PF * 2011

31.12.2010

Rok 2010 má dnes k dispozici poslední den.
Poslední den v roce se lidé mají tendence veselit, setkávat se s přáteli, požívat alkohol ve větší míře, nacpávat se dobrotami, které během roku běžně nekonzumují...a taky bilancovat. Jaký ten uplynulý rok byl- co dal, co vzal...

Pro mě byl uplynulý rok rychlý.
Bohatý na nová setkání, bohatý na události a zážitky všeho druhu. Všichni jsme ho přežili- a to je hlavní! ;-)

Chodí mi krásná PF - děkuji za ně. Obdivuji nápaditost a originalitu některých fotek a přání :-))

A přidávám nahlédnutí PF od Martinky ;-)

A všem návštěvníkům blogu a přátelům přeju, 

aby ten nový rok byl po všech stránkách dobrý 

a aby si jej ve zdraví užívali!

                 

Ať jsou vám hvězdy i kočky nakloněny 
po celý rok  2011! :-))   

         

Pan Kaplan v ABC

29.12.2010

Poslední středa letošního roku patřila kultuře.  Odpoledne jsem zvládla divadélko s Martinkou - hráli Sněhurku v Divadle v Celetné a já zjistila, že nedám dohromady jména sedmi trpaslíků!!! :-(

Na večer jsme měli lítky do Divadla ABC na divadelní zpracování našeho oblíbeného románu Leo Rostena "Pan Kaplan má třídu rád". Lístky jsem kupovala někdy v říjnu, protože je neustále vyprodáno. A pak jsem na ně málem zapomněla- hledala jsem je až na Štědrý den, abych je Majdě dala  pod stromeček ;-) Divadlo ABC, jehož patrony jsou moji zamilovaní a nesmrtelní V+W,

je totiž bezbariérové! :-))

Je to sice trochu dobrodružné, ale těm vytrvalým se zadaří dostat se až na místo určení.
Pro pobavení a poučení popíšu naši cestu:
Autem jsme jeli jednosměrnou, avšak rušnou ulicí- V Jámě. Když jsme zahlédla nápis "U Nováků" - řvu na Wlka: "Zastav, tady potřebujeme vystoupit, tady je vchod!" Wlk se ošíval, že jede uprostřed kolony aut, ale nakonec poslechl - hodil tam blikačky a zastavil. Řidič ve voze za námi nechápal, co s e děje, ale zařadil zpátečku- pochopil, že  se NĚCO bude dít! Oba jsme se vyřítili z auta, Wlk rozrazil zadní dveře vozu, já postranní  a začali jsme vykládat plošinu a vozík. Máme to zmáknuté, 2minuty nám botahě stačí :-) Vyndali jsme Majdu, zandali plošinu, Wlk skočil do auta a odjel hledat parkovací místo, zatímco já se jala hledat výtah. Vstoupily jsme do pasáže U Nováků, odchytila jsem vrátného, že jdu do divadla a hledám výtah a do kterého patra mám jet. Ukázal mi výtah a řekl, že do suterénu. Trochu jsem znejistěla, ale uklidnil mě, že si mě tam vyzvednou. Tak jo, mám lístky na balkon, jedu do suterénu úplně jiné budovy... v suterénu se nás ujal jiný vrátný, který hned někam telefonoval a hlásil : "Už jsou tady!" :-)
Přišla uvaděčka a já stále čekala na nějaký transport do jiné úrovně... a ono ne- tím, že jsem sjela do suterénu, ocitla jsem se na balkoně divadla :-) ???

Majda se těšila. Knížku četla a když byla na jaře v nemocnici, společnost jí dělala dvě namluvená CD a léčba smíchem zapůsobila :-) Takže divadelní verze nám chyběla do sbírky.

Představení je poněkud statické- děj se odehrává ve třídě  newyorské večerní jazykové školy, kde se sešli cizinci z různých zemí, kteří se snaží studovat angličtinu. Kdo se někdy v životě učil jakýkoli cizí jazyk, ví, jak zákeřná je gramatika. Celé představení je postaveno na prvcích jazykové komiky. Hlavního hrdinu - úporně snaživého studenta pana Kaplana - vytvořil Oldřich Vízner. Hra je proložená písněmi všech druhů :-) Mě velice příjemně překvapila Jitka Smutná v roli uklizečky. Je namaskovaná k nepoznání- jako černoška- a zpívá skvěle ;-)

Představení se bude jistě líbit všem, kdo znají literární předlohu. Ten, kdo jde na představení "bez přípravy", bude možná trochu zaskočen,  divák se musí  zpočátku dost soustředit na to, aby jednotlivým postavám porozuměl- komolí češtinu, mluví  s příšerným přízvukem ;-) ... ale nám se to líbilo, Majda se chechtala, až se zajíkala a divadlo bylo zase vyprodané.

Musím ještě pochválit personál divadla. Obsluhu vozíčkáře mají zmáknutou, uvaděčky  jsou komunikativní - a dokonce si od nás o přestávce vzaly lístky ze šatny, že nám vyzvednou věci, abychom nemuseli čekat frontu po představení. Takový servis potěší!

Závěrem: Byl to příjemný večer plný legrace. Stojí za námahu sehnat si lístky :-)

Zde si můžete poslechnout ukázku z CD.

Vánoční atmosféra

26.12.2010

Advent vůbec nebyl poklidný, jak se od něj očekává. Díky sněhové nadílce se pražské ulice staly pro Majdu nesjízdné, a tak měla většinu prosincových dní "domácí vězení" :-(

V neděli odpoledne jsme se konečně vypravili na Staroměstské náměstí, abychom dětem ukázali strom a výzdobu. Turisti jsou unešeni, foťáky jen cvakají, stánkaři si mnou ruce, protože ceny za běžné mlsky jsou samozřejmě evropské :-)
Možná by mi k radosti stačilo méně svítících vloček v ulicích a více odklizených chodníků...

Pohled na Týnský chrám je úchvatný v kterékoli roční době ... vánoční strom obrovský, třpytící se ...

Samozřejmě všude davy lidí a nesnesitelní taxikáři, kteří by nejradši vozili turisty přímo do radnice - troubí, agresivně najíždějí na jiné řidiče, protože mají pocit, že nejsou dost vidět, když po silnici jede ještě někdo jiný... je to banda mafiánů a nikdo s nimi nic nezmůže. My měli problém zaparkovat- aby ne: všechna vozíčkářská místa poblíž Staromáku obsazená taxikáři. :-((

U stánků se svařákem a s trdelníky zástup mlsounů. Ale jsou výborné a krásně voní, takže ani my jsme neodolali ;-)

Hodinka nám k okouknutí atmosféry v tom mrazu bohatě stačila.

Majda byla promrzlá hned. Naštěstí Ježíšek občas neodolá pokušení a koupí i nějakou "ptákovinu" ;-) - a donesl jí  gelová nahřívátka- je to takový polštářek ( Majda má červené srdíčko)  naplněný jakýmsi roztokem, v němž plave plíšek- a ten, když se zlomí, začnou se v roztoku dít nějaké chemické procesy- a ono to začne topit. Majda byla nadšená a pochvalovala si tento vynález. :-)

Pro každého něco

25.12.2010

Pod stromečkem se našlo pro každého něco. Za nejoriginálnější dar považuju proutěnou přepravku na cocoura a ještě originálnější možná byla její cesta k nám pod stromeček :-)

Nákupem jsem pověřila Lenku. Na kočky je sice alergická ;-), ale jezdí na nákupy do Polska- no a tam je k mání nepřeberné množství proutěných výrobků za ceny mnohonásobně nižší. Nakupovaly jsme přes telefon ;-) Lenka vyfotila 2typy "klecí", oměřila je - a když Polákovi líčila, na jakého "kota pani klec potřebuje" , málem se smíchy vyvrátil z bot. Lenka mu vylíčila, že je to britská červená, takže by na kleci chtěla nějakou červenou parádu a že kot bude mít podle všeho asi 10kg, tak aby byla dost prostorná. Polák přeházel hromady, až našel. Lenka ještě sekýrovala, že kovová dvířka kazí estetický dojem, aŤ najde s proutěnými... myslím, že si pán oddychl, když viděl Lenčiny paty :-)

