Poslední letošní Barování

se konalo onoho dne s magickým datem 12.12.2012, ale já ho prostě ještě nestihla zpracovat :-)

Ale dneska to  musím stihnout, protože  31.12. 2012 na ČT 2 ve 20:30 bude záznam z listopadového Barování. Tak sice netuším, co z toho TV štáb vyrobí za koláž, ale troufám si říct, že "to nemůže být špatné" - tak se můžete podívat, na čem já to už skoro 3roky!!! ujíždím :-)

Hostů v sále i na jevišti bylo dosti- atmosféra příjemně barovací. ta je naštěstí nakažlivá, takže i bručouni po chvíli roztávají.

Moderátor Filip Rajmont byl po dlouhé době opět ve výborném rozmaru- s účinkujícími žertoval, ostře glosoval chování politiků-máme patrně stejný vkus- tuze nám  "imponuje" jistá nepochopitelně sebevědomá mladá dáma K.P. ;-)

Paní ředitelka Sandra Nováková opět vypadala úplně jinak. je to žena tisíce tváří- tedy myšleno čistě vizuálně!! :-) Ono jí snad sluší úplně všechno...

Zajímavých čísel bylo opravdu mnoho. Respektive mám dojem, že jedno bylo lepší než druhé. To se zkrátka někdo má, že ho můzy políbí hned opakovaně :-)

Pár ukázek samozřejmě dodávám.

Ondra Brzobohatý= klavír + zpěv- show: Filip rajmont + Jitka Schneiderová:





Skvělá byla i Lenka Nová- kdysi dávno bylo její jméno spjato se skupinou Laura a její tygři.




I takhle může vypadat seriózní moderátor TV zpráv Tomáš Drahoňovský :-)) Skupina Funk Corporation - neznala jsem, žasla jsem a bavila se :-))



Úplně úžasní byli tihle dva kluci: Štěpán Klouček a Roman Tomeš - pro mě objevy roku. :-)



Nevidomého Radka Žaluda jsem schválně natáčela už při příchodu. jeho černý humor asi není pro každého, ale každopádně je to člověk, který má můj obdiv... a ten hlas...hmmmm :-)


Tak víc ukázek dávat nebudu, ale ještě musím zmínit jednu skvělou věc- izraelskou hudbu- The Trees & the Bees  . Výborná záležitost...

Jediný,kdo mi tam tentokrát chyběl, byla Věra Nerušilová. Ta nikdy nechybí, a tak doufám, že důvodem  bylo jen předvánoční nestíhání...

Tak já už se těším na další barovací ročník. Barování, to je moje terapie. Letos bylo co léčit...

Díky všem, kteří tento pořad chystají a dovedou v Malostranské besedě vždy vytvořit skvělou atmosféru. Největší dík patří samozřejmě Sandře N. Dovedu si představit, kolik telefonování a dopisování a času schramstne to, než se dá dohromady celá ta škála účinkujících... a vždycky se to podaří :-)) Díky!!!

Den "štědrý"

24.12.2012

 ... Martinkou tolik očekávaný a mnou tolik obávaný... ach, ty předsudky!! ... odložit se nedal, a tak proběhl  v řádném termínu- jen v jiném obsazení než obvykle. :-((

Dopoledne jsme všichni vyrazili na hřbitov.
Na Majdu si ten den vzpomnělo víc lidí. Celá náhrobní deska byla zakryta nejrůznějšími předměty. Moje estetické snahy vzaly za své :-) Já tu ladím výzdobu do zlato-bílé, aby to jako ladilo s nápisem (podotýkám, že jsem truchlící a ještě minimálně 3měsíce mám na úlety podobného rázu bez nároku na blázinec nárok ;-)-  a nikomu to nemá být podezřelé-tak prosím bez připomínek... ale uznávám, že občas lpím na kravinách) ... no ale jiní to vidí v barvách ;-), a tak je tam přehlídka barevných lucerniček, květin, andělíčků, soviček...  už si  říkám, že mi estetično může být ukradené, snažím se vnímat spíš to, kolika lidem stálo zato chvíli s e zastavit a zavzpomínat.

Martina mě zas odbourala svojí filozofií.
Jentak z ničeho nic pronesla: "My jsme s Majdou vždycky hrály  na Štědrý den na splněná přání"
Tušila jsem, že si zahrávám s ohněm, ale opět mi to nedalo a rozvinula konverzaci: "Jo, a jak s eto hraje? Nemohla bych hrát místo Majdy?"
"Mmm, hmm, ty ne...", vrtělo hlavou to stvoření.
"A jak se to hraje vědět můžu?", lákalo mě to neznámé.
"My jsme si vždycky na Štědrý den něco tajně přály. A já si vždycky přála, aby Majda mohla chodit. A dneska od rána nevím, co si mám přát...", dívala se na mě Máťa upřeně a úplně vážně ... evidentně očekávala, že právě já budu úspěšným řešitelem tohoto problému...tak jo. Dala jsem se do toho... snad jsem obstála...

Den utekl jak voda.

 Večeře proběhla bez dramatických scén alá spolknutá rybí kost. A byl by docela fádní nebýt toho, že jsem se nechala zlákat a k bílému vínu (??) jsem začala pořádat Martinkou nabízené gumídky... jeden byl tak masitý, že se mi ulomila půlka zubu. Tož obálka od Ježíška s nápisem "Na kulturu (Barování)" bude zcela jistě využita jako vstupenka do zubní ordinace :-( -  a jak znám pana zubaře, určitě bude stačit sotva na zlomek  opravných prací té prokleté šestky :-(

Žádné další dramatické scény neproběhly. ;-) Naštěstí. nedošlo ani na věštby, že "to bude strašný".
Nebylo to strašný, bylo to zkrátka jiné. Samozřejmě jsme všichni na Majdu vzpomínali, ale taknějak hezky. Bez výčitek, bez naříkání a  vyčítání osudu a pocitů křivdy.

Pod stromečkem každý našel přesně to, co si přál, ba i to, co ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl vlastnit :-)) Nasmáli jsme se hlavně s dědou, který podlehl kouzlu  elektoniky. Nakupuje ji ve velkém stylu. Dostali jsme "chytrý hrnec", který patrně uvařenou krmi i sám sní a taky  bezdotykový dávkovač mýdla, ale i tomu jsme našli místo ;-)

Martinka nutně potřebovala budík :-) I ten se pod stromečkem našel.

Wlk nezklamal. Ani po letech ho neomrzelo vymýšlet dárky vtipné a nápadité. Jde s dobou, a tak jsem třeba dostala do svého iPadu slovník Wordflex Touch Dictionary.  Miluju slovníky- dá se říct, že mnohé kupuju jen pro pocit "je vlastnit"-no a tenhle druh rozhodně nezabírá tolik místa :-))

A pak taky jeden kulturní poukaz :-))

 

Tak to se těším. Jana Buriana a jeho pořady a psaní a povídání mám moc ráda. ;-)

O překvapení tedy nebyla nouze, spát se šlo klasicky dvě hodiny po půlnoci. Povídali jsme, probírali dárky a Martina se vrhla na LEGOdomeček. Dárek nad dárky- LEGO!! ;-)

Vánoce za námi! Vzhůru do dalších dní.... 

Přání a jiné...

23.12.2012

 

Včera večer jsem  začala balit dárky.
Problém se zjevil záhy... píšu si vždy seznam. Jednak abych na někoho nezapomněla, jednak abych dary neopakovala... jenže ouha... přibyl další rok- a já zjistila, že je třeba založit další kolonku- kam jsem zakoupený dar schovala. ;-)

Včera jsem tedy měla večer přímo keškový. Zcela jsem se vyčerpala hledáním darů, posléze jsme propadla hysterii, že jsem jedné osobě odeslala dvě stejné knihy, neb tu druhou ne a ne najít. Kniha se našla, vše jsem zabalila a zas marně hledala krásné látkové stužky, které jsou letos zakoupila v galanterii, abych nepoužívala stále ty okoukané lesklé... No tak látkové se nalézt nepodařilo- a když se blížila druhá hodina po půlnoci, rozhodla jsem se, že všichni dostanou ty okoukané lesklé :-)
Achjo...jde to se mnou z kopce ;-)

Nicméně cukroví už mám dopečené a troufám si říct, že ho mám nejčerstvější ze všech :-) A panu Wlkovi chutná, takže  úkol považuji za úspěšně splněný.

Martinka se tolik těší... nakreslila přání i morčatům :-) Vyzdobila si pokoj papírovými řetězy a zbývá jí rozbalit už jen ten poslední adventní balíček.

