Podél Vltavy...

28.3. 2009 - 193.den z 365

Počasí se dneska tvářilo docela přívětivě, a tak jsme odpoledne vypustily tatínka na fotbal a samy jsme se vydaly na vycházku. Martina si vyvzdorovala kolo. Babička se nabídla, že půjde s námi a bude Martinku hlídat, protože mě ještě bolí ta ruka, takže ji nemůžu moc chytat a navíc Martina si jezdí, jak ji napadne.... a Majda zas nemůže tak rychle...

Vyvezla jsem je do Troji- Podhoří, kde se prostřednictvím přívozu můžete během několika minut dostat na druhý břeh- tedy do Prahy 6- Podbaby. Na přívozu platí jízdenky pro MHD :-)

Údolí Vltavy je lemováno vysokými skalami.

Tady je ještě pohled proti proudu- po této cestě byste pěšky došli do ZOO.
Podél Vltavy vede asfaltová cesta, po které se prohánějí kolečka všeho druhu- brusle, kola, koloběžky, kočárky... Je tam celkem rušno.

To jsem ale bohužel nestíhala fotit, protože Martina si usmyslela, že ta cesta je "blbá" a že ona umí na kole jezdit jen u nás v lese. (To opravdu minulý týden uměla!) Takže otravovala babičku natolik, že jsme ji musela jít umravnit já, tudíž jsem valnou většinu vycházky strávila v předklonu a v poklusu za kolem. To jsem taky střídavě táhla za sebou, když dítě předstíralo, že je na pokraji smrti vyčerpáním, nebo ho nesla v ruce, protože už mě bolela záda...

Přetrhla bych ji!! Má štěstí, že měla na hlavě helmu, jinak by byla samá boule ;-)


Zakončení výletu bylo opět tradiční. Ačkoli mám na zadních dveřích auta velký znak vozíčkáře a nápis, že prosím o zachování 2,5m odstupu, že mám plošinu, nevěřili byste....
Pravidelně se mi někdo postaví přímo za zadek. A vůbec to nesouvisí s tím, zde je či není kolem volné místo k zaparkování.
Tenhle umělec mě šokoval o to víc, že měl na palubce také znak vozíčkáře, takže bych předpokládala, že tak trochu bude mít představu, co ten znak znamená... patrně patřil do té kategorie, která znak získala na svoji 90letou babičku, která je normálně umístěna kdesi v domově a autem ji transportují max. 2x ročně.
Tož tady je, pan Ohleduplný. Dost špatný odhad- 2,5m si rozhodně v praxi nepředstavuju jako 50cm. :-(

Takže jsem Majdu odvelela na protější chodník, vyjela z řady, přeparkovala, vystoupila, nalodila Majdu, a pak jsme mohly konečně vyrazit. Začínalo poprchávat, tak nás tento zdržovací manévr potěšil o to víc.
Jestli mě něco dokáže otrávit, pak je to bezohlednost a lhostejnost. Zde se opět spojilo obojí...