No a nastal problém, jak klec dopravit z Hořic do Prahy. České poště ji Lenka za žádnou cenu svěřit nechtěla, prohlásila, že si tam ve skladu na ni někdo dřepne a ona že pojede pro novou.
Logistických variant jsme vymyslely  několik. Nakonec se do toho ale vložila babička, která okomentovala naši  neschopnost a pravila, že to zvíře tu klec snad letos pod stromečkem ani  mít nebude - no a využila tedy kanál služební. Jenže vzhledem k tomu, že někteří zaměstnanci se ke služebním vozům v minulosti chovali velmi neuctivě a přepravovali v nich třeba i posekanou trávu :-), zaměstnavatel se toho domákl a vydal přísný zákaz přepravování soukromých zásilek!!
Lenka tedy dostala úkol klec zabalit "hlavně nenápadně" . Kurýr zásilku vyzvedl a předal dále. Vzhledem k tomu, že se východočeská sekce firmy chystala do Prahy na vánoční večírek, všichni vnímali obrovskou zásilku jako novoroční žert  :-)) Naštěstí... ;-) Ani nevím, jestli babička přiznala, co se transportovalo :-))
Klec dorazila včas.
Tobínek ji hned obydlel. A sluší mu!
Díky, Lenko!!! A za ušetřenou pětistovku zaplatíme telefonní účty a nakoupíme alkohol a oslavíme, že další rok je za námi :-)))

Já jsem dostala originál obrazu. Autorem koláže je pan Wlk ;-)

Jsem ráda, že rodina taky vnímá moji potřebu údržby tělesného aparátu... tak ještě najít nějaký vhodný termín- a můžu vyrazit. ;-)

Štědrý den

24.12.2010

Štědrý den v naší rodině byl samozřejmě štědrý nejen v oblasti materiální, ale nebyla nouze ani o zážitky.
Stromeček ( koupený "lastminute") tatínek do noci usazoval do stojánku. V obýváku na parketách piloval, sekal, řezal a piliny a třísky lítaly  k potěšení cocoura všude kolem.... až ho nakonec ukotvil do stojánku, který každoročně častuje nelichotivými přívlastky.

Děti se  nemohly dočkat a hned po snídani se daly do zdobení. Dohadovaly se, kam kterou ozdobu umístí, aby na ni bylo dobře vidět, Majda neustále Martinku usměrňovala: "Opatrně, aŤ to NEROZBIJEŠ!!" ... A všichni jsme měli tak trochu strach, co bude stromečku říkat náš pubescentní cocour, ale ten jej přijal celkem v klidu. Očichal ho, několikrát obešel dokola, ale rozhodně po něm nehodlal šplhat a houpat se na řetězech, jak nám mnozí optimisticky prorokovali ;-)

Asi hodinu po dozdobení to u nás vypadalo tahkle:

Stromeček jaksi nebyl náležitě ukotven, takže reagoval na moje projití okolo pádem. Prostě to s ním švihlo :-)
Ozvalo se řinčení ozdob, já ho postavila- a on se zase skácel...  Wlk pochopil, že jej bude muset přivázat nějakým lanem k něčemu pevnému ... děti si daly druhé kolo zdobení...alespoŇ jim čekání na večer rychleji uteklo.... ;-)

Odpoledne jsem se již tradičně vypravila na hřbitov. Jezdím na venkov. Hřbitov je u kostela, odkud k němu vede kaštanová alej.
Těšila jsem se. Možná to někomu bude znít morbidně. Ale já se opravdu těšila na to, až vstoupím do toho ticha, kde budou znít jen varhany (jak ten člověk v takové zimě může hrát tak krásně??...)

V kostele je k vidění beltém pozoruhodného vzezření. Autor Václav Sokol pojal jeho kompozici "věžovitě".

Postavičky stoupají k jeslím kolemdokola. Zajímavý a neotřelý nápad!

K vidění jsou krásné detaily:

Vzala jsem si do lucerničky kousek betlémského světla a za nepříjemného deště se vydala kaštanovou alejí, abych zavzpomínala na ty, kteří mi za svého života byli tak milí a blízcí... 

Moje milovaná babička mě totiž opustila právě na Štědrý den - 24.12.1990 :-(((

Je to asi neuvěřitelné, ale i v tom našem blázinci se podařilo zrealizovat večer se vším, co k tomu patří. Proběhla večeře, stromeček nakonec zůstal stát na určeném  místě ozdoben ... Ježíšek se nenechal odradit vším, co jsme  mu poslední dny předvedli ;-), a tak i dárky se pod ním objevily .... to bylo radosti!

Předvánoční pohodu

 21.12.2010


...u nás prožívá leda kocour.

Moje angína se k ústupu nemá. Asi nechce být na Vánoce sama.  Ráno mi v laborce odebrali asi půllitru krve. Chemie konečně začala působit, ulevilo se mi.

Okamžitě jsem se vrhla na lednici a nacpala se vším možným- po tom 3denním půstu ;-) Wlk jen koulel očima, že si kombinací "tlačenka-cukroví-pomelo" koleduju o výlet na pohotovost :-) K ničemu takovému samozřejmě nedošlo, zapila jsem to zdravým zeleným čajem, čímž jsem všechno špatné znegovala ;-)
Ihned jsem roztopila troubu, abych konečně zpracovala ta těsta, co na mě trpělivě čekala několik dlouhých dní v lednici. Pěkně uleželá... švestky naložené týden v rumu, ty se budou rozplývat! :-) Volné chvíle jsem prokládala žehlením, neboť halda nabývala nebývalých rozměrů. Šla jsem do plnění úkolů s tím, že co stihnu - to bude, a co ne, bez toho se to taky obejde.

23.12.

Neodkladně jsem musela na nákup. Za cíl své  cesty jsem si zvolila Tesco, abych ještě doladila pár drobností a doplnila proviant. Ten týdenní výpadek už prostě nedoženu :-(
Venku smogová mlha, že nebylo vidět na krok. Lidí a aut na ulicích víc než kdy jindy. Všichni nervózní a nerudní. Já nevím, kdy se k sobě chtějí chovat hezky... asi  tu  hodinu u štědrovečerního stolu. To by mělo zas na rok stačit.

V Tescu se hádali o košíky, o místo u poklady, popoháněli pokladní, ať pracuje rychleji, až tam jeden "pan rychlý" rozlil  na pokladní pás vodu do odstřikovačů a všude byl v tu ránu smrad a mokro a bylo po pospíchání- čekalo se na úklidovou četu ... děs.
Nákup jsem zkrátila. Nebavilo mě to. Vlastně jsem nepotřebovala nic životnědůležitého.

Cestou domů jsem ještě hodlala pořídit stromeček, což se mi v Baumaxu ani v OBI nepodařilo. Ceny rozhodně neodpovídly vizáži severských jedlí.

V noci jsem se vrhla na balení dárků. Kreativní - ovšem časově dost náročná- činnost. Do postele jsem padla ve 2 ráno.

Veselé Vánoce vám přejí popeláři!

20.12.2010

Pravidelný svoz odpadu byl dnes poněkud dramatický. Krom běžného rámusení, které při akci popeláři provozují, se ozvaly ještě zvuky podezřelé. Letěla jsem k oknu a spatřila, že jsme dostali od popelářů dárek. Nabourali nám auto.

Řidič měl nakázáno vyvézt odpad, tak prostě neřešil, že se lehce změnila situace a komunikace je plná sněhových hald. Lidi poctivě uklízejí chodníky, ale kam s odhrabaným sněhem? Silnici už týden neuklízel nikdo. No a tak se stalo, že popelářský vůz vjel do závěje, sklouzl ...