Já jdu ještě dodělat poslední pracovní resty, abych u PC mohla vysedávat už jen rekreačně a nestrašily mě povinnosti.

Klidné svátky všem!!;-)

Tak si představuju...

21.12.2012

Tak si představuju, jak asi musí vypadat člověk (???), kterému stojí za to na hřbitově ukrást přízdoby z krásného adventního věnce, který mi kamarádka udělala pro Majdu. Byl opravdu výstavní- bílo-zlatý.

Dneska jsme s Martinkou při návštěvě hřbitova  zůstaly jak opařené. Na věnci zbylo jen pár mašlí, které přimrzly. Všechny 4svíčky i s podložkami jsou fuč. Ještěže je přimrzlý i ten věnec k desce, jinak by byl možná pryč taky.

Pár cetků v hodnotě nepřevyšující pár desítek korun, a  přitom to možná mrzí víc než ztracená peněženka. Ale jo, i tohle patří k naší moderní civilizaci... prostě měl někdo potřebu, tak si udělal dobře.

O andělovi a jiných radostech adventních

19.12.2012

 Adventní čas je bohatý nejen na kulturní radovánky, společenské večírky, přátelská posezení, ale je pro něj typické také to, že se -zejména po ženách- vyžadují práce specifické- tedy smejčení, nakupování dárků a laskomin-posléze i jejich balení, což je taky časově poměrně náročná disciplína- no a především pečení těch titěrných kousků cukroví.
Ani v jedné ze zmiňovaných disciplin nejsem adeptem na zlatou medaili. Jediné, kde se cítím jako olympijský vítěz, je kolonka: kulturní vyžití a družba s přáteli :-) To provozuju přímo vrcholově.

Cukroví jsme s Martinkou začaly péct až v pondělí. Ona byla spokojená, že má už týden nazdobené perníčky a teď přímo jásala. Nacpávala horlivě formičky pracnů těstem přesně podle připraveného vzoru a nad upečenými jásala. "Mami, já myslím, že tu soutěž v družině o nejhezčí cukroví určitě vyhrajeme..." - někdy mi k pláči stačí fakt málo... ;-) Kde jsem já -tragéd!!-  vzala takhle optimistické dítě???  Tuto zlatou medaili skutečně neočekávám :-)) 

Dnes měli ve škole jarmark. Byla s taťkou Wlkem, já byla odpoledne ještě v práci. Děti tam prodávají svoje výrobky a za utržený peníz si pak mohou koupit to, po čem touží a  co si odhlasují. 
Martina zakoupila anděla vlastní výroby :-)) Chápete to, že někdo pospíchá na jarmark, aby si nakoupil to, co vyrobil, poněvadž to považuje za to NEJ ?? ;-)

Doma hned vybalila úspěšný nákup. Zářila a pravila: "Mami, koupila jsem jednoho mnou vyrobeného anděla v mimořádně dobré kondici..."... málem jsem spadla smíchy pod stůl. Kam na ty obraty chodí??

to je ON- narozdíl ode mne-"v dobré kondici" !!! :-)

Wlk suše prohlásil, že maminka by jednoho anděla strážného v mimořádně dobré kondici jistě upotřebila, ale musel by být o dost větší ;-) ...a to má tedy  pravdu! ...mohlo by jich být i víc ;-)

 Tak jdu roztopit ještě pec, ať to máme čerstvé a hlavně už hotové!!!! :-)

Chystání se na Vánoce

17.12.2012

Poslední dobou nepíšu blog. Není v tom nic víc, než že zkrátka žiju příliš aktivně- a nezbývá mi pak času na to, co vlastně dělám velice ráda. Psaní blogu upozadilo asi hlavně i stěhování dětského pokoje. (to bude samostatná kapitola-už je hotovo a obydleno! ;-)) Zpětně vše dopíšu...tedy snad ;-)
Ale za nepsaní mohou samozřejmě i společenské akce všeho druhu, jichž se s oblibou všichni účastníme :-)
Naklizeno a napečeno ještě nemám, ale to všechno jistě jednou mít budu. Až nebudu mít malé dítě, až nebudu mít práci, až... já doufám, že AŽ za dlouho ;-)

Nejčastější konverzační zádrhel posledních dní způsobuje otázka: "Tak co Vánoce? Asi to letos zrušíte, co?"
Takže stručně a snad i jasně: Vánoce jsem nezrušila, ani mě neštvou, ani nepojedu do Egypta za sluncem, ani nevyrazím na Štědrý den na hory, abych se "z toho doma nezbláznila"... vše zůstává tak, jak jsem byli zvyklí, jen nás bude o jednoho míň. Nerada utíkám před problémy- ony by mě pak stejně někde nečekaně doběhly... takže co.  Máme ještě Martinku, takže nemůžeme z Vánoc udělat tryznu za naše drahé zemřelé. Ti nám přece chybějí i ve dnech všedních- nejen o Vánocích.

Martinka se těší jako každé jiné osmileté dítě, takže Vánoce rušit nebudeme- nemůžeme- a ani nechceme. Docela mi lezou na nervy všechny ty "soucitné projevy a zlepšovací návrhy". Ono se to radí... Hodláme být doma, protože jsme si to tu celé přestavěli a chceme si užívat návštěv přátel a  kamarádů, na něž v předvánočním chaosu nezbyl čas.

Minulý týden jsme měli velice akční víkend. Vyrazili jsme i s naší ostravskou návštěvou do Divadla ABC na takový malý "muzikálek" - "České Vánoce":

Skvělé rodinné představení dobře poslouží k navození předvánoční atmosféry. Každý si v něm jistě najde něco, čím se pobaví- aŤ už jsou to vtipně ztvárněné kulisy, či dialogy, které se velmi vtipně snaží nastínit, jak to asi mohlo kdesi na české vsi vypadat, když tam dorazila zpráva o narození Božího syna. Nouze není ani o živou hudbu a zpěv koled.

Dana Batulková v roli Anděla hlásajícího dobro a usilujícícho o osvícení lidu českého, proč by měl Vánoce slavit :-) Neustálé názorové střety s Ďáblem, který našeptává a škodí, jak jen může ;-) Představení je spíš oddychové, zvládnou jej i mladší děti.

 

 foto: web Divadla ABC

Martina se bavila náramně! :-) Asi o tom všem řádně přemýšlela a za několik dní u snídaně zazněl tento rozhovor: :-))

"Mami, a  kdo sem k nám vlastně poslal Cyrila a Metoděje?", ptala se mě s vážnou tváří.
"Cože? Co tě to zrovna teď napadlo? To je úkol?", zareagovala jsem předpisově učitelsky ;-)
"Ne. Jen mi to připadá jako dobrej nápad...", zhodnotila skutečnost Martina a spokojeně odkráčela od stolu.

Ať jejich světlo stále svítí

10.12.2012

 Včera jsem se opravdu vypravila na akci zmiňovanou v minulém příspěvku. Akce s mottem: "Ať jejich světlo stále svítí..."

O existenci kostela ve Lhotce jsem neměla ani tušení. Musela jsem doma nastudovat mapu i spojení. Takový malý vlastivědný výlet po Praze ;-)
V době mého příchodu bylo už hodně šero a venku hustě sněžilo. V této přírodní scenérii vypadal nasvícený kostelík úchvatně.

 Kostel je zrekonstruovaný a v interiéru je k vidění velmi moderně a zajímavě pojatá křížová cesta.


Hned u vchodu mohli příchozí zapálit svíčku. Nad místem k tomu vyhrazeným visely tři velké archy - jmenné seznamy zemřelých dětí. Někteří si je se zájmem pročítali, jiní přesně věděli, který řádek při čtení bolí nejvíc... někteří ještě další jména s život vymezujícími daty dopisovali.

Zahajovací řeč pronesla paní Martina  Hráská  - spoluzakladatelka a předsedkyně OS Dlouhá cesta. Zazněly i verše od jedné "pozůstalé" maminky: "Pro moje stejně bolavé přítelkyně"
Vše bylo velice milé, dojemné, ale přesto decentní- žádný americký kýč. ;-)

Poté nastoupil pěvecký sbor Canti di Praga a spustil se hodinový koncert. Nádherně  sladěné hlasy se v příjemném prostředí kostela krásně rozléhaly.

 

Bylo to příjemné zastavení a prostor k meditování. Jsem ráda, že jsem šla a že jsem se vydala sama- měla jsem klid, a přesně to jsem chtěla mít.

