S dutinami na ORL nelez!

2.3. 2009 - 168.den z 365

17.jednoruký den

Takhle dlouhý byl účet z lékárny poté, co jsme tam předložili všechny recepty obdržené na ORL.

Ale jsem moc rozzlobená, protože jsem tam šla už ve středu, že mě bolí hlava a že po 4dnech léčby žádné zlepšení a že mám dutiny a žádám ATB. Jenže v ordinaci seděla místo naší paní dr. jiná- taková doktorka Fastová z Nemocnice na kraji města- a ta měla ve všem jasno, pacienti z ordinace vybíhali ve 3minutových intervalech. Na to, co mě trápí se mě sice zeptala, nicméně ji to příliš nezajímalo. Na bolest hlavy, nesmrkatelnou rýmu a teplotu měla hned několik rad: Poradila mi, ať se nepředkláním, když mě to bolí v předklonu, ať si koupím paralen a v teple, že rýma pustí sama. Já na to, že mě nepustí, že to prostě tak mám a že potřebuju ATB, abych neskončila v nemocnici na kapačkách, že to už taky známe. Nenechala jsem se odbýt, jenže mi to bylo houbeles platné... Antibiotika předepisuje jen v krajním případě a to není ten můj. Argumentovala jsem chrobopisem- tam nemám v podstatě nic jiného, pravidelně mě 2x do roka postihne tohle prokletí. Nezájem... " Kdyby se to zhoršilo, přijďte, budeme to řešit" - Přeloženo do lidského jazyka: "Paní, co zbytečně lezete po doktorech, hlava bolí kdekoho a neotravuje kvůli tomu lékaře!" Byla jsem znechudená. Bylo to horší a horší, bez ibalginu jsem nemohla ani koukat + jsem k tomu měla nějaký driják s efedrinem, ale stejně nic.
Dneska ráno jsem už fakt sotva lezla, takže mě Vlk hodil opět na ORL s tím, že už tam byla naše dr. a pravila, že je to dost akutní a že paní kolegyně léčí hlavně punkcemi. No, tak to bych do křesla ani neusedla, slyšet tohle slovo od té baby.
Takže závěrem: ATB jsem samozřejmě dostala, hned dvojitou dávku. No a kdyby to tak bylo hned, tak jsme tam nemusela znovu, ušetřila bych min. 60Kč na poplatcích a hlavně už by mi bylo OK!!

Nojo, když on pan doktor obvykle mívá cedulku se jménem a s titulem, ale už tam nemá napsáno, jak úspěšně léčí...
Poučení pro příště: Nedat se odbýt, trvat na svém, nebo jít jinam. ...jenže na to mnohdy člověk nemá sílu, chuť, odvahu... ale od zítřka je začnu vychovávat ;-)