břízu ... jim stačily k radosti ;-)
Na fotce je vidět, jaké cesty křižují zdejší les- pro cyklisty a jiné koly vyzbrojené návštěvníky ideální!!

A nakonec jsme ještě objevili dvě muchomůrky.

Domů jsme dojeli až v 7 večer. Všichni spokojení, plni dojmů a pozitivních zážitků.
Mně večer lehce znepříjemnilo jen vybalování tašek a likvidace špinavého prádla a jiného obsahu zavazadel. ;-)

Víkend v Bělči - sobota

1.11. 2008 - 47. den 365

Do Bělče (kousek od HK) se vždycky moc těšíme. Jezdíme tam pravidelně s dětmi v létě na týdenní pobyty rodin, které mají dítě s postižením a využívají asistenty. Objekt se nachází v krásném prostředí- přímo u rybníka, který byl k našemu velkému překvapení právě vypuštěn a budou mu zpevněny hráze. Vypadal asi takhle a strašně smrděl :-(

V létě je tu fajn- na hladině rybníka kvetou žluté stulíky, jezdíme tam na pramicích, krmíme kačeny... prostě romantika!
Všude kolem jsou lesy, kam se Majda pohodlně dostane s vozíkem a v červenci je tam všude plno borůvek a někdy i hub.

Tentokrát zde probíhala víkendová akce seminář na proškolení asistentů, kterou zajišťuje OS Mirabilis. Snaží se získavat mladé lidi pro práci asistentů k postiženým dětem a chce jim pravidelně poskytovat i odborné přednášky, které by jim měly přinést zajímavé a potřebné informace pro tuto práci. OS Mirabilis je seskupení lidí, kteří nám v začátcích hodně pomohli a díky nim měla Majda i svůj první električák od 5let- tedy o 5let dříve, než schvaluje zdravotní pojišťovna. OS Mirabilis tenkrát sepsalo žádost o grant na nadaci "Pomozte dětem!" a vyšlo to! Takže spolupracujeme velmi intenzivně, teď se snažíme i my být užiteční zase jim a myslím, že je to oboustranně dobrá spolupráce a více lze číst na www.mirabilis.cz

Počasí vyšlo přímo parádně! Dokud sluníčko hřálo, lítaly děti venku, navečer se vrhly na deskové hry. Objevili jsme novou (tedy pro nás novou) hru UBONGO. Majda z ní byla nadšená a vydržely ji s dětmi hrát snad 2hodiny v kuse. Hra je opravdu vymakaná, mohou ji hrát děti s dospělými, protože hrací karty jsou oboustranné a z jedné starny je vždy lehčí varianty. Dobrý tip na vánoční dárek ;-)

Večer Martina po celodenním lítání a zlobení odpadla. Spala jako špalek s milovaným medvídkem Pú.