Vytoužený odjezd

30.5.2011

Předposledního květnového dne se Martinka nemohla dočkat už několik týdnů. Jedou se třídou na školu v přírodě.
V neděli dopoledne probíhalo balení zavazadla- hlavně jsem musela zabalit noční košili s volánky na pyžamovou párty :-)) a Kukyho.  Se všemi věcmi, které jsem vkládala do cestovní tašky, jsem se pomyslně rozloučila. Martina při své roztržitosti nemá šanci dovézt je zpět domů v kompletní sestavě ;-)

Sraz byl ráno v 7:30 a já snad poprvé nemusela říkat: "Dělej! Pospěš si!" Cupitala s batůžkem na zádech a krk natahovala jak žirafa, aby už viděla i za roh, jestli tam jsou holky.

Všechny děti shromážděné, rodiče po půl hodině čekání nervózně začali pokukovat na hodinky - a autobus nikde. Paní učitelka vzala telefon a jala se prověřit, co se to děje. V 8:18 přišel řidič vzhledem nápadně připomínající našeho pana prezidenta :-). Přišel ale pěšky. Byl zaskočen pražskou soustavou jednosměrek a nedokázal ke škole zajet a vyzval účastníky zájezdu (aby mu vraceli podšálky :-)) - aby se vydali příslušným směrem, kde autobus odstavil.

Nakonec se za asistence tatínků podařilo autobus trochu přiblížit. Proběhl klasický chaos s nakládáním zavazadel, s usazovaním dětí do autobusu...

... rodiče obíhali autobus a snažili se skrz zatmavená skla najít toho svého miláčka, aby mu řádně zamávali.
Jedna maminka se mě ptala, co jsem dala do pytlíku s mlsáním, který se měl odevzdávat p.učitelce. Nechápala jsem. jaké mlsání? Martina řekla, že bonbony nesmějí mít u sebe, že je paní učitelka bude rozdělovat z bedny vždy po obědě.
Svěřila jsem se, že jsem žádný pytel nedávala, že se to nesmělo.
Aha, chyba lávky- to se říkalo na třídní schůzce, kde byl náš tatínek Wlk. O žádném pytli s mlsky mi neřekl a já žila v domnění, že to p. učitelka pořeší z třídního fondu... Hm, dobrý- takže naše Martina bude mít takový týdenní diabetický pobyt :-)) (ještěže má kapesné)
Na Wlka jsem doma uděřila, začal hrabat ve svých (pro lidské oko nečitelných) poznámkách- a pravil: "Nojo, je to tu! Já ti to neřek?"... no neřek.

Odpoledne mi ona maminka psala mail, že kdybych do školy v přírodě volala, aŤ se laskavě optám i na její holčičky. Ujistila jsem ji, že tam volat nebudu, protože telefonní číslo mám napsané v notýsku- a ten má Martinka ve svých školních deskách u sebe :-) ... po kom je to naše dítě takový pako??!! :-))

Vracejí se v pátek, tak doufám, že to přežije bez telefonátu i bez pytle mlsků.

Podvacáté Mezi ploty

29.5.2011

Už podvacáté se letos otevřely brány areálu bohnické  psychiatrické léčebny kulturnímu festivalu "Mezi ploty". Organizátoři neponechali nic náhodě a objednali si i počasí, takže davy návštěvníků živě proudily. Vydali jsme se v plném obsazení, protože Mezi ploty si každý najde to své. nabízejí se divadla, taneční představení, koncerty skupin a hudebníků všech žánrů, výtvarné dílny a prodejní stánky  se zajímavými výrobky (žádná vietnamská tržnice!) a všude se mísí vůně masa, kukuřice a opékaných klobás z občerstvení... pivo se čepuje pouze nealko, takže jistá úroveň publika zaručena :-))

Viděli a slyšeli jsme toho mnoho, potkali spoustu známých tváří a měli se zkrátka dobře.

Na úvod  nás přivábil Radim Hladík ... Blue Effect zpíval před zcela zaplněnou loukou příznivců:


Zatímco Wlk s Majdou šli na koncert skupiny Traband, naše dámská sekce (kamarádka Andrea, martinka a já) jsme se vrhly do tvořivých dílen. Tady jsme zkoušeli namalovat autoportrét. malovat vůbec neumím- ale nedalo se tomu vyhnout ;-)

Takže: jak na to?

