Mlsouni na Hradě

30.5.2010

Poslední květnovou neděli si na Pražském hradě dali sraz všichni mlsouni a labužníci.
Na celé 3dny se jižní zahrady Pražského hradu ( Rajská, Hartigovská a Na Valech) proměnily v "Zahrady gastronomických pokušení" :-) probíhal zde PRAGUE FOOD FESTIVAL.
Tento festival po tři roky  unikal mé pozornosti. Ale můj vztah k jakémukoli jídlu je velmi kladný :-), takže jsem s kamarádkou ráda vyrazila za poznáním něčeho nového.
Ve stáncích se nabízely k ochutnání delikatesy luxusních restaurací, kam se přes rok normálně nevypravíte, za festivalové ceny.

Sushi a mušle jsem směle vynechala, ale lososovi jsem neodolala :-)

neodolatelné byly i studené saláty...

Vše servírovali předpisově upravení kuchaři, kteří důsledně dbali na hygienu a také na to, že jídlo se jí "i očima" :-)

Za naprostou lahůdku tohoto ročníku bych vyhlásila 60dnů vyzrálé české hovězí. Já si dala grilované s bylinkovým máslem a lanýžovými  brambůrky. Do této doby jsem netušila, že bych něco takového měla poptávat, ale byla to neskutečná lahoda!! :-)

K mání byly i výborné dezerty, dobrá vína, skvělá káva...
Při konzumaci jsem se nemohla nabažit těch překrásných výhledů na pražské střechy:

Samozřejmě nesmí chybět pohled na mikulášský chrám na Malé Straně.

a pohled na stověžatou Prahu:

K vidění byly i oživlé sochy na Zámeckých schodech.

Domů jsem odcházela spokojená, plna dobrot a  inspirace na vaření (ta mě ale rychle přejde ;-) )

5.ročník FoodFestu už budu vyhlížet a musím vyrazit i s Wlkem, ten (na rozdíl ode mne) málo jí a rád vaří. Já to mám (bohužel) úplně obráceně :-)

Ve znamení voleb

29.5.2010

...byl tento víkend. My jsme dětem ukázali volební právo v praxi už v pátek. Máme krásně opravený  bezbariérový "úřad", takže jsme mohli vzít i Majdu, aby se podívala do volební místnosti.

Pan organizátor byl velmi vtřícný a hned to začal organizovat- aby se všude dostala a vše viděla :-) Dokonce dětem dovolil, aby vhodily naše volební lístky do urny. Děti byly nadšené. Ještě jsme s nimi po cestě domů probrali nabídku politických stran a vysvětlili, co jsme volili a proč. ;-)
Stavili jsme se v cukrárně na zmrzku a Majda byla děsně rozčarovaná, že měli v nabídce asi JEN 5 druhů...  achjo ;-) To Martinka je spokojená, bere, co se nebízí a nedělá potíže .. zatím! ;-)


Na sobotu odpoledne jsem domluvila Jitce, která sháněla reálie na svoji další knihu, povídání s paní, co byla totálně nasazená. Je to naše sousedka. V červenci jí bude 89let! Byla tak hodná, že souhlasila s rozhovorem. Já měla představu, že tam Jitku jen dovedu, představím a zase zmizím, ale sotva se paní M. rozpovídala, bylo mi jasné, že odejít by byla škoda.
Vypravovala svoje zážitky z období, které my už známe jen letmo z učebnic dějepisu. Spoustu věcí vnímáme jen jako "pojmy".  Tahle paní má nebyčejně pestrý život. Plný extrémů. Když nám líčila, jak "s holkama" šidily německé dozorce, jak předstíraly, že nejsou schopné vykonávat nějakou práci jen proto, že jim bylo jasné, že budou-li se účastnit výroby zbraní, letadel..., budou se vlastně spolupodílet na zabíjení lidí. Její vypravování bylo samozřejmě okořeněno i různými osobními postřehy, příběhy dalších spolubydlících... přešla až ke konci 2.světové války, to už bydlela se svým vysoce postaveným manželem v Praze v luxuxní vilové čtvrti... Vypravovala, jaké významné osobnosti ve svém životě potkala. A bylo úžasné, jak je "nad věcí" jak už se  na vše dívá "z dálky".
Bylo to zajímavé naslouchání. Dvě hodiny utekly jak voda. Jitka vše pečlivě zaznamenala, tak se těším na její literární zpracování všech těch informací :-)

Dnes mám jen jedno...

 28.5.2010

 vole vol dobře !   ;-)               

hlavně s rozvahou  :-)

Včera večer jsem trochu sledovala poslední předvolební debatu v TV... Bylo to celkem nudné představení. Probírám tu své volební lístky a váhám... vím, koho ne, ale u těch, co zbyli jaksi nevím.

Ale třeba mě během dopoledne ještě něco osvítí...  i když tady v Praze je opět zataženo a počasí mi silně připomíná Irsko. Několikrát denně dostanete pořádnou sprchu a vlhkost vzduchu vyhovuje možná tropickým rostlinám- méně však už nám pradlenám, co se snažíme usušit prádlo-  a snahy o vytvoření nějakého účesu taky selhávají. ;-)

 Jen Mikeš nic neřeší.
Voliče nedělí na pravicové a levicové, ale na sypače a nesypače (krmení do jeho misky).
A když je teď tráva pořád mokrá a nedá se na ní válet, použije zahradní nábytek -

NO PROBLEM!

Dělejte taky tak ;-)

Integrujeme rádi

26.5.2010

Včera jsem podnikla misi do školy. Nedělám to často. Ale nedalo mi to. Tématem schůzky s třídní učitelkou nebyl ani tak prospěch Majdy. Je dobrý. Spíš výborný. Má skoro pořád jedničky. S matikou a fyzikou moc nekamarádí, ale myslím, že na slušné dvojky to bude. Šla jsem tam spíš kvůli výletním akcím, které se zpravidla nakumulují na červen, kdy už je volnější režim a s dětmi není v lavicích k vydržení. Jak už jsem psala, z poslední akce Majda moc nadšená nepřišla. Hlavně díky tomu, že z třídního kolektivu byly vytvořeny dvě samostané množiny:  třída+ paní učitelka- a pak  Majda s asistentkou, která navíc měla velký stres z cesty metrem.... a k tomu X dalších věcí- radši nekomentuju.