Moc děkuju všem, kteří celou akci s citem a s láskou připravili.
Z časových důvodů už jsem se nezdržela na zádušní mši, která se tamtéž konala od 18:30.

Zatímco já opečovávala svoje duchovno, venku napadla tučná vrstva sněhu. Pro Pražáky hotová zkáza! ;-) Autobusy klouzaly i do menších kopečků, a tak jsem opět blahořečila metru. I tak mi na cestu domů nestačila hodina.

Doma už naše "teta" Andrea suplovala nepřítomnost matky a zdobila s Máťou perníčky. takže ani výčitky svědomí, že se tomu malému dítěti nevěnuju ;-), se nedostavily. (díky, Andreo!!) 


Tak a abych tady stále jen nešířila chmury- ale laskavý čtenář snad pochopí, že před nimi nemůžu jentak utéct a nebo dělat "že nejsou". Prostě jsou a já se jen učím, jak je zpracovávat a jak si je dávkovat, abych se v tom všem neutopila a stihla taky ještě něco jiného než truchlit.

Všímám si samozřejmě i věcí radostných- no abych pravdu řekla: potěší mě alespoň jedna  "ptákovina" denně :-)
Tak třeba cedule na vstupních dveřích kostela :

 

... no ale to by nebyli lidi, aby do hrobového ticha po úvodním proslovu nezapípal signál oznamující příchod SMS... i tohle zkrátka k životu patří :-(

Den památky zesnulých dětí

9.12.2012

Poprvé letos budu aktivním účastníkem této akce.
Světový Den památky zesnulých dětí připadá na druhou prosincovou neděli. Nevěděla jsem to. Díky OS Dlouhá cesta jsem tedy vzdělanější a taky musím říct, že z jejich strany příjemně opečovávaná pozůstalá.

Občanská sdružení vzniklá "účelově"- tedy na základě vlastních prožitků, potřeb a zkušeností podle mého fungují velmi dobře a mají svůj smysl. Kdo vám líp může poradit, pomoci a pochopit vás než ten, kdo podobný problém řešil, prožil a přežil. Odborník vám sice poskytne rady odborné- tedy popíše vám "fáze vývoje", ale sám si často nedokáže představit- mnohdy ani nemá potřebu si představovat- co všechno v praktickém životě se nadále odehrává.

19.prosince to bude už 9měsíců, co nám začala úplně nová etapa života. Řekla bych, že etapa nejsložitejší. Učíme se žít s tím, že vlastní dítě máme už jen ve vzpomínkách a chodíme jej navštěvovat na hřbitov. Všechno se změnilo. Nepřestali jsme sice aktivně žít, ale hodně času já osobně trávím tím, že vzpomínám a neustále si představuju, co by Majda řekla, kdy by tu byla... Letos mě netěší ani to, co jsem vždycky ráda dělala- nakupování dárků. Najednou vidíte tisíc věcí, o kterých víte, že by potěšily právě ji - a hup- je tu realita. Jediné, co můžete- koupit věnec a svíčku. Vánoce budou letos asi psychicky náročné a nemyslím si, že nějaké další budou jednodušší. Jenže Martinka se těší, a tak to na sobě budu muset nějak zapracovat a nějak to zašmoulit.. snad na nějakou  sebeterapii přijdu.

 Dneska tedy určitě v 19hodin zapálíme svíčku... nejen za Majdu, ale za všechny děti, které z nějakých důvodů rodičům musely předčasně odejít...

 

A taky vyrazím na vzpomínkový koncert Canti di Praga , který se dnes  od 16:30  koná v  kostele Panny Marie Královny míru v  Praze 4-  Ve Lhotce 36. Kdyby se někdo chtěl přidat, pozvánka ke stažení je  ZDE.

SMArt GOSPEL

1.12.2012

V sobotu se ve čtyřech městech současně konal benefiční koncert, který se rozhodlo OS GOSPEL TRAIN v čele se svou  náčelnicí :-) Alenkou Dobrovolnou uspořádat pro podporu dětí se vzácným onemocněním - spinální muskulární atrofií.(SMA)

My Wlci jsme se aktivně účatnili koncertu v Praze. Byla to pro mne první akce tohoto druhu, a tak jsem se (jak se později ukázalo zcela zbytečně) stresovala, aby vše klaplo, aby přišli lidi...

Lidi přišli a bylo jich tak akorát, aby si všichni měli kam sednout :-) Vstupné bylo dobrovolné, což si samozřejmě každý vyložil po svém ;-) -  někdo hodil tučnou bankovku a šel se usadit, jiný hodil do kasičky minci a měl tucet požadavků. Skutečně mě doslova dobily připomínky typu:
-  "Jéžiš, to je randál! Snad takhle nebudou nahlas pořád???" ... nojo,no, když je na jevišti tolik zpěváků, těžko lze očekávat, že budou šeptat...
- jinému zas připadaly dřevěné lavice moc tvrdé a nepohodlné, další chtěl ztlumit světla... no prostě lidi ;-)

Ale naštěstí většina přišla dobře naladěna a věnovala se plně umění :-)
Myslím, že kdo chtěl, užil si to parádně. Přišlo hodně známých a kamarádů. Moc jim za to díky. Bojím se jmenovat, abych na někoho nezapomněla, ale určitě moc děkuju dvorním fotografkám za jejich krásné fotky - Aranel a Gabro.
Andree díky za pořízení záznamu celého koncertu a za autorská práva k jeho publikování :-), protože první polovinu koncertu jsem nějak nestihla v klidu sledovat :--)
Katce a Mirce děkuju za pomoc s úklidem (tyhle holky si vždycky práci najdou :-))

No a ostatním děkuju za to, že přišli podpořit dobrou věc, aby tyto zdravotně značně znevýhodněné děti mohly  mít v létě 2013 svůj tábor, kde je pro ně přichystán speciální program, který odpovídá jejich potřebám a možnostem a k němuž je potřeba taky hodně asistentů. Děti tráví týden bez rodičů a mohou zažívat to, co jejich vrstevníci. Majda si tuto akci moc užívala a celý rok na léto ve Smečně vzpomínala, ale o tom už se tady psalo ;-)

Moc si toho vážím, protože vím, že se mnohdy utratí spousty peněz za nesmyslné a předražené pomůcky a různé rádoby "léky", ale tady jsem přesvědčená, že tahle investice smysl má. Zážitky jsou nade vše. Ty vám nikdo nevezme. ... a  že se v životě najdou chvíle, kdy se to hodí-mít nač vzpomínat....

Takže celková částka, která poputuje do pokladny OS Kolpingova rodina Smečno, činí krásných  61 144Kč.
Velké díky všem, kteří se jakkoli účastnili této premiérové akce!

Závěrem ještě ukázka, cože jsme to vlastně poslouchali a zpívali :-)

Středečně-listopadové Barování

28.11.2012

Tentokráte připadlo Barování zcela atypicky na středu. Když jsem se blížili k Malostranské besedě, viděli jsem všude po zemi svazky kabelů a vozy ČT... k našemu překvapení se toto Barování natáčelo. Záznam prý bude k vidění na ČT poslední prosincový den.

Báli jsem se, že "to nebude ono"- známe natáčení... teď se usmějte, teď si to dáme ještě jednou a ještě 3x... ale nic z toho se nekonalo. Na požádání se natáčly se vlastně jen potlesky- a to byla nakonec docela legrace :-)

Účinkujících bylo více než obvykle a samé oblíbené hvězdy s příjemnými novými prvky (tedy pro mne novými ;-))

Tentokrát jsme si s Aranel sjednaly písaře. Aranel fotí, já zas natáčím- a pak tápeme v paměti, kdo a co zpíval :-) Dobrá duše Andrea nás neposlala do háje a opravdu celý playlist vlastnoručně v tom pološeru na stolku plném sklenic, kde vůbec není místo ;-) ... sepsala...a ve finále jí ho Aranel omylem přetrhla :-))

Vtipkovalo se, zpívalo, díky B.Hybnerovi došlo i na dramatické výstupy :-))

Večer tradičně zahájila zpěvem sama paní ředitelka: Sandra Nováková (které tímto děkuji za ta nejlepší místa  k sezení...jestli to takhle půjde dál za chvíli budeme sedět přímo na pódiu :-) )




Další videa vkládat nebudu - budou jen odkazy ;-), blog mi vyhrožuje, že má téměř zcela zaplněnou kapacitu, tak přemýšlím, kam se přestěhuju a jak a KDY!! to udělám...  :-(

Skvělým zážitkem je pokaždé vystoupení Ondry Brzobohatého- a v kombinaci s Matějem Ruppertem to nemělo chybu!! *****


Další člověk, na kterého se vždycky moc těším, je (údajně nejvychrtlejší zpěvák- toto /výstižné/ označení je převzato od Filipa Rajmonta :-)) Ondřej Ruml. Zpívá v doprovodu Šimona Veselého. *****

A takhle zpívala Leona Šenková - pro mě premiérová!   *****

Všestranně talentovaná Míša Doubravová překvapila písní od Zuzany Navarové *****

Večer se značně protáhl. Na popovídání nebyl čas, a tak se sedělo ještě po akci... no přijít domů ve 3ráno a od osmi zařezávat-to už není úplně to pravé :-( ... ale vždycky to stojí za to!! ;-)

Více bude k vidění v televizi ;-)

No ještě by asi bylo dobré připomenout,že  všichni účinkující na Barování vystupují bez nároku na honorář, takže jedinou odměnou jim je volný vstup na zdejší bar... a díky tomu organizátoři věnovali tento večer 40tisíc pro dospělácké onkologické oddělení v Motole. 