Vezměte zrcátko, položte na něj folii a centrofixem kopírujte svůj obličej, který se v zrcadle odráží. To je legrace! Každopádně každý si odnášel své umělecké dílo podložené barevným papírem a nemohl s ena sebe vynadívat :-)

V další dílně děti malovaly na připravenou šablonu ptáčka Zpěváčka. Martině samozřejmě šablona nevyhovovala, tvořila vlastní zcela nový druh pěvce ;-) Problém nastal při vystřihování, kdy se zamyslela a ustřihla mu nohu :-)) Nevyvedlo ji to z míry- dokreslila hbitě další... ptáček byl pak poněkud široce rozkročen... zkrátka: má svůj styl  ;-)

Já se moc těšila na Tomáše Kluse. Přišli jsme včas a pěkně se usadili na louku... a postupně přicházeli další a další...


až jsme se najednou ocitli uprostřed lesa nohou. Vidět ho nebylo, ale zpíval pěkně, žertovně a aktuálně :-))

Martina nemohla odolat pokušení vyrobit si vlastní trdelník. Bezva zábava!

Nejdříve se vyválí z těsta dlouhý had...


Ten se potom namotá na takový dřevěný váleček (ten se odborně určitě taky nějak jmenuje), na kterém se poté i peče...


Ještě obalit pořádně v cukru...

A teď číhat, až ho žhavé uhlíky dřevěného uhlí opečou dohněda...

Konečně závěrečná fáze: konzumace :-)) Byl výborný!


S trdelníky jsme se vydali za naší druhou sekcí- ta už se zájmem sledovala pohybové vystoupení skupiny "Veselé skoky". Jsou úžasní!!


Představení  s e jmenuje "Baby box"

Pohled na hodinky nás lehce vyděsil- najednou bylo skoro půl deváté večer!

Cestou k autu jsme ještě zaslechli staré fláky skupiny LUCIE (ójé, hudba mého mládí  ....pár, jen pááár fíglů...)

Tak už se těšíme na další ročník! Věříme, že bude stejně vydařený!!

A doufáme, že Andreu neodradí ani pozdrav od neznámého opeřence, který slízla na brýle... :-))

Děkujeme organizátorům, kteří myslí i na vozíčkáře (vozíčkář i doprovod mají vstup zdarma, mohou autem až do areálu, u každé stanice přenosných WC je vždy jedna široká budka i pro vozíčkáře... paráda!) a doufáme, že PL Bohnice díky této akci získá i nějaké peníze, které jsou tolik potřebné na opravy zchátralých pavilonů.

Volba povolání mě asi zahubí

27.5.2011

Tato kapitola bude věnována Majdě. Bude to delší psaní, protože je toho hodně a protože úřady opět nezklamaly a zasáhly v pravý čas na správném místě. Jednou tu zazvoní paní Zubatá a Majdu nám sebere. Důvodů se jistě najde hned několik.

Majda končí 8.třídu, a tak za půl roku bude muset vyplnit přihlášku na nějakou SŠ. Samozřejmě jsme o tom mluvili hlavně s Majdou, pak spolu, pak já s kamarádkami, které mají k věci co říct, protože nás znají ... no prostě chci jen naznačit, že naše volba byla uvážená  a samozřejmě jsme se snažili zohlednit Majdino uplatnění na trhu práce.

Gympl jsme tedy zavrhli. jednak proto, že ona sama tam nechce kvůli matice, která ji silně nebaví a ač z ní má dobré známky, docela se s ní nadře; a hlavně proto, že gympl by ji předurčil k dalšímu studiu na VŠ. No a bude o to stát? Dovolí jí to její zdravotní stav? Zkoušková období mám za sebou, je to náročné pro zdravého jedince, natožpak pro někoho, kdo má dny, kdy je rád, že sedí.

 Na obchodku Majda taky nechtěla. O Jedličkově ústavu a jeho gymnáziu nechtěla ani slyšet (šla jsem to tam okouknout už loni v listopadu), zle mi vyčinila, aŤ si "do toho gheta jdu sama, ona že chce být mezi normálními..." - já to jen zkusila, aby byly jasně nastoleny všechny možnosti.

Faktem je, že ačkoli její integrace neprobíhá právě předpisově, ona je mezi svými zdravými vrstevníky šťastná. Nasměje se těm blbinám, co vyvádějí, je mnohdy udivená z drzostí, které předvádějí při hodinách... prostě užívá si běžný školní blázinec.

Ve škole mají od pololetí mně neznámý předmět: volba povolání.
Učebnice na něj není. Dostávají každou hodinu ofocených několik pracovních listů, z nichž mi některé přijdou komické (k fotce výčepního mají děti napsat, co dělá... tak tady se toho ale nabízí! :-)), jiné infantilní (to jsou ty s fotografiemi lidí při různých činnostech- a u pána v montérkách stojícího u rozestavěné zdi a haldy cihel je napsáno: zedník... )  a některé prostě zbytečné. No nic. Chápu, že děti by měly mít přehled o nabídce středních škol, ale troufám si říct, že puboši  v 21.století asi právě nejásají nad tímto způsobem výuky.

