V zajetí doktorů

10.2. 2009 - 148.den z 365

Na dnešek jsme měli s Vlkem naplánovanou návštěvu zubaře. Já chdím pravidelně, protože se o zuby bojím, a žádné velké trauma při tom neprožívám. Vlk chodí proto, že ho objednávám :-) a zpravidla nikdy neodchází bez zásahu.
Náš zubař je prima. Rychlý, přesný, precizní a navíc se smyslem pro humor. Je takový komunikativní, což je někdy v zubařském křesle problém- reagujte inteligentně na vtipné narážky, když vám tuhne pusa po injekci, nebo když v ní máte tampony a hadičky a ještě jeho minimálně jednu ruku ;-)

Odpoledne jsem musela jít ještěna kontrolu s Martinkou- zas ty uši :-( Vždycky s sebou bereme někoho na pomoc- aby tišil bolest. Dneska padl los na naši Růženu.
Na fotce je rRůžena s dokladem o zaplacení regulačního poplatku.

Paní doktorka ví, že návštěva v její ordinaci je dost často doprovázena dětským řevem, a tak se snažila navázat kamarádský kontakt. Jenže Martina díky zánětůmucha opět skoro neslyší, takže tam se může snažit, jak chce- odezva žádná...
Martina se ochotně vysoukala do křesla, na klín si usadila Růženu a sledovala, co bude. Dr. si vzala do ruky nějaké to svoje vyšetřovací šťourátko a otočila se na mě s dotazem: "Jak se jmenuje?"
- "Martina", říkám s klidem.
Dr. na to:"No já myslím tuhle" - a ukazuje na křeslo.
- Tak já zas tupě v domnění, že taky asi blbě slyší, přidám na hlasitosti odpovědi:"Martina!!"
Dr.:"Ale to prase. Nejdřív chci vyšetřit to prase ;-)"
- "Jo ták, prase, no to je naše Růžena... ale není zdravotně pojištěna :-)"
Poprvé za svůj život jsem se snad v této ordinaci musela smát. Dr. se taky chechtala, no nicméně chce Máťu i Růženu ještě vidět :-((

Monday, Monday...

9.2. 2009 - 147.den z 365

Monday, Monday,
can't trust that day
Monday, Monday,
sometimes it just turns out that way

... pro dnešní úvod jsem si vypůjčila text písně mých oblíbených The Mammas & The Pappas.
Pondělí mi totiž opravdu připadá jako ten nehůře snesitelný den z celého týdne. Tím spíš, že mě dneska čekala pravidelná kontrola na ortopedii s Majdou a při pohledu do kalendáře bylo jasné, že nás nemine ani "pátek 13." .... to jsou mi vyhlídky ;-)

Nevím, co to mám, ale kdykoli mi hrozí kontakt s lékařem, jsem totálně vyřízená. Mám stres z toho, co zas kde najdou, jaká další vyšetření si vymyslí... no a hlavně téměř každou návštěvu doprovází nějaký nezapomenutelný zážitek. Nejčastěji se o něj postará personál, když nám předvede profesionální přístup a zárověň etiku v praxi.
Ani dnes tomu (bohužel) nebylo jinak - máme prostě svoje rituály... :-(

Začnu tím pozitivním- čekárna dětského pavilonu se díky nadaci Chantal Poullain " ARCHA" změnila v hotový ráj pro děti. Interiér a vstupy do ordinací jsou vyzdobeny dřevěnými dekoracemi v příjemných barvách. Tady jsou ukázky:
- obytný domeček

- lavička "pod stromy"

