Nevycházím z úžasu

6.3. 2009 - 172. den z 365

1.den bez sádry

Mám za sebou 1.noc bez sádry. Tolik jsem se těšila, až mi ji sundají, a teď vidím, že se sádrou to vlastně bylo v pohodě. Člověk automaticky na ruku dával pozor, byla pěkně chráněná bílým krunýřem, na spaní už jsem měla svůj grif: nejdřív uložit sádru- založit, vypodložit..., pak sebe- a to celé za noc tak 3x...
Co mi chybělo!
Dneska jsem spíš nespala než spala, protože ta ruka prostě bolí, takže každé přilehnutí, nezvyklý pohyb zanamenalo probuzení. Ráno jsem se vzbudila s tím, že tu, kterou mám zdravu, jsem necítila- byla úplně dřevěná, jelikož jsem si na ní ležela a ta druhá vypadala, že není moje- byla úplně ledová, jak visela bezvládně z postele. No, tak to musím ještě nějak vychytat.

Další šok jsem utrpěla při pohledu z okna. Všude se pracovalo- opět kopou chodníky :-(
Tak jsem si to musela paparazziovsky vyfotit, protože skoro tucet pracujích romů najednou - to taky není všední zážitek. Nojo, člověk by neměl mít předsudky...

A další překvapivou zprávou dnešního dne je to, že se v naší rodině nevyskytla žádná nová diagnóza!
Byla jsem s Martinkou na kontrole na Bulovce a léčba zápalu plic snad zabrala (aby ne, když dostává takovou dávku klacidu + medrolu), tudíž hospitalizace nebude nutná. To mám opravdu radost! Jen starost o Majdu mě neopustila. Dr. říkala, že je to samozřejmě nakažlivé, tak jen doufám, že se stane zázrak ....

Jo a tchán si koupil neprůstřelnou vestu. Praktická věc pro důchodce, ne? Tak jsem si při překládání nějakého popisu toho zařízení rozšířila svou anglickou slovní zásobu o několik užitečných výrazů, což je taky dobře. Jeden neví, kdy se to bude hodit ;-)