Lidé jsou různé....

23.3. 2009 - 188.den z 365

Dneska popíšu tři kratičké příběhy. Takové etudy celkem všedního pondělí.

Etuda první: " Čas je relativní pojem"

Do obchodu s CD a DVD vstoupil starý bělovlasý pán s velkými brýlemi, jaké už se dneska ani nenosí. Na zádech měl plátěný batoh, který už taky něco pamatoval, a rozhlížel se po krámě. Prodavač se hned ochotně nabízel, čím může posloužit. Pán se tedy ptal, kde najde videokazety.
A prodavač na to: "Jo, tak ty nevedu. Já mám jen DVD- disky, víte. VHSky to už je pravěk!" :-)
Zákazník nechápavě hleděl: "Cože? Mě sem poslali, že máte všechny filmy..."
- "No, to mám. Ale jen jako DVD, VHS už dneska nikdo nekupuje. Ale dojeďte si na Kolbenovu, tam je v sobotu burza. Seženete je tam za korunu!"
Starší pán zamžikal očima:"Za korunu? " opakoval nevěřícně. "Já je chci ale s filmy"
-"No, za korunu, nebo i zadarmo", trval na svém prodavač.
-"A kde jste říkal, že to je? Já totiž nejsem z Prahy"
-"To musíte metrem, stanice Kolbenova"
-"Cože??"
Prodavač trpělivě opakoval. A dodal: "Víte, kde jezdí metro?"
Staroušek řekl něco, co nás tedy dostalo všechny: " Jó, metro, slyšel jsem, že tady máte metro..." :-))
No, a takovému člověku vyprávějte, že VHSky jsou pravěk ;-)


Etuda druhá: "Pomocník"

Nějak se nám nakupily aktivity a auto dnes potřeboval tatínek. Musely jsme se s Majdou ze školy dopravit MHD. Jenže bohužel v tu dobu nejel žádný přímý spoj, a tak jsme musely popojet jednu stanici a čekat 10minut na další linku.
Na zastávce jsem si všimla něčeho, co není patrně úplnou novinkou, ale já to nikdy nezaregistrovala. Na sloupku z boku je název zastávky pro nevidomé. Udělalo mi to radost, asi je to užitečná věcička.

Zde je detail:

Foukal vítr, Majda nechtěla zajet pod čekárnu a zevlovala sem tam po chodníku, já si zalezla pod stříšku. Najednou jsem zahlídla, jak nějaký chlap vystartoval po Majdě, drapnul ji za vozík a hulákal:"Pani, ona vám odjíždí! Tady je to z kopce. Vždyť vám vjede do silnice"
Byl rychlý jako blesk :-)
Nejdřív mě docela vyděsil, protože jsem myslela, že chce Majdě servat z držadla tašku. No ale z jeho výkřiků mi bylo jasné, že tenhle má problém s tím, že asi poprvé vidí v akci puboše na električáku. Ten se projevuje tím, že chvíli nepostojí:-) Ona prostě furt popojíždí, když se se mnou baví, pořád pohybuje řízením, takže kolečka jedou 2cm vlevo a hend zas 2cm vpravo- zkrátka těká semtam :-)
Vysvětlila jsem mu tedy celkem s úsměvem, že neujede, že si to ježdění sama řídí a že už je velká.
Pán byl úplně vykolejený a se hned začal omlouvat:"Já ale nic neudělal! Já nechtěl! Já jsem to nevěděl, já měl strach, aby se nestalo neštěstí..." Hned se angažoval, že mi pomůže do autobusu, že to zvládne. Tak jsem říkala, že to není problém a že děkuji, že stačí vyndat plošinu , a to dělá výhradně pan řidič.
Pán z toho všeho měl hlavu pěkně zamotanou. Ale zas je to asi (pro mě) přijatelnější přístup než naprostá ignorace všeho a všech ;-)

Etuda třetí: " Já, já, já, jenom já..."

Očekávaný autobus přijel na čas. Na nástupišti bylo lidí tak akorát, mezi nimi mamina s velkým kočárem, další s golfkami a Majda s vozíkem. Mávla jsem na řidiče, že prosím plošinu, ochotně pokýval a než se vyhrabal z kabiny, maminky obsadily celý prostor určený i pro vozíčkáře. Poprosila jsem maminku s golfkami, která svoje 2leté dítě posadila na sedačku v autobuse, zda by nemohla zajet do uličky, že i my nastupujeme s vozíkem. A dostalo se mi vskutku překvapivé odpovědi: "A kam bych asitak chodila? Já tu čekala 15minut na autobus! Tak pojedu ne?" - odpověď pro mě úplně zbytečná, nicneříkající, zlá...
Suše jsem jí tedy odsekla ve stejném tónu:"No, vy se s těmi golfkami do uličky vejdete snadno, dají se i složit, když v nich stejně nikdo nesedí, my s vozíkem takovou možnost nemáme."
Přišel řidič, vyklopil plošinu, madam si přesadila svého mazánka na jiné volné sedalo a golfkami pohodlně zajela do uličky. Nenapadlo ji ovšem golfky zabrzdit, takže lítaly volně po prostoru, a to ji značně rozčilovalo- takže směrem k nám házela různé úšklebky, protože kdyby mohla zůstat po 15minutách čekání na místě, kam se původně nacpala, tak by se jí to nestalo.
Jo,jo, má to štěstí, že se s golfkami bude otravovat jen pár měsíců, my s vozíkem takové vyhlídky nemáme....

A proto miluju Wericha, kdykoli něco prohlásil o lidech a lidské blbosti, bylo to vždy trefné a tááák pravdivé. Myslím, že i tento výrok patří právě jemu: Lidé jsou různé, blbé a pitomé....