Paní učitelka je velmi milá a vzdělaná žena, která mluví tiše a na děti vůbec nekřičí. Jen těm zlotřilcům  domlouvá a vysvětluje...obdivuhodné ;-)  Učí češtinu, němčinu a dějepis a  stále něco studuje. Majda ji má moc ráda. Paní učitelka také Majdu chválila, a tak jí pak docela ztuhly rysy, když jsem vylezla s monologem já... proč Majda musí cestovat odděleně na výletech po Praze a jestli argument "že tam budou dříve" a nebo "že nebudou zabírat místo jiným vozíčkářům v autobuse" považuje za správný a na základě jakých výzkumů k němu dospěla??

Zněla mi totiž v hlavě pořád slova Michala, který má tutéž nemoc a je mu 32let. Říkal s úšklebkem: "Oni vždycky myslí na naše dobro a někdy je to k nevydržení..."  Tím "oni"  myslel nás - zdravé.

Tak jsem se  paní učitelce snažila vnuknout myšlenku, jestli by nebylo vhodné - dřív než začne to dobro konat v praxi- se Majdy zeptat, jak to cítí ona. Sama už ví, kam se dostane a co je reálné, ale pokud centrálně někdo před třídou zahlásí takové dvě (výše zmíněné) teze, tak jak pak chceme ty děti vychovávat k ohleduplnosti, když je vlastně odizolujeme od možnosti vidět celou akci- tedy cestování MHD s vozíkem- v praxi. Snad jsme si rozuměly...
Já bohužel vžycky chybně předpkládám, že takové "prkotiny" lidi vědí- a ono ne. Je to neuvěřitelné, ale ani škola, která integruje "ve velkém", vůbec netuší, že ten handicapovaný mnohdy do školy nechodí pro vědomosti, ale hlavně "za společností svých vrstevníků"

Plánovaly jsme školní výlet a taky výlet do lanového centra. Jsem docela ráda, že nejsem zaměstnancem školy. Představa, že s dětmi jezdím po výletech typu aquapark, lanové centrum... to je na mě příliš adrenalinu. Jak to má člověk uhlídat?? Nemůžou toto podnikat ve svém volném čase o víkendech?? ..no asi jsem staromódní :-(

 Pořád řešíme chování spolužáků. Je často neúnosné. Můj osobní dojem je ten, že s nimi nikdo dostatečně včas nepromluvil a do toho nastoupila puberta, kdy tu "odlišnost" vnímají všichni velmi intenzivně.
Způsob: Tady máte vozíčkáře- a dělejte, co umíte. On to buď přežije, nebo ať jde do speciálky.

Stejnětak s učiteli. Většina takových těch "šlápnutí do porcelánu" je podle mého způsobena tím, že ač mají vystudovaný peďák,  vlastně nevědí, jak se mají chovat, protože nikdo z nich nemá vystudovanou speciální pedagogiku a běžné dvouoborové studium na PedF seznámí studenty maximálně s poruchami SPU (čtení, psaní...). Pak tedy - byť s VŠ titulem-  žijí v zajetí nějakých předsudků, které po čase  přijmou za obecně platná tvrzení.../ viz třeba jedno z mnoha: "s dopravou vozíčkářů jsou potíže a nedá se to"/  - a jak už to učitelé mají v povaze- šíří osvětu dále...  Achjo. Mě to zničí!! :-(

Proč naše školství musí někoho neustále cpát do nějakých tabulek?
Proč se neustále vytvářejí nové a nové týmy odborníků, které sepisují  rádoby odborné posudky a plány, když to, co se v nich píše, v praxi nikdo nerespektuje a vlastně nemám nikde odvolání. Respektive se snažím dovolat se nápravy, ale točím se v bludném kruhu. Nakonec to končí tím, že mi všichni sdělí, že udělali své maximum a že to vše mají zdokumentované.
Výchovná poradkyně tvrdí, že  víc není v jejích silách, pan ředitel tvrdí, že má od toho výchovnou poradkyni, aby toto řešila a že ho to nezajímá, speciální pedagožka tvrdí, že vše je napsané v integračním posudku a je to jen a jen v pravomoci školy, aby s tím něco dělala.... tak a teď už snad jen zajet na hlavní nádraží...tam by mohli vědět :-((

Takže mám toho dost. Škola hodlá integrovat další děti (???)  a já šílím z představy, že tohle budou zažívat další handicapovaní puboši a jejich rodiče.
Zahájila jsem tedy rozhovory se všemi zúčastněnými. Příští týden jdu za výchovnou poradkyní. Pokud se nedohodneme a škola nevyhoví těm dvěma trapným požadavkům, které ani nic nestojí- jen trochu námahy při sestavování rozvrhu a organizovnání výletů, tak napíšu té mladé aktivní dámě na MŠMT, co se tolik chvástala, jak se zasadí o vytvoření rovných podmínek pro vzdělávání a integraci postižených dětí.  Třeba to není správný postup, ale já už fakt nevím, co dělat, tak tuto "hru na schovávanou" aneb "já nic, já muzikant" oživím alespoň o dalšího hráče ;-)

Štve mě, že se  ty problémy hrnou a nabalují každoročně stejně. Nikam se nic neposouvá. Majda tráví přestávky na plošině, protože učitelé se nebudou stěhovat za 7.A??? Já skoro začínám věřit tomu, že jim to snad na padagogické radě ani nikdo neřekl... 
Zajímavé je také to, že tyhle věci vadí jen  Majdě, nám- rodičům- a všem novým slečnám asistentkám, které nějakým způsobem přišly do styku se studiem speciální pedagogiky, nebo provozují nějaké další aktivity s handicapovanými dětmi. Mají tak trochu představu, jak to má vypadat a jak to jinde třeba i funguje. . Všichni ostatní zaměstnanci stávající stav respektují a považují jej za neměnný.  Musíme to tu nějak vydržet.... no a já si myslím, že nemusíme.


 Jen se to všechno vleče šnečím tempem...

 Pracovně jsem tuto fotografii nazvala "Vlez mi na záda!"

Desátá fotka

26.5.2010

Líbí se mi neotřelé nápady. Nadchl mě Projekt 365, dobrovolně jsem se do něj zapojila a měla jsem radost, že se mi opravdu celý rok dařilo denně vyfotit fotku do blogu. Stejnětak vítám pozvání do další fotohry- "ukaž svou 10.fotku v albu" :-) Díky AndyPan za pozvání ;-)

Nešidila jsem a vybrala skutečně tu desátou ;-).
Prošla jsem díky tomu několik alb a byl to příjemně strávený čas. Zavzpomínala jsem si, nad mnohými jsem už jen žasla a v duchu si říkala, že "to už ani není pravda.."  
Docela  lituju, že v době digifoto už mám všechny fotky nacpané v PC a nemůžu v nich  listovat a prstem ukazovat... . Přitom děti to mají tak rády! Budu s tím muset něco udělat...


