Žehlení

10.3. 2009 - 176.den z 365


Předpokládám, že (skoro)každá hospodyňka má nějakou domácí činnost, kterou přímo nenávidí. Mně třeba nevadí smýčit koupelnu, luxovat- ale jakmile dojde na žehlení, opouští mě humor. Dokážu žehlení odkládat tak dlouho, až vytvořím ne horu, ale přímo třetihory z usušeného prádla, takže pak už bych nejraději do ložnice ani večer nevtoupila, abych tu hrůzu ani nespatřila... Snažím se si tuto činnost naplánovat na nedělní dopoledne, kdy v TV dávají nějaké pořady, na které bych se eventuelně mohla dívat, ale stejně mě to nebaví, protože mě to od toho dívání se akorát rozptyluje ;-) Žehlení se zkrátka do mého programu nehodí nikdy.

No, to se ale změnilo v momentě, kdy jsem si pořídila sádru. Žehlení se ujala mamka a tímto jí za to děkuji! Je to patrně jediné pozitivum, které mi ta nešťastněpáteční událost přinesla. Od té doby mám tu nejvýkonnější a nejmíň rušivou žehličku na světě! :-)
Mamka si sbalí třetihory a zpátky se mi vrací úhledné barevné komínky...

Je to jak v Divadle kouzel! Nemůžu se toho pocitu blaženosti nabažit, ale zároveň tuším, že bude brzy nahrazen aktivním přístupem k věci :-( ... a to je nepříjemná představa.

----------------------------------------------

Martinka je pořád doma a už je těžké ji zabavit. Dneska dostala na hraní walkmana a sluchátka. Nebyl to špatný nápad- rázem bylo ticho a klid.

Hádejte, co poslouchá, když se takhle zasněně dívá... :-))
Nene, není to božský Karel!

Martinka poslouchá (dnes asi posedmé) pohádku Tři prasátka! ;-)

Ďumbíř

9.3. 200 9- 175.den z 365

Dnešní nadpis je pro některé asi hádankou. Čemu patří toto zvláštní jméno?
Nápovědou ke správné odpovědi jistě bude tato fotka:

Ďumbíř je totiž lidové označení pro zázvor, z něhož se používá právě vyfocený oddenek.

Ačkoli se toto slovo dostává do dětského slovníku poměrně brzy,

Bě-ží liš-ka k Tááá-bo-ru,
ne-se py-tel záz-vo-ru...

myslím, že dost jedinců pak ještě dlouhá léta dlouho vůbec netuší, cože to ta liška v pytli vůbec nese.
V našem kuchyňském šuplíku s kořením se zázvor vyskytuje jako mletý a tu a tam ho přidáváme do nějakých kulinářských specialit.

S ohledem na neutěšený stav většiny členů naší domácnosti jsem zapátrala v chytrých knihách, zda-li neexistuje nějaká bylina, kterou by babka kořenářka doporučila, aby nás opustily kašle, nudle a jiné neduhy a k mému překvapení jsme zjistila, že zázvor je učiněný všelék!

Na nevolnost se doporučuje žvýkat plátek zázvoru, dovede snížit hladinu cholesterolu a vhodný je také proti zánětům a při chřipce a nachlazení, že prý má i uvolňující účinky...
Tak sem s ním, hned ho prověříme :-)

Babky kořenářky doporučují několikrát denně pít zázvorový čaj.

Ten se připraví tak, že cca 3cm zázvoru oloupeme, nakrájíme na droboučké kostičky a cca 15-30 minut vaříme v 1/2 litru vody, scedíme, přidáme med a Wlk ještě přidal kolečko citronu a lístky máty.
Vypadalo to celkem esteticky:

A chutnalo to zajímavě. On má zázvor takovou pikantní chuť, takže dětem to asi bude chtít přidat více medu.

Po delší době jsme se vydala s Martinkou na vycházku. Zmohlo ji to natolik, že po obědě šla poslouchat pohádku s tím, že rozhodně nebude spát!!
No a jak to dopadlo... vidíme všichni. Nasadila si kapucu, vzala pod deku své plyšáky a sotva pohádka začala, byla tuhá.