Při hodině si děti taky dělaly jakýsi test na PC, kde odpovídaly na otázky a program jim pak vypsal seznam povolání, co by připadala v úvahu. Můžete se otestovat i zpětně na http://www.occupationsguide.cz/cz/main/default.aspx

Pro zpestření výuky jim p.učitelka domluvila exkurzi na úřad práce. Vydali se hromadně do Domažlické ulice na Žižkově, kde nabízejí odborně vedené "besedy" k tomuto tématu.  Lituju, že jsem tam nebyla osobně a že celé vypravování mám jen zprostředkované Majdou a dvěma dospělými. Považuji ho tudíž za věrohodné a trvalo mi to celý týden, než jsem se oprostila od emocí a jsem schopná situaci popsat a glosovat.

První problém s vozíčkářem nastal údajně hned u výtahu. Vozík se do výtahu nevešel, tak osoba úřední Majdě radila, aŤ si najede pozadu. Tak jo. Majda do výtahu zacouvala. Výtah se však zavřel a odfrčel do 4.patra dřív, než stačila nastoupit asistentka. Dobrý adrenalin. Ve 4.patře na ni zírala jiná osoba úřední, která si výtah přivolala a chtěla nastoupit, ale nevešla se. Majda řekla, že potřebuje do 1.patra. Tak jí osoba úřední radila, že si musí zmáčknout jedničku :-)) Jojo, to se snadno řekne, ale těžko udělá... Majda tedy paní instruovala, že jí tlačítko musí zmáčknout ona - ještěže se holka alespoŇ domluví!!

Dojela do 1.patra. Tam už výukou pověřená osoba úřední vyšilovala, že mají zpoždění, ať koukají dělat, že už měli dávno začít. Nojo, když někdo zdržuje a  vozí se po budově výtahem sem a tam, to bych mu taky vyčinila!

Osoba úřední pravila dětem, že jim pustí videokazetu, načež omladina dostala záchvat smíchu. Videokazety považují za muzejní kousky, natožpak, když někdo v ruce třímá DVD a říká mu videokazeta. Paní ještě lamentovala, že se jí to snad povede...  a zdůraznila, že smích a nekázeŇ jiného druhu nestrpí ani minutu!!

DVD se podařilo uvést do chodu. Hurá! Jenže... promítal se film o povoláních, který už byl asi natočen před nějakou tou dobou- děti se řehtaly, co mají dotyčné osoby na sobě za oblečení a účesy... a pak si šly udělat stejný test na PC jako dělaly ve škole (???)

A nakonec byl pohovor s osobou úřední. Kdo nevěděl, co chce ve svém životě dělat, ten to schytal...no a kdo to věděl, ten dopadl snad ještě hůř.

Majda se pochlubila, že by chtěla jít na SŠ polygrafickou a dělat grafika. Osoba úřední při tom sdělení prý málem omdlela. Hbitě vyhrabala ilustrační (rozuměj historické) foto "grafika". Stál tam muž u jakéhosi stroje a vázal knihy.
Paní moudře pravila: "Děvenko, ale to není nic pro tebe! To ty nezvládneš."
Majda se bránila, že ona bude pracovat výhradně u PC, upravovat texty, pracovat s obrázky...
Osoba úřední ovšem věděla nejlíp, co je pro Majdu vhodné. Vyzvěděla studijní průměr a hned jí doporučila gymnázium v Jedličkově ústavu, kde jsou na "takové děti plně vybaveni"
Majda trvala na svém, že na gympl rozhodně nechce a do Jedle už teprv ne. Osoba úřední tedy přitvrdila: "A ty umíš pracovat s počítačem "
"Umim", řeklo drze moje poněkud zaskočené dítě.
"Ne si hrát. Jestli umíš třeba upravovat fotky!", smečovala osoba úřední
"Jo, umím"
Osoba úřední se nevzdávala. Prověřila školu a vytáhla další trumf z rukávu: "A víš, že ta škola je soukromá? Budou na to rodiče vůbec mít finance, aby tě drželi na škole?"

..aha, tak to jsme Majdě zapomněli zdůraznit. Prostě jsme nepovažovali za důležité zatěžovat ji starostí o rodinný rozpočet. Vzhledem k tomu, že je tolik věcí, které v životě nemůže, byli jsme rádi, že ji něco nadchlo tak, že se na to těší ... a už přes 10let spolupracujeme v případě potřeby s různými nadacemi- zkrátka závěrem: peníze jsou to poslední, co mě teď trápí. Až to bude aktuální,  budeme to řešit a jsem 100% přesvědčena, že osoba úřední nám nepřidá ani korunu- proč taky, když v Jedličkově ústavu by to bylo "zadarmo" ;-) ... no  osoba úřední si mohla připsat bod. Dostala Majdu! O financích opravdu neměla tuchy. Děkujeme za pomoc. S důvěrou se obrátíme.. až budeme mít málo starostí... už alespoň víme, kam!

