Ach, ty nákupy...

19.11.2010

Po letošní nekonečně dlouhé zimě jsem svoje zimní boty hodila rovnou do popelnice, protože mi bylo jasné, že pokud tak neučiním, jsem odsouzena odchodit v nich další zimu. Nákup obuvi je pro mne díky sloní velikosti chodidla poněkud stresující záležitostí. I ty zdánlivě hezké boty v číle 42 vypadají úplně jinak :-( Tentokráte jsem ale chytračila a vyrazila na nákup do nově otevřeného OC Harfa.  Kalkulovala jsem s tím, že nové obchody budou mít přece plné regály zboží- a to by bylo, aby se tam nenašlo i něco pro mne! Úvaha byla správná. Donesla jsem si domů - podle mého krásné :-) - boty zn. Tamaris.

Wlk mě s krabicemi nerad vidí. Tvrdí, že mám bot asi 10x více, než skutečně potřebuju, zatímco já mám pocity zcela opačné!!!  Doteď nepochopil, že do divadla nemůžu jít  goretexkách, byŤ jsou "pěkné" a nezničené... on tohle prostě nerozlišuje.

Aby neměl čas uštědřit mi přednášku o zbytečnosti tohoto nákupu, zaútočila jsem na něj já: "Hele, máš TY vůbec nějaké nositelné zimní boty?" Zamyslel se a řekl, že asi nemá. Vyzvala jsem ho k nákupu. Moc neodporoval. Jeli jsme dopoledne- aby ho hned u vchodu neodpudily davy lidí ;-) Cestou do obchodu už  mumlal, že na jeho nohu stejně mít nebudou, že 45 jsou vždycky vyprodané... známe, ignorujeme... táhnu ho do krámu. Krom jedné zákaznice tam nikdo není, a tak sotva mu ukážu, kde má vybírat, už se hrne prodavačka, že nám bude asistovat. Radost z ní tedy nemám, už vím, že to bude oříšek, tak ji decentně odháním, a v duchu si říkám: "No, ještě chvíli se snaž mu pomáhat, a máš po kšeftě... zdrhne tobě i mně bez bot!" Pochopila, že jsme "divný pár" a odešla si čochnit kabelky v regále.

Wlk pečlivě každou vystavenou botu potěžkal. Já po jedněch sáhla a říkám: "Co tyhle? Jsou kožené, vyteplené...?"
"No, ty jsou moc vysoký...", suše mě odbyl.
"Cože? Vysoký? Vždyť jsou ke kotníkům!! Viděls někdy vysoký boty?! Tyhle jsou akorát. Tak je zkus a uvidíš!"
"Nebudu je zkoušet. Chci nízký!"
"Děláš si srandu? VždyŤ ti bude padat sníh vrchem dovnitř!"
"Chci nízký boty!", trvá na svém ten dub!!
"No, jasně. Kup si chlupatý sandále, ty ti budou vyhovovat", končím debatu.
Bere cosi z regálu - já šílím!! Kam to bude nosit proboha!??
Nevzdávám to, vyndávám krabici se svým vybraným modelem, vybaluju botu a cpu ji do fronty na zkoušení... když už je bos, tak ať mi alespoň ukáže, že jsem fakt vybrala špatně. Takový pěkný boty, proč je nechce??!! 

"No, tak je zkus- uvidíme, že ti nejsou- já je tam vrátím a budeme spokojeni oba, jo?" ;-)
A už je tam zas ta snaživá prodavačka a podává  mu lžíci... Wlk s ní vztekle mrští na vedlejší sedátko. Nazouvá botu. Tváří se neutrálně. Dorážím, jestli je mu dobře - ááá pozor- chce o číslo větší- dobré znamení: už je neodmítá! :-)
Prošel se v nich sem a tam a šli jsme k pokladně. Platit! :-) Já byla tak spokojená, že máme nakoupeno...a ten mrzout mrzutá, odpůrce všech nákupů a nepřítel mých bot mi povídá: "Tak se těším, až půjdu nakupovat sám a koupím si boty, jaký budu chtít! Nízký zimní boty!!"

Poté, co jsem  ho doprovodila do garáží, jsem se  vrátila, abych se za ty útrapy pomstila v dalších obchodech jeho kontu. ;-)