Vybrala jsem fotku z roku 1994- tedy 3roky před odchodem na mateřskou dovolenou.. Jela jsem s dětmi na školu v přírodě k moři. Do Španělska. Experiment, který se pro velký úspěch dočkal i reprízy :-)
Nejvíc žasla Majda: Jakto, že si  stavím hrad z písku s dětmi, když je mám hlídat??  :-)) 
Když hlídám, tak hlídám aktivně, ne? ...a kdo si hraje, nezlobí.

Posílám štafetu dále a prosím tímto bloggerky  Thoru, Martu a Henri, aby ukázaly svou oblíbenou fotografii z alba. Podmínkou je, aby byla desátá! 

Doufám, že pozvání neodmítnou ;-)

Nová nemoc?

25.5.2010

 Martina dnes měla jet se školkou na výlet. Cílem cesty byl pohádkový zámek Stránov. Děti měly sraz už v 7:15. Martinka se nemohla dočkat. Večer poslušně zalezla a hned spala. Těšila se.

Ráno slyším z chodby Wlka: "No, jdi se ukázat mamince. Ta bude koukat, co máš!"
Sotva jsem ji zblejskla, málem mě kleplo. "Ježišmarjá, to je pátá nemoc- nebo jak s e to jmenuje! Červené skvrny ve tvaru motýlích křídel na obličeji...""Ukaž čelo, nemáš teplotu??!".../taková moje deformace: za vším hledej nemoc! /

Wlk se tak divně usmíval, tak jsem se zklidnila a koukám... to nejsou křídla motýla... to je úplně něco jiného :-))

Soudruzi v Číně použili na výrobu vlasových doplňků asi nějakou nestálou barvu. :-)

Martina dostala nařízeno, aby "spala rychle", takže večer si sundala sponky z vlasů, a než je stačila dát na poličku, přepadl ji hluboký spánek, takže jednu má obtištěnou v dlani a druhou zde na tváři.
Nešlo to umýt mýdlem, ba ani odličovacím mlékem, a tak jela na výlet s tímto znamením :-)

Pozitivní je, že z výletu žádné další nepřibylo :-)
Zážitky samé pozitivní, prý to bylo moc hezké. Program pro děti- šermíři, pán a draví ptáci, čarodějka nebo bílá paní (to se neví určitě ;-) )... a hlavně svačina prý byla výborná :-))

Léčba splínu

21.5.2010

Byl to náročný týden. V pátek odpoledne jsem měla jedno jediné přání: zalézt někam do pelechu a spát a spát. A pak se probudit a zjistit, že to všechno byl jen sen. Majda mě pozvala na kafe ;-) To se nestává tak často, ale tu a tam volá: "Mami, pojď si vypít kafe ke mně. Budeme si povídat. Nebo ti budu číst..." (čte pana Kaplana a chechtá se u toho jak blázen :-) - kdo ho  zná, je mu jasné-proč )

Majda toužila po nočním nákupu v Tescu. Občas mají akci- otevřeno do 23hodin a ceny bez DPH. Pátek byl zrovna tím šťastným dnem. Tak jsem zmobilizovala síly a po večeři jsme vyrazily na dámskou jízdu. :-)

Martinka už byla v pyžamu a já se jí ptala, co chce koupit v Tescu.
A ona povídá: "Kup mi rajčátka. Takový ty malý, jo? "
A já jí říkám: "Ale my nepůjdeme kupovat jídlo. Jen parádu, víš... "
A Martinka na to: "Hmm.  A jablíčka tam u parády  neprodávají?":-))  

Já jí ten její pohled na svět fakt závidím.. Chci to taky umět!! Teď bych to opravdu užila v praxi!! ;-)

Majda byla spokojená. Nakoupila si nějaké legíny a triko, bez kterého už dál nemohla žít... já  si konečně koupila džíny a výlet jsme zakončily posezením u kávy a zmrzliny.

Ve 22:50 jsme opouštěly parkoviště a myslím, že z výrazu Majdina obličeje je patrno, že tahle akce byla podle jejího gusta ;-)

O čem že to zpívá?

Před 2 měsíci mě naprosto uchvátil pořad Barování (v červnu na něj  zas půjdu a už teď se moc těším!!) Poprvé jsem naživo viděla a slyšela Tomáše Kluse, jehož CD tady Majda už vesele ohrává minimálně rok.
Mladý, talentovaný sympaťák  s příjemným hlasem ;-) a  s citem pro češtinu :-)

 Tak nabízím testovací vzorek- úplně náhodou se mi díky školním událostem minulého týdne vloudila do pozornosti tato písnička. Já jí pracovně říkám "Škola života", ale její oficiální název je:


 Da.Muklův meč

Chcete po mně, abych mluvil nahlas,
precizně vyslovoval, jako mamlas,
všechno co na duši mám, teď zahraju vám klidně anfás

Figurka bez mozečku
nevím, kde udělat tečku,
falešnou intonací
zkazíš všechnu práci,
blbečku

aha…

Všechny emoce jsou vnější
těžko uvěří ti divák
musíš být uvolněnější, přirozenější
ne jinak

aha…

Co jinak?…

Refrén:
Škola života
farma silných osobností
divné, jak divnota
jsou střety s ješitnosti

žáby na myši
tady házej bláto a ten nejvyšší
s úsměvem kouká na to

akademická půda
až na půdu
místy je komická
a místy dělá bubu

z prázdný nádoby
udělá plnou mísu
zkouškový období
už ani nevím, či su
 
Oceňujem pracovitost, 
vždycky pomůžeme rádi, 
jen pořád není to dost, ne není to dost, 
zní cenné rady.
Zapomeň na svoji hlavu, 
na vlastní zkušenosti, 
tady jsi v ústavu
poskládáme tě dle své libosti
aha...

Dnes je v módě chodit rovně, 
zhubni, nežer, už tak hodně, 
nevnímej, nemysli, oni to promyslí, 
ty se tvař skromně…
aha...