Nacpala Majdě vizitku a leták, ať se rodiče ještě dojdou poradit....

Tak vážně nevím...

nechápu, z jakého titulu se ženská, která to dítě vidí poprvé a vůbec ho nezná, pustí do takové akce. I kdyby 100x měla pochybnosti, mohla přece Majdě předat vizitku a doporučit jí, aŤ zajde ještě jednou s rodiči... Ale kdepak. Pěkně holce ukážeme, kam patří. jakýpak že nechceš do Jedle- máš vozík, tak to je přece jasný ukazatel! Já to tady mám v kolonkách- tam, přesně patříš. Integrace?? Co to je? nějaká blbost, ne?

Takže celé naše martyrium, kdy od února řešíme konkrétní školu vyšla vniveč.

Tady přece vůbec nejde o to, že má dítě samé jedničky- šup s ním na gympl, když ono samo tam nechce!! Chce tvořit.  Baví ji výtvarka, má skvělé nápady, pracuje s PC, umí psát slohy, kreslit...  Proč nemůže jít na průmyslovku, mít tu nezbytnou maturitu- a získat specializaci, která ji bude bavit a když bude šikovná, jistě tu a tam nějakou zakázku získá - vždyť kdo dneska nepotřebuje vizitky, reklamní letáky, úpravy tiskovin (výročními zprávami počínaje a nejrůznějšími publikacemi konče...)  - tudy tedy vedly naše úvahy.

Nejsme rodiče, kteří lační po otitulovaném dítěti, není pro nás zárukou kvality množství vystudovaných škol... vzhledem ke zdravotním obtížím našeho dítěte nejedeme ani na výkon- co zvládne- z toho se radujeme, no a co ne, z toho se nezblázníme.  Oba máme povolání, která nás baví.  Je to jedna z mála věcí, které jsme v životě mohli ovlivnit, které jsou podle našich představ!!
Jsem v práci spokojená a neměnila bych. A co lidí mi to vymlouvalo!
Myslím, že ani naši nebyli zrovna nadšeni... Jsem ale vděčná za to, že na mě nevyvíjeli žádný nátlak a nechali mě volně dýchat.

U Majdy pro nás bylo důležité  i to, že se jí ve škole náramně líbilo, pan ředitel (mimochodem vystudovaný speciální pedagog) předvedl práce svých studentů, skvělé technické vybavení školy (Wlk kulil oči na ty obří monitory a nadupané počítače). Majda byla nadšená a my měli dobrý pocit z toho, že jednou třeba nebude jen doma "na invalidním důchodu", ale že pro její pocity bude dobré i to, že "něco umí", že může i trochu pracovat.

Tak jsme to ještě doma s Majdou znovu rozebrali... Majdu ujistili, že pokud se jí škola líbí, nebudeme ji cpát nikam jinam jen proto, že má samé jedničky (ehm, jaká by asi byla přirozená reakce, když zjistím, že dobrý průměr je to, co mibrání jít tam, kam chci... napadá mě velmi jednoduché řešení) ... no a paní učitelky volby povolání se přípežitostně zeptám, jaký smysl měla ta celá akce. Pominu-li fakt, že tím děti zaplácly celé dopoledne. Takovou besedu by přece učitel daného předmětu mohl zvládnout sám- zná děti nejlíp. A já jako rodič bych svoje dítě na takovou akci vůbec nevyslala, kdybych předem věděla, že se tam povede tak erudovaný pohovor.

 Není nad nevyžádanou radu! Ta z úst odborníka  vždy potěší!

Slavnost prvního čtení

25.5.2011

Martinčin první školní rok se chýlí ke konci.
Na středu připravila škola pro rodiče prvňáčků "Slavnost prvního čtení". Děti mají rodičům ukázat, jak se naučily číst.


Martinka se moc těšila a my vlastně taky.

Po krátkém pásmu veselých básniček Jiřího Žáčka z jeho Aprílové školy si děti  vylosovaly text, který nikdy předtím nečetly. Seřadily se podle čísel a začaly číst jednu kapitolu z knihy "Kvak a ŽbluŇk jsou kamarádi" - tu pak taky každý z žáčků dostal s věnováním za odměnu domů.

Někteří s textem opravdu bojovali :-), ale v této veřejné zkoušce obstáli všichni bez uroněné slzičky  a bylo vidět, že se předvedli rádi.



