Umění děkovat

5.2. 2009 - 143.den z 365


Ráda se zabývám konáním dobrých skutků ;-) Prostě mám radost, když má pak někdo jiný taky radost... no a Wlk ještě s oblibou dodává: "Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán... já ti to říkal ... " - šíleně mi tím leze na nervy a o to víc, že má (skoro) vždycky pravdu :-(
Někdy totiž potom dotyčnému nestojím ani za mail či SMS, ve které by bylo třeba jen "diky ti".
Dneska mě moc potěšila právě tahle bonboniéra.

Donesla ji osobně paní, na které jsem minulý týden zkoušela své záchranářské schopnosti ;-), dnes odpoledne přišla poděkovat!! Tak mě to dojalo... tohle zrovna jsem udělala proto, že to prostě bylo potřeba...

A tak budu dneska veřejně děkovat- třeba policajtům, že jim konečně začalo vadit špatné parkování na trávnících a vyšrafovaných pruzích a já si je při tom ráno z auta vyfotila, protože jsem je na blogu už několikrát veřejně kritizovala, zaslouží i blogovou pochvalu!

A taky děkuju paní Blance B., což je speciální pedagožka, která zastřešuje Majdinu integraci do běžné školy. Je to paní, která se snaží handicapovaným dětem a jejich rodičům pomáhat s řešením problémů, které se objeví, když se snažítě provádět "integraci v praxi" :-( a o kterých se většinou nikde nahlas nemluví. Majda má teď vzhledem ke svému věku spoustu problémů (nejen) se svými vrstevníky, které ji trápí a dnešní rozhovor s paní Blankou ji viditělně uklidnil. Jsem ráda, že "kontrolní šetření" naší paní spec. pedagožky nespočívají v pouhém vyplnění formulářů. Vždycky si najde chvíli, aby vedla smysluplný a konstruktivní rozhovor. A vždycky se potom opravdu snaží pomoci.

Umění děkovat je důležité. Je potěšující a taky motivační... alespoň tak to cítím já....

A tak díky všem, kdo si sem chodí číst a občas napíší komentář, či mail :-)

Krátká noc

4.2. 2009 - 142.den z 365

...a po ní krušné ráno.

Dám sem obrázek ze včerejší večeře v restauraci. Kamkoli jdeme, beru s sebou pastelky a blok. Moc se mi to osvědčilo, obě holčičky rády malují, takže čekání u dr.- a nebo v restauraci na jídlo si krátí výtvarničením a neotravují "Kdy už to budee?" ;-) Majda, když byla menší, opisovala čínská písmena- to zabralo docela dost času :-)
Martinka se včera dala na portréty členů naší rodiny. Tak jsem si pod sklem na stole udělala výstavní galerii.
vysvětlivky: zleva: tatínek - poznávací zanamení uši :-), pak maminka - fialový svetr, pak Mikeš a poslední obrázek je Majdy - čínská obsluha ;-) )

Jídlo bylo výborné a bylo ho moc. Jindy nechutenstvím trpící Majda si pochutnávala až nezvykle. Snažila jsem se ji krotit, aby jí nebylo zle, ale všichni mě umravňovali: "Nech ji, má přece narozeniny...!"

No a ve 4:32 se z pokojíčku ozvalo: " Já budu asi zvracet!" Vyskočila jsem jak rybička. Na zvracet to UŽ ale to nebylo a na WC JEŠTĚ ne, takže jsem tam půl hodiny seděla na posteli .. nakonec nebylo nic. Majdu jsem zase založila do postele, sebe taky, ale bála jsem se usnout... takže dnešní den bude sakra dlouhý ;-), když tak brzy začal.
Ráno zkoušela, že by jako nešla do školy- tak jsem ji ujistila, že po flámu člověk musí fungovat úplně normálně a že to zkusí - tak zatím tam je :-)

Martinka je doma. Ve školce jsou děti hodně nemocné, prskají na všechny strany. Je hodná, hraje si a takhle naservírovala tatínkovi svačinu- tak doufám, že se taky nepřecpe k prasknutí :-)

Majda má narozeniny!

3.2. 2009 - 141.den z 365

Dnešní zápis bude vzpomínací.... před 12lety se nám narodila Majda. Ten den jsem byla moc a moc šťastná, měla jsem holčičku- samozřejmě krásnou a na první pohled i zdravou!
Netušila jsem, že mi právě tento den začíná "nový letopočet", že opojení z krásného miminka bude trvat jen pár měsíců, a pak...

