Josef přijel na bílém koni

19.3. 2009 - 184.den z 365

.. a já nevím, jestli tím někoho potěšil.
Když jsem ráno vytáhla okenní rolety, nevěřila jsem svým očím. Všechno mělo tlustou bílou čepici. Zase sníh! :-(

Klika s čepicí:

Auto mělo nejen čepici, ale rovnou celý sněžný kožich.

Slepé zrcátko.

Sněhem obalené větvičky.

Odpoledne ovšem svítilo sluníčko a po modré obloze se líně posouvaly bílé mraky. Počasí vyloženě aprílové.

Na dětském hřišti se už proháněly děti. Zaujal mě kratičký dialog:

Po chodníku kolem hřiště šel asi 10letý kluk s maminkou. Najednou začal hulákat na jiného kluka na hřišti: "Androníku! Androníku! Ty debile, čau!"
Maminka nevěřícně hleděla a káravě mu řekla: "Hele, Kubo, on nemá jiné jméno, že na něj řveš Androníku?"
- "No, to já nevím, ale na tohle slyší..." ;-)

Doma jsem tu historku vyprávěla Majdě, ta se smála a říkala: "Jé, Androník, ten chodí se mnou do třídy! "
Tak jsem hned vyzvídala, jak se jmenuje. A Majda: "No, jmenuje se Ondra, ale nikdo mu tak neříká" :-)

To je zvláštní. Někdy asi člověk ani netuší, čím si vykoleduje přezdívku, či oslovování vlastní osoby, že? ...