Tak se budeme těšit 12.12.2012 - lístky už jsou připraveny u kalendáře :-)!

V posledních dnech....

29.11.2012


 Událostí je v posledních dnech tolik, že bych potřebovala několik hodin denně navíc, abych ještě stihla spát a odpočívat.

No ale událostí č.1 je páteční odchod morčecích dětí do pěstounské péče.
Nesla jsem to těžce :-(  Hlodavci si mě ochočili, ani nevím jak. Vítali mě hlasitým pískáním a stojíce na zadních nožkách dožadovali se něčeho "na zub". Nechali se mazlit. Už jsem si zvykla, že sedím u PC a po klíně  mi leze myška.

Tak ještě fotky na památku: Pan Nacuchaný

 

a slečna Zrzinka.

Šli do dobré "prověřené" :-) rodiny. Budou i nadále bydlet v jedné kleci :-) Můžeme je prý jezdit kontrolovat!

V sobotu jsme uvítali návštěvu z Hané. Přijela Lucka Fíková s Vaškem. V létě se nám tak věnovali a připravili úžasný vlastivědný výlet po okolí Prostějova, tak jsme se chtěli taky ukázat! :-) My všemi tak neoblíbení "Pražáci" ;-) Podařilo se! Stihli jsme předvést luxusní čínu, vycházku večerní Prahou (nasvícená Hradčana přece musejí za srdce chytit každého!!) ;-) a ještě moji oblíbenou kubistickou kavárnu na Ovocném trhu. 

Mezitím jsme odbíhali domů - neb u nás neustále probíhá přestavba dětského pokoje. Už jest dokonáno. Zbývá jen nastěhovat vše zpět a dát věcem nějaký řád a pokoji vrátit podobu lidského příbytku.

 A to je právě to! Kdo a kdy to udělá? 

Čas předvánoční pokročil. Všichni mě lákají na výrobu adventního věnce. Zatím ho nemám. Jak se tak rozhlížím, ani nevím, kam bycch jej umístila... letos to vidím na outdoorové Vánoce. Tohle nemůžu stačit dát dokupy!!!

Pozvánka na užitečný koncert

25.11.2012

Některé akce vznikají zcela neuvěřitelně. 

Letos na jaře mi napsala mail jedna mladá dáma. Znaly jsme se jen jednostranně. Já ji vůbec- ona mne přes blog. 

Občas čtenáři napíší soukromý mail. Píší z různých důvodů: chtějí mi třeba napsat, že i oni něco podobného zažili, nebo nechtějí psát komentář z obavy, aby ještě někdo další nekomentoval jejich názor... a nebo proto, že chtějí potěšit. Tahle dáma napsala mail moc milý v době, kdy nám bylo hodně těžko a smutno - bylo to pár týdnů po pohřbu. Pozvala nás na gospelový koncert, který organizovala, abychom prý přišli na jiné myšlenky ;-) 

Bylo to úchvatné! Nikdy jsem na podobné akci nebyla a abych se slečně revanžovala, pozvala jsem ji na kávu + něco na zub :-)

A tak jsme se začátkem května sešly v moc příjemné kavárně v centru Prahy - mladá dáma už měla konkrétní jméno- Alenka-. a povídaly  jsme o všem možném a nejvíc asi o životě.  Řekla bych, že každá  z nás měla čím "zaujmout" :-( 

Pozitivní na tom bylo, že jsme obě byly rozhodnuté to přežít ;-), ať se děje, co se děje. Alča se vyptávala i na Majdinu nemoc a řešily jsme problémy vozíčkářů ... až se z toho všeho vyvrbil nápad uspořádat pro takto nemocné děti benefiční koncert. 

Ještě ten večer mi ta neskutečná osoba napsala, že už vymyslela název!

SMArt gospel. SMA proto, že je to zkratka onoho nevyléčitelného onemocnění (spinální muskulární atrofie), což ve spojení SMArt dává dohromady anglický výraz pro "chytrý", což je vlastně průvodní vlastnost všech SMA pacientů. Zatímco jejich tělo těžce a zákeřně chátrá, mysl je stále bystrá a čilá- skoro až hyperaktivní. 

A gospel proto, že Alenčiným velkým koníčkem je pořádání dalších workshopů, koncertů a jiných akcí s cílem podpořit gospel v České republice. Podrobností se dopátráte zde: GOSPEL TRAIN

Takže  z jednoho nezávazného povídání vznikla megaakce, která už teď má konkrétní datum:  

1.prosince 2012 

proběhne v Ostravě, Olomouci, Plzni a v Praze benefiční koncert pro podporu dětí se vzácným - a doposud bohužel neléčitelným- onemocněním spinální muskulární atrofie. 

Podrobnosti o jednotlivých koncertech naleznete ZDE: SMArt GOSPEL

Přijměte prosím pozvání na koncert, který bude nejen krásný, ale i užitečný :-) Výtěžek totiž bude věnován na  podporu potřeb dětí s onemocněním SMA, kterým trpěla i naše Majda.

Peníze půjdopu na účet OS Kolpingova rodina Smečno, které se této problematice věnuje- každoročně pořádá pro takto nemocné děti letní tábor, během roku organizuje pro rodiče vzdělávací a psychoterapeutické víkendy, čímž koná práci velmi záslužnou, neboť vzhledem k tomu, že se jedná o onemocnění vzácně se vyskytující, tyto děti se svými nároky často obtížně pasují do "úřednických kolonek"

 Vstupné je dobrovolné.

Objekt je bezbariérový, vozíčkáři vítáni :-) (případné dotazy ohledně zázemí ráda zodpovím!)

Pokud uznáte za vhodné udělat této akci  jakoukoli propagaci - třeba tím, že letáček vyvěsíte, nebo přepošlete dále, budu moc ráda! :-) K dispozici je rovněž tisková zpráva, pokud by někdo věděl, kde ji zveřejnit,  vše mohu zaslat mailem.

                                    Tak se budu těšit na viděnou a na slyšenou! :-)
                                                           Markéta - wlčice

 

Tipy na čtení

Blíží se dlouhé zimní večery a taky čas nakupování dárků. Dostalo se mi několik tipů na knihy, tak dávám veřejnosti k dispozici- ev. k doplnění. 

A už teď je mi jasné, že tak dlouhé ty večery zas nebudou, aby se to všechno stihlo přečíst ;-)

- Dívka s pomeranči  a všechny další knihy od norského autora Josteina Gaardera

- To vše a ještě nebe (Rachel Field))

- U nás v Mitfordu ( Jan Karonová)

- všechny knihy od Torey Hayden (Spratek, Divná Jadie, Dračice a mazánek... a letos vydaná Tygřice)

-  Podivný případ  se psem (M.Haddon), 

-  knížky R.Fulghuma

-  Poutník, Alchymista-  P.Coelho

- Rady zkušeného ďábla (C.S. Lewis)

-  Lidská komedie (W.Saroyan)

-  Dopisy Samovi (D.Gottlieb)

-  Poslední chvíle lidstva (K.Kraus)

-  Tisíce planoucích sluncí (K.Hossein) - recenze zde

-  Malé ženy (J.M.Alcottová)

- Klíče království nebeského -  A.J.Cronin

- nezklame  Herriot :-) 

- Věčně zpívají lesy, Není jiné cesty.... T. Gulbranssen

- Něco za něco, Rychle a bezbolestně - Markéta Dočekalová  

pro děti:

- Zhoubné houby (R.Socha) - zde 

- Rybí sliby - (D.Krolupperová ) zde

- Staré pověsti české a moravské (A.Ježková) - máme už knihu Praha-babka měst a je skvělá. Jiráska už dneska asi děti číst moc nebudou, nerozumějí mu, ale tahle paní umí historii převyprávět krásným slohem, zajímavě a čtivě.  Moc pěkně je zpracovala i Martina Drijverová.