Takhle spí kapucín :-)

MDŽ :-)

8.3. 2009 - 174.den z 365

3.den bez sádry

Kromě Gábiny, která má dnes podle kalendáře svátek, mohou slavit všechny ženy, jak pravil Jirka Paroubků :-)
No a náš vtipný tatínek se toho hend chytil takže jsem byla zahrnuta dary ;-)
Od pana Wlka jsme dostala krásné žluté tulipány,

Majda namalovala kotě nezvykle v ručníku :-)

a zezadu napsala věnování., přičemž zkratku MDŽ si vyložila po svém: Malé Dobře Živené kotě :-)

A Martinka se samozřejmě chytla a malovala taky.

Nevím, co je to popadlo, v každém případě mě potěšili! MDŽ jsme doma nikdy neslavili, ale díky nemocem je tu neveselo truchlivo, a tak je každý důvod k oslavě vítán.

Já už mám depku z toho, že mě věčně něco bolí. Dutiny ani po týdnu ATB nejsou OK, hlava mě pořád bolí, našla jsme si na internetu kdeco, vyzkoušela čaje, odvary... žádný zázrak se zatím nekonal.
No a ruka, to je další otrava. Nenapadlo mě, že po pár týdnech znehybnění budu mít problémy s takovými banalitami jako je dát si do vlasů skřipec, jíst příborem tak, že vidličkou si budu dávat jídlo do pusy- nedosáhnu; respektive: když si skoro lehnu na stůl, tak dosáhnu, vyluxovat jsem zvládla, ale k vytírání mi chybí dovednost vyždímat hadr tak, aby tu nebyla potopa, pověsit prádlo, no to taky není činnost pro mě ...
Zítra jdu za rehabkou na poradu, tak doufám, že má nějaé triky, jak invalidy uvést zpět do života, aby byli zase použitelní ;-) Jo- a zítra se taky chystám obnovit své řidičské umění, tak snad alespoň to půjde!

Když se kácí smrk ...

7.3. 2009 - 173.den z 365

2.den bez sádry

... o dnešním dni už mohu asi teď prohlásit, že zažiju něco, co se už s nějvětší pravděpodobností nikdy nezopakuje.

Když moji rodiče koupili stavební parcelu na dům, u plotu stál krásný stříbrný smrček. Za těch 30let se z něj stal ovšem statný smrk, který měl v obvodu 140cm! Když začalo fučet, pěkně se rozkýval a my se báli, aby nespadl někomu na auto, dům, či aby nespadl přímo na někoho. Několik let jsme se doma dohadovali: porazit- neporazit. Nejvíce se smrku zastával děda. ten, když byl vichr, stáhl žaluzie, a tím bylo nebezpečí pádu stromu vyřešeno.

Ke kácení takového stromu je potřeba povolení od úřadu- tedy konkrétně odbor životního prostředí musí rozhodnout, zda vaše důvody k činu jsou opravdu závažné.
Takže se na náš smrk přišla podívat úřednice a řekla, že bohužel musí povolení udělit. Smrk totiž neměl ani prostor pro svoje kořeny. Z jedné strany měl náš barák a z druhé neměl nic než betonovou zídku plotu a silnici.

Dneska došlo k nejhoršímu- přijel dřevorubec a dal se do kácení. Vybalil horolezecká lana, motorové pily a sotva se připravil k akci, začal foukat vítr. Jako naschvál!
Dr. Voštěp začal odřezávat větve postupně zdola.

Měl spoustu diváků, někteří nabízeli i občerstvení :-)

Postupně se dostal a na špici, s níž měl trochu problém, protože se díky větru bál, aby nepadla někam, kam nemá. Měl s sebou ještě šikovného kámoše, takže nakonec zvolili správnou taktiku

a špička padla na silnici.

Dr.Voštěp potom začal odřezávat špalky,

které házel dolů do hromady chvojí.

tady je zachycen v akci, když byl na úrovni oken našeho obýváku v 1.patře.

Za 3hodiny ze smrku zbyla jen různě velká polena, která ještě nařezal na úhledné špalky.