Takhle vypadalo naše miminko pár hodin po narození a takhle dnes odpoledne ;-)

Za ty roky jsme zažili už různé oslavy narozenin, několikrát se slavilo i v nemocnici, protože únor je pro chřipkové epidemie hotovým rájem, takže dnešek byl úžasný už tím, že Majda byla zdravá!!
Těšila se na dárky a vyžádala si večeři v číně. Vše bylo domluvené a nachystané.... a aby to bylo trochu pestřejší, v noci Martinka brečela, že ji bolí ouško- pro změnu levé :-( Tak jsme to nějak rozkapali, vynechali plavání i školku a Maťa spala skoro celý den.

Po obědě jsme s Majdou zašli ke kadeřnici, toužila po novém účesu "do podkovy". Má, co chtěla, tak snad se bude líbit i holkám ve třídě ;-)

Navečer Martinka ožila, zapojila se do fronty gratulantů, namalovala Majdě přání, Majda dostala spoustu dárků a měla radost!!
Jenda zakoupil nádhernou květinu- doufejme, že ji neutrápíme ;-)

A na večeři se šlo do číny. Seděli jsme u kulatého otáčivého stolu a posílali si nejrůznější čínské dobroty. Majda si na závěr ještě poručila flambovaný míč, což je veliká delikatesa- zmrzlina v těstíčku, která vám "hoří před očima" :-)

Doufám, že na dnešní den bude Majda ráda vzpomínat a přeju jí další dlouhé roky života prožité ve zdraví!!!

Na Hromnice...

2.2. 2009 - 140.den z 365

... o jednu netradiční práci více!

Když poprvé napadl sníh, neodolal děda jeho kouzlu, vzal saně a vydal se s Martinkou sáňkovat. Domů přišli sice oba, ale po svých. Při jízdě z kopce sáně nadskočily a popruhy zatížené navíc ještě dědou nevydržely dopad a jezdcům se propadly zadky.
Děda má k řešení problémů takový ten jižanský přístup " maňana" - práce neuteče. Takže saně uklidil do sklepa a nehodlá je používat- nač taky, když se na nich nedá sedět, že? ;-)

Wlk to nevydržel, koupil nové popruhy a začal jako pavouček vyplétat nové sedátko.

Krásně se mu to povedlo!
Jen nevím, proč všechny svoje kutilské činnosti musí provádět vždycky v bytě???

Spací neděle

1.2. 2009 - 139.den z 365

1.měsíc letošního roku se překulil nějak rychle- alespoň mně se to zdá. A máme tu únor. Pro mě měsíc nejméně oblíbený. Asi mám špatné asociace a spojuju si ho stále s oslavami údajně "vítězného" února, kdy jsme se ve škole museli učit úderné, leč nesmyslné básně, na slavnostních shromážděních pak obdivovat Klementa, který se "právě vrátil z Hradu" a pět dělnické písně a hlavně- a to mě deptalo úplně nevíc: při výtvarce kreslit továrnu a jiné uvědomělé únorové motivy (a že jich nebylo málo!). Dodnes vidím ty svoje komíny a ozubené střechy pochybných továrních budov, které od p. učitelky nikdy nezískaly jedničku :-( Asi z nich vyzařovalo, s jakou nechutí jsem je malovala ;-) Potom se naskytlo další téma- to když to třídy vyzdobené našimi výkresy a rudými hvězdami přišel "milicionář" a povyprávěl od důležitosti existence této organizace a o svých zásluhách v boji proti třídnímu nepříteli - no a hurá- další výtvarné činění směřovalo k tomu, že jsme kreslili dojmy z besedy.... zkrátka únor si to u mě polepil jednou pro vždy a nevyžehlil si to ani tím, že po revoluci doplnil do kalendáře svátek sv. Valentýna a před 12lety přidal narození dcery Majdy :-)
A je dobře, že právě na něj vyzbylo jen 28dní ;-))

Dětem se dneska nechtělo ven. Po obědě si udělaly siestu. Martina vykřikovala, že spinkat rozhodně nepotřebuje ...

Majda přilákala Mikeše, ten se tvářil, že je neviditelný a stočil se na deku. Majda popadla knihu a vydržela by číst až do večera. Knihomolka obecná :-)

Mikeš probuzen ze sna ....

A já tu nejsem, protože jsem žádnou siestu neměla!! Žehlila jsem a i jinak se v domácnosti činila... a vůbec mě to netěšilo ;-)

Družba národů

31.1. 2009 - 138.den z 365

Družba národů, které mají o tolik hodin odlišné časové pásmo, probíhá tak, že vlastně není čas na spaní ;-)
Pořád se vypráví, občas dojde ke komickým jazykovým situacím (které miluju!!), protože přecejen po 40letech je angličtina pro Jendu jazykem častěji používaným- a tak mu vždycky trvá, než se "rozmluví" :-) - a to pak třeba anglická slovíčka dostávají české koncovky a anglická slovesa se časují (já si to "vyprintuju") - a je to prostě legrace.
Děti se těšily, jak Jendu budou učit hry, a tak po nocích má debatní kroužek s námi a přes den ho okupují děti. Dneska mu připravily den her- tady zrovna hraje Noemovu archu a snaží se do lodi sehnat všechna zvířata v potřebném počtu a jde mu z toho hlava kolem :-)

Vítáme, slavíme!