- Řecké báje (A.Ježková) www.alenajezkova.cz

- Gábina a víla Jasenka (Kamila Šecová) 

- Dárek pro Ježíška (Stjepan Lice- vánoční příběh pro cca 5-8leté děti s krásnými obrázky paní Kolanovičové - kniha chorvatských autorů)

- podívám se i na Kozí pohádky od Ivony Březinové (inspirované novým českým fileme- co to asi bude?? :-))

Sláva jednodenní chirurgii

15.11.2012

Operace nožky proběhla rychle. Pan chirurg byl o poznání veselejší než před týdnem, jelikož můj případ konzultoval s kolegy - no a podařilo se mu objevit jednoho, který má ve své kartotéce stejně netypickou pacientku :-) Tak měl radost a já v podstatě taky, protože když člověk ví, že v tom není sám, hned je svět růžovější. Za půl hodinky bylo hotovo, dokonce jsem se mohla chvíli i dívat, jak se příčina bolesti odstraňuje :-) Měla jsem zakázáno ten den cokoli podnikat, tak jsem se snažila být v klidu a i na úterý jsem práci zrušila. Otravovala mě jen únava. Bolest se dala vydržet i bez léků, takže snad to bude Ok.

Ve středu jsem šla na kontrolu. Pan dr. tam nebyl, ale kolega byl poučen. Hned zamžikal  obrýlenýma očima a začal ukazovat, co všechno by se ještě dalo operovat. Debatu jsem rázně utnula: "Letos už nic. Necháme mě na pokoji :-) " Smál se, že tedy jo. Že zatím vše vypadá předpisově (to jo, je modro-fialová), a na stehy tedy za týden.

Doma to vypadá neutěšeně. Wlk pracuje na úpravě dětského pokoje, kde je zatím jen podlaha. Zdi seškrábány, natřeny kdečím- čekají ještě na svůj nový barevný ohoz. Zdržuje nás totiž docházka do zaměstnání :-)

Martina se těší. Neustále se ptá, když to bude hotové, jestli to bude do Vánoc a závěrem  se neopomene optat, když už budou Vánoce.  Ona zkrátka pořád mluví, nebo se na něco ptá. Verbálně velmi vybavené dítě ;-)
Pobavila mě příhoda ze školy.  Jakmile se děje někomu nějaké bezpráví, hned to rozebírá...

"Mami, víš, že Anička řekla Šimonovi "ty blbej křesťane" To je co?!!? ", stěžovala si rozhořčeně.
"Prosímtě, kde na to přišla? Co to je za nadávku?", vyzvídala jsem celá zvědavá.
"No právě! On totiž věří. A na tom přece není nic špatnýho! Klidně mu mohla říct "ty blbý kopyto", ale "Blbej křesťane", to mi fakt přijde tedy hnusný", zlobila se Máťa :-)) "A sama je pokřtěná!!! To mi tedy přijde ujetý!" 

To je fakt. Blbý kopyto je pro Šimona určitě vhodnější a méně urážlivý titul. ;-)
Tak jsme to chvíli rozebíraly klasickou školní šarvátku.  Zjistilo se, že Šimon nebyl otitulován jentak pro nic za nic. Závěrem tedy zaznělo, že Anička by nadávat neměla, ale Šimon zase Aničce nemá dělat to, co si ona nepřeje... 

Svatomartinsky

11.11.2012

 Ke dni, kdy slaví svátek Martin, patří neodmyslitelně svatomartinská husa a víno a někdy i sněhová nadílka. Vzhledem k tomu, že meterologové předpovídají celý měsíc nadprůměrné teploty, nemusíme se snad sněhového nadělení obávat. Lákala jsem Wlka, že půjdeme na husu do restaurace. Dokonce jsem jednu i vyhlédla, ale kdepak...Wlk trval na tom, že se husa upeče doma, aby byla neošizená a podle předpisů ;-)
Koupil husu, zelí, jablka a hodlal se role kuchaře zhostit osobně.

Já dostala na starost víno. Takže jsem vzala Martinu i se sousedovic holčičkou- a jelo se do Tesca. Nabízelo se kino. Děti jsem odložila v biografu a hurá za nákupy. Stejný nápad měla snad půlka národa :-( Proběhla jsem pár obchodů, nic nekoupila - a tak vzhůru pro víno. Hodinka a půl utekla jak voda, s plnou taškou jsem docela ráda opouštěla obchodní centrum, které začínalo praskat ve švech.

Wlk už měl doma prostřeno. Já ho nechápu. Vaří rád, dobře a ještě hezky pro oko!! Že si ten chlap nenajde nějakou jinou hodnější  ženskou :-))

 

I knedlíky vyrobil- nějaké speciální- bramborové nadívané...

Tuhle porci jsme zdolala. bez ohledu na kalorie. Totálně jsem se zneschopnila. Bylo to výborné, neslušelo se nechat zbytky :-)

No a pak vzhůru do práce. Přestavba dětského pokoje je v plném proudu. V pátek přišel odborník, aby vysekal elektriku. Zásuvky byly v pokoji dvě, což je na dnešní poměry žalostně málo. Brrr, zase prach, hluk a binec všude! ...úplně všude.

Já se vrhla na škrábání omítky. Žlutá pryč, modrá už čeká připravená k akci. Brní mě celé tělo. Strašná práce. Ale hodlala jsem se zneschopnit a unavit, abych zaplašila chmury.

Zítra mě totiž čeká další reoperace nohy. Achjo. je to normální- reklamovat nohu? Tak se mi nechce... doufám, že na operačním stole usnu únavou... a taky chci věřit tomu, že to bude poslední zásah v této oblasti!! Už jsem na sále strávila letos 5 a půl hodiny, to mi připadá až dost na jednu starou ošklivou nohu.

Muž, který sázel stromy

8.11.2012

Občas (asitak 3x do roka :-)) provozuju s přáteli pořad, který jsem pracovně nazvala "literární kavárna". Jedná se o  posezení, při kterém se cokoli dobrého pije (káva, čaj, víno...co kdo rád) a nezávazně se debatuje o knížkách.
Ideální je, když každý donese nějakou knihu, která ho oslovila- a ostatní si pak mohou rozšířit svoje obzory a seznamy knih, které stojí za přečtení.

Letos jsem povídání oživila i burzou knih- tedy výměny kus za kus :-) Velmi oblíbené a užitečné ;-)

Překvapilo mne, kolik lidí zaujala krásná útlá knížečka od francouzského autora Jeana Gionca: "Muž, který sázel stromy".
Kdysi jsem i já  tuto knížku dostala od Wlka jako dárek. V krásném vydání edice Literární čajovna Susanne Renaud v překladu Jiřího Reynka, který je údajně o dost zdařilejší než překlady jiné.

Autor vypráví příběh jednoho muže, který poté, co ztratil ženu i jediného syna, znovu našel smysl svého života:

Má-li charakter člověka prozradit 

své skutečně výjimečné kvality, 

musíme mít to štěstí moci  pozorovat 

jeho konání po dlouhou řadu let.

Pokud je tato jeho činnost prosta 

všeho sobectví, je-li myšlenka, která ji vede,

bezpříkladně velkomyslná,

je-li naprosto zřejmé, že se nikde nepídila

 po odměně, a že navíc zanechala na světě 

 viditelné známky, pak ovšem stojíme, 

bez možnosti mýlky,

 před nezapomenutelným charakterem.

Knížka je ilustrována vkusnými obrázky Pavla Čecha.

 

Příběh je důkazem toho, že pokud si člověk najde svůj vlastní smysl života, dají se přežít i ty silné rány osudu. I jedinec dokáže "velké" věci, pokud je dělá s nadšením a vytrvale. Ćlověka může těšit práce pro druhé a radost z ní pro něj může být důležitější než finanční odměna... žel takových lidí po světě běhá jen málo. Ale pozitivní je, že vůbec jsou!!

Hlavní hrdina knížky Elzéard Bouffier díky svému úsilí dokázal změnit krajinu k nepoznání- natolik, že se do ní vrátili lidé- tedy život. Veškerý svůj čas věnoval sázení stromů v krajině nevlídné a neobydlené.