Zajímavý nápad. Děti musely překonat stud, musely se snažit číst nahlas a rodiče konečně viděli, jak si jejich miláček stojí v konkurenci vrstevníků . 

Paní učitelka všem pogratulovala a předala upomínkový certifikát. 

Bylo to příjemné a chvílemi i dojemné setkání. Paní učitelka zaslouží pochvalu za svoji trpělivost. Je to nesmírně vlídná a hodná bytost!

Tobin slaví narozeniny!

23.5.2011

Naše májové koťáko slaví první narozeniny. A protože je to pravý rozmazlenec a miláček všech, nachystali jsme pro něj i dárky :-)

Děti mu vyrobily dort.
Tobin zastává názor, že není nad kus dobrého žvance a ničím jiným ho člověk nepotěší víc, než když mu něco pošle do bříška.

Tobin celý výrobní proces pozoroval a hlasitě při tom řval. Aby měl lepší přehled, vyskočil si na odpadkový koš a krk natahoval jak žirafa.

Pak se snažil uprosit Majdu o nějaký ten kousek na ochutnávku, takže chvílemi obsluhoval i ovladač vozíku ;-)

Výsledné dílo vypadalo takto:

Tobin byl šťasten. Dort  během několika minut zmizel v jeho útrobách.

Už s námi bydlí 9měsíců. Je to kočičí osobnost. Rozhodně se nehodlá nikomu a ničemu podřizovat!
Mazlit chodí pouze v případě vlastní potřeby.
Jakmile necháme jídlo bez dozoru, riskujeme, že o něj přijdeme.
Ocásek nosí pěkně nahoru. Tedy on má luxusní ocásek-spíš takové boa! :-)

Majda studuje odborné knihy a myslím, že by mohla zastávat funkci kočičího psychologa :-) Všechno ví, přesně popíše, proč se Tobin zachoval právě tak a ne jinak...

Tobina   máme rádi, naše domácnost by bez kočky byla zkrátka neúplná....  i když někdy nás ta potvora anglická nakrátko střižená pěkně terorizuje ;-)

Řezbářské sympozium

22.5.2011

V neděli odpoledne jsme se vydali k Vltavě- k jezu do Klecánek. Původně jsme chtěli nasbírat nějaké kameny na naši novou zahrádku, ale na břehu řeky nás upoutaly dřevěné sochy a bručení motorů pil ... takže jsme nechali kameny na jindy a šli se podívat na řezbářské umění.



Občanské sdružení HUMBUK zde pořádalo již 2.ročník řezbářské soutěže s morbidním názvem "Klecanský masakr motorovou pilou"

Fantazie účastníků byla opravdu velmi bujná.

Tak třeba lavička ve tvaru obřího  kolíčku na prádlo :-)


nebo sousoší....


a nebo vejce!

..a já se tady morduju s dietou a nejím tatranky a trpím... přičemž by stačilo poprosit tohoto pána  - a ten by ořezal přebytečné vrstvy na příslušných místech- a to celé za jedno odpoledne :-))



No a na šutry až někdy příště... stejně byly ty pěkné na druhém břehu ;-)

Pevná 50 ;-)

21.5.2011

Tak tady ji máme!  Aranel a pevná její 50 :-)) 


Fotografové jistě vědí, co je "pevná 50" a Aranel je fotografkou už téměř profesionální, takže tento metaforický vtípek vznikl u příležitosti oslav jejích kulatých narozenin a velice se ujal :-)

Byli jsme pozváni na oslavu do MUMu :-)) - ta zkratka - označující mateřské centrum v H.Počernicích- se nám moc líbí ;-))

V MUMu bylo veselo, stoly se prohýbaly pod množstvím dobrot - nabízelo se např. jahodové tiramisu:


Chlebíčky, řízečky, minipizzy, jednohubky... škoda jen, že chyběly tolik poptávané párky ;-) Tak snad příště :-))

Na zdraví se připíjelo vehementně- zde je část tequilové sekce :-)


K vidění bylo spousta zajímavých věcí:

- puzzlenehty


- mikropes - jen o něco málo větší než balíček papírových kapesníků



- velká koncentrace objektivů



- výstavka náhrobků (práce keramického kroužku :-)) - ( taky jsem jeden kdysi navštěvovala, ale musím říct, že lektorka naši fantazii až tak nerozvíjela :-))



- hygienicky zabalený pes - to kdyby náhodou nikdo nevyslyšel včas jeho prosbu o venčení ;-)



...a hrálo se na kytaru a zpívalo se kdeco- Honza Nedvěd (ten horší :-) ) by měl jistě radost, jak jsme oživili jeho čtvrtstoletí staré písně :-))


A někteří to celé prospali u mě na klíně ....