Na pařezu jsme napočítali úctyhodných 46let.

Smrku je nám líto, předzahrádku určitě osázíme nějakými dřevinami, ale tentokrát se raději poradíme s odborníky. Ideální budou ty, které ani po letech nepřesáhnou cca 4m.

Pohled z okna je najednou velmi nezvyklý a pro mě i smutný. Chybí i Mikešovi. Byl zvyklý líhat na parapetu a pozorovat ptáčky. Hrdličky vůbec nechápaly, co se děje. Zmateně poletovaly kolem, seděly naproti na střeše a nevyhnal je ani zvuk motorové pily. tak doufám, že už v sousedních zahradách našly nějaké náhradní bydlení. Nám teď před okny trčí jen pouliční lampa, která po celá léta byla schovaná ve větvích smrku :-(

Nevycházím z úžasu

6.3. 2009 - 172. den z 365

1.den bez sádry

Mám za sebou 1.noc bez sádry. Tolik jsem se těšila, až mi ji sundají, a teď vidím, že se sádrou to vlastně bylo v pohodě. Člověk automaticky na ruku dával pozor, byla pěkně chráněná bílým krunýřem, na spaní už jsem měla svůj grif: nejdřív uložit sádru- založit, vypodložit..., pak sebe- a to celé za noc tak 3x...
Co mi chybělo!
Dneska jsem spíš nespala než spala, protože ta ruka prostě bolí, takže každé přilehnutí, nezvyklý pohyb zanamenalo probuzení. Ráno jsem se vzbudila s tím, že tu, kterou mám zdravu, jsem necítila- byla úplně dřevěná, jelikož jsem si na ní ležela a ta druhá vypadala, že není moje- byla úplně ledová, jak visela bezvládně z postele. No, tak to musím ještě nějak vychytat.

Další šok jsem utrpěla při pohledu z okna. Všude se pracovalo- opět kopou chodníky :-(
Tak jsem si to musela paparazziovsky vyfotit, protože skoro tucet pracujích romů najednou - to taky není všední zážitek. Nojo, člověk by neměl mít předsudky...

A další překvapivou zprávou dnešního dne je to, že se v naší rodině nevyskytla žádná nová diagnóza!
Byla jsem s Martinkou na kontrole na Bulovce a léčba zápalu plic snad zabrala (aby ne, když dostává takovou dávku klacidu + medrolu), tudíž hospitalizace nebude nutná. To mám opravdu radost! Jen starost o Majdu mě neopustila. Dr. říkala, že je to samozřejmě nakažlivé, tak jen doufám, že se stane zázrak ....

Jo a tchán si koupil neprůstřelnou vestu. Praktická věc pro důchodce, ne? Tak jsem si při překládání nějakého popisu toho zařízení rozšířila svou anglickou slovní zásobu o několik užitečných výrazů, což je taky dobře. Jeden neví, kdy se to bude hodit ;-)

Pojďme si hrát s mikroby ;-)

5.3. 2009 - 171.den z 365

20.jednoruký den

Začnu hádankou: Víte, co je tohle za plyšáka?


Pokud vaše odpověď zněla: Streptococcus pneumonia čili v praxi zápal plic, hádali jste správně :-)

Tak i takovéhle hračky- a hned celou sérii pod názvem GIANTmicrobes - můžete na internetu sehnat. A neváhejte- zápal plic je teď v akci- se slevou :-)
Mně to připadá brutální, protože zápal plic mě jako choroba zrovna neokouzlil ;-), ale věřím, že nějakého medika tím můžete roztomile obdarovat...

Martince se daří docela dobře, je pořád bledá a taková zadýchaná a unavená, ale už nemá ty svoje hodinové záchvaty kašle, tak nad nás zítra paní dr. pochválí. Sice pozření každé dávky ATB je spojeno s hysterickou scénou, že jí to nedělááá dobřeeee a že to je ale určitě naposledy, co na to otevírá pusu.... Zprvu jsme se snažili to vysvětlovat, teď už děláme, že nic neslyšíme a vyjde to nastejno.