- stěny mezi jednotlivými vstupy do ordinací zdobí motivy domácích zvířátek

.. v ordinaci ovšem už tak veselo nebylo...
V ordinaci byli dva lékaři . "náš" pan doktor + pan docent. Z Majdiny skoliozy byli oba docela vykulení a hned nás hnali na rentgen. To zanamenalo Majdu obléci a jet do vedlejšího pavilonu.
Po chvíli strávené v tamější čekárně mi bylo jasné, že kriteriem pro přijetí do zaměstnaneckého poměru rozhodně není inteligence...
Asi po 10minutách jsme se dostaly na řadu a následoval další boj- svlékání vozíčkáře na RTG stole. Je to bezva. Stůl nemá klasické nohy, je až k zemi "zaplechovaný" a u země je několik pedálů, kterými stůl lze polohovat- nahoru, dolů...a nevím kam ještě, víc pedálů jsem nestačila "omylem" ošlapat ;-) Nad stolem visí "RTG hlava", takže pokud zrovna dáváte pozor, abyste nešlápli na pedál dole, máte opravdu velikou šanci, že se řachnete do hlavy o to monstrum nad stolem.
Podařilo se mi Majdu svléknout a zůstat naživu! :-) Hurá! Tak ještě zapolohovat nohy, pánev, jak si přál pan docent a můžeme se fotit ... povedlo se - jenže sorry, nemám podepsaný papír, kde souhlasím s tím, že chci být dobrovolně ozářená jakožto doprovod vlastního dítěte a nebudu tudíž požadovat po nemocnici ani korunu, pokud mi pak z toho vznikne nějaká újma na zdraví. Tak všechno zpátky, v olověné vestě musím vez na recepci vyplnit a podepsat tiskopis. Honem zpátky- na stole mi "stydne pacient" ;-) 2.pokus vyšel.
Následoval trapas- dožadovala jsem se RTG snímku.. a ouha! To už se nedává! Všechno jde mimo člověka- virtuálně- pan docent měl snímky ve svém PC dříve než nás zpátky v čekárně :-)
Takže další pozitivum- doplnila jsem si vzdělání v oblasti techniky- snímek už nepožadovat- chtít ho vypálit na CD!
Pan docent popsal snímek a opět otevřel otázku: operace páteře. S Majdinou diagnozou není snadné najít odpověď, a tak zatím říkáme NE. Všechno jsme doma probrali, prostudovali na internetu, ale výsledek je asi takový, že je to 50:50.
Majda nechce. Bojí se a taknějak jsme si otevřeně řekli, co jí to dá a co jí to může vzít. Majda o všem popřemýšlela a nakonec si vyvodila svůj vlastní závěr/ten bohužel není veřejně publikovatelný.../. Pan docent hodlal situaci rozebírat jen se mnou, ale já si myslím že Majda už sama nejlíp ví, co ji kde bolí a co chce a nechce. Poprosila jsem ho, aby mohla i ona nahlížet na snímky a aby i ona k tomu mohla říci svoje.
A to je další věc, která se pravidelně a často opakuje: lékaři obvykle komunikují pouze se mnou- jakožto s doprovodem- "Co ji trápí? Co ji bolí? Jak se cítí?..." nechápu!!! Přitom na inetu je k mání Desatero komunikace s vozíčkářem.... no máme na to svoji metodu, ;-) Těm bystřejším rychle dojde, ti druzí dohrají svou hru až do konce....
Chtěla jsem zapůjčit RTG snímky pro fyzioterapeutku a ortotiku. Dr. vypsal žádanku, ať mi je sestra na RTG vypálí na CD. No to byl úkol pro paní za přepážkou! Reagovala výkřikem: "Ježišmarjá, Zdeni!! Pocem. Vona /to jako já/ chce vypálit snímky, co s tim mám dělat??"
Zdeni na mě koukla a povídá: "Vy už jste tu zas? Proč jste si to nenechala udělat hned? Kde to teď budu hledat???"
Tak jsem celkem odměřeně řekla, že snad je jedno, kdy jsem tu byla, když má pacient rodné číslo a jméno, nebude problém snímek dohledat.
No, Boženka a Zdeni bojovaly několik minut, než se jim úkon zdařil. Když se ani na 2. CD záznam nezachytil, ptala jsem se, jestli tam nemají někoho, kdo je toho schopen pořídit kopii záznamu? Zdeni byla drzá a pravila, že snad vidím, že na tom pracují- tak jsem jen odsekla, že učit by se to mohly mimo ordinační hodiny, že já po 2hodinách mám už jediný zájem- vypadnout. No naštěstí přišla třetí " osvícená krasavice" - a dílo se zdařilo.
Domů jsme dojely kolem půl čtvrté. Majda si šla lehnout. Mě rozbolela hlava a jsem ráda, že máme snad zas na rok pokoj....
Takže jsme si za svých 30Kč užily zábavy a poučení ažaž ;-))

Muzeum kubismu

8.2. 2009 - 146.den z 365

Do Muzea kubismu nás vytáhla Majda. Přišla s tím, že Jana - vedoucí dramaťáku- dělá o víkendu Černou Matku boží v Národní galerii. Vzhledem k tomu, že jsme neměli k dispozici žádné další informace, byli jsme lehce zmateni, ale kulturu a poznávání máme rádi, tak jsme začali pátrat na inetu.
A zjistili jsme, že Národní galerie v Praze oslavila 5. února práve 213.narozeniny, tudíž tento víken pořádá ve svých objektech nejrůznější doprovodné akce.