30.1. 2009 - 137.den z 365

Od rána byly děti jak na trní. Očekávali jsme přílet strejdy Jendy. Strejda je bratr našeho dědy a je vždy vzácnou návštěvou. V roce 68 zjistil, že než trávit roky ve vězení za svoje protisocialistické postoje, bude lepší zkusit žít na jiném místě planety. Odešel do Kanady. Pak jsme se 22let neviděli.Teď se vídáme i vícekrát do roka a hlavně díky mailu jsme v kontaktu pořád.
Děda si vzal na starost uvítací ceremoniál - a takhle to s holčičkami připravili ;-)

My jsme na večer měli naplánovanou kulturu- za pěkné výzo jsme Majdu pozvali do divadla na představení " Hodně smíchu a pár slz aneb Co život dal a vzal Betty MacDonaldové" .
Hrály Carmen Mayerová, která coby kamarádka Betty vzpomínala na roky strávené s Betty a její rodinou- a Tereza Kostková- coby Betty. Bylo to velmi roztomilé představení.
Majda od Betty četla soubor "výchovných" knížek Paní Láryfáry a vždycky se u toho moc chechtala. Mně se líbí, jak Betty píše. Píše zdánlivě o obyčejných věcech, ale krásně- její popisy běžných věcí- jako třeba popis domu- jsou přímo ukázkové! Tereza Kostková mě velmi mile překvapila. Znám ji vlastně pouze z TV jako konferenciérku taneční soutěže StarDance, ale jako herečka měla dneska u mě premiéru. Má jiskru ;-) a roli si vyloženě užívala.

Mám se od Betty co učit! Pohlížet na život optimistickým okem, to je velké umění a určitě není vždy snadné najít si na některých situacích to "pozitivní". Ale je to úžasná a záviděníhodná dovednost!!

------------------------------

"... Milovat život a radovat se z něho, ať je jaký chce - to byla maminčina koncepce a od útlého dětství nám vštěpovala pohrdání k sebe se litujícím "nemrcouchům" a učila nás hledat ve všem něco dobrého, zajímavého a veselého...." - tak u Betty se to mamince opravdu povedlo....

Ilustrační foto jsem pořídila bez blesku a tajně ;-) - je to záběr na scénu ( o přestávce) .

Aktovku mi pod hlavu nedávejte!

29.1. 2009 - 136.den z 365

Od rána jsem měla adrenalinových akcí víc, než jsem půdovně měla v plánu. Majda se chystala na vysvědčení- a to taky mělo být hlavní událostí dneška.... jenže jak se navečer ukázalo - nebylo, ačkoli musím říct, že přes všechny svoje zdravotní problémy a znevýhodnění se Majda moc a moc snažila a donesla samé jedničky.

Když vidím, s jakými obtížemi některé úkoly dělá... musím říct, že ji obdivuju. Měli jsme pro ni za odměnu nachystáno pár sladkostí a taky má slíbené hned zítra divadlo- "pro dospělé" ;-) Tak snad se zavděčíme.

Školy se teď snaží odlišovat se nejrůznějšími věcmi: vymýšlejí atraktivní názvy předmětů ( u nás se už neučí "občanka", ale JaS = Já a společnost) a taky hodnocení žáků má být co nejšetrnější, aby ty chudinky nebyly stresované ;-)
Naše škola dává k vysvědčení ještě 2listy slovního hodnocení "výchov". Děti z nich mají sice známku, ale ještě dostanou "povídání". Nic proti- nápad asi dobrý, ale mně to povídání přijde dost strohé, neosobní. Zkrátka- úča vybírá z několika nabízených možností a je to. No dávám k nahlédnutí ....