A mně dneska sundali sádru!

Naivně jsem se na tento okamžik těšila, že skončí můj miniprojekt "jednorukých dní", jenže je to hrůza! Bolí to úplně stejně jako po úraze! Kost prý srostla- pan doktor hleděl, co se týče regenerace jsem jako nezmar :-) - no a řekl, ať si s tím nějak cvičím a za 14dní přijdu na kontrolu. Tak jsme na něj nevěřícně zírala, že mě ruka bolí i jentak volně podél těla a že netuším, jak můžu tu ruku namáhat a co je a není vhodné. Požádala jsme ho o rehabilitaci. Tak zase žasnul: "No ale tam budete muset chodit."
Připadala jsme si, že snad sním. "Jak chodit? No to předpokládám, že kvůli ruce nebude rehabka docházet za mnou. Jenže já docela těžce fyzicky pracuju, takže bych byla ráda, kdyby mi ta ruka zase fungovala 100%"
Tak pokrčil rameny, vyjel z počítače doporučení na RHB a šla jsem.
Rehabka se divila, že mě vypustil jentak- že by dala ještě nějakou ortézu.... no už to nebudu ani komentovat.
Výběr lékaře zkrátka nepatří mezi moje dovednosti, ale skutečnost, že si budu po úraze muset vyžádat rehabilitaci, ta mě trochu zaskočila.

A další fotka patří pravým hořickým trubičkám, které mi přímo z Hořic dovezla Lenka. Přišla na kafe a okouknout, jak se žije jednorukým.
Probraly jsme naše holky, vychytávky v péči o vozíčkáře- tentokrát módu a oblékání- to je taky něco! ;-) a těšíme se na léto, kdy spolu jedeme na týden do Bělče. Budeme mít k dispozici asistenty, takže se budeme flákat, lenošit a tloustnout :-)

Ani den bez doktorů

4.3. 2009 - 170.den z 365

19.jednoruký den

Fotky i příběh jsou včerejší. Musela jsem to trochu nechat uležet, protože včera jsem měla dojem, že už opravdu zavolám RZ a pojedu přímo do Bohnic.

Martinka pořád kašle. Když jí vyskočila teplota na 39°, hned druhý den jsem ji odtáhla k doktorce, jestli nemá zápal plic. Dr. ji poslechla, naordinovala nějaké sirupy a řekla, že to nic není. Mě tedy kašel, který trvá přes týden a nelepší se docela znervozňuje.
Včera ráno mě popadl amok, Martinu jsem narvala do auta a že jedu paní doktorce ukázat, jestli je normální hodinový záchvat kašle po 14denní léčbě, která nevede k ničemu jinému, než k pravidelným výdajům stovek v lékárně.
Aha- na dveřích cedule: DOVOLENÁ. Tak to mě vyběsnilo ještě víc. Tento týden má totiž náš rajon prázdniny, takže byla jistě plánovaná, ale proč to dávat na vědomost týden předem, že....
No a jak jsem byla tak pěkně rozjetá, zavelela jsem, že jedeme na Bulovku, že už toho všeho mám dost! .. a ještě lilo jako z konve :-(

Bulovka je naše spádová (asi 4km vdálená) nemocnice,takže udělám kratičkou exkurzi:
Tohle je hlavní vstup do areálu

Pohled na pavilon ORL a oční kliniky = ta okrová budova; a vlevo Budínův pavilon, kde sídlí chirurgie, volá po generální rekonstrukci.

Vpravo od vstupu stojí trochu modernější pavilon ortopedie, kam se chodí operovat i pan prezident ;-)

My jsme zamířili do pavilonu, který se krčí vpravo vzadu- tam je dětská interna a bývaly doby, kdy jsme tam s Majdou klidně mohly mít přechodné bydliště. Když se "dařilo", stihly jsme do měsíce i 3hospitalizace, dokonce i Štědrý den na Bulovce jsme si už zkusili.... Většina personálu nás přijala za "rodinné příslušníky", a tak pokaždé, když se objevíme, prohodí pár slov, přeptají se na ostatní členy rodiny, na Mikeše ... Nejinak tomu bylo i tentokrát.

