Velmi a(tra)ktivní víkend

30.4.-1.5.2011

Víkend jsme strávili ve Smečně. Toto maličké město nedaleko Kladna se může pochlubit nově zrekonstruovaným zámečkem- tedy zařízením pro rodiny. Jednou z mnoha aktivit, kterou se Dům rodin provozuje, je i péče o rodiny pečující o děti  s onemocněním SMA.

Projekt realizují lidé nadšení a svědomití, proto na víkendové akce jezdíme rádi. Program bývá nabitý odbornými přednáškami, děti mají svůj vlastní program s asistenty a hlavně!! Potkáváme se s lidmi, kteří řeší více či méně úspěšně stejné problémy jako my.
Konečně přijedete někam, kde nikoho neudivuje vozík; kde každý ví, že dítěti je vše potřeba podat až nadosah...

Počasí se v sobotu pokazilo, a tak z pálení čadodejnic nebylo nic. Nahradili je ohňoví muži a ohnivá žena, kteří nám předvedli úžasnou FIREshow.

Během víkendu se přednášelo se o dotykové terapii, o návazných službách v péči o SMA pacienty, 26letá Bára předvedla ve své fotoprezentaci, co všechno se dá bez ohledu na onemocnění podnikat- jak cestovat, studovat, pracovat... a řešily se odborně i sourozenecké vztahy- tedy sourozenecké konstelace..

To bylo velmi zajímavé. Žádné sourozence totiž nemám, a tak mnohdy asi neumím dobře řešit problémy  mezi vlastními dětmi (nechápu zkrátka, proč se pořád handrkují, rvou a štvou, když k tomu není závažný důvod!! ... ;-) )
Paní psycholožka si všechny rodiče nechala rozdělit do skupin podle toho, jakou pozici v rodině kdo zaujímal:  starší sourozenec, mladší..., prostřední...a jedináček -hehe, tam jsem byla jen já- vytvořila jsem jednočlennou skupinu :-( ...  tedy zase SAMA!! (asi nějaké prokletí neboco :-) )

Jednotlivé skupiny pak vypracovávaly hodnocení té dané pozice- tedy hledaly se klady a zápory. Vznikla z toho zajímavá a poučná debata. Nejhůř z toho vyšli ti, kdo vyrůstali jako "prostřední" děti.

Zajímavé je, že to, co u jedináčků mnozí vnímají jako přednost: "ty se máš, nikdo ti nic nebral, všichni tě obletovali, mělas pokoj sama pro sebe...", já osobně vždy vnímala spíš jako přítěž. Mně to všechno chybělo!! A to že mě obletovali...ehm.. spíš mi tím navozovali pocit, že nesmím zklamat, musím být nejlepší, samostatná, soběstačná (především co se zábavy týče) a spojenec ve válce s rodiči vždycky chyběl. Oni ve svém dospělém světě už neměli s čím srovnávat- aŤ už to byly úlety týkající se úpravy zevnějšku, chování, hlasitých projevů... takže vše je velmi relativní ;-)

Dám tip na jednu psychohrátku :-)

Paní psycholožka nás nechala na papír nakreslit svoji ruku. Tu si potom vzaly naše děti a psaly nám do jednotlivých prstů, co jim na nás připadá fajn, co oceňují - a stejnětak my jim. (děti byly v jiné místnosti, abychom je asi neovlivňovali výchovnými pohledy )

Takhle mi moji ruku popsala Majda :-))

V neděli došlo i na výtvarnou dílnu. Zatímco šly děti jezdit na koni, navlíkala jsem korálky- minerály. Uklidňující činnost. Navlíkla jsem si fluorit- prý uklidňuje :-)) a vůbec má spoustu blahodárných účinků na psychiku. Myslím, že v něm budu i spát :-)

V sobotu jsme dlouho do noci povídali. Smáli jsme se, jak hbitě a originálně  řešíme nestandardní situace, které naše děti mistrně navozují několikrát za den :-))  Výborné byly zejména zážitky z přepravy vozíčkářů autem a hromadnou dopravou.

Neděli jsem zakončili vycházkou do místního zámeckého parku.

Díky všem, kteří se podílejí na organizaci těchto společných akcí. Myslím, že to všichni ze SMAparty potřebujeme. Je nám spolu dobře, mnozí jsme si mezi sebou vytvořili i přátelské vztahy a stýkáme se během roku, což je moc fajn - zejména pro předávání zkušeností-jak na doktory, jak na úředníky, jak ve škole... prostě to, co se v brožurách obvykle nedočtete...