5.pádem oslovujeme, voláme: JARO! :-)

12.3. 2009 - 178.den z 365

Dnes vkládám optimistické jarní aranžmá. Je sice z loňských Velikonoc, ale ráda bych skutečné jaro přivábila už teď, aby zahnalo chmury, neduhy a vytáhlo lidi zakrtkované doma ven do přírody.

Jinak dnešní den za moc nestál - strávila jsme ho převážně ve společnosti doktorů všeho druhu.

Hned ráno jsem šla na polikliniku s pařátkem. Loket mě bolí, fyzioterapeutka doporučila ortézu a chirurg ji měl předepsat. Nabízelo se zabít dvě mouchy jednou ranou- ve stejné budově mám i ORL, kam jsem se měla přijít vychlubit s uzdravenými dutinami. Tam zas bylo lidí! Připadala jsem si jak největší simulant, ale i po 10denní léčbě ATB, mám stále pocit "hlava ponořená pod vodou". Dr. vše proklepala, no a nakonec řekla, že se jí to nelíbí a ať si zajdu na RTG. Takže další- již 3. stanoviště tento den - (a to bylo zhruba v 9:30). Ze snímku pak vyčetla, že dutiny jsou pořád ucpané, a tak se na další týden opět stala nedílnou součástí mé stravy ATB- zas jiná. Asi se zblázním.

V 10 jsem dojela domů, sbalila Martince do batohu pastelky a svačinu a vyrazila na Bulovku na plánovanou kontrolu, jak probíhá léčba zápalu plic. Cestou jsme oběhly dva obchody se zdravotnickými potřebami, nikde ovšem loketní ortézu mojí velikosti nemají- vyprodáno. Tak snad v pondělí. Myslím, že to dřív přestane bolet, než se mi zadaří sehnat, co potřebuju ;-)

Na RTG jsme se nějak zasekly. Všechny laborantky řešily jakousi opuštěnou babičku, která ležela bez dozoru na chodbě na převozním lůžku a nějak divně se tam mlela a chvílemi to vypadalo, že spadne. Nikdo se k ní nehlásil. Sanitář ji tam odvezl, předal papíry do kartotéky a zmizel s mobilem u ucha. Dobrý, ono to nějka dopadne. Takže všichni pobíhali, dohadovali se a telefonovali, kamže ta osoba vlastně patří?? naštěstí se po nějaké době zadařilo- takže snad se konal happyend.

Poté jsme pokračovaly na pavilon pediatrie, kde jsme strávily neuvěřitelnou hodinu v čekárně. Já už byla jak na trní, pospíchala jsem do práce. Martinka poslechově OK, tak snad i snímek se bude líbit.
Martinku jsem předala dědovi, popadla do ruky něco k jídlu a honem do procesu.
Domů jsem se doplazila kolem půl šesté a na sedmou jsem měla domluvenou rehabilitaci na pařátek. Venku lilo. Odporné počasí, moje energie na bodu nula. Rehabka asi fakt dokáže zázraky. Sice jsem na ni povykovala, ať už mě nechá, že nějak dožiju, protože mě při cvičení bolí i svaly, které vůbec netuším, že mám :-)
Ale- ruka opravdu povoluje! Hurá!

Takže během dneška jsem stačila navštívit 5 různých oddělení. To asi není úplně normální...
Uvidíme, co mě čeká zítra... je zase pátek třináctého ;-)