 .... a ozvalo se: BUCH!  Tím mu odpověděl levý bok našeho auta :-(((
/dveře teď nejdou otevírat a samozřejmě jsou promáčklé a odřené na plech :-( /

Takhle bylo "tělo na tělo"

Otevřela jsem okno, jenže kvůli angíně nemůžu jaksi moc hulákat ;-) Volám na toho umělce, co jako dělá??? A jen jsme viděla, jak rve zrcátko... :-((((

No a frajer byl ještě dotčen a řval na mě: "Tady nemáte co parkovat! když je sníh!!"
Tak my měli auto na milimetr od chodníku, aut je plná ulice a on místo aby sklapl uši a omlouval se, tak mě ještě na úvod seřve?!! No to neměl dělat...

Zmobilizovala jsem síly a přidala na hlasitosti a jala mladíka poučit o slušném chování: "Tak hele, když vidíte, že tady není kudy projet tím vaším velkým vozem, tak sem nemáte jezdit, nebo máte zavolat na úřad, aŤ sníh odklidí, jinak nevyvezete a jestli to s tím neumíte, tak si vlezte za něco menšího! Vy mně poničíte auto a ještě budete drzej! Tak to snad dáte do pořádku a omluvíte se ne!?? Vypněte motor, jdu dolů!!"
... koukal, ale motor vyplnul.

Dolů jsem poslala Wlka (ten je klidnější :-) ) - vzala foťák a vrčela, ať se pánové usmívají, že budou slavní :-))
Frajer mezitím zchladl- Wlkovi se už omlouval a asi byl rád, že nemusí jednat se mnou ;-)

No ale na situaci to nic nemění: další starost navíc, papíry, lítání po pojišťovně a servisu... prostě tohle jsme na zpestření předvánoční pohody ještě neměli... naše autíčko utrpělo tento rok již 3.úraz. Vždy byl originální

Tak vzhůru do roku nového, vstříc novým dobrodružstvím...taknějak tuším, že o ně ZAS nebude nouze ...

.............................................

No a den jsme zakončila návštěvou ORL, protože moje angína od pátku udělala pokrok ve vývoji jen v tom, že jsem otekla a nemohla ani jíst a pít, ani otočit hlavou- vizáž golema - tělo bez krku :-(
Paní dr. ze mě radost neměla. Změnila mi ATB, píchla kortikoidy, udělala výtěry, přičemž mi vytáhla jazyk až bůhví kam a nařídila návštěvu zítra ráno včetně odběrů krve. Budeme mě zkoumat. :-(((

Já ani tu blbou angínu nemůžu mít se standardním průběhem. O své výkonnosti pomlčím. Zvládám jen běžné úkony údržby domácnosti, jsem grogy.

Odposlechnuto

Už jsem tu několikrát psala, že mám ráda takové ty odposlechnuté rozhovory. Nemyslím soukromé, ale  ty, co se vedou v MHD, v samoobsluze, či někde v čekárně u doktora. Tento se odehrál  v zařízení pro děti předškolní, a tak jsem rozhodně nečekala, že bude tak "ostrý" :-)  Kdo nerad sprostá slova, aŤ raději dál nečte.

Minulý týden jsem  musela do školky domluvit nějaké organizační věci s paní učitelkou. Byl čas svačiny, takže velká šance, že se budeme vzájemně slyšet.  Děti seděly u stolečků a některé preparovaly z namazaného krajíčku plátek rajčete, jiné zas vrstvu pomazánky... radši jsem svůj pohled upřela jinam ;-)

Po chvíli se od stolečku vyřítil kluk a hulákal: "Paní učitelkopaníučitelko!!!"
Učitelka ho zcela automaticky usadila: "Marku, to počká. Já se tady teď bavím s paní, jdi svačit, pak si to povíme!"
Marek byl úplně brunátný. Poskakoval snožmo a nedal se zaplašit: "Když já to musím říct teď HNED!!!"
Paní učitelka nedbala naléhavosti případu a opakovala to, co už řekla a poprosila ho, aŤ se laskavě posadí a v klidu dosvačí.
Marek nevydržel, poskakoval a k tomu vyrtvale  hulákal: "Já to ale řeknu a řeknu! Hugo řekl SERE!"
Kousla jsem se do rtu, neb smát se okatě mi v tu chvíli připadalo  nevýchovné.
Paní učitelka zbystřila: "Cože?!" a hned se jala situaci vyšetřit: "Hugo! Jak to, že mluvíš sprostě?"
A co na to Hugo? S ledovým klidem odvětil: "Protože mě SERE!"

Nevěřila jsem vlastním uším. Těm klukům je 5-6let!
Paní učitelka mu vyčinila a hnala Huga do koupelny, aŤ si vypláchne pusu od těch ošklivých slov.
Ójé, to byla potupa! Hugo by snad byl býval raději dostal na zadek. Zdráhal se, ale nakonec šel. Co si o tom všem myslel, bylo dost čitelné ;-)

Taky míváte dny, kdy byste jejich valnou část strávili v koupelně ;-) 

Z jedné směny na druhou

16.-19.12.2010

Posledních pár týdnů mám dojem, že z rychlosti, jakou nabralo moje žití, se mi lehce dělá zle. Do toho ještě přibyly vánoční povinnosti, takže do postele padám hodně po půlnoci. Nezdá se mi nic, jen ráno, když zvoní budík, mám dojem, že je to zlý sen...

Ve čtvrtek to u nás třeba vypadalo takhle:

Z práce jsem se pěšky doplazila závějemi v půl šesté večer. Hned se na mě vrhly děti - pořád něco povídají, nebo řešíme úkoly... 
Martinka se těšila na pečení cukroví. Slíbila jsem jí, že bude nacpávat pracny do formiček. Zatímco se pracky pekly, trénovala čtení. Moc ji to baví, jenže jak čte jedno a to samé 5x dokola, pak už nečte, ale recituje zpaměti. Vytáhla jsem tedy nějaký starý slabikář, a tak se do čtení vrhla s chutí.
Do toho Majda studovala přírodopis a průběžně mě zahrnovala dotazy s kosterní tematikou :-)  měla jsem dojem, že se zblázním. Od rána jsem neměla chvíli klidu!

A do toho všeho ještě mňoukal kocour, který je neustále při chuti a snaží se dobýt do plechové krabice s granulemi.

Pracky se dopekly.

Vlk zmizel na pravidelný volejbal. Než jsem připravila něco k jídlu, uložila děti a poklidila taknějak, bylo skoro půl desáté. Klasika.

V pátek ráno mi nebylo nějak dobře. Chvíli zima, chvíli teplo... bolest v krku, Vidina víkendu mě dohnala k návštěvě ORL- no a mám angínu. Zas tu mojí. Pravou. Takže vypadám jak golem- krk zmizel, polykat nelze - alespoň zhubnu ;-) Chroupu penicilin a střídám to s ibalginem, zkrátka k předvánoční pohodě daleko.

Děti využívají mé neškodnosti a vesele vlčí, jejich psací stůl připomíná jedo velké smetiště. Tak já nevím, jestli k nám letos Ježíšek bude mít odvahu zaletět... aby se tu nenakazil, nebo v tom binci neztratil...

"Dost bylo Santy Clause, vraťme dětem Ježíška!"

11.12.2010

V sobotu jsem musela vyrazit do města - pochytat nějaké dárky. Objednala jsem si v Luxoru několik knih, a tak jsem si řekla, že projdu vánoční trhy na Výstavišti a cestou vyzvednu ty knihy.