My jsme si to náramně užili a s plným břichem jen neradi opouštěli sešlost půl hodiny po půlnoci. Cestovali jsme totiž MHD a k mému velkému překvapení jsme byli doma za půl hodinky! Chvála DP, že prodloužil o víkendu linky až do 1hodiny a že na sebe spoje navazovaly-  jelo se parádně!

Aranel, děkujeme za pozvání!! A těšíme se na viděnou 6.6.!! :-))


Co koho potěší

20.5.2011

Přes týden toho moc nestíhám. než splním neodkladné povinnosti, které zahrnují především péči o ty dva nezletilce a taky pracovní záležitosti, jsem skoro mrtvá a bývá zpravidla už pozdní večer.

V pátek odpoledne  si Wlk vzal Martinu na MS v plážovém volejbalu (snad jsem  to pojmenovala správně!) - aby holka viděla, jak se sportuje profesionálně. Byla spokojená. nadšeně mi vyprávěla, že vyhráli Rusové a že to vůbec nevadí, protože Kosťa se může radovat z vítězství.  
(Kosťa je plyšový pes dovezený z Ruska :-) Fajn, hlavně si na všem najít to pozitivní! :-))


Majdě jsem tedy nabídla aleternativu. Jako všechny slečny jejího věku miluje nakupování. Tedy nemusí nutně dojít k procesu placení, ale to rejdění po krámech a okukování modelů je plně uspokojující.

Obchodní centra jsou plně bezbariérová, takže učiněný ráj! Vyrazily jsme do OC Harfa. Babička všeho nechala a hned se k naší expedici přidala. Musím pochválit MHD. Všechno jelo tak, jak mělo, řidiči-autobusáci obsluhující plošinu  byli vlídní, usměvaví ... paráda!

Majda nadšená. Samozřejmě proběho H&M, C&A :-)) A klasicky jsem si připadala úplně nemožně. Na cokoli jsem se jen podívala, to mi Majda hned zkritizovala- pohovořila o nevhodnosti barev vzhledem k mé barevné typologii  nebo upozornila na "blbý střih";  popřípadě odněkud přiskočila babička a výrobek zhodnotila tak, že jsem ho bez zkoušení zavěsila zpět.
Achjo, jak já to dělám, že jsem tak nemožná! ;-) Nakonec mi přece jen dovolily něco donést až k pokladně...


Po 2hodinách jsme toho měly dost a vydaly se na cestu domů. Jaké bylo překvapení, že se za tu dobu venku zatáhlo. Slunný teplý den byl pryč a na obloze se začaly kumulovat bouřkové mraky.


Naskočily jsme do prvního nízkopodlažního BUSu, který přijel- byŤ neměl požadované číslo :-) -  a snažily se přiblížit co nejrychleji domovu. Řidič byl pravda lehce zmaten, když se ptal: "Kam to bude?" - a já dopověděla "Někam k metru!" - okamžitě začal vyjmenovávat trasu... :-) až jsem si vybrala ;-)

Obloha poměrně rychle černala a začalo fučet. Wlk mi psal SMS, že se "něco žene"! :-)) Volala jsem, ať je tak hodný a dojede pro nás k metru, že to s Majdou domů nedoběhnu. Tak jo. Přijel. To už pršelo a blejskalo se vehementně.
Vystoupil z auta a vykulil oči na babičku: "Jé, vy jste tu všechny?? Já poslal Máťu k babičce, aby nebyla doma sama, když je bouřka..." ;-) ..nojo, tak než MáŤa babičku najde, snad budeme doma zpátky :-))

Než jsme dojeli domů (cca 5minut) lilo úplně strašně. Padaly kapky půllitrovky a pěkně studily. Než jsme Majdu vyložili z auta, byli jsme úplně promočení- a to jsem nad ní držela deštník. Madlena se smála, že nemohla ani řídit, zasekla se mezi vrátky a jásala: "Konečně jsem taky jednou v životě pořádně zmokla!!"

... mám já to ale nenáročné děti- jedna slaví se psem vítězství ruského týmu a druhá se raduje z lijáku...

Májové Barování

15.5.2011

Konečně doma! Tedy zase v Malostranské besedě ;-)

Tradiční šachy se sháněním lístků, poté se sháněním hlídače našich dětí (díky, Martine, jako chůva ses osvědčil, ba i náš cocour si tě oblíbil ... to pro tebe nevyznívá příliš dobře ;-) ) ... a pak nečekané překvapení: v sále volná místa- to jakože nebyly lístečky s rezervacemi??! Prostě pohoda!
Už jsem začínala pochybovat, jestli akce vůbec proběhne... hrálo se totiž finále  v hokejovém MS, takže sportovci  odpadli k TV a na kulturu neměli ani pomyšlení.