My jsme si vybrali Dům U Černé Matky Boží = Muzeum kubismu. V prospektech je prezentován jako bezbariérový, tak proč to nezkusit ;-)
Dům se nachází na rohu Ovocného trhu a Celetné ulice. největší problém byl s parkováním. Místa invalidů v centru Prahy byla klasicky obsazena vozy TAXI, nebo sporťáky značky Audi či Mercedes. Vždycky se bavím představou, co je v Praze movitých invalidních občanů a jakým způsobem se asi soukají s berlemi a vozíky do svých rychlých vozů :-))

Dům je smozřejmě vystavěn v kubistickém stylu a hned u vchodového portálu na úrovni 1.patra lze vidět "Černou Matku Boží".

Autorem tohoto nejstaršího kubistického domu v Praze je Josef Gočár, kterého v doprovodném tvořivém programu pro děti ztvárnila paní Hanka :-)

Prohlédli jsme si stálou expozici ve 2.a 3. patře, všude jsme se bez problémů s vozíkem dostali! Pouze průvodkyně- tedy hlídačky exponátů- by mohly být příjemnější - nebo alespoň vychovanější. Vstup do expozice byl možný pouze skrz dvoukřídlé dveře. Křídla byla úzká, a tak bylo třeba otevřít obě, aby vozík projel. Jsme zvyklí na sebeobsluhu, tudíž Wlk automaticky odjistil a otevřel i druhé křídlo. Hupkydupky, už u něj byla ona úřední osoba (zaměstnanec NG)- bez jakéhokoli pozdravu vyštěkla: "To dáte zpátky do původního stavu! Já tam nedosáhnu, podívejte, jak jsem malá..." No, to bylo panečku srdečné uvítání... tak jsme si prošli expozici, Majda okukovala zejména nohy židlí, které se z každého úhlu pohledu zdály být jiné, našla obrazy od Josefa Čapka a konstatovali jsme, že byl opravdu šikovný a na příkladech prezentovali znaky kubismu... a už tu byla zas ta "dáma" a vytrvale opakovala: "To dáte do původního stavu..."
A tak někdy bojuju s pokušením zařvat na ty lidi, aby šli někam!!! My jsme si přišli zpříjemnit den! A ne dávat věci do původního stavu... to jsme spíš čekali, že výjimečně NĚKDO udělá za nás... my totiž většinu dne trávíme tím, že dáváme věci do původního stavu... a tak jsme to ze zvyku udělali i tentokát...

Zelené cedule u výtahu lákaly návštěvníky na výtvarný ateliér do 5.patra. No a to bylo teprve to pravé! :-)
Tam nás Jana coby černá madona s Ježíškem v náručí vítala s úsměvem, ať si jdeme vytvořit kubistický obraz.

Majda vyfasovala černý papír a folii, na kterou měla kreslit věci viděné kubistickým okem :-) Bavilo ji to- nikdy před tím nic takového nedělala. Aby měla kde čerpat inspiraci, zašli jsme do 1.patra- do stylové kavárny. Nádhera!! V kubistické kavárně čekejte i stylové pečivo: hranatý větrník ;-)

Kávu vám donesou v hrníčku s kubistickým motivem a za celých 45Kč na tácku najdete i decku sody a sušenku.

V kavárně byla i spousta cizinců znavených procházkami po Praze, tak neváhali dát si nohy na židli. Na fotce jsou vidět i zajímavé lustry a taky mám splněnou podmínku Projektu 365 - autoportrét :-)

Majda si objednala horkou čokoládu a než čokoláda vychladla, malovala svůj kubistický obraz- osvětlení kavárny a vzor z hrnečků na kávu. To potom v zrdadlovém zařízení "Gočárohledu" vypadalo vyloženě umělecky:

Akci považujeme za velmi zdařilou. Myslím, že Majda už má představu o tom, co to byl kubismus. Jana Machalíková z DDM má náš velký obdiv- její energie a úžasné nápady jsou bezedné!! Víc takových lidí kolem sebe... to by se to žilo ;-))
Jano a Hanko, díky moc, podařilo se vám potěšit a vzdělat spoustu lidí a jistě jste i přehlušily neochotu kmenových zaměstanců NG starat se o návštěvníky- ti je bohužel považují spíše za obtížný hmyz :-(

Hotové obrázky vystavené na kubistickém okně vypadaly velmi zajímavě- no posuďte sami !