Nesedí nám do tabulek, na tvé levé tváři ďůlek,
tudíž máš talent na déčko, neplakej ceréčko,
snad silou vůle ... vydržíš.
Proto skrytí opilosti, cigaret vykouříme dosti,
s touhou po pozornosti, lapeni v lhostejnosti,
pálíme mosty za minulostí…

Dýcháme tentýž vzduch z totožné atmosféry,
sídlí v nás kolektivní dluh, nebuďme za posery,
chtěl jsem říct duch, chtěl jsem říct duch, chtěl jsem říct duch…
Připíjím na zdraví, všem duším churavým, 
všem, kteří ví, o čem mluvím, všem, kteří ví…

Refrén:
Škola života, 
farma silných osobností, 
divné, 
jak divnota,
jsou střety s ješitností,

žáby na myši tady házej bláto
a ten nejvyšší s úsměvem kouká na to,

akademická půda, až na půdu,
místy je komická a místy dělá bubu,
z prázdný nádoby, udělá plnou mísu,
zkouškový období už ani nevím, čí jsu.

Na na na na na na na na na na....

Tři strážníci

K této fotografii se neváže žádná humorná příhoda. Tu jsem prostě musela cvaknout, protože kdy se člověku naskytne takový  neobvyklý úkaz? :-) 

Tak doufám, že jsem po předchozím depresivním příspěvku alespoň trochu oživila atmosféru.
I když přiznávám, že chmury mne neopustily a ani neskrývám, že bych uvítala někoho, kdo  bude POMÁHAT  a CHRÁNIT.


A schválně: Jaká pohádka se vám vybaví při pohledu na obrázek? Máme stejné asociace? :-)) 

Někdo hledá způsoby, někdo hledá důvody...

18.5.2010

7.A jede na exkurzi do centra Prahy. Cílem je prohlídka Karlova mostu a Muzea Karlova mostu a taky jízda na lodičkách po Vltavě. Už včera jsem psala, že mě zlobí, jak škola vydává pokyny k těmto výjezdům na poslední chvíli a tak všelijak chaoticky. Snažíme se spolupracovat, a pokud se rýsují nějaké problémy s dopravou, řešíme to odvozem Majdy přímo na místo určení autem. Jenže musíme taky trochu chodit do práce a řešíme i spoustu jiných starostí, takže naši spolupráci se školou nelze chápat tak, že si budeme plnit znovu povinnou školní docházku.

Majdina škola se nachází na severním okraji Prahy, cca 5minut chůze od stanice metra. Pomocí  internetové služby, kterou na svých www nabízí Dopravní podnik hl. m. Prahy, jsem vyhledala vhodné spojení. Metrem na Florenc, tam přestoupit na nízkopodlažní BUS 133 a jet až na Staroměstskou. Cesta s jedním přestupem podle plánu trvala 28minut. Byla jsem spokojená. Ne vždy spoje navazují a ne pokaždé to jde tak hladce.

Ráno jsem u školy předávala Majdu asistentce, udělila instrukce, co je k svačině a tak vůbec ;-) a dozvěděla jsem se, že třída už šla.???  Nepřišli jsme pozdě, to ne. Prostě třída šla napřed, protože tam budou rychleji, když pojedou metrem až tam. Stanice Staroměstská bohužel nemá bezbariérový přístup, tak jako většina stanic metra na trase A :-(   (pro informaci- ta cesta je rychlejší o celých 8minut ....)
Paní asistentka mi vysvětlila, že je to i z důvodů, aby děti nezabíraly místo v bezbariérovém autobuse (je jich 24!), takže pojedou s Majdou sólo. Nevěřila jsem. Tak tohle bych nevymyslela ani po hodně dlouhém přemýšlení. Dokonce jsme zažila, že v BUSE jely 3vozíky najednou. Vešly se. Vešly se proto, že se vejít chtěly. A proto, že řidič věděl, že další bezbariérový BUS jede za hodinu.

Majdy se ovšem nikdo neptal, jestli jí to tak vyhovuje. Pedagogičtí pracovníci zkrátka rozhodli, že to tak bude nejlepší... ale pro koho? Kde se ty děti naučí, jak se chovat k vozíčkáři, když ho sice mají ve třídě, ale z úst pedagogických pracovníků slyší, že "tam bez NĚJ  budou rychleji" a podobné vědecké důvody.
Při cestování MHD se mi často stává, že lidi opravdu nevědí, co mají dělat, když jde řidič vyndat plošinu. Motají se tam, nalezou na místo pro vozík, někteří pomlaskávají- jakože to dlouho trvá, než najede dovnitř -no trvá - v případě, že nemá kam a čeká, až dvojnožcům dojde a třeba až na několikáté upozornění zareagují tím, že se hnou o metr dál.
Tak tady by děti měly ideální příležitost vidět, jak to vypadá, když cestuje vozíčkář... tu ovšem nedostaly. :-(

Třída na místo dojela později- šli odněkud?? někam?? Jestli záměrně, nebo pouze hledali cestu ke Karlovu mostu, to nevím. Každopádně do muzea musela Majda jiným vstupem, což ji zdrželo, a když došla do muzea, třída už byla o krok dále...a tak než si Majda prošla expozici, ostatní děti už pádily na lodičky a na Karlův most. Majda se tedy v muzeu nasvačila a jely s asistentkou individuálně do školy na oběd.

Její dojmy z výletu? "No, mami, ani jsem tam s mima nemusela jezdit..." 
Hm, taky si říkám...

Já to prostě vůbec nechápu!!! Tyto akce se v drobných obměnách  se pravidelně opakují, řešilo se to několikrát s výchovnou poradkyní, se speciální pedagožkou, učitelé byli proškoleni o speciálních potřebách tohoto konkrétního dítěte a v individuálním plánu je jasně napsáno, že je třeba, aby škola Majdě umožnila účastnit se všech těchto akcí. Nic z toho se v praxi neděje. Speciální pedagožka prý nemá páky, jak k tomu školu donutit; a pokud připomínky vycházejí ze strany  nás - rodičů, rázem je ze mě "nepříčetná matka postiženého dítěte",  protože místo abych byla škole vděčná, že svolila, aby naše dítě mohlo do školy docházet, ještě budu otravovat  tím, aby byla začleňována do kolektivu.

Majda s navazováním kontaktů nemá problém. Ovšem musí k tomu mít příležitost. Musí dostat šanci. Ve všem. A třeba sama uzná, že nemůže, nechce, nebo není schopná, ale odmítám prostě tento způsob, že "někdo ví, co je pro ni dobré", aniž by to s ní nebo s námi nějak zevrubně probral.

Tak musím přiznat, že jsem znechucená a otrávená. Zvláště po tom všem, co o začleňování tělesně postižených dětí do běžných kolektivů  zaznělo na přednáškách o víkendu a také na semináři v pondělí.