Jenže na Václaváku bylo opět velmi rušno a z amplionu zaznívaly věty, které jednoznačně odsuzovaly účinkování obtloustlého amerického Santy na české předvánoční scéně. Jsem pro. Mně se to taky nelíbí, ačkoli jsem neměla v úmyslu zrovna dneska jít kvůli tomu veřejně manifestovat ;-) 
Ale vedu již několik let svůj soukromý odboj: nekupuju žádné vánoční ozdoby, papíry, ubrousky a jiné propriety, na nichž je tento veselý vánoční muž vyobrazen.

V horní části Václaváku "u koně" probíhaly soutěže: Vyhoď si svého Santu do kontejneru. Přičemž figury byly v nadživotní velikosti a dalo to dost práce :-)) Ale účastníci se velmi příjemně bavili!

Jinak jsem nákupům moc nedala- respektive davy mne odpudily, abych do některých obchodů vstoupila.
Knihy nezklamaly. Než jsem se prokličkovala  k pokladně, kde jsem měla zásilku  již nachystanou, samozřejmě jsem nasbírala další hromádku písemností... takže mi celý nákup slečna musela rozložit do tří tašek a cifra na účtence byla omračující. 
Letos prostě všichni dostanou knihu. Český národ údajně nečte, takže je třeba to napravit :-)
 Knihy mají v Luxoru krásné a je jich dost pro všechny. A co víc: personál je ochotný a umí i poradit!

Vánoční Barování

6.12.2010

Tentokrát jsem lístky na Barování dostala. Prošvihla jsem totiž předprodej! (Jak se to mohlo stát???! Já závislák největší jsme si to prostě nezapsala a byla děsně překvapená, že předprodej už proběhl!! Ještěže na mě občas taky někdo myslí-díky, Šárie :-)) Lístky tentokráte stály dvojnásobnou cenu, neb polovina z ceny vstupenky šla na konto Studia Oáza., což jsme samozřejmě akceptovali, protože kdy jindy už by člověk měl konat dobré skutky ...  než v čase vánočním.

Sandra Nováková opět nezklamala a sezvala tolik zajímavých hostů, že večer končil po 2.hodině ranní. On tam ten čas nějak neúměrně rychle letí ;-)

Předvedly se hvězdy různých žánrů i velikostí. Totálně mi zaplnily kartu ve foťáku!! To se mi ještě nestalo :-) některé herečky by měly možná zůstat věrny své profesi a zpěv si nechat spíše do soukromí...

Dnešní příspěvek bude tedy hodně audio-vizuální :-)
Vojta Dyk, Jan Maxián a Jakub Prachař  a jejich opěvování Mikuláše přivodilo publiku záchvaty smíchu (a mně zhoršilo kvalitu obrazu-je u všech klipů silně roztřesený :-) :




Celé Barování se neslo v duchu vánočního žertování. Skvěle ho moderoval Filip Rajmont, z něhož si Martina Bártová udělala soba Rudolfa a zapojila ho do svého pěveckého vystoupení :-)




Na Jitku Čvančarovou je nejen pěkná podívaná. Svým zpěvem umí posluchače dojmout k slzám a při potlesku je zvednout ze židlí:




Já to prostě nechápu: ti lidi se potkají u baru a tam se domluví, co by si spolu mohli zazpívat. A hned s tím jdou na jeviště... a ono je to úžasné!!!

Mezi stálé hosty patří supina Eddie Stoilow. Pokaždé je tu jmenuju, ale nikdy jsem nedala ukázku jejich produkce- tak tady je a věnuju ji Andree, která tuto píseň nemohla nikde vysurfovat a údajně si je ráda pouští při úklidu- tak aŤ jí ten vánoční úklid jde pěkně od ruky  :-)




Samozřejmě nelze vyjmenovat všechny účinkující. Vystřídalo se jich dost. K mé velké lítosti chyběl u klavíru Ondra Brzobohatý a taky Tomáš Klus se svou neskutečnou výřečností, ale při některých scénkách se na to dalo rychle zapomenout. Dostavil se i - nyní už světově známý :-)- Richard Nedvěd se svými kouzly- toho ale budu případným zájemcům distribuovat přes úschvovnu.cz - je moc velký a je škoda ho stříhat :-)

Za největší úlet večera prohlašuju scénku, kterou jsem si pracovně nazvala "Obtížný hmyz" a hlavní představitele jistě každý hravě identifikuje sám:



Byl to seznační večer při svíčkách, řádně jsem pocvičila smíchem svou bránici a těším se, že snad budu mít štěstí a budu moci zajít i na lednové Barování :-)))
Do té doby musím dohnat spánkový deficit!!! (ještě nevím, jak to udělám - snad nějaké novoroční předsevzetí mi pomůže problém vyřešit... ;-) )

O pravosti Mikuláše

5.12.2010

Když byla Majda malá a chodila do školky, padl na mě (patrně nějakým zmanipulovaným řízením) los, že budu dětem dělat Mikuláše. A tak, abych jim to "nepokazila", pojala jsem svou roli zodpovědně ;-) a za velkého nadávání a láteření, že tedy rozhodně nebude upečeno, ani uklizeno, vznikl kostým. Dopadlo to tak, že po několik dlouhých let se každoročně ozývaly moje kamarádky, jestli přijdeme s čertem i k nim, napravit to, co rodiče během roku ve výchově svých ratolestí zanedbali :-)

Letos jsem se radovala. Čert dal výpověď, že už ho to nebaví. Vůbec jsem ho nepřemlouvala a s radostí hned napsala všem zájemcům SMS, že letos tedy ruším angažmá, neb se naše výchovná skupina rozpadla.

Martinka už je v 1.třídě, a tak začíná tušit, jak se věci mají.
V pátek přišla ze školy s objevným sdělením: "Mami, víš, že ty čerti jsou jen převlečený lidi?! U nás ve třídě byli a byli to deváťáci. Poznala jsem tam Verču. Měla pantofle!"  Nijak jsem jí to nevymlouvala.
Zato když své zjištění reprodukovala Majdě, ta ji pohotově setřela: "No to je jasný. Pravý choděj totiž jen domů!" ... aha a Martina byla za tam, kde byla...nevěděla NIC...

Kamarádky se nehodlaly smířit s tím, že privátní mikulášská taškařice letos neproběhne- a já měla najdenou čerty dva! Mohla jsem si vybrat! To jsem tedy nečekala... a tak to dopadlo takhle:

Opět jsem nachystala kostým a šlo se... ;-)

 Martinu měla hlídat babička, než vypadnu z domu, abych se v klidu mohla vyžehlit a namaskovat. Jenže babička vymýšlela samé neskutečné aktivity. Martina neustále pro něco chodila domů. Jednou pastelky, pak zas napít... už jsem toho měla dost, protože jsem vždycky všechny  ty propriety musela někam zahodit, pak to složitě štrachat...a už zas dupkala Martina po schodech. Napsala jsem babičce výhružnou SMS, že jestli to dítě nebude hlídat pořádně, osdnese ji čert! ;-)

 Babička tedy zavřela Martinu v kuchyni. Postavila ji k oknu, aby vyčihovala Mikuláše... prima nápad. Takže by přímo online viděla, jak Mikuláš vychází z našeho domu, sedá do našeho auta... Vlítla jsem tam, stáhla rolety až k parapetu a zažřvala na ně: "Nechte si zataženo. Utíká vám teplo!" ...a sjela babičku pohledem, aby bylo jasno, že ani tuto aktivitu nepovažuji za vhodnou!

Obešli jsem všechy štace, čert utržil do pytle jednoho dudlíka, umounil všechny dětské tváře, vyhrozili jsme i dospělákům (na každého se něco najde ;-))  a konečná byla u nás.

 Jaké bylo moje překvapení, když čert Martinku rozplakal. Celkem suverénně tvrdila, že nezlobí, až Majda utrousila: "Jen řekni, jak se tu vztekáš..." ...a to stačilo a slzy tekly proudem. Bylo mi jí líto. Vzlykala a hájila se, že úkoly píše a pomáhá Majdě..., ale nepráskla ji, že je drzá a taky zlobí. (ještěže vím, jak to doma chodí!) Hned jsem tedy Majdě útok vrátila a vyzvala ji, aby něco zazpívala.