... škoda jen, že je příběh vymyšlený. Tím, že je psaný v "ich formě" jako vzpomínky,  čtenáře to svádí k tomu, aby autorovi věřil, že se to opravdu událo... ale v tom je asi právě to kouzlo literatury... nenechte si ujít! Je to knížečká útlá, ale hodně poučná.

Dušičkový víkend za námi

3.-4.11.2012

 Listopad jako takový nemám ráda. Považuji ho- možná neoprávněně- za měsíc ponurý, s ohledem na svátek Dušiček i smutný, pro bacily a viry jako stvořený... prostě listopad promine, jeho barevné padající listí je zcela zastíněno těmi výše uvedenými negativy :-(

Letos jsme šli poprvé zapálit svíčku na Dušičky i Majdě. Náš hřbitov se o své nebožtíky pěkně stará, a tak upravil i svoji provozní dobu a první čtyři listopadové dny měl otevřeno až do 20hodin.

Řekli jsme si, že pro Martinku bude třeba zajímavější ta návštěva hřbitova až za tmy, kdy bude většina hrobů svítit.
Vzali jsme tedy svíčku ve tvaru sovy, protože ty měla Majda moc ráda a pořídila si jich celou sbírku, tak aŤ jsme styloví. ;-)
Martina byla nadšená, svíčka se jí tuze líbila, a tak se radovala: "Hurá, jde se za Majdou..."
Já někdy opravdu nevím, jestli se mi to všechno jen nezdá. Občas mě hlodá myšlenka, jak tohle dítě jednou bude na své dětství vzpomínat...

 

Na hřbitově panoval čilý ruch. Pozůstalí smejčili náhrobní desky, zapalovali svíčky a své zemřelé zahrnovali více  či méně vkusnými květinovými dekoracemi (brrr, nesnáším umělé kytky!) Bylo vidět, že někteří zde potkali po dlouhé době své známé, a tak se dávali do řeči....

Obešli jsme zase náš okruh.  Potkali taky své známé. Zopdověděli několikero zvídavých otázek a šlo se domů.

Rodinné výpravy jsou dobré, utužuje to kolektiv, ale na rozjímání při nich není čas. To se musí sólo. 

V neděli jsem se ještě vypravila na hřbitov mimo Prahu za babičkami, dědou a ostatními příbuznými, kteří pro mne za svého života hodně udělali a dodnes pro mne hodně znamenají.

Je poučné si občas pročíst náhrobky. Za posledních pár let mezi nimi přibylo i spoustu letopočtů, které jsou mnohem mladší, než je datum mého narození. 

Tak jsem to tam pěkně v klidu obešla a vzpomínala... třeba na spolužáka, který se na Vánoce ve svých 13letech oběsil kvůli nešťastnému rozvodu rodičů- to je asi nejhorší vzpomínka na školní docházku; na kamaráda, který měsíc po svých 40.narozeninách podlehl rakovině, na jiného, který sotva oslavil 33, zabil se na motorce... to jsou osudy...  jaké to měli moji předkové štěstí, že se všichni dožili osmi křížků celkem ve zdraví.

I v dnešní uspěchané době by si občas měl každý uvědomit, jak rychle čas vyměřený k životu plyne. Rozmyslet si, co chce stihnout, co chce dokázat- no a radši nic neodkládat, neb jeden nikdy neví...

Tak jsem se tak pěkně rozladila, až mě napadlo vrátit se do těch školních let - a skouknout zas kus povinné četby. Co takhle Nerudovo Hřbitovní kvítí?

O Dušičkách na hřbitově větřík

Vesele si s lidmi zahrává

Radostí snad že to množství lidstva

Pro hřbitov už zase dozrává

Náhlý vánek oči tobě klíží

Snad to matčin prach tě uspává

Neb co upomínka na hry dětské

Bratrův popel s tebou pohrává

O Dušičkách ročně konají se

U zemřelých drahých návštěvy,

A kdo nezná živých žádných přátel,

U mrtvých tu sobě uleví

...tak tohle je můj listopad...

Morčecí děti

2.11.2012

...už jim je 11dní! a mají se čile k světu.

Kamarádi a známí hýří vtipem a  nazývají mě různě posměšně- chovatelka roku, mamamyš... dostávám neobvyklé dary- třeba pytel sušených patiček od chleba - prý místo bonboniéry :-)

My jsme naše myšky přijali za vlastní, mazlíme je a už teď se bojíme loučení, až poputují do nového domova, jehož adresu už známe! ;-)

Tak jsem si taky zahrála na fotografku- jiní oslňují fotkami dětí ze salonu Gabro- já mám děti chlupaté a vejdou se mi i do kávového hrnku :-)

Tady je holčička. Jméno nemá - to necháme na nových majitelích. Váží 115g.

 

 A tady je kluk. Ten se do hrnku vešel taktak :-) je trochu těžší- váží 125g.

Bez Barování ....

30.10.2012

... by pro nás měsíc nebyl úplný ;-)

Pracné shánění lístků, domlouvání se -kolik komu ještě chybí, přebývá... no prostě klasický  barovací rituálek. Lístek na Barování je mým oblíbeným narozeninovým dárkem- a musím říct, že mi za něj ještě nikdo nevynadal, pokud mi tedy nevytkl hned po akci, že je to návykové a že by chtěl ještě. :-)

Toto Barování bylo ale začarované. Nečekaně jsme neměli kam dát dítě. :-( Děda byl v práci, babička si vyrazila do divadla, takže nám zbývala "plonková" hodina mezi naším odchodem na poslední chvíli a dědovým příchodem z rachoty. Dávat Martinu k sousedům ve všední den večer mi připadalo nevkusné...stejnětak jako pozdní příchod do nacpaného sálu. ... a tak se nám Martinu se podařilo ukecat. ;-)
Dostala k dispozici mobil a já jí připravila "bojovku", takže ji po telefonu cestou na koncert budu navigovat, kde má poklad hledat. :-) Prima. Vyšlo to. Nám se podařilo zaparkovat ve 2.kole objíždění ve Valdštejnské ulici, poklad byl objeven ve chvíli, kdy jsme kráčeli k Malostranské besedě. (důmyslně jsem ho ukryla do nohavice džín, které se sušily v koupelně ;-)) 

Cestou mi začaly od kamarádů pípat SMS, jakože dneska nesedíme a že v MB je asitak 2x více lidí, než se tam vejde... "Houstne, máme problém, nemáme kde sedět..." - považovala jsme je za žertovné až do té doby, než se ukázalo, že opravdu došlo k šumu na drátě a místa k sezení nemáme ... Bylo mi ale to fuk. Po všechn těch peripatiích jsem už zkrátka nebyla schopná vyvinout jakýkoli odboj.

Díky komunikativní Aranel a převratu, který zorganizovala osobně ředitelka celého večera Sandra Nováková ;-), jsme se vešli :-). Pak zas ovšem nastala situace, že všem bylo všechno trapné :-) Na taková protekční místa jsme se odmítali posadit, Sandra tvrdila, že opravdu nikomu místa nezasedneme...  :-)) No situace!! ...

Po této chaotické úvodní předscéně uvedl Filip Rajmont další barovací večer. A byl opět skvělý! Filip i ten večer ;-)

Hostů se vystřídalo mnoho. Někteří i mně neznámí, ale výborní.
Zahájila oblíbená Bára Poláková - jak jinak než písní z vlastní dílny:



Po krátkém vtipkování o učitelkách se na jevišti objevila Filipova učitelka zpěvu, jejíž jméno jsem si hodlala zapamatovat- tudíž jsem si ho nenapsala, a proto ho už dneska nevím... ;-) Nicméně osoba na 1.pohled velmi výrazná a krásně zpívající za ukázku stojí :-)



Nechyběla ani obdivuhodná Věra Nerušilová (seděla s námi - tedy spíš asi my s ní ;-)-  u stolu; takhle vitální bych tedy chtěla za pár let být - před ní musí pomyslný klobouk smeknout snad každý)



Skvělým oživením večera bylo premiérové vystoupení seskupení Futur Swing.




