Ve čtvrtek ráno jsme vystartovali směr Ostrava. Auto plně naložené, děti řádně natěšené- batůžky plné jídla a zábavy, skutečně byly vzorné!! Celou čtyřhodinovou cesty vydržely NEotravovat- to je rekord hodný zápisu ;-) Zvládli jsme to jen s jednou přestávkou na vyhlášené Rohlence- nedali jsme si utopence, ale jen macdonaldí kávu a něco na zub a frčeli jsme dál. Cílem byla malá vesnička 7km od městečka Vítkov.
V chaloupce nás čekala Katka se svými rodiči (už se známe z dřívějška). Shledání to bylo milé, vítání vřelé... až mě dojalo pomyšlení na to, že členové vlastní rodiny tak vřelí a kontaktní nejsou :-(
Po vydatném obědě, který maminka Danuška připravila podle Babicova receptu :-), jsme se vydali na procházku k nedaleké přehradě Kružberk vybudované na řece Moravici. Přehradu pamětníci jistě dobře znají ze socialistického TV seriálu "Velké sedlo". V reálu tato stavba slouží jako rezervoár pitné vody pro oblast Ostravska a taky jako ocrana před povodněmi, což prý opravdu zafungovalo.
Katka to měla vymyšlené dokonale. Domluvila se s rodiči, že si nechají děti na chalupě a my že budeme mít s Wlkem volno- a budeme mít bydlo u nich ve Vítkově. Děti byly radostí bez sebe. Jsou s Katkou rády. Já jsem tedy protestovala, že se to nehodí, ale přehlasovali mě, Wlk se taktně zdržel hlasování ;-)
Kolem 8.hodiny večerní Madlena drze pronesla: "Už byste měli jet. AŤ máte od nás klid..." Tak jsme je pomohli připravit ke spánku, sbalili si svoje dvě tašky nezbytností a jeli nocovat "do bytu".
Tam mě pobavil smysl pro detail- paní domácí nám stylově povlékla do "vlčích máků" :-))
Spát se nám nechtělo... to je škoda času :-)- sedla k internetu, abych okoukla, co podnikneme druhý den. Bloggerka Lenka , která bydlí nedaleko, mi hbitě poslala pár tipů na výlety, telefonovaly jsme spolu, zatímco Wlk se vrhl na údržbu všech technických zařízení v bytě- naladil kanály na TV, pošťoural PC... :-) klasika. Povolání je mu koníčkem, z něhož prakticky nesesedá ;-)
Když už tedy TV naladil, dívali jsme se na film Post Bellum a kolem půlnoci zalezli do vlčích máků. Až potud romantická idyla...
Ve 2:30 se rozdrnčel můj mobil. Koukla jsme na displej: "Katka" - v tu chvíli mi bylo jasné, že nevolá, aby se zeptala, jak se máme... na druhém konci telefonu mluvil její tatínek: "Ahoj. Madlence není dobře. Chce, abys přijela. Kačenka je u ní. Já jsem Jirka..." chudák, byl z toho paf... Tak tohle jsme tedy opravdu nečekali. Vyskočili jsme z pelechu, naházeli na sebe oblečení, věci zpět do tašky a vyběhli na parkoviště. Vedle našeho vozu stál vůz policejní- hlídka seděla uvnitř a pozorovala okolí.
No, nemyslete si, že našli odvahu nás legitimovat- přišlo jim to úplně normální, že z paneláku ve 3ráno vyběhnou dva šílenci s taškami v ruce (Wlk ověnčený technikou- noťas, foťák :-)) - skočí do auta a zběsile odjíždějí... pozorovali to úúúplně v klidu.
Během 10minut jsme dorazili na místo. Majda opakovaně zvracela, bolelo ji břicho a byla zelená. Achjo :-((
Obskakovali jsme ji a rozjímali, co bude a jak bude. Do rána jsem tedy nespala ani minutu. Jen doufala, že to bude lepší a podaří se nám to "ustát" v domácím prostředí.

