Ohlédnutí

23.-27.11.2010

Tento týden mě nějak pohltil boj s časem. Já nevím, co dělám, že se nestíhám ...

V úterý náš kočičák oslavil půl roku. Je to kus kočičího kluka. Vypadá spíš jako medvídek. HuŇatý kožich myje několikrát denně- už si našel svůj systém :-) Jakmile se někdo přiblíží k jeho misce, vypálí a letí přes celý byt, aby hlasitým řvaním upozornil na to, že miska je prázdná. Je stále při chuti a bere cokoli. Minulý týden jsme krájela okurku, jedno kolečko se mi skutálelo na zem- a Toby ho viděl první... bylo jeho. Opravdu ho schroupal. Chodí za námi jako pejsek a nejkrásnější je, když spí :-)

Další svěřenci naší domácnosti si vedou různě- každý po svém... Martina se ve škole "zamyslela" a při vyhazování odpadků do koše, který se klasicky nachází pod umyvadlem, ono umyvadlo přehlédla - prudce se ohnula a přišla s monoklem na oku. Monokl mění barvy každým dnem. Martina prý plakala jen tiše na WC. Zatloukla to i před paní učitelkou! Je to takový malý hrdobec ;-)

Ve čtvrtek jsem vezla Majdu do školy. Sotva jsem zaparkovala, už na mě vyběhla zástupkyně, že by se mnou potřebovala mluvit. Cestou od auta mi šrotovalo v hlavě, co asi bude tématem našeho rozhovoru. A byla jsem mile překvapena!! Táhla mě do třídy, aby mi ukázala, jak s panem ředitelem naměřili a vymysleli přesun nábytku, aby se tam Majda vešla a mohla si lehnout i ve třídě, když ji budou bolet záda- a sledovat při tom výklad- docela mě to rozesmálo- jednak, že to řeší "už" v 8.třídě, když s tím "otravuju" od 6. (na 1.stupni to tak měla), jednak jak to měli nakreslené na podlaze křídou: kam se co přesune ... jsem si představila tu přípravvnou fázi- vyměřování a zakreslování :-)) No a opravdu mi to udělalo radost. Velkou radost, kterou vlastně kazí jen to, že to nešlo vykomunikovat nějakým normálním způsobem. Že tomu muselo předcházet divadlo se vším všudy a tak vůbec...

Jinak od tohoto týdne má Majda nový rozvrh...:-)  Tělocviky, z nichž je zcela osvobozena,  jsou sice ráno, ale jsou to okrajové hodiny, takže se v klidu prospí, doma nasnídá a jedeme do školy později. Hurá! Nemusí trávit 8hodin měsíčně zbytečně ve škole...  proč to tak nemohlo být hned... to je pouze řečnická otázka! Nekomentuju. Už ani nežasnu. Vedení školy tímto děkuji, že se po několika mých urgencích  zamyslelo nad všemi připomínkami a uznalo, že nejsou úplně od věci. Jsem  ráda, že se blýsklo na lepší časy a mohlo by to tak pokračovat ;-)

V pátek jsem musela na nákup. Jezdím do Kauflandu. Mám to nejblíž a není to ten hypermarket, kde člověk nachodí 3km, než nasbírá do megakoše základní potraviny. Věkový průměr nakupujících  v dopoledních je cca 65let. Šílím! Důchodci se obvykle hádají o košíky, předbíhají se ve frontě u pokladny, pak se hádají s pokladní, že to nestojí tolik, kolik ukazuje pokladna... - tentokrát zas ztropili scénu u vážení zeleniny.  V Kauflandu používají -patrně pro větší názornost- na váze obrázky. Jenže když máte na krámě 6druhů jablek, poznejte u váhy, které je to vaše- červeno-žluté, nebo žluto-červené? Bezpečně tam poznávám jen banány :-)

No a jedni důchodci měli s sebou asi 5letou vnučku, která chtěla ta tlačítka váhy mačkat. To ovšem popudilo jiného spěchajícího seniora, který zařval z plných plic: "Dejte pokoj s tím harantem. Tady lidi pospíchaj a vy si tu hrajte s váhou!"
"Je to vaše dítě? Není! Tak mu nenadávejte do harantů a hleďte si svých harantů!", odsekl děda holčičky.
"Já vám říkám, a´t ten harant dá ty pracky pryč, nebo vám to všechno vyházím na zem. Nemám čas si tady s vámi hrát!!! Koukněte, jakou jste tu vytvořili frontu", ještě zuřivěji řval ten nespokojenec. (stáli tam 4lidi v řadě)
Holčička už nakrabovala. Babička ji těšila, že není harant, ale její roztomilá holčička, řvali na toho nerudného dědka a přidali se i další... no hotová mela. Kam se hrabou Homolkovi!  Pozorovala jsem to z povzdálí... a nechápala...