Během večera vyhlásil Filip soutěž. Lidi měli psát svoje návrhy, jak architektonicky vylepšit oblast hlavního nádraží v Praze, přičemž se zakázalo "bourat magistrálu". Vybrané odpovědi měly být honorovány vstupenkami na koncert jana Budaře a Eliščina bandu v ROXY. Super! Za "kreativní" :-) odpověď máme s Wlkem dva lístky na 21.11. :-))

Na jevišti se vystřídalo tolik úžasných čísel, že to opravdu není možné všechno zmapovat.
Barování má už i svoje oblíbené stálice- kdysi nejmladší účinkující Crazy Áňu (tentokráte přišla v doprovodu své sestry Marie). Zazpívat a zažertovat s Filipem přišel i Ben Cristovao a no a v novém účesu dorazil i Honza Nedvěd (ten lepší, jak s oblibou F.R. dodává) Tak Honza si vždycky nějakou ptákovinu připraví, nezklamal ani tentokrát, když se rozhodl parodovat nejsledovanější youtubeklip (tím je mimochodem tato šílenost- se 641miliony zhlédnutí???-je to vůbec možný?? ;--)

Tak Honza to pojal takto :-)))




Parádní vystoupení měla i skupina A Banquet, ale to je takový nářez, že ze záznamu na digifoto to opravdu není ono. Ovšem propláchnout hlavu  v rytmu "futu-roll" si cvičně můžete i zde:



Takže díky všem za další skvělý večer plný hudby, pohody a přátelských setkání... byť tam nebylo k hnutí, bylo to skvělé!!!
Lístky na listopadové Barování už máme, opět posloužily i jako atraktivní dárek :-)
No a já s tím psaním o Barování asi končím, protože to má jediný a dost negativní efekt: lístky na něj sháním čímdál hůř ;-)

Nákupy

26.10.2012

V předvečer onoho nečekaného říjnového sněžení jsem asi měla předtuchu. Zmobilizovala jsem všechny síly a vyzvala Wlka a Martinu k návštěvě Tesca za účelem koupě nezbytných zimních doplňků- obuvi a oblečků.
Wlk se hájil, že "nic nepotřebuje", ale že pojede.
Jistě. On nikdy nic nepotřebuje. Pokud ovšem máme někam vyrazit, zjišťujeme, že džíny a svetr nejsou úplně nejvhodnějším oblečením pro návštěvu divadla, večírku, sjezdovky atp. Nehodlala jsem vyvolat hádku ještě před odchodem z domu (na to je v nákupním centru vždycky dost času i příležitostí ;-)), zavelela jsem k odjezdu.

Martina jela bez protestů. Doufala, že z nás vyrazí návštěvu MacDonalda (mýliti se je lidské :-)). Wlk v to jistě doufal taky, ale já měla vytyčený cíl celkem jasný: obléct ty dvě nekonfekční postavy dřív, než zavřou obchody.

Sotva jsme vlezli do C&A, Martina zmizela mezi regály s oblečením a začala vytahovat extrakousky. Nejprve pro sebe, pak i pro tatínka. Zkoušení jednotlivých modelů bylo náročné. Dialogy typu: "Jak je ti ta bunda?"
"Dobrý, ale snesl bych větší:."  - jsem brala jako zahřívací kolo. Byli jsme teprv na začátku. Po vyzkoušení několika modelů se pan Wlk přecejen s jedním ztotožnil. Byla jsem opravdu ráda, protože mi bylo jasné, že pokud ho neoblíknu v prvním krámě, potvrdí se jeho hypotéza, že "nic nepotřebuje" a mám na další rok s nakupováním útrum.

Martina je přístupnější. tedy až moc přístupná. Ta zas potřebuje všechno. Nelehký úkol průvodcův: jednoho nutit, druhého brzdit- obojí přiměřeně!!

Ale dopadlo to dobře, nakoupili jsme. Oba měli bundy a Martina i kalhoty a mikinu.

Ve vestibulu Martina zblejskla jízdu na inline zvířatech. To jsou plyšoví koně a zebry trošku menší než ve skutečnosti. Jsou opatření kolečky a do pohybu je jezdec uvede tím, že na nich hopsá. Oni pak jezdí. 10minut můžete hopsat za "pouhých" 40Kč. No budiž. Jeden chtěl zebru, druhý kafe... a já je chtěla oblíkat!!!

Dále se pokračovalo do obuvi. Obout naše slůně není zcela snadné. Samozřejmě ji nejvíce zaujaly boty zcela nenositelné. V měřidle jsem zjistila, že má ve svých  osmi letech velikost 36!!! Ponořila jsem se do krabic, abych vylovila nějaký praktický model, který by vydržel nejlépe celou sezónu. Martina zatím v ponožkách těkala po prostoru.
Klasický dotaz: "Jak ti jsou ty boty? Dobrý?"
"Jooo, dobrý. Ale trochu mě tlačej na palci..."

Prostě neuvěřitelný!!! Byla jsem rozhodnutá, že bez bot z toho krámu nejdeme. Mezitím Wlk přikvačil v nějakých topánkách. "Vždyť stejné už máš doma!", připomněla jsem mu. Díval se na mě s úžasem. "No a co?? Když mi vyhovujou??"

Závěrem musím říct, že mě tento večer zcela vyčerpal. Sama jsem si nekoupila nic. Nebyl čas. Zimní boty nemám. Ty staré jsem vyhodila hned po sezóně, aby mě náhodou nenapadlo nosit je dál. Dnešní sníh mě utvrdil v tom, že někdy jsem zbytečně rychlá  :-)
Zregeneruju a vyrazím na druhé kolo nákupů- tentokrát to bude one woman show! ;-)

Šarlotu a Zoe na bílém koni

27.10.2012

 ... jsme nečekali!

To bylo ráno probuzení! Padal sníh!!

Náš dýňák v zahradě dostal slušivou bílou čapku...

 ... stromeček zaskočen nebyl- okamžitě se tvářil jako vánoční...

 

... kytky v truhlíkách bílá peřinka zaskočila, a tak jen poslušně sehnuly hlavy

Jen Martině bílá nadílka přišla vhod! Hned se vrhla na stavby ze sněhu.

Nojo, zima se ani nezeptala, co jsme dělali v létě, a už se tu zabydlela zcela suverénně. 

Zimní gumy už máme, tak ještě si dneska pořídíme zimní čas- a je to komplet! :-)

 

Máme děti!!

25.10.2012

Tak máme děti... tak dlouho jsme si mysleli, že Cyrilka tloustne po dobrém jídle, až se z toho dnes ráno v kleci objevilo o 2kusy morčat více.

Asi mě brzy trefí šlak. Babička ji v srpnu musela donést v srpnu "už nakaženou" ;-), protože Květuška je 100% female! Cyrilka se narodila 5.7., k nám přišla -tedy byla donesena v krabici od žehličky 24.8.

Od rána jsem šla z jedné akce do druhé, a když jsem konečně zapla mobil, pípla mi sms od Wlka: Naše myši-registrované partnerky-maji dvojcata!
On často nejapně žertuje, takže jsem hned volala, co to zas je!!?? A jak to mám chápat??!!

Načež Martina vesele hulákala: "Máme děti! Máme děti!"
"Já si ráno myslela, že v kleci chodí chleba- a ono to bylo jejich dítě!!"

Nezbylo, než přijmout tuto zprávu tak, jak se sluší...vítejte na světě, hlodavci!
Stálo mě to několik set. Vlezla jsem do prvního krámu a zcela bezmyšlenkovitě sobě zakoupila svetr a triko. Ať jsem fešná morčecí babička... Cestou domů se jsem přemýšlela, jestli se tam vůbec mám vracet... to snad není pravda! Na stará kolena ze mě bude slavná chovatelka morčat...

Volala jsem dvěma kamarádkám- ehm, no tedy budu to označení muset přehodnotit! :-)

Obě nemohly popadnout dech, jak se smály. Vtipů na moji adresu bylo nespočet. jakože se nám konečně začalo dařit- že se konečně taky množíme, že se lidem stávají horší věci, že mi gratulují k vnoučatům.... No prostě srandy kopec. ;-)

Martina je úplně auf! Neustále by je šťourala. Sedí u klece a pozoruje a komentuje dění uvnitř. "Oni za Cyrilkou choděj jako vagonky! Podívejte!"
"Oni žerou salát!!"
"To je naše šťastná morčecí rodina a Květuška je jejich teta na hlídání!!" ...myslím, že ani dneska neusne. Já možná taky ne. Hrůzou, co se v kleci objeví zítra.


Nikdy jsem tahle čerstvá morčecí mláďata neviděla. Překvapilo mě, jak jsou čiperná a pro život vybavená. Normálně dva pěkné kousky. Koukají, běhají, mají krásně zbarvené kožíšky...
A tak se tedy ptám, jestli by se pro ně cca za měsíc nenašel někdo, kdo by naše krásné!!! děti adoptoval??  Jakože by třeba mikulášskou nadílku dostaly už jinde než u nás ;-) Pokud se nikdo nepřihlásí, vyberu si sama dva dobrovolníky! :-)
Pohlaví nevím. Budu to zkoumat postupně :-)

 

 

 

 

Víte, komu pomáháte?