Naštěstí se na pódiu objevili oba hlavní organizátoři - nakadeřená Sandra Nováková a o několik kg lehčí  Filip Rajmont ;-) - a uvedli další úžasný večer plný hudby, předem neznámých hostů, vtipných komentářů i nečekaně vtipných situací - miluju tyhle okamžiky, náramně to prověří inteligenci člověka a jeho smysl pro humor ;-) ...na Barování je člověk bez takové výbavy asi dost ztracen ;-)


Ani tentokrát nechyběla "Kočka ze Záběhlic" - neuvěřitelně vitální majitelka nejhlubšího altu v Čechách :-) - Věra Nerušilová. Hned na úvod prohlásila: "Já všem vám tady tykám, já jsem tady nejstarší..." , a pak už diváky nutila střídavě k smíchu a ke zpěvu a bylo to moc fajn.


Patrně nejmladší účinkující byla Míša Doubravová. Míša má talent- zpívá, tančí... a to celé lehce a s přehledem.

Rychlokvašky.
Takhle výstižně nazval Filip Rajmont dvojici Ben Cristovao a jeho přítelkyni Moniku Bagárovou. Ano, prototypy dvou nádherných mladých lidí, kteří jsou happy a cool, zvoní jim mobil i v situacích, kdy vystupují na jevišti... :-) odzpívali -bohužel bez doprovodu živé hudby, ale i tak skvěle ...a s úsměvem odskotačili... asi k baru ;-)


Překvapením večera pro mne osobně byla Jana Fabiánová- dcera Nadi Urbánkové. Ta tedy zpívá tuze pěkně a doufám, že zavítá do MB častěji ;-)


Nezklamal ani Ondřej Ruml- jeho vokální pokusy s technikou mě baví :-)) Poslechněte si notoricky známou píseŇ pozpátku...  tady je čeština velmi zaměnitelná s maďarštinou :-)


Neuvěřitelné bylo trio Jan Kares- Ondra Ruml a jako vždy skvělý Petr Zimák (určitě by zasloužil řád Zlaté paličky  za nejsvědomitější docházku :-) )  J.Kares měl dost idealistickou představu, že naučí publikum intonovat a zapojit se do zpěvu :-)) Dopadlo to katastroficky- polovina sálu nevlastnila hudební sluch- a ta druhá jej vlivem alkoholového opojení pozbyla, ale pobavili jsme se skvěle! ;-)




Výtečný byl opět Honza Nedvěd.
Filip Rajmont mu dal hezký přídomek: "ten lepší" :-), aby nedošlo k nechtěné záměně s jmenovcem :-)


V mé soukromé hitparádě bodoval i Saša Minajev. Zpíval rusky. Připomíná mi to doby, kdy jsme na gymplu sháněli LP s nahrávkami  ruského písničkáře V.Vysockého. Pro mne příjemný zážitek. Saša je prostě "ruskij čelověk" s neskutečně zajímavým životopisem- a je úžasný!!!


Pro Barování je typické, že se tu míchá hudba všech žánrů. Operní árii zazpíval P.R.Plasche. Sklidil velký potlesk- jak jinak za takový výkon!



Nelze asi vyjmenovat všechny- to by byl příspěvek neúnosně dlouhý. Už tak mám problém vybrat vždycky nějakou ukázku z toho množství nahraného.
Každopádně večer byl skvělý- tentokrát tak akorát dlouhý ;-) A jsem moc ráda, že jsme ulovili lupeny na Barování s magickým datem 6.6.2011 :-)) /byl to adrenalin, ale máme!! :-))/

Já tu sešlost prostě miluju.
Pořadatel u vstupních dveří už přátelsky žertuje, potkám tam hafo známých,  popiju dobré víno... no tohle si přece nemůžu nechat ujít!

Sedmnáctý

15.5.2011

V neděli jsem se vydala na knižní veletrh. Letos již 17.ročník veletrhu "Svět knihy" se již tradičně konal v Průmyslovém paláci v Praze.
Naštěstí se počasí tvářilo tak, že nikdo nevěděl jak- a tak se Majdě nechtělo ;-) Jen mě pověřila několika úkoly... celkem jsem si oddychla, vyjde to o dost levněji :-)

Čestným hostem bylo letos Království Saúdské Arábie, a tak vstupní halu zdobily minarety a makety mešit. Literatura těchto zemí je mi opravdu velmi vzdálená. Tak jsme jen okukovala, ale nic nekupovala.