Vytřeštila na mě oči- jako co dělám??? Ale já trvala - nebo trval :-) na svém: "Tak zarecituj!"
"Nic neumím!", sveřepě zapíral puboš.
"Alejo. něco určitě umíš. SpusŤ Máj!"
"Máj? Teď? Na Mikuláše?", nevěřícně kulila oči Madlena a bylo dost čitelné, co si v tuto chvíli myslí...
"Jasně. Je zzzima. Tak se alespoŇ zahřejeme poslechem..."
Měla mě viditelně plnézuby, ale viděla, že není zbytí a opravdu spustila :-)) 

Čert bohužel nikoho neodnesl a myslím, že příště už mu tu jeho "pravost" nikdo neschroupne :-))... ale stejně je to hezké období tohle hraní si na čerty, Mikuláše a ježíšky... bude mi to líto, až odroste i Martinka :-(

Sněhová nadílka

29.11.2010

Celou noc hustě sněžilo, a tak při ráno při pohledu z okna mě rozhodně nenapadaly žádné romantické myšlenky. Sníh v Praze mi navozuje jen jedinou představu: lopatu a nesjízdnost silnic a chodníků. Jo, v našem případě i chodníků :-((  V našem případě nestačí odházet prostor pro auto, ale je třeba odházet  další tři metry pro plošinu za ním a pro najíždějící vozík. Dneska jsme si to odhazování dali 3x za den. Možná mi do rána odpadnou lopatky. Zatracená zima. Pro mne by rok mohl mít jen tři roční období a zima by tam vůbec nemusela figurovat. Tu ať si nechají na horách ;-)

Martina byla ovšem jiného názoru. Jásala a těšila se, že půjde odpoledne ven. Stavět iglú a sněhuláka. Sotva jsme přišli ze školy, lítala kolem baráku a vyzpěvovala si: "Život je nááádhernýýý..."
Nevím, proč ji to napadlo zrovna při pohledu na to bílé nadělení... hold každý máme jiné asociace. Já jsem kupříkladu na nádherný život dnes nepomyslela ani jednou. ;-)
...snad zítra k tomu bude příležitost...

Poklidný adventní čas

28.11.2010 - 1.adventní neděle

... u nás začal opět netradičně, ale rozhodně ne poklidně.

Wlk  po čtvrteční návštěvě zubaře skončil v sobotu na zubní pohotovosti. Ráno se vzbudil a vypadal, jako by pozřel pingpongový míček. Zub ho bolel, tvář natekla, a tak vyrazil směr Karlák. Během dopoledne od něj přicházely z čekárny samé stresující SMS: jakože je tam snad celá Praha, že tam nikdo nežertuje, že na hodinu vypli proud a že doktor tudíž jen trhá... docela se mi ulevilo, když konečně ve 14h. napsal, že je po zákroku a že dojede i sám domů. Dobelhal se, pochválil pana práci a jednání doktora, obložil si pusu chladivými polštářky a zalezl úpět na samotku.  Já vyrazila směr Globus- pro ATB do lékárny a pro přesnídávky a zmrzliny, aby vůbec něco mohl jíst.

Dneska jsem dotvořila adventní věnec. Nějak se mi díky focení při osvětlení nevyvedl v reálných barvách- je bílo-stříbrný :-)  Jen jsem neodolala a nakoupila jako dekoraci "andělská křídla"- to jsme ještě neměli!Tak jen doufám, že se mi na ně nepodívá kocour a neočeše jim ta peříčka ;-)

A tady jsem pro názornost zvěčnila náš lazaret (zapózovali na mou žádost ;-) ).
Za pozornost stojí pravá tvář pana Wlka a Martinčino levé oko hrající po nečekaném střetu s umyvadlem všemi barvami...

Ohlédnutí

23.-27.11.2010

Tento týden mě nějak pohltil boj s časem. Já nevím, co dělám, že se nestíhám ...

V úterý náš kočičák oslavil půl roku. Je to kus kočičího kluka. Vypadá spíš jako medvídek. HuŇatý kožich myje několikrát denně- už si našel svůj systém :-) Jakmile se někdo přiblíží k jeho misce, vypálí a letí přes celý byt, aby hlasitým řvaním upozornil na to, že miska je prázdná. Je stále při chuti a bere cokoli. Minulý týden jsme krájela okurku, jedno kolečko se mi skutálelo na zem- a Toby ho viděl první... bylo jeho. Opravdu ho schroupal. Chodí za námi jako pejsek a nejkrásnější je, když spí :-)

Další svěřenci naší domácnosti si vedou různě- každý po svém... Martina se ve škole "zamyslela" a při vyhazování odpadků do koše, který se klasicky nachází pod umyvadlem, ono umyvadlo přehlédla - prudce se ohnula a přišla s monoklem na oku. Monokl mění barvy každým dnem. Martina prý plakala jen tiše na WC. Zatloukla to i před paní učitelkou! Je to takový malý hrdobec ;-)

Ve čtvrtek jsem vezla Majdu do školy. Sotva jsem zaparkovala, už na mě vyběhla zástupkyně, že by se mnou potřebovala mluvit. Cestou od auta mi šrotovalo v hlavě, co asi bude tématem našeho rozhovoru. A byla jsem mile překvapena!! Táhla mě do třídy, aby mi ukázala, jak s panem ředitelem naměřili a vymysleli přesun nábytku, aby se tam Majda vešla a mohla si lehnout i ve třídě, když ji budou bolet záda- a sledovat při tom výklad- docela mě to rozesmálo- jednak, že to řeší "už" v 8.třídě, když s tím "otravuju" od 6. (na 1.stupni to tak měla), jednak jak to měli nakreslené na podlaze křídou: kam se co přesune ... jsem si představila tu přípravvnou fázi- vyměřování a zakreslování :-)) No a opravdu mi to udělalo radost. Velkou radost, kterou vlastně kazí jen to, že to nešlo vykomunikovat nějakým normálním způsobem. Že tomu muselo předcházet divadlo se vším všudy a tak vůbec...

Jinak od tohoto týdne má Majda nový rozvrh...:-)  Tělocviky, z nichž je zcela osvobozena,  jsou sice ráno, ale jsou to okrajové hodiny, takže se v klidu prospí, doma nasnídá a jedeme do školy později. Hurá! Nemusí trávit 8hodin měsíčně zbytečně ve škole...  proč to tak nemohlo být hned... to je pouze řečnická otázka! Nekomentuju. Už ani nežasnu. Vedení školy tímto děkuji, že se po několika mých urgencích  zamyslelo nad všemi připomínkami a uznalo, že nejsou úplně od věci. Jsem  ráda, že se blýsklo na lepší časy a mohlo by to tak pokračovat ;-)

V pátek jsem musela na nákup. Jezdím do Kauflandu. Mám to nejblíž a není to ten hypermarket, kde člověk nachodí 3km, než nasbírá do megakoše základní potraviny. Věkový průměr nakupujících  v dopoledních je cca 65let. Šílím! Důchodci se obvykle hádají o košíky, předbíhají se ve frontě u pokladny, pak se hádají s pokladní, že to nestojí tolik, kolik ukazuje pokladna... - tentokrát zas ztropili scénu u vážení zeleniny.  V Kauflandu používají -patrně pro větší názornost- na váze obrázky. Jenže když máte na krámě 6druhů jablek, poznejte u váhy, které je to vaše- červeno-žluté, nebo žluto-červené? Bezpečně tam poznávám jen banány :-)

No a jedni důchodci měli s sebou asi 5letou vnučku, která chtěla ta tlačítka váhy mačkat. To ovšem popudilo jiného spěchajícího seniora, který zařval z plných plic: "Dejte pokoj s tím harantem. Tady lidi pospíchaj a vy si tu hrajte s váhou!"
"Je to vaše dítě? Není! Tak mu nenadávejte do harantů a hleďte si svých harantů!", odsekl děda holčičky.
"Já vám říkám, a´t ten harant dá ty pracky pryč, nebo vám to všechno vyházím na zem. Nemám čas si tady s vámi hrát!!! Koukněte, jakou jste tu vytvořili frontu", ještě zuřivěji řval ten nespokojenec. (stáli tam 4lidi v řadě)
Holčička už nakrabovala. Babička ji těšila, že není harant, ale její roztomilá holčička, řvali na toho nerudného dědka a přidali se i další... no hotová mela. Kam se hrabou Homolkovi!  Pozorovala jsem to z povzdálí... a nechápala...

