Když se kácí smrk ...

7.3. 2009 - 173.den z 365

2.den bez sádry

... o dnešním dni už mohu asi teď prohlásit, že zažiju něco, co se už s nějvětší pravděpodobností nikdy nezopakuje.

Když moji rodiče koupili stavební parcelu na dům, u plotu stál krásný stříbrný smrček. Za těch 30let se z něj stal ovšem statný smrk, který měl v obvodu 140cm! Když začalo fučet, pěkně se rozkýval a my se báli, aby nespadl někomu na auto, dům, či aby nespadl přímo na někoho. Několik let jsme se doma dohadovali: porazit- neporazit. Nejvíce se smrku zastával děda. ten, když byl vichr, stáhl žaluzie, a tím bylo nebezpečí pádu stromu vyřešeno.

Ke kácení takového stromu je potřeba povolení od úřadu- tedy konkrétně odbor životního prostředí musí rozhodnout, zda vaše důvody k činu jsou opravdu závažné.
Takže se na náš smrk přišla podívat úřednice a řekla, že bohužel musí povolení udělit. Smrk totiž neměl ani prostor pro svoje kořeny. Z jedné strany měl náš barák a z druhé neměl nic než betonovou zídku plotu a silnici.

Dneska došlo k nejhoršímu- přijel dřevorubec a dal se do kácení. Vybalil horolezecká lana, motorové pily a sotva se připravil k akci, začal foukat vítr. Jako naschvál!
Dr. Voštěp začal odřezávat větve postupně zdola.

Měl spoustu diváků, někteří nabízeli i občerstvení :-)

Postupně se dostal a na špici, s níž měl trochu problém, protože se díky větru bál, aby nepadla někam, kam nemá. Měl s sebou ještě šikovného kámoše, takže nakonec zvolili správnou taktiku

a špička padla na silnici.

Dr.Voštěp potom začal odřezávat špalky,

které házel dolů do hromady chvojí.

tady je zachycen v akci, když byl na úrovni oken našeho obýváku v 1.patře.

Za 3hodiny ze smrku zbyla jen různě velká polena, která ještě nařezal na úhledné špalky.

Na pařezu jsme napočítali úctyhodných 46let.

Smrku je nám líto, předzahrádku určitě osázíme nějakými dřevinami, ale tentokrát se raději poradíme s odborníky. Ideální budou ty, které ani po letech nepřesáhnou cca 4m.

Pohled z okna je najednou velmi nezvyklý a pro mě i smutný. Chybí i Mikešovi. Byl zvyklý líhat na parapetu a pozorovat ptáčky. Hrdličky vůbec nechápaly, co se děje. Zmateně poletovaly kolem, seděly naproti na střeše a nevyhnal je ani zvuk motorové pily. tak doufám, že už v sousedních zahradách našly nějaké náhradní bydlení. Nám teď před okny trčí jen pouliční lampa, která po celá léta byla schovaná ve větvích smrku :-(