Za celých 7let školní docházky se nás nikdo nezeptal, jak jsme s průběhem integrace spokojeni a jestli by se něco dalo případně vylepšit. Zpětná vazba- kdo by o ni stál?  Hlavně, že už to máme za sebou... (já tedy nelením a hlásím, ale ono to v podstatě nikoho nezajímá).

Smutné na tom je jen to, že v okolí žádná jiná škola s bezbariérovým přístupem (byť zadními dveřmi přes sklad) není. Vozit Majdu hodinu tam a hodinu zpět přes Prahu není možné- to by už vůbec neměla volný čas na svoje zájmy. I takhle je občas velmi unavená.

Přitom by stačilo tak málo!

A vůbec to není nedostatku financí, které  magistrát nepřidělil... tady je to jen a jen o lidskosti, o schopnosti vcítit se...a ta se bohužel centrálně nepřiděluje. S tou se člověk narodí a ti vnímavější si ji mohou jistě i vypěstovat, ale ne tímto způsobem. Bude to hold trvat ještě mnoho let, než se ve vztahu k osobám se zdravotním postižením dostaneme na úroveň třeba nedávno navštíveného Irska. :-((

Jinak jsem jentak pro dokreslení celé situace zkopírovala  odstavec  z webové prezentace naší školy.
A řekněte, kde jinde by se vám o postižené dítě postarali lépe?

---------------------------------------------------------------------------------------

Školu navštěvují i žáci se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysortografie a dysgrafie, v menší míře dyskalkulie), pro něž je určeno několik pomocných programů (oddělená výuka češtiny, diferencovaná výuka cizích jazyků, nápravy poruch.
Škola má již zkušenost s péčí o žáky tělesně postižené, setkáváme se i s žáky dlouhodobě nemocnými a zdravotně oslabenými.
    Zastoupení všech skupin dětí dané věkové kategorie v třídním kolektivu považuje škola za přínosné především pro další osobnostní rozvoj každého dítěte, zvl. společný školní život s dětmi tělesně postiženými či s dětmi minoritních etnik chápeme jako jiným způsobem nesdělitelnou zkušenost, kterou naši žáci procházejí.
    Většina žáků při správném pedagogickém vedení, pravidelné domácí přípravě a dobrém rodinném zázemí absolvuje základní školu bez závažných problémů, s výsledky adekvátními svému nadání.
    Škola zkvalitňuje systém práce s dětmi tak, aby všem skupinám žáků byly poskytnuty rovné vzdělávací příležitosti na úrovni individuálních potřeb a nároků. Tím naplňujeme filozofii veškerého našeho snažení – žádné dítě nezůstane opominuto, žádné dítě nesmí zůstat samo na své problémy, všem dětem chceme nabídnout DOBRÝ START do života. 
--------------------------------------------------------------------------------------

A  tak všem dětem "se speciálními potřebami", aby se všechny ty líbivě napsané věty v nejrůznějších dokumentech staly skutečností.

... a já to tedy zkusím nějak vykomunikovat. Moc šancí na úspěch si nedávám. není to totiž 1.pokus. Ale nemůžu to přecházet mlčky a suše dítěti říct, ať se na ně vykašle. Já je chci zkusit probudit. A kdyby někdo věděl, jak se to dělá, ráda si nechám poradit. Zatím začnu konzultací s třídní učitelkou- tu už mám domluvenou.

Aby VŠECHNY děti chodily do školy rády!

17.5.2010

Právě tak se jmenoval seminář pořádaný OS Rytmus. Ačkoli se v pondělí rozhodně nenudím, rozhodla jsem se, že se alespoň na část přednášek vypravím.  Seminář byl zadotován z  ESF, pod záštitou MŠMT v krásném moderním prostředí Národní technické knihovny v Dejvicích. Ballingův sál je vybaven veškerou technikou  a všech 200míst bylo téměř obsazeno.

Po úvodním proslovu ředitelky OS Rytmus P.Baxové předstoupila před posluchače paní Laurenčíková z MŠMT. Milá, usměvavá. Sdělila publiku, že je vrchní  ředitelkou sekce speciálního vzdělávání a plynně a monotónně hovořila asi 10minut. Používala odborné termíny, mluvila vzletně o tom, jak je pro jejich odbor důležitá zpětná vazba a jaké mají plány... někteří lidé mají ten dar, že mluví a v podstatě nic neřeknou.

Připadá  mi, že se integrací teoreticky zabývá víc lidí, než je integrovaných žáků. Všichni vymýšlejí formuláře, postupy a výstupy, ale v praxi to nikdo neprovozuje. Usuzuju tak z naší vlastní zkušenosti a z příběhů, které mi vyparvují jiné maminky integrovaných dětí (ne všechny, ale je jich dost!) z různých krajů republiky.  Vesměs mají společného jmenovatele: spádová škola integrovat musí, často však není ochotna cokoli pro speciální potřeby dítěte udělat. A jestli je za tím ve skutečnosti opravdu nedostatek financí, nebo jen nedostatek lidskosti... to je pro mne stále nevyřešenou záhadou.

Vyslechla jsem přednášku rakouské speciální pedagožky Sabine Haucinger " A to se naučíte jen společně".

 Velmi pěkně připravená prezentace, hezky se všechny ty nápady poslouchaly, ale vzheledem k tomu, že už vím, jak důležitý a všemocný je lidský faktor v podobě pedagogických pracovníků, moc nevěřím v úspěšnost zmíněných projektů.

Po přestávce jsem bohužel musela seminář opustit, takže jsem přišla o workshop a o prezentaci výstupů, což mě docela mrzí :-(

Uháněla jsem  zpátky do reality.
Ve škole mi totiž ráno krátce před osmou lehce zvedli adrenalin sdělením, že "zítra"- tedy jako v úterý - mají 7.třídy exkurzi do centra Prahy. O exkurzi se vědělo- to ano, jen se nevědělo kdy a kde a v kolik se má být. To jsou pro nás docela podstatné údaje. Cesta MHD se totiž musí pro vozíčkáře naplánovat a vymyslet tak, aby byla co nejméně komplikovaná. V Praze navíc neustále probíhají nějaké výluky, úpravy vozovek a jízdní řády spojů se mění snad každý měsíc.  Toto již 7.rokem vytrvale opakujeme učitelům, vedení školy, výchovné poradkyni...a nic. Nic se měnit nebude. děláme to tak léta... takže sebou hoďte a nejlépe Majdu dovezte až na místo a hlavně NEOTRAVUJTE!