Listopadové Barování

b21.- 22.11.2010

Stal se zázrak a my jsme měli to štěstí, že jsme zas mohli vyrazit na Barování. Boj o lístky se pro nás stal sportem. Naštěstí sportujeme jako jeden mnohapočetný tým, takže to zatím vždycky "nějak dopadlo" :-)

Toto barování bylo jubilejní: třicáté a konalo se výjimečně v neděli. Malostranská beseda opět praskala ve švech :-) Tentokrát s námi šli i  Marcela se Slávkem. Odjezd byl dramatický- časově to vůbec neklaplo, protože venkovani zrovna ten den měli potřebu měnit zimní gumy, pak zas nemohli nastartovat... zkrátka samé potíže.   :-))

Barování opět nezklamalo. Nevím, jak  to Sandra Nováková s Filipem Rajmontem dělají, ale sezvou vždycky bandu úžasných muzikantů. Zbrusu novým hostem pořadu byla skupina "Šťastní a Veselí". Pobavil mě název, ale i to, že jedním z muzikantů byl Rofy, kterého jsme před lety obdivovali v české verzi muzikálu CATS jako kocoura Rambajze- byl vynikající!.

Skvělý a vtipný byl i Saša Minajev. Spustil písně v ruštině, v češtině....

Anglicky, česky, francouzsky a rusky ...to zpívá kdekdo, ale persky - to umí výborně jen Ali Amiri. Stejně dobře si prý vede i ve své lékařské profesi- dermatologa- to říkal sám Filip Rajmont, který se u něj léčil :-)

Velký potlesk sklidil klasicky Eddie Stoilow. Chodí tam rádi, vždycky velice děkují za potlesk a přízeň... jen mi malinko vadí, že na Barování hrají pořád stejné písničky.

No a můj favorit a miláček publika Ondřej Brzobohatý tradičně nezklamal. Jojo, takhle to vypadá, když má někdo talent .. jeho duet s Elvisem se musí prostě vidět :-))

Bylo toho samozřejmě mnohem víc. Končilo se dvě hodiny po půlnoci. Venku pršelo a vůbec bylo nevlídno, ale to nevadilo. Byli jsme plni zážitků a dojmů, Marcela se Slávkem rovněž unešeni a nakaženi závislostí zvanou "barománie" :-)) Domů jsme jeli autem. Řídila Marcela, která jediná tam celý večer seděla s coca colou. Cestu jsme si krátili tím, že jsme ji se Slávkem fotili, jak řídí naše velké žluté auto, což působilo patrně šoky protijedoucím autům, neb řidiči jistě registrovali záře blesků našich foťáků- bezpohcyby evokující myšlenku na focení radarem za překročení rychlosti. :-) Bavili jsem se tím báječně a docela dlouho :-))

Jediným slabším momentem je spánkový deficit, který si návštěvou tothoto pořadu 100% navodíte a celý dlouhý týden budete dohánět.

Dohrabali jsme se domů skoro ve 3 ráno. Mě čekalo ještě jedno překvapení... kocour dostal chuŤ na makové buchty, které mi Marcela přivezla v krabičce. Vynaložil velké úsilí, aby se do krabičky dostal, takže ubrus na stole byl shrnutý do jedné velké koule, ale zadařilo se-  a všechny buchty byly okousané a roztahané po pokoji. Já se na ně tak těšila!! Myslela jsem, že ho přetrhnu. Chtěla jsem tu spoušť alespoŇ částěčně zlikvidovat, ale jak jsem  sáhla po příručním luxu, spadl ze zdi- rána jak hrom... takže všichni bezpečně věděli, že jsme se vrátili domů. To bylo ráno chytrých dotazů.... ;-)

Ten nenažranec jeden nenažranej britskej  nedostal za trest  do misky granule, jak očekával, ale nakrájela jsme mu tam tu makovou buchtu, co okousal.
Nevyvedlo ho to z míry.  S klidem ji zkonzumoval...
Účinky opia se projevily záhy: nahrabal si pod sebe deku a prospal celé dopoledne s nacpaným břichem.

S přáteli

20.11.2010


... jsme strávili celou sobotu.

Na přátelích je krásné to, že si je vybereme sami. Sami si určíme, koho si pustíme do svého soukromí. Jsou to lidé, kteří zpravidla nejvíce vyhovují našim představavám, sdílejí naše radosti, ale především mají pochopení pro naše starosti a trápení. Na setkání s nimi se těšíme, jejich přítomnost je nám příjemná a  máme si s nimi stále co říct. Bývá jich jen omezený počet - a o to víc je bolestivá jejich zrada, či případná ztráta. Obojí znám  a s obojím jsem se vyrovnávala velmi složitě a dlouho. :-((

V tomto ohledu ke mně byl Osud štědrý. Na nedostatek přátel si nemohu stěžovat, jsem ráda obklopena příjemnými lidmi. Pěstuju si je! ;-) A ty nejstarší mám z období, kdy jsem chodila do školky :-)

Přítelkyni R. mám z dob studií na VŠ. Ani nevím, jak jsme se daly dohromady, každopádně nám to vydrželo dlouhé roky. Sdílely jsme spolu starosti studijní, pak řešily vztahy- "kdo je ten pravý" :-), nakonec jsme se ve stejném roce vdávaly a začaly probírat starosti s potomky. Úžasné je, že si i naši manželé padli do oka a děti jakbysmet, takže když dojde na setkání-  nikdo se nenudí. 

Největším problémem je vždy dohodnutí termínu návštěvy :-( Tentokrát se to potařilo asi napočtvrté. Zašli jsme do naší oblíbené řecké restaurace, abychom si den nekazili vařením ;-)
 Naši hosté byli unešeni!
Fotku vlastní produkce nemám, neb jsme s R. pořád klevetily :-) Tak tady jedna ilustrační od pana Wlka.

R. přivezla dva metr dlouhé zákusky. A k tomu asi 10tašek všehomožného... to už tak prostě chodí. Na venkově mají dojem, že se v Praze nežije tak dobře, takže nám pokaždé musejí nadlepšit :-) Máme největší problém ty jejich tašky v našem 3+1 ubytovat a přesvědčit je, že takové množství všeho normálně nejíme, nepotřebujeme a nekupujeme... ale je to marné. Za pár měsíců to zkusí znovu: vykrmit nás ;-)

Pánská sekce probírala problémy technického rázu, vytáhli svoje PC a byli naprosto blažení, že jsme vypadly do vedlejší místnosti. Holčičky se věnovaly tanci- Majda sice netančila, ale věděla nejlíp, jak poradit.

Mě nejvíc pobavily dárky od Adélky- bude jí 10let a miluje navlékání korálů. Adélka si pro každého připravila dárek. Já jsem dostala krásné  korále. Říkám jim pracovně "kostky ledu" navlečené na šňůrce. Balíček byl opatřen superoriginální jmenovkou :-)

Wlk dostal propisku s jmenovkou: Michal ENTER Vlček :-))

Moc jsme si den užili, návštěva odjela až pozdě večer a po jejich odjezdu jsem zjistila, že jsem zapomněla vyndat z lednice medovník, kvůli němuž jsem ráno Wlka vzbudila- aby ho dojel koupit. Když jsem otevřela lednici a spatřila tam tu nedotčenou krabici s doretm,  málem mě kleplo... tak snad příště :-))
To mají z toho, že sem vozí tolik věcí, jsem pak roztěkaná a pro jeno zapomenu druhé. 
;-)

Ach, ty nákupy...