Oslava a rozlučka

7.2. 2009 - 145.den z 365

Dnešek patří ještě oslavě Majdiných narozenin a taky rozlučkovému posezení se strejdou- zítra ráno odlétá zpět do Vancouveru. :-(

Plánovali jsme slavnostní menu- Majda vybírala oběd- zvolila "plody moře". Máme rádi všechny ty krevety, langusty, sépiové kroužky a jiné potvory. Vařil pan Wlk- zkušený rybář :-)

Já oslnila až poté- a to Dinykošíčky.

Diny, máš velikou pochvalu- košíčky se líbily MOC! A dokonce budou slavit i zaoceánský úspěch- Jenda si je nafotil ze všech stran a už se těší, až jimi pohostí svoje kamarády v Kanadě ;-)
Jo! A jedla je i Majda- a to je tedy opravdu vyznamenání... něco jako řád Bíleho lva :-))

Majda si jako narozeninový dort objednala medovník. Koupila jsem takové zvláštní tenoučké svíčičky (made in China- jak jinak- takže zdravé asi moc nebudou ;-) ), ale hoří (velmi rychle) a prskají k tomu!

Tatínek vařil mořské příšery v kuchyni a Mikeš byl tak aktivní pomocník, že musel být vyhoštěn. Urazil se a natruc obsadil Wlkovi židli u stolu. Ten se snažil Mikeše vystrnadit, ale držel se pevně- všemi drápy :-)

Na odpoledne měla Majda pozvanou kamarádku. Moc se na ni těšila, takže bylo jasné, že dvě 12leté slečny rozhodně nebudou stát o přítomnost naší 4leté Martiny ;-) Snažila jsem se ji odlákat- nabídla DVD i volný PC, ale kdepak... No a pak jsem ji přichytila, jak špehuje klíčovou dírkou... :-))

Holky si povídaly, hrály hry - a k tomu všemu pouštěly CD Pink a Ewy F. asi na 30.... vůbec nechápu, jak tam Mikeš mohl vydržet a neohluchnout...

Večer jsme ještě hromadně zhlédli muzikál Mamma mia! ABBA je přece úžasná, ne? ;-)

Katzeterapie

6.2. 2009 - 144.den z 365

Achjo. Tak jsme s Martinkou zas po měsíci museli navštívit ORL. Opět se ozvaly uši. Jedno dokonce stačilo prasknout... Martinka je na tohle dobrá. Nedělá scény, nechá se ošetřit, neřve. Je doma.

Ráda si maluje a poslouchá pohádky. Teď je to trochu problém, protože díky zánětu a rýmě hodně špatně slyší, tudíž pobývat s ní v jedné místnosti, když si pouští rádio, je téměř nemožné. Rádio řve , hlasitost min. na 30... no hrůza.
Oblíbila si Kuře Napipi. V podání Vlastíka Brodského hotový skvost, ovšem když vám ho Vlastík stačí převyprávět 7x za dopoledne... ;-) Shodli jsme se, že Napipi upečeme v neděli k obědu :-))

Další oblíbenou činností jsou hrátky s Mikešem - tzv. katzeterapie ;-) Mikeš všechno vydrží. Někdy si zcela masochisticky o hrátky říká.

Tak tady si kupříkladu vlezl na židli, čímž si vykoledoval jízdu na kolotoči

... zatímco Martinka skládala puzzle, ubydlel se v krabici, takže jí pak několik dílků chybělo, protože Mikeš krabici nehodlal opustit. Martina ho chvíli přemlouvala, a pak fantazie opět zapracovala....

... a z Mikeše byl rázem námořník.
Tlačila ho před sebou a hulákala jak Pepin: "Mikeš jede lodííííí!"