Paní asistentka byla silně vystresovaná z jízdy metrem. Nevím, kdo jí co navykládal, snažila jsem  se ji uklidnit, že metrem Majda jezdit umí, že tak cestujeme a já mám ještě jako bonus obvykle Martinu za ruku, takže to lze. Nakonec se domluvila s kolegyní, s níž se ve službě střídá, že pojedou obě. Alespoň tím metrem....

Taková malá názorná ukázka, jak škola - tedy její pracovníci- zohledňují přítomnost vozíčkáře. Zmocňují se mě opět zvláštní pocity. Jak to SAKRA udělat, aby se to změnilo?? Vždyť to přece není zas až tak náročné pochopit... že bychom mluvili tak nesrozumitelně??

Takže se zase necháme překvapit, jak se akce vyvrbí....

SMA vzdělávací víkend

14.-16.5.2010
víkend

Jak už to tak bývá, když vás v životě postihne něco, co nemají standardně úplně všichni, máte tendence hledat nějakou spřízněnou duši, která má podobnou, či dokonce stejnou zkušenost, aby vás pochopila a případně podpořila ve vašem konání a naopak. Nejinak je tomu rodičů děti s diagnózou SMA. Nic veselého, ale sžít se s tím zkrátka musíte. Díky několika nadšencům se před  2-3roky podařilo  zorganizovat společný víkendový pobyt pro rodiče, aby si mohli vyměnit své zkušenosti, něco nového se dozvědět  a aby koneckonců i děti viděly, že "v tom nejedou samy". Společné pobyty se staly tradicí. Pro ty, kteří mají zájem, ideální příležitost, jak se něco nového dozvědět.
 I letos se pobyt konal v bezbariérovém objektu zámečku v Hodoníně (okres Blansko, jak doplňuje GPS :-) ) Budovu zámečku lze vidět na spřátelených blozích Lenky a Markéty, a tak dodávám jen ilustrační foto překrásné zvlněné moravské krajiny.  ;-)
Cesta z Prahy trvala při pátečním provozu celé 4hodiny :-( , ale musím uznat, že to bylo jediné negativum celé akce :-)

Zatímco se rodiče vzdělávali na odborných přednáškách, pro děti organizoval vyžití tým skvělých odborníků. Přijeli i Zdravotní klauni :-)) Trochu legrace dopřáli i dospělým, když vtrhli do přednáškové místnosti a během chvíle vše obrátili naruby.

Já osobně mám vzdělávací akce ráda. Těším se, co nového kdo předvede a ráda s přednášejícími diskutuju. Aby jako neměli dojem, že je nikdo neposlouchá ;-) A tak, patrně aby mě  zklidnil, :-) zadal mi pan Dušánek (manager projektu) ke zpracování prezentace téma "Integrace SMA dětí". Téma pro mne celkem zažité, nicméně ovlivněné spoustou nedobrých zkušeností. Tak jsem se zdráhala, protože jsem měla vážné obavy, abych posluchače nějak negativně neovlivňovala, nebo jim předčasně neubírala iluze, jak pěkně ta integrace v našem školství klape- tedy alespoň se o tom hezky a honosně píše.
Skutečnost je bohužel povětšinou jiná. Paragrafy je podchyceno asi vše, mnohdy však zjistíte, že i vysokoškolsky vzdělaní pedagogičtí pracovníci páchají "zvěrstva", která dokáží  nejednu dětskou duši celkem slušně zadupávat do země.

Nakonec jsem se do zpracování přednášky pustila. Bavilo mne to a konečně jsem se naučila pracovat s programem pro tvorbu prezentací určeným, pročítala jsem na internetu různé odborné články a vypisovala si poučky ...  v závěru jsem to všechno smazala,  a napsala si text vlastní, který jsme se snažila doplnit i fotkami,což bylo docela příjené vzpomínání na Madlenčino rané dětství.
(ještě na tom zapracuju-už vím jak ;-), publikum mě přivedlo na spoustu dalších nápadů-bylo milé a vnímavé a hlavně vydrželo a neuteklo, za což mu děkuji! :-) )

Pro mne byly všechny nabízené přednášky zajímavé a přínosné. Skvělý byl opět fyzioterapeut z Brna - Václav Farář, který se lidem s SMA věnuje i ve svém volném čase, má neuvěřitelné nápady- a tím i zážitky (plavba po Vltavě a převrácení lodi a SMA posádkou....), takže při jeho vyprávění nevěřícně kroutíte hlavou a o tom, že "se to fakt stalo" vás přesvědčí jen to, že v sále sedí živí "pacienti", kteří to vše zažili, přežili a vesele doplňují detaily a pochvalují si, jak "si užili života" :-))

Výborná byla i přednáška paní Nadi o školní zralosti (máme doma předškolka- jak aktuální!) a já se tetelila blahem, když přednášela dr. Haberlová- neuroložka z Motola- z těch, co jsem kdy vyslechla, mně názorově i stylově nejbližší. Velmi pěkný projev a konstatování toho, že ne vše, co je doporučováno, je dostatečně podloženo vědeckými studiemi... 

Poznali jsme se s několika novými rodinami a jsem ráda, že jsme si rozuměli až do pozních nočních hodin (mám dojem, že žádný z věčerů nekočil před 2.hodinou ranní :-) ) Stále bylo o čem povídat. V sobotu večer se rozvinula krásná debata s dospělými SMA pacienty. Je to úžasné, poslouchat jejich zážitky, sdílet jejich pohled na život, na lidi ... takové posezení člověku dá mnohem víc než zdlouhavé studium odborných textů. Tohle byla zkrátka škola života, a ta je (alespoň pro mne) k nezaplacení. Děkuju Petře, Michalovi i Hance, že jsem měla možnost s nimi strávit tento čas. Rozhodně mi některé jejich věty budou dlouho znít a slibuju, že se budu snažit některé věci dělat líp- nebo alespoň trochu jinak :-)

Zamčeno, dál se nejede

14.5.2010

Některé  zážitky s vozíkem pobaví, některé překvapí, některé rozesmutní a některé patří do kategorie poučných. Mezi ty by se dal zařadit i ten, který se odehrál včera ve  škole.

Majda volala Wlkovi ze školy, že stojí uprostřed třídy a vozík nejede. Nepomáhá ani zapnout-vypnout. Wlk chvíli zkoušel navigovat po telefonu, co a jak vyzkoušet, nakonec však uznal, že to nepřinese ten kýžený efekt, a do školy se rozjel.