V posledních dnech se opět stalo něco, co mě nemile překvapilo a silně rozladilo. Utvrzuji se v názoru, že i já se svými dobročinnými aktivitami budu muset zacházet obezřetněji.

Třeba to i vás donutí k zamyšlení nad tím, jestli opravdu víte, komu pomáháte, nebo se taky snadno necháte strhnout emocemi a otevíráte peněženku sotva vám někdo vylíčí svůj pohnutý osud- a vy se najdenou stydíte za to, jak se máte "dobře" - tedy za to, že můžete denně "po svých" chodit do práce a dokonce i za to, že se vám neděje nic, co by mohlo zaplnit titulní stránky senzacechtivých bulvárních deníků.

Byly doby, kdy i naší rodině bylo pomáháno, a tak jsem měla potřebu to v rámci svých možností nějak splácet. Ani po smrti Majdy jsem sdružení pro nemocné děti a jiné pro podporu asistenční služby neopustila. Pomáhat druhým mi dělá zvláštně dobře.  Vím totiž, jaké to je být v roli obdarovaného. Být obdarován někým, kdo mohl své peníze investovat do svých požitků, ale přesto neváhal a ze svého rozpočtu daroval, kolik uznal za vhodné. Nikdy v životě nás ani nenapadlo posuzovat výši darované částky- např. tedy to, jestli dárce mohl být štědřejší.
Jsem občas v šoku z toho, že i mezi potřebnými, se najdou POTŘEBNĚJŠÍ  a neváhají použít i zbraně velmi neobvyklé k tomu, aby z nabízeného krajíce ukousli co největší sousto křičíce při tom, že to není pro ně zalykají se polykáním nahamouněného.

Zdá se, že podobné problémy aktuálně trápí více lidí, a tak děkuji za povídku o Otylce
(moje Otylka bohužel už má konkrétní jméno i podobu :-((( ...jen doufám, že Otylčin syndrom není nakažlivý...) anebo zde je pojednání o tom, jak lze napsat děkovný mail.

Po přečtení toho všeho  mi je taknějak hořko-smutno.

Snažím se vyvodit si z toho vlastní ponaučení, a tak se budu snažit myslet na to, že:
-  je dobré pomáhat s rozvahou
-  je mylné předpokládat, že za svoje dobře míněné činy budete pochváleni
-  pokud se jedná o peníze, pak vše musí být podloženo právní smlouvou.

Staré rčení praví, že peníze totiž kazí charakter - nevzniklo asi náhodou....  zatemňují mysl, láska k nim může být pro někoho silnější než cokoli jiného. Ani při konání dobrých skutků nelze spoléhat na solidaritu a pochopení těch, kterým pomáháno je.

A tak v takových asi případech platí podobná pravidla jako při hromadném něštěstí.
Záchranáři musejí vždy rychle a zodpovědně vyhodnotit situaci a správně se rozhodout:  potřebují jejich pomoc ti, kteří řvou, že umírají bolestí, nebo ti, kteří už na řvaní nemají sílu a opravdu jim jde o život?

V náruči Barevného anděla

13.10.2012

...jsme se ocitli úplně náhodou.

Po smrti Majdy jsme s Wlkem začali předělávat byt.
Nechtěli jsme si doma dělat mauzoleum - co jsme nepotřebovali, šup s tím pryč. A tak během několika týdnů zmizely z našeho bytu všechny pomůcky a zlepšováky, které nám péči o Majdu usnadňovaly. Něco se vrátilo do zdravotní pojišťovny, něco si rozebrali kamarádi pro svoje potřebné děti a zbytek zmizel prostřednictvím inzerátů.

Pěkně od podlahy jsme přestavěli obývák, vrátili jsme zpátky práh, o který svědomitě zakopáváme dodnes ;-) Stěny, které byly několik let bílé, jsme vymalovali sytými barvami, což si zatím nikdo nedovolil zkritizovat, jen někteří návštěvníci údiv nestačili včas skrýt :-)

Z koupelny letělo invalidní umyvadlo, které mi léta lezlo na nervy svým designem.  Mělo totiž záhyby na mýdlo, které nešly umýt- respektive mohlo se to dělat 2x denně, a stejně po každém použití umyvadla v nich zůstalo hafo špíny.

A při té příležitosti jsem se rozhodla oslovit Dlouhou cestu. Je to občanské sdružení zaměřené na pomoc rodičům, kteří přežili své děti,  na dlouhé cestě vyrovnávání se s touto ztrátou. Překvapil mě statistický údaj, že ročně zemře v ČR kolem 800 dětí. :-( 

Kromě poradenství, rekondičních pobytů, setkávání a spousty jiných akcí, je jedním z nabízených projektů Barevný anděl zaměřený na pomoc pozůstalým sourozencům v dětském věku. Barevný anděl nabízí poradenskou i finanční pomoc při přestavbě dětského pokoje.

Pro Martinku to byla situace velice složitá. Najednou zůstala v pokoji sama. Všechno bylo jen její, ačkoli předtím se neiüstále (klasicky) s Majdou dohadovaly, kde je půlka psacího stolu, kdo má kde větší binec, čí jsou věci na židli a na podlaze...

Najednou se nebylo s kým dohadovat a  Máťa mohla všechno a evidentně neuměla si s tím poradit, a  tak se chodila se na všechno ptát: "Můžu si půjčit Majdy pastelky?" ... na Majdině posteli různě vytvářela pomníčky z plyšáků, kreslila k tomu obrázky... Bylo jasné, že se pokoj musí předělat. Povídali jsme si o tom, jak a co. Nechali Martinu nakreslit vlastní návrh, který už bohužel nemám k dispozici- ani mě nenapadlo si ho ofotit (asi nějaký výpadek mysli ;-)) - no ale pokoji dominoval stolek a na něm hrnek s kávou, z něhož se kouří :-)) Pokoj byl vyveden v modro-žluto-oranžové barevné kombinaci.

Rozhodli jsme se prostřednictvím Barevného anděla využít i nabízené odborné pomoci studia KAMIDESIGN. Paní Pavla Knorová připravila návrh pokojíčku, který ovšem Martinka přijala jen částečně ;-) - takže uvidíme, co z toho ve finále vznikne.
Každopádně nábytek už je nakoupen a uskladněn ve sklepě- přípravná fáze končí a je načase pokoj vystěhovat, přebytečného se zbavit, přesekat zásuvky, vymalovat a nastěhovat podle nových návrhů zpět. Závazek je, že to bude letos... :-) -  ale nějak se nemůžeme rozhoupat...

Musím s potěšením konstatovat, že dámy z OS Dlouhá cesta jsou úžasné. Jsou to povětšinou maminky, které mají ztrátu vlastního dítěte za sebou a rozhodly se pomáhat těm, kteří jsou teprv na začátku té své nelehké "dlouhé cesty". Oceňuju příjemnou komunikaci, žádné nevkusné dotazy, připomínky...  citlivý a empatický přístup.Vědí přesně, jakou pomoc taková rodina potřebuje. Snaží se pečovat o všechny pozůstalé tím, že nabízejí různé kurzy, zábavu, setkání, - zkrátka činnosti, u nichž se člověk může odreagovat a myslet chvíli na něco jiného a taky je bezva  vědět a mít pocit, že "v tom nejste sami".
V souvislosti s pohřbem  a ev. pořizováním hrobu-jako tomu bylo u nás-  má rodina docela velké nečekané výdaje, takže i to, že Barevný anděl poskytne příspěvek na přestavbu pokojíčku, je velmi užitečné.

Každopádně společné diskuze nad tím, jak bude pokoj vypadat, patří k těm příjemnějším- vidíte, že něco nového začíná, že váš život tou strašlivou ránou nekončí, máte možnost právě v tuto chvíli udělat inventuru myšlenek, věcí... a života vůbec.

Musím taky jen potvrdit to, že z psychologického hlediska to opravdu funguje. Aniž bych předtím stačila přečíst jakékoli odborné stati- potřeba změnit stávající a začít alespoň někde něco budovat se u nás opravdu  po pohřbu objevila zcela spontánně. Pomáhá to. Zaměstnat mysl i tělo aktivitami tak, aby  nebylo moc času na utápění se v slzách.
Čímž samozřejmě nechci říct, že jsme smutnění vytěsnili a děláme, že se nic nestalo... jen ho nemáme jako hlavní pracovní poměr.