Na nudu si Mikeš rozhodně stěžovat nemůže :-) A Martinka si ani nevzpomene, že ji něco bolí, protože neví, co dřív :-)

Umění děkovat

5.2. 2009 - 143.den z 365


Ráda se zabývám konáním dobrých skutků ;-) Prostě mám radost, když má pak někdo jiný taky radost... no a Wlk ještě s oblibou dodává: "Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán... já ti to říkal ... " - šíleně mi tím leze na nervy a o to víc, že má (skoro) vždycky pravdu :-(
Někdy totiž potom dotyčnému nestojím ani za mail či SMS, ve které by bylo třeba jen "diky ti".
Dneska mě moc potěšila právě tahle bonboniéra.

Donesla ji osobně paní, na které jsem minulý týden zkoušela své záchranářské schopnosti ;-), dnes odpoledne přišla poděkovat!! Tak mě to dojalo... tohle zrovna jsem udělala proto, že to prostě bylo potřeba...

A tak budu dneska veřejně děkovat- třeba policajtům, že jim konečně začalo vadit špatné parkování na trávnících a vyšrafovaných pruzích a já si je při tom ráno z auta vyfotila, protože jsem je na blogu už několikrát veřejně kritizovala, zaslouží i blogovou pochvalu!

A taky děkuju paní Blance B., což je speciální pedagožka, která zastřešuje Majdinu integraci do běžné školy. Je to paní, která se snaží handicapovaným dětem a jejich rodičům pomáhat s řešením problémů, které se objeví, když se snažítě provádět "integraci v praxi" :-( a o kterých se většinou nikde nahlas nemluví. Majda má teď vzhledem ke svému věku spoustu problémů (nejen) se svými vrstevníky, které ji trápí a dnešní rozhovor s paní Blankou ji viditělně uklidnil. Jsem ráda, že "kontrolní šetření" naší paní spec. pedagožky nespočívají v pouhém vyplnění formulářů. Vždycky si najde chvíli, aby vedla smysluplný a konstruktivní rozhovor. A vždycky se potom opravdu snaží pomoci.

Umění děkovat je důležité. Je potěšující a taky motivační... alespoň tak to cítím já....

A tak díky všem, kdo si sem chodí číst a občas napíší komentář, či mail :-)

Krátká noc

4.2. 2009 - 142.den z 365

...a po ní krušné ráno.

Dám sem obrázek ze včerejší večeře v restauraci. Kamkoli jdeme, beru s sebou pastelky a blok. Moc se mi to osvědčilo, obě holčičky rády malují, takže čekání u dr.- a nebo v restauraci na jídlo si krátí výtvarničením a neotravují "Kdy už to budee?" ;-) Majda, když byla menší, opisovala čínská písmena- to zabralo docela dost času :-)
Martinka se včera dala na portréty členů naší rodiny. Tak jsem si pod sklem na stole udělala výstavní galerii.
vysvětlivky: zleva: tatínek - poznávací zanamení uši :-), pak maminka - fialový svetr, pak Mikeš a poslední obrázek je Majdy - čínská obsluha ;-) )

Jídlo bylo výborné a bylo ho moc. Jindy nechutenstvím trpící Majda si pochutnávala až nezvykle. Snažila jsem se ji krotit, aby jí nebylo zle, ale všichni mě umravňovali: "Nech ji, má přece narozeniny...!"

No a ve 4:32 se z pokojíčku ozvalo: " Já budu asi zvracet!" Vyskočila jsem jak rybička. Na zvracet to UŽ ale to nebylo a na WC JEŠTĚ ne, takže jsem tam půl hodiny seděla na posteli .. nakonec nebylo nic. Majdu jsem zase založila do postele, sebe taky, ale bála jsem se usnout... takže dnešní den bude sakra dlouhý ;-), když tak brzy začal.
Ráno zkoušela, že by jako nešla do školy- tak jsem ji ujistila, že po flámu člověk musí fungovat úplně normálně a že to zkusí - tak zatím tam je :-)

Martinka je doma. Ve školce jsou děti hodně nemocné, prskají na všechny strany. Je hodná, hraje si a takhle naservírovala tatínkovi svačinu- tak doufám, že se taky nepřecpe k prasknutí :-)

Majda má narozeniny!

3.2. 2009 - 141.den z 365

Dnešní zápis bude vzpomínací.... před 12lety se nám narodila Majda. Ten den jsem byla moc a moc šťastná, měla jsem holčičku- samozřejmě krásnou a na první pohled i zdravou!
Netušila jsem, že mi právě tento den začíná "nový letopočet", že opojení z krásného miminka bude trvat jen pár měsíců, a pak...