Pokud se vozíku něco děje, zpravidla se na dislpeji rozsvítí E (jako error) a číslo, podle kterého se v manuálu dá dohledat, co má člověk udělat pro jeho nápravu.
Tentokráte tam ale  svítila neobvyklá sestava písmen: S-C-H.

Wlk tedy zavolal přímo do servisu Meyry a vysmátý technik mu řekl: "To není žádné  Es Cé Há, to je "schloss" - zámek! Zamčeno! tak si to zase odemkněte :-) "
Wlk oponoval, že nikdo nic nezamykal.... a pak provedli rekonstrukci celého záhadného případu. Wlkovi došlo, že zámek je magnetický (vůbec jej nepoužíváme, je někde uložen doma- k tomu, aby se vozík znehybnil, stačí vyhátnout pojistku).

A viník se našel! Jedna naše paní asistentka miluje kameny. Zná je, ví, na co je který dobrý, a do služby nosí náramek z magnetitu- nebo jak se přesně ten kámen jmenuje. A jak Majdě něco podávala, dotkla se náramkem displeje a vozík se zamkl. Začarovala podruhé- a mohlo se jet :-))

S električákem žijeme skoro osm let, ale jak je vidět, stále nás má čím překvapit :-))
A magnetit si může ke svým léčivým účinkům připsat ještě jeden vedlejší: zamykací ;-)

Den matek v MŠ

12.5.2010

Na dnešní odpoledne zvala školka maminky na oslavu Dne matek. Termín mi vůbec nevyhovoval, protože ve středu musím být v práci do 17hodin, ale tatínek mne tentokrát zastoupit nemohl. Máťa byla tak natěšená a dalo jí to tolik práce neprozradit, co všechno mají nachystané jako překvapení :-), že se nedalo jinak... vypravila jsem se na tu velkou slávu.
Martina vyžadovala společenský oděv. Pro sebe i pro mne :-)

Pro maminky bylo nachystané pohoštění. Děti vlastnoručně namazaly "jednohubky" a nacvičily básničky a legrační písničku, kde se zpívalo, co všechno maminka tatínkovi vaří. A předváděly při tom, jak krájí okurku a jak maže lívance... a pak jeden hošíček vykřikl: "A ještě držkovou!" :-)) Tak ta se předvádí velmi pěkně :-) a hlavně "je hned hotová", že?
Maminky se všechny chechtaly, protože kdo z nás tu a tam "držkovou" tatínkovi neservíruje ;-) ...

Dále následovala tvořivá dílna. Vyráběly jsme s Martinkou keramický knoflík pro štěstí, a pak jsme měly vytvořit obraz z našich rukou. Obkreslily jsme si je vzájemně na čtvrtku a vyzdobily dle vlastního vkusu :-)

Nakonec děti rozdaly dárečky, které připravily. Malovaly kapesníček (ten je v té elegantní krabičce se srdíčky) a přáníčko.

A jak si na tyto akce moc nepotrpím, tak musím uznat, že to bylo roztomilé, dojemné a moc milé :-)

A servírovala se i káva- stylově do školkových hrnečků :-)

Já jsem taky konečně rozšifrovala odpověď, co to znamená, když se mi Martinka na otázku: "Pila  jsi ve školce mlíko?"
Martinka s klidem odpoví: "Ano. Měla jsem babce k sukni."       ...tak to je tedy porce...potvora jedna mazaná- takže cca 2cm ode dna, ale MĚLA! ;-)

Já měla kávu-    babce až nad hlavu! :-)  

DOX

8.5.2010

Máme galerijní týden ...zdá se ;-)

V sobotu jsme se vypravili do galerie moderního umění v Praze- Holešovicích s moderním názvem "DOX". Majda toužila vidět tolik diskutovanou ENTROPU Davida Černého, jejíž výstava byla 2x prodloužena a v těchto dnech už opravdu končí. Byla  nadšená, pravila, že je to vtipné, bavili jsme se poznáváním jednotlivých států - já ji tedy letos viděla již podruhé :-)

Já jsem se spíš těšila na  expozici věnovanou Janu Kaplickému, kterou už na blogu propagovala rejcka
Jsou zde vystaveny modely všech jeho originálních a nadčasových staveb - i světoznámá a Čechy odmítnutá "chobotnice"

Mně se ale jeho pohled na architekturu líbí. Mosty, domy, interiéry- to vše řeší velmi neotřele a volí nezvyklé tvary i barvy. V rámci výstavy je také promítán životopisný dokument a v určitých časových intervalech podává výklad i živá průvodkyně.
Výstava trvá do 2.8.2010

V dalších prostorách je vystaven zajímavý projekt. Skládá se z portrétů soudců, u každého je napsán stručný odstavec o tom, co onen dělal před rokem '89 a je tam popsán názorný příklad- koho odsoudil- za co a na kolik- jednalo se vždy o procesy ryze politického rázu. Je až k neuvěření, že někdo mohl jít na půl roku do vězení za to, že se na svatbě vyfotil s portrétem Husáka, a mě mrazilo, když jsem si znovu v paměti oživila případ P.Wonky- ten zacházení ve vězení nepřežil ... a úplně nejpůsobivější je údaj o tom, kde takový soudce soudí dnes. A jedno mají tyto "dobré duše" společné: necítí se vinny. Jen konaly svou práci a ctily zákon!!
Název, který autoři pro tento projekt  zvolili, je slovní hříčkou...  není sice nejslušnější, ale zato výstižný... ale ne [malí] ...spíš [velkí] ;-)

... a tenhle úvodní text prostě stojí za přečtení... :-((( 

Dále bylo k vidění několik neotřelých šachovnic v rámci expozice "Umění šachu". Šachy ve tvaru dýní, nebo  figurky  Dobra proti figurkám Zla a nebo tyhle- mluvicí :-)

Chtěli jsme své zážitky prodiskutovat u kávy v místní kavárně, která disponuje dětským koutkem a krásnou terasou, ale nenabízí horkou čokoládu :-(, a tak jsme museli "změnit lokál" :-) a vydali jsme se do Karlína. Oblíbili jsme si cukrárnu s názvem Londýn -  Majda  rázem zapomněla, že chtěla horkou čokoládu a trvala na zmrzlinovém poháru. Naštěstí tam ani nebylo moc lidí. Všichni mlsali u stolečků venku :-))

Interiér je prostorný a velice příjemně rozčleněn, zdi  vymalovány stylově výjevy z Londýna  a samozřejmě nechybí ani červená telefonní budka...ovšem s nápisem "toalety" :-)

Byl to krásný a vydařený den.