19.11.2010

Po letošní nekonečně dlouhé zimě jsem svoje zimní boty hodila rovnou do popelnice, protože mi bylo jasné, že pokud tak neučiním, jsem odsouzena odchodit v nich další zimu. Nákup obuvi je pro mne díky sloní velikosti chodidla poněkud stresující záležitostí. I ty zdánlivě hezké boty v číle 42 vypadají úplně jinak :-( Tentokráte jsem ale chytračila a vyrazila na nákup do nově otevřeného OC Harfa.  Kalkulovala jsem s tím, že nové obchody budou mít přece plné regály zboží- a to by bylo, aby se tam nenašlo i něco pro mne! Úvaha byla správná. Donesla jsem si domů - podle mého krásné :-) - boty zn. Tamaris.

Wlk mě s krabicemi nerad vidí. Tvrdí, že mám bot asi 10x více, než skutečně potřebuju, zatímco já mám pocity zcela opačné!!!  Doteď nepochopil, že do divadla nemůžu jít  goretexkách, byŤ jsou "pěkné" a nezničené... on tohle prostě nerozlišuje.

Aby neměl čas uštědřit mi přednášku o zbytečnosti tohoto nákupu, zaútočila jsem na něj já: "Hele, máš TY vůbec nějaké nositelné zimní boty?" Zamyslel se a řekl, že asi nemá. Vyzvala jsem ho k nákupu. Moc neodporoval. Jeli jsme dopoledne- aby ho hned u vchodu neodpudily davy lidí ;-) Cestou do obchodu už  mumlal, že na jeho nohu stejně mít nebudou, že 45 jsou vždycky vyprodané... známe, ignorujeme... táhnu ho do krámu. Krom jedné zákaznice tam nikdo není, a tak sotva mu ukážu, kde má vybírat, už se hrne prodavačka, že nám bude asistovat. Radost z ní tedy nemám, už vím, že to bude oříšek, tak ji decentně odháním, a v duchu si říkám: "No, ještě chvíli se snaž mu pomáhat, a máš po kšeftě... zdrhne tobě i mně bez bot!" Pochopila, že jsme "divný pár" a odešla si čochnit kabelky v regále.

Wlk pečlivě každou vystavenou botu potěžkal. Já po jedněch sáhla a říkám: "Co tyhle? Jsou kožené, vyteplené...?"
"No, ty jsou moc vysoký...", suše mě odbyl.
"Cože? Vysoký? Vždyť jsou ke kotníkům!! Viděls někdy vysoký boty?! Tyhle jsou akorát. Tak je zkus a uvidíš!"
"Nebudu je zkoušet. Chci nízký!"
"Děláš si srandu? VždyŤ ti bude padat sníh vrchem dovnitř!"
"Chci nízký boty!", trvá na svém ten dub!!
"No, jasně. Kup si chlupatý sandále, ty ti budou vyhovovat", končím debatu.
Bere cosi z regálu - já šílím!! Kam to bude nosit proboha!??
Nevzdávám to, vyndávám krabici se svým vybraným modelem, vybaluju botu a cpu ji do fronty na zkoušení... když už je bos, tak ať mi alespoň ukáže, že jsem fakt vybrala špatně. Takový pěkný boty, proč je nechce??!! 

"No, tak je zkus- uvidíme, že ti nejsou- já je tam vrátím a budeme spokojeni oba, jo?" ;-)
A už je tam zas ta snaživá prodavačka a podává  mu lžíci... Wlk s ní vztekle mrští na vedlejší sedátko. Nazouvá botu. Tváří se neutrálně. Dorážím, jestli je mu dobře - ááá pozor- chce o číslo větší- dobré znamení: už je neodmítá! :-)
Prošel se v nich sem a tam a šli jsme k pokladně. Platit! :-) Já byla tak spokojená, že máme nakoupeno...a ten mrzout mrzutá, odpůrce všech nákupů a nepřítel mých bot mi povídá: "Tak se těším, až půjdu nakupovat sám a koupím si boty, jaký budu chtít! Nízký zimní boty!!"

Poté, co jsem  ho doprovodila do garáží, jsem se  vrátila, abych se za ty útrapy pomstila v dalších obchodech jeho kontu. ;-)

Třívěžový zámek

17.11.2010

Návštěvu zámku, který má jen tři věže, jsme si naplánovali na tento státně-sváteční den. Zámek se nachází v Mníšku pod Brdy.

Mlhavé a sychravé počasí rozhodně nevybízelo k venkovním aktivitám, a tak jsem cíleně hledala, co podnikneme a úplně náhodou objevila, že v Mníšku mají pro děti připravené speciální prohlídky! Paní průvodkyně Marie byla velmi trpělivá. Ukázala dětem všechny tři věže a představila jim také čertíka Brdíka, který údajně ukradli tu čtvrtou :-) Děti se pak mohly za odměnu s čertíkem vyfotit na památku, ale ne všechny o to stály ;-)

V zámku se jinak fotit nesmělo. Děti mohly obdivovat, jak se tehdy na zámku žilo, jaké nádobí zámečtí pánové a dámy používali- nechala dětem potěžkat cínový talíř ... pojmenovala jednotlivé části brnění a neustále se dětí na něco vyptávala a dávala jim různé drobné úkoly. Děti byly nadšené a ani nestihly zlobit :-) Prohlídka trvala 45minut, což bylo naprosto vyhovující.

Koupili jsme si turistickou známku č.513 a nezapomněli zajít ochutnat vynikající domácí zákusky do cukrárny  U Jarolímků.

Výpravu hodnotím jako velmi zdařilou.
Přehled nabízených zámeckých akcí naleznete přímo na www zámku. A v prosinci se pro děti ještě chystá speciální noční prohlídka s Andělem.
V případě zájmu si nezapomeňte místo rezervovat. Mívají plno :-)

Šárka a Marcel

15.11.2010

Šárka a Marcel jsou mladí manželé a zároveň také hlavní hrdinové dokumentu, který měl právě dnes svou pražskou premiéru.  Se Šárkou se znám jen z blogsvěta, o to víc mě potěšilo, když mi mailem poslala pozvánku, jestli bych se na film nechtěla přijít podívat a osobně se poznat. No, to se ví, že jsem všechno zorganizovala tak, aby to vyšlo ;-) Těšila jsem se. Zatím všechny moje zhmotnělé  blogbytosti vypadaly ve skutečnosti skvěle a báječně se s nimi povídalo.
Na dokument jsem byla velmi zvědavá. Režisérku Dagmar Smržovou jsem poznala díky dokumentu, který  nedávno vysílala ČT - snímek se jmenoval "Nejtěžší volba" a považuju jej za velice zdařilý.

I tentokrát se paní Smržová zabývala tématem, o  kterém se nahlas moc nemluví. Téma prenatální diagnostiky a následného rozhodování rodičů, co když výsledky testů vyjdou špatně a lékař doporučí těhotenství předčasně ukončit. Lékaři mají v této otázce jasno, což je pochopitelné. Ne vždy ovšem mají pochopení pro rodiče, kteří se rozhodnou na svět přivést i dítě s postižením. Neříkám, že se s tímto názorem ztotožňuji, ale to asi proto, že už jistou zkušenost mám. Pokud se ale rodiče mají možnost rozhodnout, pak by ta jejich volba měla být respektována, měli by být v plné šíři informováni o rizicích obou možných rozhodnutí, ale už by to dál neměli nést s sebou jako na čele vypálený cejch.