S Martinkou jsem tam šla poprvé. Z ambulance vylezla sestra, hned mě poznala, zeptala, zda máme doporučení- ale ani nečekala na odpověď, mávla rukou - krátce o nás poreferovala nějaké mladé -pro mě nové- paní doktorce - a šlo se ordinovat.
Paní dr. se na vše vyptala, na léky, které Martinka dostala do naší dětské doktorky řekla: "No, to vysaďte, to vůbec nedávejte. To je úplně zbytečné na takový kašel" Martinku poslechla a řekla, že by radši RTG, že poslech není nijak dramatický, ale s ohledem na délku "léčby" , že chce vidět víc. Domluvily jsme se, že výsledky budou odpoledne a že asi bude třeba ATB.
Byla milá, zdůvodňovala mi všechny svoje postupy- tak mi to vyhovuje. Doktor by přece měl brát pacineta jako partnera a ne se ihned rozčílit, když se ten drzoun ptá, co se bude dít s jeho tělem, že?

Odpoledne mi málem vypadl telefon z ruky, když paní dr. oznámila, že na snímku je patrný rozsáhlý zápal plic. Mám totiž úplně šílené asociace- Majda a zápal plic v jednom baráku...
Ani nevím, co jsem blekotala, ale paní dr. mi okamžitě nabízela, že mi snímek může ukázat, že to tak opravdu je... Takže jsme s Wlkem jeli pro léky- antibiotika na 14dní + nějaký driják na vstřebání tekutiny z plic, má inhalovat (no, to jsme vybaveni dokonale)...

Já to prostě nechápu. Jsem tak vycvičená za ty roky, co jde, léčím sama, nastuduju odborné příručky... a když už si myslím, že je čas, jdu k odborníkovi a on, než by mě poslal na vyšetření, předepíše mi léky, které nakonec mohly ještě spíš uškodit (šlo o spiropent), než pomoci- no to mi nějak docházejí slova... Takže tento týden jsem měla 2x BINGO - 2x jsem měla pravdu (dutiny i zápal plic jsem nastudovala a poznala správně ;-) ), ale obě paní doktorky měly důchodový věk a léta zkušeností, takže co já jim budu vyprávět o nějakých pocitech a o tom, že jsem četla... na to je tak někdo zvědavý! Ony mi moje argumenty nevyvracely, ony je prostě smetly ze stolu!

Takže máme o další zábavu postaráno. Martinka je zelená jak sedma, oči podkroužené... v pátek jdeme na kontrolu, jestli léčba zabrala a nebude třeba hospitalizace.

Pokud máte doktora, který o vás má zájem, rozumí vám a bere vás jako rovnocenného partnera a nemává nad vašimi pocity a názory rukou, važte si jej, není to samozřejmost. My do této kategorie můžeme zařadit rehabku, zubaře, internistku Míšu ...a doufáme, že se nám podaří tuto množinu ještě rozšířit. :-)

Pochvala od strážníka

3.3. 2009 169.den z 365

18.jednoruký den

Já mám pochvalu!
... a vůbec to nechápu. :-)

Tuto cedulku jsem našla odpoledne za stěračem auta zaparkovaného před domem. Znáte to? Strážníci asi měli zas nějakou mně neznámou akci- a vida! Prošla jsem ;-)

No ještě naplácat na zadek těm,co neuklízejí po svých pejscích exkremety, takže Majda na jedno ze svých čtyř kol vždy bezpečně něco najede; pak taky pochytat sprejery, kteří zohyzdí každou novou fasádu svými klikyháky a tvůrce černých skládek... a to bychom asi měli ;-)

S dutinami na ORL nelez!

2.3. 2009 - 168.den z 365

17.jednoruký den

Takhle dlouhý byl účet z lékárny poté, co jsme tam předložili všechny recepty obdržené na ORL.