Oživlá galerie

5.5.2010

Pokud chodíte do galerií obdovovat obrazy, sochy , plastiky a jiná výtvarná díla, vězte, že ve Veletržním paláci (pobočce Národní galerie) dnes některé obrazy ožily. Stalo se tak díky dvěma neskutečně sktivní ženám- Janě Machalíkové a Hance Malaníkové, které jsou doslova bezednou studnicí obdivuhodných nápadů a neváhají je s dětmi realizovat. Tentokráte si členové dramatických kroužků při DDM Praha 8 vybrali obrazy slavných malířů a rozhodli se dodat jim třetího rozměru :-) a  "zdramatizovat" je.

Poznáváte Zrzavého Kleopatru? :-)

Majda ztvárnila samotného malíře- v baretu a  s paletou na klíně předstírala, že maluje a rozprávěla s postavami, které MOŽNÁ ovlivnily konečnou podobu tohoto díla ;-)

Linie Zdeňka Sýkory vnímala jiná skupina mladých "herců" jako obraz, který se naskytne lékařům při operaci- spleť žil, cév a vláken, přičemž každé má své přesné místo. Ani Sýkorovy linie nejsou jentak nahodilou směsicí čar, jsou přesně propočítané a mají také každá svůj přesně vymezený prostor. I tento oživlý obraz sklidil velký potlesk.

Pohledem z budoucnosti ožil i obraz J. Miró "Peinture". Zajímavé  a vtipné  ztvárnění :-)

Oživlých obrazů bylo víc. Toto byla jen upoutávka na premiéru, která se ve Veletržním paláci uskuteční 12.6.2010 v rámci festivalu  "Muzejní noc". V ten den zůstanou muzea a galerie otevřeny do pozdních nočních hodin a snaží se návštěvníkům nabídnout i něco "navíc" - besedy, workshopy, koncerty ... a nebo právě oživlé obrazy :-)

S Martinkou jsem podnikla krátkou exkurzi po interiéru a slíbila jsem, že vyrazíme někdy v klidu a prohlédneme to důkladně.
Zaujal ji skleněný výtah, který nikde nestaví. jezdí jen z přízemí do 5.patra a zase zpátky.

Tak jsme neodolaly a povozily se ;-)

A toto není obří vejce, jak si mylně Maťa myslela :-), ale akustikon. Takže rozhoupat....

... a pak už jen přiložit ucho a naslouchat zvukům :-)

Domů jsme odcházeli plni krásných dojmů. Obdivuju nápady těch mladých nadšenců a hlavně jsem moc ráda, že je ještě spousta lidí, kteří dětem "mají co předat" a dokáží je takhle krásně rozvíjet a učit vnímat umění.

Pokud se rozhodnete Veletržní palác navštívit, vězte, že každou 1.středu v měsíci je (pouze v odpoledních hodinách) vstup zdarma.

Jak se prosí mouka?

3.5.2010

Hlavním hrdinou dnešního příběhu je Martina a její objevování záludností jazyka českého.

Přišla ke mně a položila mi otázku: "Mami, jak se prosí mouka?"
Bylo mi to divné-dotaz mi nepřipadal moc logický- a tak se ujišťuju: "Kdes to vzala?"
"No, říkali to v pohádce.... ještě jsem mouku NEPROSILA - říká selka."
Já: :-)) : Aha ... a vysvětluju, že není PROSIT jako PROSíT ...
Martina zklamaně kouká a nechápe, proč by se mouka nemohla prosit. Tak vyzvídám: "A o co by mouku chtěla asitak prosit?"
"No o co asi??  O moučník, ne?!" - setřelo mě to dítě.

Každý hold máme svého "Hrdého Budžese" :-))
Já si třeba vzpomínám na "už měk(k)oně vyvádějí"-  ve skutečnosti se v té lidové písni zpívá" už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají" - zatímco mně vrtalo hlavou, kdo to je ten měkkoň :-))

A tumáš kytku "ty dobytku" - jak ta kytka "tydobytka" vypadá?? ... bylo jich jistě mnohem více :-))

Tak tu máme máj, ten divnej měsíc :-)

1.5.2010

 Já jsem 1.májový den nestrávila na Petříně ;-), ale šla jsem s Martinkou na oslavu 6.narozenin  kamarádky ze školky.  S maminkou Pavlínou se známe, takže bylo domluveno, že holčičky (celkem 6 kusů) vezmeme provětrat  na "bojovku" do nedalekého zámeckého parku. Pavlína měla pro děti nachystané úkoly, počasí nám přálo, takže parádní odpoledne. Děti se rozběhly za dalším úkolem ....

..a já mezitím přemluvila kačera, aby mi zapózoval :-)

V parku většina keřů krásně kvetla.

No a tady to zátiší mě fascinovalo... byla tam celá série pařezů porostlých břečťanem a vypadalo to tak tajemně, smutně, ponuře...

Dalším bodem programu byla výtvarná dílna. (Pavlína je prostě neuvěřitelná! Naprosto  nezištný a mírumilovný člověk...)
Připravila pro holčičky výrobu svícnů.
A já sem dávám podrobný návod, protože se blíží Den matek... tak kdyby to někoho inspirovalo :-)

Potřebujete:

1x nějaké staré nefunkční  CD
1x skleněnou nádobku na víčku (my měli z IKEA)
1x čajovou svíčku
lepidlo (herkules); štětec
přísady na ozdobu: korálky, kamínky, knoflíky- nebo přírodní: mušle, zrnka kávy, kamínky... dle fantazie


Postup: 

- lepicí pistolí nalepíme skleněnou nádobku na CD
- štětcem pokryjeme lepidlem všechny plochy, které chceme posypat ozdůbkami (vrstva lepidla by měla být silnější, aby kousky neopadaly)
- dle fantazie pokládáme přízdoby na povrch skleněného nádobky a CD
- vše necháme zaschnout (nejlépe přes noc)

.. a může to vypadat třeba takhle (= přírodní verze)

nebo takhle:

..a nebo úúúplně jinak :-))

Večer se maminka Pavlína ještě převlékla za vílu (blonďatá paruka z ní udělala zcela jinou bytost!!) a rozdávala dětem balíčky s dárečky. Dokonalé! děti byly moc spokojené- my dospělí taky. Já tohle opravdu oceňuji, vím, kolik práce to dá, ale miluju oslavy, které mají "originální ráz"- ne ty typizované od MacDonalda a jiných, které vždy probíhají podle stejného scénáře.

Děkujeme MOC!!! V létě vám to oplatíme :-))