Zaujal mě stánek propagující eknihy a čtečky. Čtečku už máme, ale knihy v češtině -to je zatím trochu problém.


Během té 3hodinové obchůzky stánků jsem do tašek nashromáždila asi 10kg knih. V Radioservisu jsem chvíli sledovala autogramiádu a povídání cestovatele Miroslava Zikmunda ...


Zakoupila jsem i několik audioknih - Majda je miluje odmala- osvědčily se nám zejména v době nemoci a při nemocničních pobytech- a Martinku jsme na ně naučili taky.

Pořídila jsem "Lichožrouty" - knihu Pavla Šruta, která získala v roce 2009 cenu Magnesia Litera, namluvila Bára Hrzánová. Tak jsem na ni zvědavá, kritika ji chválí, ponožky se mi doma ztrácejí, tudíž nejeden lichožrout s námiurčitě žije.. ;-)

Knihy jsem ukryla, hodlám je vydávat ze svých zásob postupně u příležitosti různých oslav a táák :-)

Útratu jsem raději nepočítala... darmo by mi to zkazilo dojem z akce :-))

Larva?

14.5.2011

Byli jsme pozváni  na oslavu kulatých narozenin kamarádky. Oslava se vydařila- příjemně strávený den v krásné zahradě...

Až najednou jsme koukali, co to je na dřevěné lávce...vypadalo to jako 10cm kousek horolezeckého lana, ale lezlo to!

Nejhbitějším průzkumníkem byl pejsek- a pak hned my bloggeři. Zaklekli jsme s Wlkem a začali tu - patrně larvu- fotit.

Co se z ní vylíhne, netuším. Asi motýl Emanulel, dumala naše Martina :-)

Brr, otřásám se ještě teď při pomyšlení, že bych na něco takového měla sáhnout....

Bambusárium

13.5.2011

Babička s dědou odjeli na dovolenou, a tak jsme se dali do překopání předzahrádky. Děda tvrdí, že "je dobrá", my objektivnější tvrdíme, že je nejhorší v celé ulici. Donedávna zdobil vypelichaný trávník ještě pařez po pokáceném smrku a několik náhodně zasazených rostlin- co kdo nechtěl, náš děda se toho ujal a "někam to píchnul". Šíleli jsme z toho všichni a teď jsme tedy nemohli promeškat  příležitost beztrestně odstranit nežádoucí rostliny a vnést do tohoto prostoru jakýsi řád. ;-)

Poprosila jsme kamarádku-zahradnici. Navrhla, kam by se co mělo zasadit a jak by měla proběhnout povrchová úprava. Výkonným článkem byl Wlk. Kopal, ryl, sázel ... a já objížděla stanoviště a nakupovala potřebné rostliny, fólie, pytle zeminy, kůry...

A takhle jsem je nachytala, když jsme přišla z práce :-))  Ivana si pěkně řídila svého zahradníka a moc si pochvalovala, jak je pilný a poslušný! :-)
(folie už ja pokryta kůrou, jen doufám, že se rostliny rychle  rozbují a trávy vytvoří mohutné trsy :-) )


Šlo to pomalu a ztuha.

Bydlíme přímo u BAUHAUSU. Samozřejmě první cesta na nákup nezbytností vedla tam.
Hypermarketová klasika. Pokud sháníte něco konkrétního, nemají to. Pak se snažíte sehnat někoho povolaného, kdo by vám s výběrem pomohl, není k mání. Znechuceně jsem odešla.

Vydala jsem se do zahradnictví. Mám to při cestě, jen mě nikdy nenapadalo odbočit a zajet tam.
To byla jiná káva! Paní ihned přiskočila, zjistila, co poptávám a nasměrovala mě, aŤ si jdu vybírat, že za chvíli dorazí a pomůže mi. Vybírala jsem tedy pod dozorem a paní ještě všechny rostliny nosila, abych se neumazala!!
I v pokladně jsem byla mile překvapena - oproti hypercenám - za pakatel! ;-)

V pátek jsme s Wlkem ještě vyrazili do nedalekého bambusária :-))


Pěkný název pro prodejnu bambusů a okrasných trav, že?
Opět paráda. Slečna všechny rostliny znala osobně :-) - tedy jménem latinským i českým. Přesně věděla, co která potřebuje jak bude veliká a široká... takže mi ty moje původně požadované rozmluvila :-))

Takže závěrem: na všechny BAUHAU-OBI jsem definitivně zanevřela. Navštěvovat jen v případě nejvyšší nouze! Zlatí soukromníci! Rostlinky prodávají s láskou a s náležitým komentářem - rpo nás amatéry naprosto nezbytným!!

Zahrádka se pěkně rýsuje, až bude komplet, zveřejním foto! :-)