Vyhlídky

1.11. 2010

Začíná nový měsíc. Kde se vzal, tu se vzal - je na řadě předposlední list letošního kalendáře. Po náročných posledních dnech bych nejradši někam zalezla, spala a odpočívala, ale pohled na rozpis povinností a činností na tento týden mi napovídá, že na to opět  nebude čas :-(

Pondělí je vždycky náročné. Majdě je ale líp, starost o jídlo převzal tatínek- je to technik, a tak mu nedělá problém potraviny čtvrtit, třetit a třebas i na milimetrové kousky krájet, rovněž tekutiny měří na mililitry, zatímco pro mne je rozhodující, zda je kelímek prázdný... Nechala jsem je být a ochotně využila návrh rehabky, že když Majda tak neočekávaně vypadla ze cvičení, že "hodí na stůl" mne. Moje záda jsou ovšem spíš zralá na repasi, těm už asi žádné cvičení nepomůže. Ale Hanka má opravdu zlaté ruce, rozpletla mi ty uzle mezi lopatkami a přerovnala hrby ... bylo to bezva. Konečně jsem chvíli myslela na něco jiného.

Když jsme si večer na němčině vyprávěli své zážitky z prázdnin, pan profesor se ujišťoval, zda vím, co mluvím :-)) Zkrátka nechtěl věřit tomu, co se nám zase přihodilo.

Majdě bylo líp, ne že by plnila mé stravovací plány, ale  jistá snaha a vstřícnost ke konzumaci patrná byla.

No a v úterý mě čeká schůzka ve škole. Ohledně mých připomínek k IVP a integraci jako takové. Tak jen doufám, že pro změnu nebudu emitku potřebovat já... už tak trochu tuším, jakým stylem to bude probíhat... koneckonců nejdu tam poprvé.