Takhle vypadalo naše miminko pár hodin po narození a takhle dnes odpoledne ;-)

Za ty roky jsme zažili už různé oslavy narozenin, několikrát se slavilo i v nemocnici, protože únor je pro chřipkové epidemie hotovým rájem, takže dnešek byl úžasný už tím, že Majda byla zdravá!!
Těšila se na dárky a vyžádala si večeři v číně. Vše bylo domluvené a nachystané.... a aby to bylo trochu pestřejší, v noci Martinka brečela, že ji bolí ouško- pro změnu levé :-( Tak jsme to nějak rozkapali, vynechali plavání i školku a Maťa spala skoro celý den.

Po obědě jsme s Majdou zašli ke kadeřnici, toužila po novém účesu "do podkovy". Má, co chtěla, tak snad se bude líbit i holkám ve třídě ;-)

Navečer Martinka ožila, zapojila se do fronty gratulantů, namalovala Majdě přání, Majda dostala spoustu dárků a měla radost!!
Jenda zakoupil nádhernou květinu- doufejme, že ji neutrápíme ;-)

A na večeři se šlo do číny. Seděli jsme u kulatého otáčivého stolu a posílali si nejrůznější čínské dobroty. Majda si na závěr ještě poručila flambovaný míč, což je veliká delikatesa- zmrzlina v těstíčku, která vám "hoří před očima" :-)

Doufám, že na dnešní den bude Majda ráda vzpomínat a přeju jí další dlouhé roky života prožité ve zdraví!!!

Na Hromnice...

2.2. 2009 - 140.den z 365

... o jednu netradiční práci více!

Když poprvé napadl sníh, neodolal děda jeho kouzlu, vzal saně a vydal se s Martinkou sáňkovat. Domů přišli sice oba, ale po svých. Při jízdě z kopce sáně nadskočily a popruhy zatížené navíc ještě dědou nevydržely dopad a jezdcům se propadly zadky.
Děda má k řešení problémů takový ten jižanský přístup " maňana" - práce neuteče. Takže saně uklidil do sklepa a nehodlá je používat- nač taky, když se na nich nedá sedět, že? ;-)

Wlk to nevydržel, koupil nové popruhy a začal jako pavouček vyplétat nové sedátko.

Krásně se mu to povedlo!
Jen nevím, proč všechny svoje kutilské činnosti musí provádět vždycky v bytě???

Spací neděle

1.2. 2009 - 139.den z 365

1.měsíc letošního roku se překulil nějak rychle- alespoň mně se to zdá. A máme tu únor. Pro mě měsíc nejméně oblíbený. Asi mám špatné asociace a spojuju si ho stále s oslavami údajně "vítězného" února, kdy jsme se ve škole museli učit úderné, leč nesmyslné básně, na slavnostních shromážděních pak obdivovat Klementa, který se "právě vrátil z Hradu" a pět dělnické písně a hlavně- a to mě deptalo úplně nevíc: při výtvarce kreslit továrnu a jiné uvědomělé únorové motivy (a že jich nebylo málo!). Dodnes vidím ty svoje komíny a ozubené střechy pochybných továrních budov, které od p. učitelky nikdy nezískaly jedničku :-( Asi z nich vyzařovalo, s jakou nechutí jsem je malovala ;-) Potom se naskytlo další téma- to když to třídy vyzdobené našimi výkresy a rudými hvězdami přišel "milicionář" a povyprávěl od důležitosti existence této organizace a o svých zásluhách v boji proti třídnímu nepříteli - no a hurá- další výtvarné činění směřovalo k tomu, že jsme kreslili dojmy z besedy.... zkrátka únor si to u mě polepil jednou pro vždy a nevyžehlil si to ani tím, že po revoluci doplnil do kalendáře svátek sv. Valentýna a před 12lety přidal narození dcery Majdy :-)
A je dobře, že právě na něj vyzbylo jen 28dní ;-))

Dětem se dneska nechtělo ven. Po obědě si udělaly siestu. Martina vykřikovala, že spinkat rozhodně nepotřebuje ...

Majda přilákala Mikeše, ten se tvářil, že je neviditelný a stočil se na deku. Majda popadla knihu a vydržela by číst až do večera. Knihomolka obecná :-)

Mikeš probuzen ze sna ....

A já tu nejsem, protože jsem žádnou siestu neměla!! Žehlila jsem a i jinak se v domácnosti činila... a vůbec mě to netěšilo ;-)