Ale jsem moc rozzlobená, protože jsem tam šla už ve středu, že mě bolí hlava a že po 4dnech léčby žádné zlepšení a že mám dutiny a žádám ATB. Jenže v ordinaci seděla místo naší paní dr. jiná- taková doktorka Fastová z Nemocnice na kraji města- a ta měla ve všem jasno, pacienti z ordinace vybíhali ve 3minutových intervalech. Na to, co mě trápí se mě sice zeptala, nicméně ji to příliš nezajímalo. Na bolest hlavy, nesmrkatelnou rýmu a teplotu měla hned několik rad: Poradila mi, ať se nepředkláním, když mě to bolí v předklonu, ať si koupím paralen a v teple, že rýma pustí sama. Já na to, že mě nepustí, že to prostě tak mám a že potřebuju ATB, abych neskončila v nemocnici na kapačkách, že to už taky známe. Nenechala jsem se odbýt, jenže mi to bylo houbeles platné... Antibiotika předepisuje jen v krajním případě a to není ten můj. Argumentovala jsem chrobopisem- tam nemám v podstatě nic jiného, pravidelně mě 2x do roka postihne tohle prokletí. Nezájem... " Kdyby se to zhoršilo, přijďte, budeme to řešit" - Přeloženo do lidského jazyka: "Paní, co zbytečně lezete po doktorech, hlava bolí kdekoho a neotravuje kvůli tomu lékaře!" Byla jsem znechudená. Bylo to horší a horší, bez ibalginu jsem nemohla ani koukat + jsem k tomu měla nějaký driják s efedrinem, ale stejně nic.
Dneska ráno jsem už fakt sotva lezla, takže mě Vlk hodil opět na ORL s tím, že už tam byla naše dr. a pravila, že je to dost akutní a že paní kolegyně léčí hlavně punkcemi. No, tak to bych do křesla ani neusedla, slyšet tohle slovo od té baby.
Takže závěrem: ATB jsem samozřejmě dostala, hned dvojitou dávku. No a kdyby to tak bylo hned, tak jsme tam nemusela znovu, ušetřila bych min. 60Kč na poplatcích a hlavně už by mi bylo OK!!

Nojo, když on pan doktor obvykle mívá cedulku se jménem a s titulem, ale už tam nemá napsáno, jak úspěšně léčí...
Poučení pro příště: Nedat se odbýt, trvat na svém, nebo jít jinam. ...jenže na to mnohdy člověk nemá sílu, chuť, odvahu... ale od zítřka je začnu vychovávat ;-)

Březen - Měsíc knihy :-)

1.3. 2009 - 167.den z 365

16.jednoruký den

Konečně je tu měsíc, který slibuje jaro! A já ho mám po letech strávených ve školních lavicích neodmyslitelně spjatý ještě s přídomkem "Měsíc knihy" :-) ...a už mi to nikdo nevymaže.
Mám knihy moc ráda a docela dobře si dovedu představit, že pracuju v knihovně či v knihkupectví. Podařilo se mi svoji vášeň přenést i na děti, takže Majda je na čtení závislá a největším trestem u nás není zákaz televize, ale zákaz půjčování knih.
Návštěva knihovny= batoh nových knih - a kam to má člověk dávat?
Martinka chodí odmala s námi, takže sice průkazku ještě nevlastní, ale opustit knihovnu bez vypůjčené knihy odmítá.

Ze mě se postupem času stal spíše sběratel než čitatel :-), protože na čtení mi zbývá díky domácím povinnostem a práci moc málo času. Většinou čtu odborné příručky - to musím- no a ostatní archivuju na nočním stolku.
Fotka dne bude tedy patřit pohledu na část naší domácí knihovny:

A ještě přidám odstavec z knihy Terryho Pratchetta "Zajímavé časy":

".... jsme tam, kde bohové hrají hry se životy lidí, na šachovnici, která v jednom a témže okamžiku představuje jednoduchý herní plán a celý svět.
A Osud vždycky vyhrává.
Osud vždycky vyhrává. Většina bohů vrhá kostky, ale Osud hraje šachy, a teprve když už je pozdě, zjistíte, že celou tu dobu používá dvě královny.
Osud vyhrává. Alespoň tak se to říká. Ať se stane cokoli, když je po všem, říkají, že to musel být Osud..."