Marcel se Šárkou se rozhodli dát život  dítěti s diagnózou Edwardsův syndrom, jemuž lékaři nedávali naději na přežití. Oba rodiče prošli šíleným obdobím stresu a strachu, kdy "to přijde"... a ono nic. Stalo se něco, s čím nikdo nepočítal. Juliánka se narodila a za pár týdnů oslaví své třetí narozeniny. Má samozřejmě zdravotní problémy, ale díky ukázkové péči rodičů o ní lze hovořit jako o spokojeném a dobře prospívajícím dítěti. Oba dva vynaložili nesmírné úsilí a z okamžiků zachycených v dokumentu musí být každému jasné, že tito dva lidé rozhodně nejsou nešťastní díky tomu, co je v životě potkalo. Ač je to dokument "na vážné téma", každou chvíli mezi diváky vybuchla salva smíchu. Po chvíli ji vystřídalo mrazení po celém těle- to když třeba člověk slyší repliky některých zdravotníků... a nejednou se vám naženou slzy do očí, když vidíte, jak se ti dva chovají k sobě, k Juliánce...

Paní Smržová myslím zaslouží pochvalu. Dokument je zpracován velmi citlivě. Možná právě proto, že si sama také prošla stejným rozhodováním- a proto se uměla do pocitů těch dvourodičů vcítit.

Dokument určitě stojí za vidění. U paní Šárky na blogu je o dokumentu více.

Fotka zachycuje filmový štáb, paní Smržová právě promlouvá do mikrofonu, Marcel drží Juliánku a Šárka chová Amálku- jejich druhou krásnou holčičku, která se jim narodila letos v květnu.

Dokument nabízí tolik témat k zamyšlení. Pokud nahlédnete do některých diskuzních příspěvků pod  články uvedenými v internetových novinách, asi nebudete věřit svým očím. Kolik lidí je schopno psát rádoby filozofické úvahy na téma lidské štěstí- kolik lidí ihned vidí miliony vyhozené za péči "o takové dítě" (přitom Juliánka  nebere žádné léky, jezdí zatím v běžném dětském kočárku...) ... Jako kdyby podmínkou šťastně prožitého života byla ideální postava, blond vlasy a modré oči a zdravotní stav bez  závady...

Šárka a Marcel jsou dva obyčejní lidé. Člověk je prostě musí milovat, protože se chovají přirozeně  lidsky  a mají můj veliký obdiv, že byli svolni takový dokument natočit. Je  velmi poučný.
Bavilo mě třeba sledovat chování pana primáře v porodnici- ten na sobě tedy hodně zapracoval... a tak to má být! ;-)

Děkuji všem za hezký večer, za následné posezení, kdy jsme si konečně mohli o všem popovídat a i za to, že jsem měla možnost poznat paní Smržovou, které přeji hodně dalších zajímavých projektů. Její zpracování těchto diskutabilních témat mi náramně vyhovuje.

Seminář SOMSPOL

12.11.2010

Už někdy v září mi Helena jentak suše oznámila, že by ráda, kdybych mohla svoji prezentaci o integraci tělesně postižených dětí přednést... (a já nedávala pozor KDE) - jen mi utkvělo, že na Pedagogické fakultě v Praze. Tak jsem žila v domnění, že půjdu studentkám speciální pedagogiky povykládat o tom, jak to v praxi vypadá a měla jsem vizi, jak jim pěkně řeknu, co dělat a co zas vůbec ne, aby z nich vyrostly kvalitní a erudované specialistky.
Jaké bylo moje zděšení, když jsem z pozvánky, kterou mi Helena o měsíc později poslala, že se jedná o ceslostátní seminář Somatopedické společnosti.... Heleně jsem ihned volala celá říčná, že si ze mě snad dělá legraci!!?? Helena byla vysmátá a suše pravila: "Já už vím, jak se na tebe musí :-)) Ne, to bude dobrý. To je potřeba, aby to slyšeli. To zvládneš.... " Tak tím jsem si nebyla tak jistá a  klidné spaní jsem z toho rozhodně neměla.

Tématem tothoto semináře bylo "Vzdělávání žáků s progresivním neurodegenerativním a neurovývojovým  postižením" - tedy přesně to, co mě už několik let trápí...

V úvodu jsem s chutí vyslechla přednášku dr. Volkera Dauta z Německa, který se už léta  zabývá problematikou vzdělávání chlapců s Duchennovou muskulární dystrofií- je to nemoc, která sice funguje na jiném principu, než ta naše SMA, ale děti mají ve škole úplně stejné potřeby.

Nejvíc jsem se těšila na paní prof. Marii Vágnerovou. Za mých studentských let bývala její skripta a knihy nedostatkovým zbožím a vždycky se "to moc pěkně četlo" ;-) a ještě se člověk hodně dozvěděl. Paní Vágnerová je dáma, mluvila velmi zajímavě a zmínila jeden velmi důležitý  a opomíjený faktor, o němž se moc nemluví a který často na paměti nemají a lékaři, když matce sdělují jakékoli údaje týkající se zdravotního stavu jejího dítěte... faktor "M"

"Matka jako významný aktér příběhu". Tak musím říct, že krom 2.puntíku (tam mi stačilo si přečíst, co nemoc způsobuje a neměla jsem potřebu obviŇovat doktory, ani někomu říkat "v naší rodině to nebylo- to musí být u vás" - a naštěstí to tak měl i pan Wlk- my jsme se vzájemně neobviňovali, my jsme prostě řešili, jak to léčit, což  se posléze ukázalo jako zbytečná snaha...)   jsem ve všem až po uši- některé fáze mám naštěstí už za sebou, ale nerada na to období vzpomínám- a proti 5.puntíku aktivně bojuju tím, že jsem si nabrala tolik aktivit, že nestíhám- a asi mi to paradoxně činí dobře....

Dále se naše sekce přesunula do budovy Jedličkova ústavu. Nikdy jsme tam nebyla, ale musím říct, že je to tam moc pěkné- já už mám oko zdeformované tím, že se hned dívám, jak řeší bariéry- tak tady je opravdu mají vyřešené výborně :-) Zavítala jsme i do úžasné a příjemné kavárničky TaKavárna. Moc doporučuju- je bezbariérová, nekuřácká, pro maminky s dětičkami- hrací koutek, tisk a knihy k zapůjčení... ceny vlídné a obsluha velmi milá.

Odpolední přednášky byly rovněž velmi poučné. Probíraly se problémy onemocnění SMA s mojí oblíbenou neuroložkou dr. Haberlovou, Helena povyprávěla o integraci tělesně postižených dětí do MŠ (jó, to bylo zlaté období naší školní kariéry ;-) ) no a já jsem tedy nastínila situaci v ZŠ...a těch příkladů ze současnoti bylo tolik :-((  a soustředila se na "vychytávky", které takto nemocné děti potřebují v praktickém školním životě ... a při přípravě mi vrtalo  hlavou, jak to "oživit", aby jako moje výpověď byla věrohodná a dospěláci se mi tam nenudili :-)), a tak jsem dostala šílený nápad- přepadla jsem Madlenu  den předtím a natočila s ní krátký rozhovor. Nebyl připravený- to bych přišla o autentickou výpověď... Za co by pana ředitele pochválila a co by mu vytkla ... no a nestačila jsem se divit. Dočasně k vidění na youtube. Odkaz v komentářích.

Večer jsem dolezla domů a Majda meě vítala: "Hehe, víš, co je nového??" Tak to mi podklesla kolena, vážně jsme netušila, čeho se to sdělení bude týkat... "Máme nový rozvrh! Přesunuli nám ten tělák! Budu moct chodit do školy až na půl desátou-hehe"

No tak já snad ještě začnu věřit nazázraky.... a pak že to nejde! Nejde to, když se o to žádá slušně- to je pro mne ponaučení :-)) Ale mám já tohle zapotřebí? Sakra!

Takže se dá říci. že pátek úspěšný byl den :-)) Večer jsem usnula v pokoji u dětí dřív než ony. :-)
 UF!