Odpoledne mě zaskočila událost, která rozhodně nebyla plánovaná.
Učím v přízemí, právě končila hodina, když děti začaly vykřikovat: "Venku upadla paní!" jedna holčička se rozplakala- ta paní byla její maminka. Byly skoro 4hodiny odpoledne, a tak před vchodem čekalo několik maminek, aby si děti vyzvedly. Vyběhla jsem ven, paní byla v bezvědomí. Jedna maminka na nic nečekala, ihned volala 155. Jiná "aktivní" maminka začala paní oživovat po svém. Hned jí nacpala aktovku pod hlavu! Vzhledem k tomu, že se mi v loňském roce podařilo při různých příležitostech absolvovat asi 3 školení 1.pomoci, vím, že taška pod hlavu není to pravé- a okamžitě jsem tašku odhodila- maminka (značně hysterická) začala řvát, ať si jdu učit a nevšímám si toho a šup- už cpala paní pod hlavu kapucu a další nesmysly. Sestra po telefonu říkala, co se má s nemocnou dělat, jenže- je to potíž, když vám tam takhle někdo škodí. "Dejte osobu na záda, uvolněte dýchací cesty"- šup- potřetí kabelu pod hlavu a lup na bok. Jsem větší ;-), a tak jsem si prosadila svou, že paní bude ležet bez KABELY pod hlavou a na zádech!! RZ přijela do 5minut, paní se lehce probírala, ale nebylo to nicmoc. Honem jsem ještě chtěla zavolat jejímu manželovi, ale jako napotvoru- p.učitelka dětem vybrala žákovské knížky, a tam mají děti zapsaná i telef. čísla na rodiče- blahořečila jsem rodičům, že dostali nápad, napsat tyto údaje ještě na lísteček do penálu! Tatínek pracuje za rohem, takže doběhl ještě než sanita odjela.
Hysterická paní vysvětlovala záchranářům, že to bude dobré, že ani nemuseli jezdit....

Na mě to celé dolehlo až doma. Prostě jsem si uvědomila, že být v davu lidí, neznamená být v bezpečí. Tady se nedělo nic dramatického- netekla krev, nikdo neřval bolestí... a přesto se našel jedinec, který, kdyby zasahoval sám, byl by schopen- v dobré víře- připravit člověka na onen svět.
Cpát někomu aktovku pod hlavu, to je dost zastaralá a životu neprospívající metoda. Však si to zkuste, o co líp se vám bude dýchat, když bradu v ostrém úhlu přitiskenete k hrudi... Hlavně ta hysterie... ostatní maminky přihlížely, ale alespoň neškodily.

Tak si říkám, že mám taky stavy, kdy jeden stres střídá druhý a že mám někdy dojem, že to se mnou praští... ode dneška si ještě říkám, až to se mnou přaští, ať mi prohoha nikdo necpe aktovku pod hlavu. Chci umřít přirozenou smrtí, ne být zadušena, byť v dobré vůli!

RZ funguje, záchrana po telefonu bezva věc- úplně nejlepší, když jeden telefonuje a druhý koná (a nikdo mu tam neškodí) .

Wlk si celou historku se zájmem vyslechl, pochválil mě, že jako záchranář jsem dost dobrá, ale jako spolubydlící .... ;-) ten si o tu aktovku vyloženě koleduje ;-))

Plaváčci

28.1. 2009 - 135.den z 365

Nějak se nám nakumulovaly hodiny plavání. Tím, že Martinka byla celý prosinec nemocná, jsme teď v bazéně i 3hodiny týdně!

Musím ji pochválit. Udělala za těch pár měsíců velký pokrok. Zatímco v létě nevstoupila do bazénu jinak, než vyzbrojena kruhem a zároveň rukávky a nejlépe ještě svírajíc pevně moji ruku či nohu, teď je v pohodě. Vody se nebojí, na plavání se těší - a to všechno hlavně díky lektorce Aničce. Anička je důkazem toho, že jedna věc se dá provádět různými způsoby. Ona je s dětmi ve vodě, ukazuje a trpělivě vysvětluje, co a jak mají dělat. Pokud někdo nechce, netlačí na pilu, ale pomaloučku, polehoučku si plaváčka dostane tam, kam potřebuje ;-) Hodiny jsou pestré, používá nejrůznější pomůcky- destičky, motýlky, žížaly, pásy, míčky ... vše je barevné, a tak se to dětem líbí.
Když byla nemocná, jiná lektorka se toho chopila po svém- vyučovala pouze ze břehu(?) - a vysvětlujte na dálku 4-5letým dětem povely jako : "uchopte míček do levé ruky, ... dej si motýlka za hlavu, ale nelehejte na něj..."
Dneska jsem paní lektorku pozorovala, měla jinou skupinu- rodiče s dětmi- a opět nesmočila nohu ...
Naštěstí naše Anička je už zdravá a opět vlastnoručně a s úsměvem naše děti máchala ;-)

Hradní pán

27.1. 2009 - 134.den z 365

Martinka si ve svém domečku stavěla z kostek a Mikeš se stal živou součástí stavby. Většinou na hradě obývá bílá paní, u nás je hradním pánem bílý pán :-)